Otázka: Velká Francouzská revoluce
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Ajinka
– Ludvík XVI. nesvolává generální stavy, naposledy 1613, svolány až 1788 (9) – 290 duchovních, 270 zástupců šlechty a 580 poddaných -> požadavek krále vybrat výjimečné daně, aby splatil státní dluh-> velká nespokojenost třetího stavu, chtěli, aby se hlasovalo jednotlivě – nelibost krále a prvních dvou stavů, protože třetího stavu bylo více, král rozpouští generální stavy, třetí stav se prohlásil za ústavodárné národní shromáždění
– král rozčarován tímto rozhodnutím, připravuje armádu -> velké pobouření lidu, odhodlání bojovat za svá rozhodnutí
– 14. 7. 1789 – dobytí Bastily – královská věznice, symbol královské moci – srovnána se zemí, počátek revoluce
– z Paříže se síří revoluční nálada po celé Francii
– v srpnu vydány srpnové dekrety – úprava vztahů mezi šlechtou a poddanými, zrušeny šlechtická privilegia – poddaní nejsou závislí na šlechtě, král donucen podepsat
– nejvýznamnější dokument – 26. 8. 1789 Deklarace práv člověka a občana – 17 bodů
- člověk se rodí svobodný, lidé jsou si před zákonem rovni, pouze zákon může omezovat svobodu, každý má právo na šťastný život a právo vlastnit majetek
– ve Francii vlna nepokojů a strachu, královská rodina pod dozorem přestěhována do Paříže
– objevují se různé názory a pohledy na budoucnost Francie – royalisté proti revolucionářům – maršál La Faytte využívá poznatků z americké revoluce, chce prosadit konstituční monarchii (feuillanti), s jeho názorem nejsou všichni spokojeni (sansculloti – bezkalhoťáci, nejradikálnější)
– září 1791 – národní shromáždění vypracovává na základě deklarace první ústavu – zákonodárná, výkonná a soudní moc – konstituční monarchie, v čele král – platila jen několik měsíců, pak ztratila platnost
– revoluci sledovali ostatní panovníci s napětím – pokud králi bude ublíženo, Francii vyhlásí válku
– 1791 – Pilnické prohlášení – z iniciativy Rakouska a Pruska, varování revolucionářům
– král donucen opustit Versailles, pod stálým dozorem
– vytvořily se různé revoluční kluby:
- Cordeliéři – „krvavý“ Marat, Georg Danton, Camille Demoulin – chtěli demokratické principy,
- Jakobíni – Maxmilián Robespierre – varoval před válkou, Francie má vnitřní problémy, není připravena
– jaro 1792 – Francie vyhlašuje válku Prusku a Rakousku, ti útočí na Paříž – pomoc Marseille
– srpen 1792 – velké povstání, rabování sídel, zabírání sídel aristokratů, stoupenci krále a šlechta popravováni bez soudu
– zaniklo ústavodárné shromáždění, situaci převzala Komuna – revoluční výbor, vyhlašuje nové volby, ustanoven Konvent – důležitý orgán, vypracovává ústavu
– další země vyhlašují Francii válku, revoluční vojsko má však úspěchy – 1. září 1792 bitva u Valmy – pruská armáda poražena dobrovolníky
– nová ústava – 2. září 1792 – Francie se stává republikou, vyhlášen nový kalendář
– maršál La Faytte nespokojen s průběhem revoluce, dobrovolně se nechává zajat Prusy, předán Rakušanům, pobývá v Olomouci
– v Konventu získávají moc Girondisté – významné postavení, obchodníci z bohatého kraje, podporují bohaté vrstvy X soupeří o moc s Jakobíny, kteří podporují chudinu
– Výbor pro veřejnou bezpečnost – v čele Antoine de Saint Just – úkolem stíhat nepřátele revoluce, nechal popravit krále (leden 1793 – odsouzen za vlastizradu, manželka popravena o 9 měsíců později)
– červen 1793 – převrat v Konventu – Girondisté svrženi, k moci se dostali Jakobíni – prosazují politiku, která se líbí lidem ulice – pevné ceny potravin a obilí, tvrdé tresty za lichvářství, dochází k zatýkáním, perzekucím – Jakobínská diktatura
– hlavní orgán Výbor pro veřejné blaho – v čele M. Robespierre – řídil obranu země, zásobování, válečnou výrobu, zahraniční politiku
– duben 1794 – popraveni vůdci revoluce Danton a Desmoulins – obžalováni ze zrady
– jakobíni se začali obohacovat na úkor revoluce, velké rozpory mezi nimi – 26. 7. 1794 Konvent s vojskem oblehl radnici – Robespierre zatčen, popraven 10. července 1794, jeho stoupenci taky – konec diktatury jakobínů
– pokus o odstranění křesťanství – vyvolal vlnu nespokojenosti
– k moci se dostávají opět girondisté, zavádí bílý teror – podpora bohatých, nárůst cen, omezena práva lidu, vše co jakobíni zakazovali, je povoleno
– vznik Direktoria 1795 – 1799 – výkonná moc, pět členů – kontrolováno Radou pěti set
– 1795 – zavedena thermidoriánská ústava – jen 20 000 občanů mohlo volit zástupce – volební právo dle výše majetku
