Starověký Řím

 

   Otázka: Starověký Řím

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): kukinek

 

 

Periodizace dějin:

• Etruská civilizace (10. – 8. st. př.n.l.)
• Řím královstvím (8. st. – 510 př.n.l.)
• Řím republikou (510 – 27 př.n.l.)
• Řím císařstvím (27 – 476 př.n.l.)

 

Itálie v době železné

• tis. př. n. l.
• přírodní podmínky Apeninského poloostrova:
  • území ohraničeno ze tří stran mořem
  • pobřeží málo členité
  • na severu Alpy, řeky Pád a Tiber
  • příznivé podnebí
  • Itálie = největší obilnice světa
  • zemědělská země
  • území cca 5x větší než řecké

• různorodé etnické složení Apeninského poloostrova
  • indoevropské a předindoevropské obyvatelstvo
    • ligurské kmeny
    • ilyrské kmeny
    • italické kmeny :Latinové (oblast Říma), Samnité
    • Etruskové (kolem Neapole, předindoevropané)
    • Kartaginci
    • Řekové
    • Féničané
    • Keltové (galové)

 

Etruskové

• většina území Itálie, hlavně středoitalské oblasti (kromě jihu – Řekové)
• neznámý přesný původ
  • 3 teorie o původu:
    • domácí původ
    • migrace ze severu (přes Alpy z Evropy)
    • migrace z východu (Lýdie) z Malé Asie
• forma vlády:
  • nezávislé městské státy (v čele králové – lukumoni; např. Tarquinie, Boloňa, Florencie, Veje, Pisae …) = konfederace městských států
  • nevytvořili jeden stát
• kultura:
  • jazyk neznámý
  • písmo (z řecké alfabety si vytvořili vlastní → základ latinky)
  • náboženství – bohové s lidskou podobou; posmrtný život; hrobky; věštění z vnitřních orgánů zvířat
• umění
  • nekropole (pohřebiště), sarkofágy, nástěnné malby
  • práce s kovy
• mnohem vyspělejší než jejich sousedé
• Ovládli oblast Latia – vesnice, pravděpodobně založili Řím na pahorku Palatin
• úcta k ženám
• způsobem obživy zemědělství → terasovitá pole (odvodňování)
• vývoz luxusních výrobků, obchod s Kelty a Řeky
• znalost stavby klenby a oblouku
• podíleli se na založení Říma (přinesli tógu, umění, náboženské zvyky, stavění kamenných oblouků, systém kanalizace a závody na válečných vozech)
• pád Etrusků:
  • po bitvě u Kýmé ovládli mořské oblasti Řekové
  • podmanili si je Římané (podlehla všechna etruská města)
• Zemědělci – terasovitá pole; řemeslníci, dálkový obchod (okolí Středozemního moře, S pobřeží Afriky, MA, oblasti kolem Černého moře, Řecko, Dánsko, české země, Velká Británie)
• Společnost:
  • Městské státy (Volsinie, Tarquinie, Řím, Véje)
  • 7. – 6. st. př.n.l. rozvoj etruské civilizace
  • 5. st. př.n.l. – Etruskové čelí Keltům
  • 4. st.  př.n.l. – války s Římany, v r. 265 př.n.l. dobyli Římané (Latinové) poslední etruské město Volsinii

 

Galové

• Pádská nížina
• „Galli“ = Keltové → Galové (příslušníci keltských kmenů obývajících Galii)
• nejnižší postavení prostý lid (bezprávná a utlačovaná rasa), privilegovanou vrstvou druidové a válečná šlechta
• stavba oppid (hrazené pevnost, nestavěli si města)
• základní organizační jednotkou rod nebo klan
• polyteistické náboženství (animismus – připisování lidských vlastností neživým věcem)
• při romanizaci galština nahrazena lidovou latinou, ze které se vyvinula francouzština

 

Italikové

• indoevropský původ
• v Itálii žili už od pravěku
• s jejich příchodem začala doba železná
• chovatelé koz a ovcí
• množství kmenů (Sabinové, Samnité, Umbrové, Latinové kolem ústí Tiberu založili Řím) → tehdy nejpočetnější etnická skupina
• postupně podrobeni a romanizováni

 

Kartáginci

• Pobřeží Sardinie, Korsiky i Sicílie
• dnešní Tunis
• jazyk – punština (dialekt féničtiny) → nástupci Féničanů
• skvělí mořeplavci
• politický oponent Říma
• centrem Kart Chadašt (Kartágo – založeno jako fénická kolonie, její obyvatelé si postupem času podřídili okolní kolonie a začali svou vlastní kolonizační činnost → Palermo, Marsala …)

 

