Otázka: Evropská integrace

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): jogurtzopocna

Dějiny evropské integrace

• antická římská říše – rozpad r. 476 – poté Svatá říše římská (koncept ideálu křesťanství)
• Jiří z Poděbrad – snaha o vytvoření Unie evropských států (poselství až do Španělska) – evropští vládci odmítli (protože byl husita a neměl dynastický původ)
• Immanuel Kant – německý filozof (svět je jiný, než jak ho poznávám) – myšlenka federace evropských států, evropská ústava, jednotný právní systém
• 19. století
  • není integraci nakloněno
  • snaha o upevnění národních vztahů
  • ideologie nacionalismu x průmyslová revoluce →potřeba spolupráce
  • rozvoj komunikačních prostředků
  • potřeba mezinárodní spolupráce
• po 2. sv. válka
  • Marshallův plán – americký plán na obnovu Evropy – partnerství mezi Amerikou a Evropou – OECD (Organization for Economic Cooperation and Development)
  • 1948 – celní unie – BENELUX
  • 1951 (r.1952 vyšla v platnost) – smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) – Benelux, FR, NĚ, IT →začátek hospodářské integrace západoevropských zemí
  • Robert Schuman (francouzský politik) – Schumanův plán – plán na založení ESUO (hlavní ekonom. ideou bylo zřízení společného evropského trhu, díky němuž by mohla být výroba zmodernizována)
  • Konrad Adenauer (německý kancléř) – podpořil počátek sjednocení, přijetí Německa
  • ESUO – podpořeno USA
  • VB odmítá se tohoto účastnit a orientuje se na Ameriku, severské země také odmítají
• 1957 Římské smlouvy
  • 1) smlouva o založení Evropského hospodářského společenství EHS
    • celní unie – volný pohyb průmyslového zboží
    • 4 svobody – volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu
  • 2) smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii EUROATOM
• 1965 – slučovací smlouva
  • vznik Evropského společenství ES
  • sloučení ESUO + EHS + EUROATOM
  • ES je řízeno jednou Komisí a jednou Radou
• Konec 60. let
  • Charles de Gaulle – chtěl obnovit postavení Francie
  • v 60. letech – zpomalení procesu integrace
  • politika prázdných křesel – Charles de Gaulle navrhl, aby FR stáhla své zástupce z Rady a všech důležitých výborů, čímž došlo k zablokování Rady, jež nemůže přijímat novou legislativu – FR neposílá své zástupce na zasedání ES
  • Lucemburský kompromis – bude hlasovat většina, ale všichni mají právo veta
  • 1969 – haagský summit – snaha překonat Lucemburský kompromis, přijetí VB, jednohlasné hlasování jen někde
  • přijetí VB – poprvé v 60. letech – vetováno FR; přijata r.1973 + přijato Irsko, Dánsko (nemusí přijímat euro)

EVROPA

• 20. stol. – 2 ničivé světové války (i když byla nejvyspělejší)
• v 50. letech strach z korejské krize, v 60. letech z karibské krize
• až po r. 1945 se ustálily hranice – o hranicí ch se dnes už nediskutuje – respektování mezinárodního práva
• víra ve svobodu a demokracii
• přirozené právo – právo na život → zakázání trestu smrtí
• FR a Z NĚ (dříve soupeři) – spojenectví, hlavní osa integračních procesů

VZNIK EU

• 1. listopadu 1993, Maastricht, Nizozemsko
• jako výsledek dlouhého integračního procesu od 50. let 20. stol.
• Maastrichtská smlouva (podepsána r.1992)
• národní uskupení (není federace ani mezinárodní organizace)
• značná míra hospodářské a politické integrace
• všechny státy jsou suverénní, ale dobrovolně se rozhodují, že odevzdají část své suverenity

ČLENOVÉ EU

• 27 států
• Belgie, Bulharsko, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko (nejsou – Srbsko, Norsko, Ukrajina, Rusko, Bělorusko, VB, Švýcarsko, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo)
• kandidátské země – stát, který usiluje o vstup do EU (musí dostat tento status)
• Kodaňská kritéria – od začátku EU – např. dodržování lidských práv, funkční hospodářství
• od r. 1999 – kandidátem Turecko (vzdaluje se)
• Makedonie – dlouholetý spor – jedna oblast v Řecku se nazývá Makedonie – přejmenování na Severní Makedonii
• potencionální Kosovo

SYMBOLY EU

• Evropská hymna – Óda na radost
• Evropská vlajka – kruh vzájemné integrace
• den Evropy – 9.5.