– v zemi roste nespokojenost, hlad, šíří se epidemie, došlo k povstání pařížského lidu
– vláda Direktoria se nesetkala se spokojeností – ozývají se royalisté i nejchudší vrstvy – snaha dosadit zpátky krále nebo vytvořit komunistickou společnost – hrozba vzniku občanské války
Francie za Napoleona
– známý už za doby revoluce, stoupenec jakobínů, vězněn
– pocházel z rodiny šlechtice, studoval vojenskou školu, velmi brzy se stal důstojník, poté generál
– tažení do Egypta 1799 – pozemní vojska úspěšná – vítězství v bitvě „pod pyramidami“, ale poražen admirálem Nelsonem u Abu Kiru – zničena francouzská flotila, znemožněn návrat
– objevena Rosettská deska, rozluštění hieroglyfů – rozluštin ji Champolion
– zbylí roajalisté a jakobíni se pokoušejí o převrat-> 9. 11. 1799 Napoleon se vrátil, svrhnul Direktorium, vojensky rozehnal Konvent, stal se prvním konzulem
– útok na Nizozemí, Švýcarsko a Itálii – vytlačil nepřátelská vojska a vytvořil sesterské spojenecké republiky, dosadil v nich oblíbené generály a příbuzné
– únor 1800 – Napoleonova diktatura
– 1800 – porazil Rakousko v bitvě u Marenga
– uzavřel konkordát s církví – obnovení katolictví ve Francii
– vydal občanský zákoník – tzv. Civilní zákoník (Code Civil) – spojení starého francouzského a římského práva a změn, které přinesla revoluce, zrušil feudální výsady a zajistil základní lidská práva; neexistují privilegovaní -> všichni jsou si před zákonem rovni; zákaz shromažďování
– velice oblíben – 1802 jmenován doživotním konzulem
– prosinec 1804 – Napoleon se nechává korunovat císařem, ale nejel do Říma – papež sice přijel, ale korunu si nasadil sám – papež potupen -> CÍSAŘSTVÍ
– zahraniční politika – válečný stav s Anglií, vojska se shromažďují u Callais -> Anglie má strach, Evropa se bojí Francie, Anglie se spojuje s Rakouskem, Pruskem a Ruskem, kteří posílají vojska proti Napoleonovi
– 2. 12. 1805 – bitva u Slavkova (bitva „Tří císařů“) – František I. a car Alexandr X Napoleonovi – ačkoliv byl v početní menšině, vyhrál, velké vítězství – využil nenormovanosti vojska
– 1805 – námořní bitva u Trafalgaru – admirál Horatio Nelson Napoleona porazil, v bitvě ale padl ( Nelsonova socha na Trafalgar square
– leden 1806 – zaniká Svatá říše Římská, vzniká Rýnský spolek – opět dosazeni přívrženci
– František II. císař SŘŘ -> stává se 1. Rakouským císařem – František I.
– Všem vnucena francouzská ústava
– Svoboda – rozpuštění židovských spolků
– František I. musel slíbit spojenectví; Metternich – rádce, pobočník Františka I. věděl, že s Napoleonem to nejde po zlém -> spojenectví;
– Napoleon se chce zbavit Josefíny, která nemohla mít děti -> Metternich toho využil a podstrčil mu dceru Františka I. Marii Lousu -> rozvod s Josefínou; Marie mu dala syna Orlíka
– 1806 – Napoleon vyhlašuje námořní kontinentální blokádu zaměřenou proti Anglii – měla Anglii obchodně poškodit, zboží z Anglie se nesmí dovážet do Evropy, porušení znamenalo vyhlášení války
– 1808 – tažení do Portugalska a Španělska, dosazen bratr Josef I. – odpor Španělů, vypukla partyzánská válka (guerilla), 1814 vypuzen
– 1809 – Rakousko poraženo v bitvě u Wagramu – v Rakousku velké změny, vyjednáváním pověřen kníže Metternich, sňatek s dcerou Františka I. Marií Luisou
– Napoleon na vrcholu své moci, plánuje tažení do Ruska – 500 000 vojáků shromážděno na Varšavském knížectví, záminka nedodržení Kontinentální blokády, invaze začala 24. 6. 1812 a mířila na Moskvu, Rusům velel generál Kutuzov, který ustupoval – taktika spálené země, 5. – 7. 9. 1812 – bitva u Borodina – masakr, velké ztráty na obou stranách, nebylo jasného vítěze, pro Napoleona Pyrrhovo vítězství, Kutuzov vydal rozkazy stáhnout se za Moskvu, kterou hořící a bez zásob vydal Francouzům, Napoleon nebyl schopen dalšího postupu, nejsou zásoby, udeří krutá zima (-40°C) – Napoleon vydává rozkazy stáhnout se, Kutuzov nutí Napoleona jít stejnou cestou, naprosto nevybavená francouzská armáda je zmasakrována ruskými útoky, Napoleon utíká do Paříže, z Ruska se vrací jen asi 20 000 vojáků
– 16. – 19. 10. 1813 – bitva u Lipska – tzv. bitva národů – Rakousko, Prusko a Anglie proti Francii – Napoleon poražen, prchá do Paříže, kde je obležen, Francie ztrácí vše, co v napoleonských válkách vydobyla, Napoleon zajat a odvezen na ostrov Elba
– v Paříži 30. 5. 1814 – uzavřen mír, na trůn dosazeni Bourboni – Ludvík XVIII.