Řekové

• pobřeží Sicílie (např. Syrakúsy) a jižní Itálie (např. Tarent)
• zakládání kolonií
• boje s Etrusky o Korsiku (ale Etruskům pomohli Kartaginci)
• při porážce Tarentu ztrácí vládu nad jihem Itálie

 

Založení Říma

• mýtus o založení Říma:
  • byla dvojčata Romulus a Rémus (Aeneasovi se podařilo utéct z hořící Tróje, usadil se v Itálii a jeho dvojčata odkojila vlčice)
  • v dospělosti vzniklo nepřátelství mezi bratry → Romulus Réma zabil a založil město Róma (753 př. n. l.)
• Řím byl v ústí řeky Tiberu (mokřada, bažiny)
  • vznikl spojením několika latinských vesnic na pahorcích
  • vliv Etrusků → odvodnění bažin mezi pahorky („cloaca maxima“ = velká stoka)
  • založeno náměstí (nejznámější Forum Romanum – sloužilo k politickým, náboženským i společenským schůzím a setkáním)
• Římané svůj původ odvozují od Trójan

 

Řím v době královské

• 753-510 př. n. l.
• vliv Etrusků → vysušení močálů (cloaca maxima, viz 5.2)
• 7 římských králů – podle tradice (měli etruský původ)
• nejprve Řím řízen systémem kurijních sněmů (comitia curiata) založeného na původu každého občana → největší moc staré římské rodiny
• šestý král reformuje společenský systém → setninové sněmy (comitia centuriata – občané uspořádáni do šesti tříd určených na základě jejich majetkového censu)
• dále tributní/kmenové sněmy (comitia tributa; občané rozděleni do čtyř městských tribuí – každý kmen měl jeden hlas) a plebejské (concilium plebis)
• společenské rozdělení:
  • král – moc soudní, vojenská, náboženská
  • senát – poradní sbor krále
• rozdělení obyvatelstva:
  • patricijové – privilegovaní, plnoprávní
  • plebejové – neurození, neplnoprávní
  • proletarii – otroci/bezzemci, zcela nemajetní
• Servius Tullius
  • nejvýznamnější reformátor ze všech králů
  • dal Římu pevné vojenské a administrativní zřízení, zrušil rodové uspořádání společnosti
  • rozdělil občany podle výše majetku do pěti tříd (každá z nich odváděla určitý počet vojáků do armády a byla zastoupena v setninovém sněmu), mimo toto zřízení stáli bezzemci (proletarii)
  • k rozdělení do majetkových tříd zavedl cenzus, tzn. majetkový odhad, který se až do Augustovy doby prováděl na Martově poli
  • rozdělil obyvatele do územních okresů (tribuí)
  • založil Dianin chrám na Aventinu
• vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba (byl krutý, ale zajistil Římu velkou moc) → konec království

 

Řím v období republiky

• 510 př. n. l. – 27 př. n. l.
• „rés publica“ = věc veřejná; povinnost volit
• patricijové – plnoprávní občané se všemi výsadami; urození; potomci původních obyvatel Říma
• plebejové – potomci přistěhovalců; nemohli zastávat úřady; měli povinnosti (vojenská služba…)
• otroci – majetek státu
• zákaz sňatku mezi patriciji a plebeji
• plebejské secese:
  • odchod (secese) plebejů z Říma, chtěli vytvořit nový stát→ patricijové ustoupili a vytvořili tribunát lidu (měl právo veta)
  • ke druhé secesi plebejové vynutili zapsání práva (vznik zákonů dvanácti desek → sepsání zvykového práva – rovnost občanů před zákonem, povoleny svatby mezi vrstvami) + plebiscity (usnesení plebejského sněmu zákonné)
  • Plebejské shromáždění – plebiscit = lidové hlasování
  • při poslední secesi splynutí patricijů a plebejů v jednu vrstvu (tzv. nobilita = bohatí; ale i proletariát = bezzemci)
  • Nobilita = nová společenská vrstva (bohatí patricijové a plebejové

• Státní zřízení:
  • Konzulové – v čele republiky (2), nejvyšší vojenské velení
  • Prétoři – nejvyšší soudci, později i správci provincií
  • Cenzoři – nejvyšší úředníci, prováděli sčítání lidu a majetku, „cenzus“ = odhad majetku
  • Edilové – zásoba města a organizování slavností
  • Kvestoři – pomáhali konzulům a dbali na pořádek
  • Diktátor – volen na 6 měsíců v době vnějšího ohrožení, samovládce civilní i vojensk

 

Úřady v moci patricijů

• dva konzulové na rok (v čele státu, od 43.let) X diktátor na 6 měsíců (v případě války)
• cenzoři (dva na 5 let, odhad majetku = „census“, zařazení občanů do majetkových tříd)
• senát (300 členů,sbor patricijů, doživotně; nejdůležitější politická instituce)
• sněm (všichni občané)