SCHENGENSKÝ PROSTOR

• 1985 – podepsána smlouva
• 1995 – zrušení kontrol na hranicích
• 5 zakládajících států – BENELUX, FR, NĚ
• ČR členem od r. 2007
• Švýcarsko, Norsko, Island – členi, ačkoli nejsou členy EU
• VB – není členem ani EU ani SP
• Irsko, Kypr – nestojí o vstup
• Rumunsko, Bulharsko – stojí o vstup

JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT (JAE)

• revize Římských smluv
• odstranění práva veta
• zapojení Evropského parlamentu do legislativního procesu
• stanoveny další cíle integračního procesu

EVROSPKÁ UNIE

• smlouva o EU (tzv. Maastrichtská smlouva)
• 1992/1993
• stala se z ES
• stanovení harmonogramu přijetí měnové unie
• opt – out: (VB) a Dánsko – vyjednaly si, že nemusí mít euro

EURO

• 1999 – s eurem se platí virtuálně
• 2002 – jde euro do oběhu
• eurozóna 20 zemí
• nemají euro – ČR, Polsko, Maďarsko, Švédsko, Dánsko, Rumunsko, Bulharsko
• Slovensko od r.2009
• maastrichtská kritéria – země musí splňovat, aby mohla být přijata
• 2010 – dluhová krize (Řecko)

AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA

• 1997/1999
• vízová, azylová, přistěhovalecká politika
• posílení pravomocí Evropského parlamentu

NICEJSKÁ SMLOUVA

• 2000/2001
• reforma před vstupem nových členů
• 2004 – ČR vstup do EU

SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

• 2004
• nikdy nevyšla v platnost
• neúspěšný pokus o posílení evr. jednoty
• zakládající smlouvy měly být nahrazeny evropskou ústavou
• 2005 – referenda v Nizozemí a Francii

LISABONSKÁ SMLOUVA

• 2007/2009
• reforma pro přijetí nových členů
• nová funkce stálého předsedy Evropské rady
• nově úřad vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
• definovala, jak je možné vystoupit z EU

ORGÁNY EU

• Evropská rada
  • vrcholný orgán EU
  • hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU
  • funkce stálého předsedy Evropské rady
  • 2014 – 2019 – Donald Tusk (Polsko)
  • od r. 2019 – Charles Michel (Belgie)
  • musí být jednotný hlas – jednomyslné
  • zásadní rozhodnutí o směřování EU
  • všechny hlasy mají stejnou váhu
  • Petr Fiala
• Rada EU
  • hlavní rozhodovací orgán EU
  • příslušní ministři členských zemí
  • předsednictví
  • ČR v roce 2009 a 2022
  • zastupuje zájmy členských zemí
  • schvaluje rozpočet EU
  • rozhoduje kvalifikovanou většinou (55 % členských států, které zastupují 65% obyvatelstva)
• Evropský parlament
  • 1. volby do Evropského parlamentu
    • 1979
    • 401 poslanců, dnes 705 poslanců
    • nejsilnější strana – Evropská strana lidová (STAN, KDU – ČSL, TOP09) – tehdy sociální demokracie
  • jediný přímo volený orgán
    • 705 poslanců, ČR 21
    • zákonodárná moc
    • schvaluje rozpočet EU
    • demokratický dohled
    • hlasuje o předsedovi Evropské komise na návrh Evropské rady
    • vyslovuje Komisi důvěru jako celku
    • Evropská lidová strana
• Evropská komise
  • • nejvyšší výkonný orgán EU
    • strážkyně smluv
    • komisaři pro jednotlivé oblasti působení (27)
    • komisaře navrhují členské státy a schvaluje Evropský parlament
    • Jean – Claude – Juncker – předseda v letech 2014 – 2019 (Lucembursko)
    • Ursula von der Leyen – od r. 2019 (Německo)
    • Věra Jourová (ANO)
• Evropský soudní dvůr
  • soudní orgán EU
  • rozhoduje o porušení práv některého ze členských států
  • o správnosti postupů orgánů EU
  • o platnosti právních norem EU
  • o žalobách o náhradu škody vůči EU
  • Evropský účetní dvůr
  • Evropská centrální banka

Článek Evropská integrace – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Základy veřejného práva

Předmět: Právo, Společenské vědy

Přidal(a): Petr Babyka

Obsah

• Právo správní – prameny, obsah a charakter práva
  • Státní správa a samospráva – samosprávné celky jejich orgány a funkce
• Právo finanční – prameny a obsah, finanční správa a daně
  • Státní rozpočet – principy jeho tvorby a zpracování
• Právo trestní – hmotné a procesní, prameny a charakter
  • Trestný čin – jeho stránky, forma spáchání, kategorie trestné činnosti
  • Taxonomie trestů
  • Trestní řízení – jeho fáze, postavení a práva subjektů trestního řízení
  • Trestněprávní zásady