– jaro 1814 – Evropští panovníci jsou na Vídeňském kongresu
– má řešit vývoj Evropy
– vedl ho hrabě Metternich
– Napoleon má stále spoustu přívrženců v Paříži-> útěk z Elby-> jaro 1815 vylodění v Marseille s 1000 muži – Ludvík proti němu posílá armádu, ta se však přidává na stranu Napoleona, Ludvík prchá z Paříže do Anglie, Napoleon obnovuje císařství na 100 dní (volnost, rovnost, bratrství)
– 18. 6. 1815 – bitva u Waterloo – Napoleon poražen Angličany (generál Wellington) a Prusy (generál Blücher)
– definitivní konec Napoleonovy éry, zbaven všech titulů a deportován na ostrov sv. Helena, kde 5. 5. 1821 umírá
Vídeňský kongres
– svolán v září 1814 – svoláni diplomaté z celé Evropy (kromě Osmanské říše (nezapadal do sultánovy sféry zájmů) a papeže)
– cíl – vypořádání s důsledky napoleonských válek
– Nejvýznamnější postavení měli 4 vítězné mocnosti – Velká Británie, Prusko, Rusko a Rakousko, předseda rakouský kancléř Metternich (představitel reakčního absolutismu)
– hlavní body jednání:
1) Hranice zemí se vrací do roku 1792 – všechny Napoleonovy změny zrušeny, Francie se vrací ke svým původním hranicím
2) Restaurace starých dynastií – Bourboni do jižní Itálie, Francie, Španělska, obnovena Portugalská monarchie, Rýnský spolek zrušen (obnovení SŘŘ bylo však nevýhodné), zformován Německý spolek –>15 států, pravidelné srazy zástupců na říšském sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem (neměl však za sebou armádu, byl pouze formální)
– Rovnováha sil v Evropě – pořádání pravidelných kongresů, snaha zajistit spolupráci mezi národy v Evropě, Anglie, Prusko, Rusko a Rakousko, (později připuštěna i Francie)
– nikdo nebude mít výsadní postavení, měli se co 2 roky scházet, zabraňovat konfliktům – vše řešit ústně
– Vznik Svaté aliance – z iniciativy cara Alexandra, „Četník Evropy“, spojenectví panovníků většiny Evropských zemí, snaha zabránit revolucím, zachování starých pořádků, stala se ovšem velice konzervativní – bránila pokroku
– od roku 1818 Francie členem
– 20.léta Anglie vystupuje
územní změny:
– Rusko získalo Finsko a Varšavské knížectví
– Švédsko připojilo Norsko (místo Finska)
– Dánsko získalo Šlesvicko a Holštýnsko
– Napoleonův Rýnský spolek nahrazen Německým spolkem
– Nizozemí se spojilo s Belgií v jeden stát (vydrželo jen do roku 1830)
- Už dříve spojenectví – rozdělení za Viléma Oranžského, 1581 – Belgie patřila Španělsku, úal Rakousku
– Rakousko obnovilo vládu v severní Itálii – Lombardii a Benátky – velmi bohaté oblasti
– obnoveno Švýcarsko
– Itálie zůstala rozdrobena – sever ovládlo Rakousko, potom území pod nadvládou příbuzných Habsburků, ve středu byl papežský stát, Sardinská dynastie získala strategické oblasti – Janov, Nice, jih ovládli Bourboni z Francie
– Velká Británie ovládla moře – zisk Malty a Jónských ostrovů
– Prusko posunulo hranici až k Rýnu