 

Ovládnutí Itálie

• podmanění si okolních latinských měst
• „municipia“ – občané spojených měst se stávají občany Říma s omezenými právy
• válka s Etrusky → dobytí města Veje (a jeho připojení k říši)
• vpád Galů ze severu
  • oblehnou Řím, dobyjí ho (až na pevnost Kapitol)
  • obléhání Kapitolu → za vysoké výkupné odtáhli
• zkušenost s Galy je vedla neuzavírat mír, dokud válku nevyhrají
• válka se sousedními Samnity a Sabiny (italické kmeny) → ovládnutí střední Itálie
• snaha dobýt jižní Itálii
  • boj s řeckými městy na jihu Apeninského poloostrova
  • řecké obce (v čele s Tarentem) požádali o pomoc krále Pyrrha
  • zpočátku vyhrával, ale s velkými ztrátami (Pyrrhovo vítězství – převlečená prohra)
  • nakonec poražen → Řím se zmocňuje celé Itálie
• pod římskou nadvládou celá Itálie až k řece Pádu (265 př. n. l.)

 

Ovládnutí Středomoří

• spor o nadvládu ve Středomoří
• Punské války
  • války s Kartágem (Římané jim říkali Punové)
  • 1. punská válka:
    • cílem Římanů získat Sicílii, Sardinii a Korsiku
    • Bitva u Egadských ostrovů v r. 241
    • taktika stran:
      • Římané – používají padací můstky (tak mohli bojovat na moři jako na souši)
      • Kartáginci – žoldnéřská armáda (prostí občané nejevili zájem o vojenskou službu), skvělí mořeplavci, silné loďstvo
    • vítězství Římanů → získání Sicílie, Sardinie a Korsiky
    • Kartágo je nuceno zaplatit Římu odškodné + ztráta území
  • 2. punská válka:
    • náhradou za ztracené ostrovy získali Kartáginci Hispánii (dobyli ji; stříbrné a měděné doly → růst bohatství) → smlouva Kartága sŘímem o sféře vlivu v Hispánii (hraniční linií řeka Ebro – nedodržena, Kartáginci chtějí oplatit porážku)
    • 218 – Hannibalovo tažení do Itálie na Řím (Hispánie → jižní Galie → Alpy → severní Itálie – jednání sporobenými kmeny o spolupráci)
    • 217 – bitva u Trasimenského jezera (vítězí Hannibal)
    • bitva u Kanny (216), (největší vítězství H, masakr římské armády – až 50 000 Římanů)
    • táhne na Řím („Hannibal ante portas“ = Hannibal je před branami), Řím poslal vojsko do Kartága -> Hannibal se musel stáhnout
    • v dalších letech menší boje v Itálii
    • Římané se vyhýbají otevřené bitvě, ale H armádu opotřebovávají → Římané přenáší válku na moře a do Afriky (H je nucen opustit Itálii)
    • válka v Africe
      • ↑generál Scipio X ↓Hannibal = bitva U Zamy (u Kartága – kapituluje, 202) → H prchá a páchá sebevraždu
      • Kartágo pouze město (už ne velmoc), nenávist zůstává – Římané volali po úplném zničení Kartága (senátor Cato: „A krom toho soudím, že by Kartágo mělo být zničeno.“)
  • 3. punská válka:
    • záminkou porušení mírové smlouvy Kartágem (začalo v Africe bojovat bez svolení – ale vyprovokováni Numídií)
      • Řím požadoval vydání všech lodí a zbraní, zboření Kartága a jeho znovupostavení někde ve střední Africe → Kartágo na podmínky nepřistoupilo
      • 3 roky obléhání (nedostatek potravy, nemoci) → 146 – Kartágo vypleněno, zapáleno, posypáno vápnem a solí a prokleto (přeživší prodáni do otroctví)
      • Římané získávají do své sféry vlivu i západní Středomoří
      • následkem punských válek příliv otroků do Itálie (gladiátoři, otrocká práce…); ovládnutí obchodu; v zemědělství velkostatky (latifundie – velké zcelené pozemky → zánik drobných zemědělských hospodářství svobodných římských občanů → proletarizace – vznikla vrstva bezzemků, kteří odcházeli do měst a hledali obživu tam)

