Specifika edukace v jednotlivých vývojových obdobích – maturitní otázka

 

   Otázka: Specifika edukace

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Laura

 

 

 

 

SPECIFIKA EDUKACE V JEDNOTLIVÝCH VÝVOJOVÝCH OBDOBÍCH

(význam znalostí vývojové psychologie, vývojové teorie a edukace, význam edukace v jednotlivých etapách ontogenetického vývoje, celoživotní učení, možnosti pedagogického působení rodičů a pedagogů)

 

Vývojové úkoly v jednotlivých obdobích:

• Rané dětství:
  • 0 – 6 let
  • naučit se chodit, přijímat pevnou stravu, mluvit, sebeobsluha, vyměšování, rozlišit pohlaví, tvořit pojmy
  • osvojení přírodních a sociálních jevů

 

• Střední dětství:
  • 6 – 12 let
  • ovládnout dovednosti pro běžné hry; vytvářet positivní vztahy; začlenit se mezi vrstevníky; odlišit mužskou a ženskou roli; rozvoj základních dovedností (počítání, čtení, psaní, formování morálky); hodnotové orientace, svědomí, osamostatňování se

 

• Dospívání a adolescence:
  • 12 – 20 let
  • rozvoj zralejších vztahů vrstevníků; přijmout mužskou a ženskou roli, akceptovat vlastní tělesnou stavbu; vybudovat emocionální nezávislost na rodičích; příprava na partnerský/manželský/rodinný život; příprava na výdělečnou činnost; osvojení etiky; dosažení sociální zodpovědnosti v chování

 

• Raná dospělost:
  • 20 – 30 let
  • výběr partnera + soužití; založení rodiny + výchova dětí; vedení domácnosti; nástup do zaměstnání; převzetí občanské zodpovědnosti, hledání zájmově blízké sociální skupiny

 

• Střední věk:
  • 30 – 60 let
  • postupovat modely dospívajícím dětem; dosáhnout výkonnostního vrcholu v profesu, adaptovat se na psychické, biologické změny v souvislosti se stárnutím
  • přebírat zodpovědnost za stárnoucí rodiče

 

• Pozdní dospělost:
  • nad 60 let
  • adaptace na úbytek sil a zhoršování zdraví
  • adaptace na důchod a nižší příjmy; zvládnutí reality úmrtí partnera; kontakt s vrstevníky; pružně reagovat na nové role

 

Co má umět předškolák:

• hrubá motorika
  • nešikovnost, nekoordinace
  • základní pohybové dovednosti, stabilita
  • cviky: malé pohyby koordinovaně; cviky ve vodě

 

• Jemná motorika
  • cviky: denní činnosti (česání, mytí, oblékání, čištění zubů)
  • stříhání, trhání papíru; navlékání korálků
  • manuální zručnost

 

• grafomotorika
  • grafomotorická cvičení: uvolnění prstů, ruhy, zápěstí
    • krouživými pohyby – schopnost utvořit špetku (držení náčiní); správné sezení
  • Zraková percepce
    • pomatování
    • umět rozeznávat předměty a obrázky a celek, ale rozložit je i na části (puzzle, pexeso), stejné tvary, převracení, obrácené

 

• sluchová percepce
  • nejprve je učit na samohlásky (na začátku a konce slova)
  • schopen vyčlenit zvuk, poznat směr; neměl by se nechat vyrušit nepodstatnými zvuky; rozlišování souhlásek na začátku a konci slova (pes)

 

• Číselné (matematické) představy:
  • počítání do 10 – 20; začleňování prvků

 

Etapy výchovy z hlediska ontogeneze

• kvantitativní a kvalitativní změny – charakteristické pro určité věkové období
• v jednotlivých obdobích: nutné specifické podmínky pro optimální vývoj; výchova by je měla respektovat; využívat vhodné období pro intelektuální, pohybový rozvoj – např. 8 – 10 let = plavání, jízda na kole
• požadavky na vychovatele: přizpůsobovat záměry, úkoly, požadavky věku

 

Fáze:

fáze výchovného procesu z hlediska utváření charakteru:

• heteronomní:
  • neměnné do 6 let
  • člověk přijímá veškeré normy a pravidla
  • dítě získává zkušenosti – především hrou; nápodoba
  • rozumová kontrola bez většího uplatnění
  • je – li vychovatel autorita, jedinec úkoly plní bez přemýšlení – roste aktivita + samostatnost dítěte (př. období vzdoru = dítě se spontánně brání poslušnosti a podřízení se)

 

• autonomní:
  • od 6 let
  • bohatší sociální zkušenosti; kontakt s více lidmi
  • vnitřní motivy + uvědomění si svého chování; vlastní stanoviska k normám; roste kritičnost (puberta); nesouhlas, netrpělivost
  • vychovatel: více vysvětlovat + zdůvodňovat požadavky

 

• Sociální konformity:
  • výchovný proces vrcholí
  • samostatné usměrňování jednání (pochopení požadavků a potřeb SEF)
  • vyzrálost osobnosti: soulad potřeb svých + SEF
  • vysoká aktivita jedince – sebevýchova

 

• fáze výchovného procesu z hlediska metodického

1. vstupní diagnóza:
2. potřeba hodně informací o vychovávaném: zdravotní stav, intelektové vlastnosti, záliby, sociální podmínky
3. užití diagnostických prostředků: rozhovor, sociometrie atp.); možnosti individuální přístupu
4. motivace + pg. projektování:
5. získání zájmu vychovávaného
6. potřeba jasných formulací požadavků (u předškoláků je téměř nezdůvodňujeme)
7. u starších: zdůvodnit + vysvětlit podstatu a oprávněnost + správnost
8. při stanovení cílů je třeba spolupracovat

 

1. Realizace a regulace:
2. vychovávaný se snaží požadavky plnit
3. cíl: upevnění žádoucího chování
4. potřeba: cvičit + opakovat
5. formujeme: postoje, zájmy, přesvědčení trvalejšího charakteru

 

1. Výsledná (výstupní) diagnóza:
2. završení výchovného procesu
3. výchozí fáze pro pokračování výchovného cyklu
4. konfrontace s představami + výsledky výchovného procesu obou činitelů výchovy (oběma poskytujeme zpětnou vazbu)
5. používáme například dotazníky, testy atp.

 

Vztah mezi pedagogem a vychovávaným jedincem:

• pedagog směrem k vychovávanému → autoritativní výchova
• vychovávaný směrem k pedagogovi → submisivní (pedocentrická)
• pedagog k vychovávanému a opačně → kooperativní = ideál