Teorie vědomí a současná společnost – přednáška

 

Otázka: Teorie vědomí a současná společnost

Předmět: Psychologie

Přidal(a): Michael Kupka

 

 

Přednášející: prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA

Jiří Horáček je psychiatr, který se zaměřuje převážně na funkční zobrazení mozku. Podílí se na výzkumech neurobiologie schizofrenie a deprese, modelováním aktivity nervové tkáně a změněnými stavy vědomí. Dále působí na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v Národním ústavu duševního zdraví jako vedoucí Centra pokročilých studií mozku a vědomí.

 

Obsah přednášky

Jako první popisoval pan Horáček, co to vlastně vědomí je a k čemu nám může být dobré. Vědomí popisoval jako prostředek pro vnímání světa kolem nás. Když říkám světa myslím tím fyzikálního světa neboli souhrnu fyzikálních sil a pravděpodobností. Když se, ale většinou řekne svět kolem nás, většina z nás si nepředstaví tento svět, ale spíše to, co nám jako svět připadá, respektive to, co „vidíme“ našima očima. To, ale ve skutečnosti není fyzikální svět, ale interpretace našeho mozku. Zároveň je důležité si uvědomit, že ne všichni živočichové mají tuto interpretaci stejnou. Což je hlavně zapříčiněné různou komplexitou nervových systémů živočichů. Ale zároveň i u jednoho druhu živočichů není stejné vnímání světa podmínkou. Krásný příklad je u lidí barvoslepost, kdy je vnímání podstatně jiné než u zdravých lidí. Na barvosleposti se také dá zároveň ukázat, že rozeznat odlišné vnímání světa u lidí může být někdy obtížné. Spousta barvoslepých lidí nepozná, že jsou barvoslepí do té doby, než si například dojdou žádat o řidičská průkaz, kde se testy na barvoslepost provádějí. Důvod, proč nepoznají, že nevidí barvy stejně, je ten, že od dětství barvy stejně nazývají, i když ve skutečnosti vidí jiné odstíny než ostatní.

A jaká je tedy podstata vědomí? Když existují bakterie, které žijí na planetě mnohonásobně déle než my, i přesto že nemají skoro žádný nervový systém a tím pádem ani vědomí? Pan Horáček tento problém odůvodňoval tím, že vyspělý nervový systém dokáže oddálit pomyslnou odměnu od úsilí. Což v praxi znamená, že oproti bakterii, která mrská bičíkem na jednu nebo na druhou stranu podle toho, jestli její odměnu (pro ni příznivější prostředí) dostává nebo ne, lidé dokážou usilovně pracovat, i když ví, že se výsledek jejich práce promítne až za několik let. Nejlepší příklad je studium, lidé studují, aby se v budoucnu měly lépe (jejich odměna) a dokážou přijmout velkou prodlevu mezi úsilím a konečným výsledkem. Ale je to doopravdy výhodnější? Na to se asi nedá zcela s jistotou odpovědět, ale je jisté, že živočichové se schopností takto přemýšlet dokážou mnohem lépe využívat suroviny z okolí. Kdyby lidé nevymýšleli různé vynálezy, ale zůstaly jen u primitivního lovu a sběru, zcela určitě by nedokázali zpracovávat ropu nebo různé jiné suroviny, které jsou komplikované na zpracování.

Pokud už víme, jaké jsou motivace vědomí, můžeme se dostat k tomu na jakém principu vytváří náš mozek obraz našeho světa. Pan Horáček to připodobňoval k mapám, protože náš mozek doopravdy tak trochu náš svět mapuje. Mapy mají tři základní podmínky pro jejich existenci, a to je měřítko, typ mapy a projekce.

Měřítko je důležité, protože pokud by mapa neměla měřítko neboli by měla měřítko jedna ku jedné, nebyla by to mapa, ale stala by se z ní krajina. Měřítko je důležité, kvůli správné orientaci. Pokud budete hledat malá města na světové mapě asi moc neuspějete, a naopak pokud budete plánovat let do Ameriky na podrobné mapě Ostravy, na kterou se vejde jen část cesty také to asi nebude úplně nejideálnější. U vnímání je to podobné. Pro nás je také mnohem užitečnější, že vnímáme svět jen v určité podrobnosti, kdybychom například viděli každý atom bylo by nám to úplně k ničemu, protože bychom naopak nedokázali vnímat větší celky nebo předměty a zároveň není důvod, abychom vnímali celé galaxie. Zkrátka měřítko vnímání by mělo být co nejrelevantnější k pozorovateli a jeho potřebám.

Dále máme typ mapy. Ten by měl být také co nejrelevantnější k účelu. Je hloupé se podle meteorologické mapy snažit zjistit množství kriminality v daném území a naopak. U lidí je tento typ například vnímání určitého rozsahu vlnových délek světla. Vidíme jen ty, které jsou pro nás důležité. Například ultrafialové světlo by nám moc život neulehčilo, ale pro včely může být schopnost vnímat toto světlo zásadní pro přežití.

Poslední atribut mapování mozku je projekce. Pokud chceme zobrazit mapu zeměkoule na 2D papír musíme použít nějakou projekci, protože prakticky ubíráme jeden prostor. To stejné platí pro lidský mozek, akorát u něj se dostáváme do lehce složitější situace, protože lidé dokážou v podstatě vnímat tři prostory. Možná si říkáte, kde je v tom případě problém? Problém je v tom, že z moderního pohledu fyziků se náš fyzikální svět skládá z více jak desíti prostorů. Z čehož vyplývá, že naše vnímání je velmi omezené, ale i když nejsme schopni vnímat ani čtyři prostory, dokážeme si díky projekci mozku, alespoň představit čtvrtý prostor a to jako čas. A i když podle mnohých fyziků je čas naprosto rovnou dimenzí k těm ostatním prostorovým, vnímáme čas jako něco úplně jiného. Tento fenomén může být způsoben právě zmíněnou projekcí. K tomuto atributu si dovolím připojit projekci lidského života (od Maxe Tegmarka), ve 2D v závislosti na čase, jelikož ve 3D bychom si to kvůli našemu omezenému vnímání nedokázali představit.

Dále se přednáška ještě týkala pár dalších tvrzení o vědomí a jeho funkcí, ale mnohem zásadnější mi přijde si uvědomit k čemu nám může být poznávání takových jevů užitečné. Tento smysl se pojí hlavně s primární profesí pana Horáčka, a to je psychiatrie. Pokud totiž porozumíme, jak funguje vnímání zdravého člověka dokážeme pak snáze pomoci lidem s poruchami vědomí (psychózami). Zároveň tento proces funguje i opačným směrem, protože díky zkoumání patologií lidského vnímání, můžeme odvodit principy fungování vědomí u zdravého člověka.

Celkově mě přednáška velmi zaujala, protože řešená témata se dotýkají smyslu existence každého z nás. A také je dobré dodat, že po skončení přednášky jsem myslel, že mi exploduje hlava, jelikož se přednáška točila kolem obsáhlých a náročných témat. Ale zároveň je fascinující si uvědomit, jak malou část o daných věcech doposud víme.

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!