• Zisk dalších území – výboje na východ:
  • Makedonské války – porážka Makedonie v r. 148
  • Dobytí Korintu v r. 146 ® připojení celého Řecka
  • Provincie Asie – dědictví po posledním pergamonském králi Attalovi v r. 133
• tři Makedonské války
  • na východě
  • 168 – bitva u Pydny (Řecko) → vítězství Římanů (podrobena Makedonie)
  • 146 – srovnán se zemí Korint (dobytí Řecka)
  • začlenění Makedonie a Řecka do impéria
• „Mare nostrum“ = naše moře (Středozemní)

 

 Krize římské republiky

• sociální důsledky výbojů:
  • dovoz levného obilí do Říma → zadlužování, zabírání políček římských vojáků (latifundie – rozlehlé velkostatky, majitelem latifundista → práce levných otroků)
  • bezzemci odcházejí do měst, kde rozšiřují řady nemajetných (živeni na státní útraty)
  • těžká situace otroků → povstání (na Sicílii vzniká stát otroků) potlačeno, otroci ukřižováni
  • korupce, kupování hlasů ve volbách, morální úpadek
• pokusy o nápravu
• Tiberius a Gaius Gracchus
  • Oba byli tribuny lidu
  • pozemková reforma (stanovení maximální rozlohy pozemku pro rodinu → zbytek se vrátí bezzemkům)
  • obilní zákon (levné obilí pro chudé ze státních skladů), soudní zákon (posílen vliv publikánů v úřadech), výstavba silnic (práce pro chudé)
  • Tiberius zabit a Gaius donucen k sebevraždě
  • většina zákonů po jejich smrti zlikvidována
• politické proudy:
  • Optimáti
    • příznivci senátu, zastupují zájmy nobility (bohatých)
    • brání se sociálním reformám
    • Lucius Cornelius Sulla
  • Populáři
    • příznivce lidu, reforem
    • navazovali na bratry Gracchy
    • Gaius Marius – reformy v armádě (profesionální armáda – přijímal i chudé bezzemky), první boje s Germány (porazil první germánské kmeny)
• občanská válka
  • mezi Sullem a Mariem
  • Gaius Marius umírá přirozenou smrtí
• po ní Sulla diktátorem na neomezenou dobu
  • pronásleduje politické nepřátele
  • zavádí proskripce (seznamy nepohodlných osob, které bylo možno beztrestně zabít)
  • vláda pomocí vojska
  • nakonec se diktatury vzdává
• Spartakovo povstání
  • 73-71 př. n. l.
  • postavení gladiátorů (otroků) v Itálii, v čele Spartakus + 70 gladiátorů (pak 60 000 otroků a nakonec 120 000 vzbouřenců)
  • osobnost Spartaka
    • Thrák, římský legionář (za dezertaci prodán do gladiátorské školy)
    • utekli z gladiátorské školy v Kapuy (zmocnili se zbraní a opevnili se na Vesuvu)
    • chtěl otroky vyvést z Itálie
  • Marcus Licinius Crassus v Apulii povstání potlačil (6 000 zajatců dal přibít na kříže u cesty)
  • decimace („desátý“) – v případě velkého provinění byli vojáci losováni a popraveni, aby se více báli svého velitele než nepřítele
  • První triumvirát – tajná dohoda tří politiků proti senátu (Crassus, Pompeius, Caesar)

 

Občanská válka – mezi Pompeiem a Caesarem (vítěz – diktátor)

• Caesarova diktatura
  • Zvolen doživotním diktátorem a římským veleknězem
• Druhý triumvirát (44 – 43 př.n.l.)
  • Spojenectví mezi Marcem Antoniem, Marcem Lepidem (stal se veleknězem) a Octavianem
  • Růst moci Antonia (sňatek s Kleopatrou VII.) vyvolal u Octaviana obavy
  • Námořní bitva u Actia roku 31 př.n.l. – prohra Antonia a Kleopatry, spáchali sebevraždu
  • Octavianus se stal císařem -> Řím císařstvím od r. 27 př.n.l.

 

Kultura starověkého Říma v období republiky

• literatura
  • Livius Andronícus – bývalý řecký otrok; přeložil do latiny Odysseiu
  • Plautus – dramatik; Chlubivý voják, Amfitrion, Komedie o hrnci
  • Terentius – komedie
  • Lucretius Carus – filosofické dílo O přírodě
  • Gnaeus Naevius – první historický epos Bellum Punicum
  • Cato – odpůrce helénizace římského světa
  • Cicero – řečník
  • Caesar – Zápisky o válce galské, Zápisky o válce občanské
• náboženství
  • vycházelo z řecké kultury

• architektura
  • navazovala na kultury ostatních národů
  • uplatnění pořekadla „Inter arma silent musae“ = Ve válce mlčí múzy
  • Cloaca maxima, klenba a oblouk, pálené cihly, sloup a oblouk (stavby mohly být masivnější)
  • užší ulice ve městech, výstavba cest