Správní právo

• = Soubor norem o veřejné správě, které upravují vztah při realizaci výkonu moci ve státě ve sféře veřejné správy
• Velký rozsah a různorodost právních norem
• Obor veřejného práva
• Prameny:
  • Ústava ČR
  • Zákon o obcích
  • Zákon o krajích
  • Správní řád
  • Zákon o policii ČR
• Dělení:
  • Organizační – základní zásady organizace veřejné správy
  • Hmotné – úprava jednotlivých úseků veřejné správy, př. správa školství, kultury, zaměstnanosti, územního plánování, …
  • Procesní – upravuje správní řízení
  • Trestní – upravuje základy a následky odpovědnosti za správní delikty, př. Přestupky

Správní řízení:

• Postup státního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění či ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá
• Vedeno správními orgány, kterým daná věc a oblast přísluší, př. O povolení stavby rozhoduje stavební úřad, ve věci daní finanční úřad, …
• Mělo by trvat max. do doby 60 dní, může být však přerušeno pro řešení dalších vyšetření
• Účastníky mohou být PO i FO, a to:
  • V řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu
  • V řízení z moci úřední dotčené osoby, jímž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo či povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají, anebo nemají
  • Další osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech
  • Osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon
• 3 základní fáze:
  • Zahájení řízení – na žádost nebo jiný návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu
  • Průběh řízení – správní orgán zjišťuje všechny podstatné zkušenosti, provádí dokazování (=> vyslýchá svědky, znalce, čte listinné důkazy)
  • Vydání rozhodnutí – správní orgán ukončí řízení vydáním rozhodnutí o právech a povinnostech účastníka v konkrétní záležitosti. Obsahuje – výrok (vyjádření), odůvodnění a poučení o odvolání (zda to lze, v jaké lhůtě a k jakému orgánu)
• Opravné prostředky:
  • Řádné př. odvolání X mimořádné př. obnova řízení
  • Odvolání, obnova řízení, žaloba, kasační stížnost

Orgány státní správy a samosprávy

• Veřejná správa se dělí na:
  • Státní správa
    • zahrnuje státní správní orgány
    • ústřední a území
  • Samospráva
    • zahrnuje orgány s jistou autonomii a právní osobností, umožňuje občanům aktivně participovat na rozhodování o záležitostech, který se jich týkají
• Podoba územní samosprávy je zakotvena v Ústavě ČR
• Členění na obce (=> základní územní samosprávné celky) a kraje (=> vyšší územní samosprávné celky)
• Obec:
  • Základní jednotka samosprávy státu
  • Územní společenství občanů, které má právo na samosprávu, má postavení právnické osoby s vlastním majetkem
  • Dle velikosti – obce (do 3000 obyvatel) a města/statutární města
  • Samostatná působnost:
    • Zastupitelstvo pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby občanů
    • Zajištění dopravy, chránění veřejného pořádku, vzdělávání, kultura atd.
    • Obec má vlastní majetek, se kterým hospodaří
    • Má vlastní rozpočet
  • Přenesená působnost
    • Stát tak v rámci decentralizace pověřuje orgány obce, aby př. rozhodovaly o právech a povinnostech občanů a právnických osob podle zákonů o stavebním řádu, správních poplatcích, či přestupcích a jejich trestání
  • Orgány obce/města:
    • Zastupitelstvo obce/města:
      • Nejvyšší orgán obce, voleno občany na dobu 4 let, zastupitelé rozhodují o nejdůležitějších záležitostech obce, zastupitelstvo volí starostu, místostarosty a další členy rady obce, podle počtu obyvatel má 5–55 členů
    • Rada obce/města:
      • Výkonný orgán, tvořena starostou, místostarostou a radními, vydává nařízení obce, předjednává a připravuje návrhy
    • Starosta/primátor:
      • Zastupuje obec na venek, svolává a řídí schůze rady volen zastupitelstvem
    • Obecní/ městský úřad:
      • Tvořen starostou/primátorem, místostarostou/náměstky a jeho zaměstnanci, odbory a oddělení pro jednotlivé oblasti činností, má-li alespoň dva obory řídí práci zaměstnanců tajemník
    • Obecní/městská policie:
      • Zřizována zastupitelstvem a řízena starostou případně jiným členem zastupitelstva, zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a dohlíží na dodržování zákonů a obecních vyhlášek na území obce
• Kraj:
  • Širší územní společenství občanů s právem na samosprávu, kterou vykonává v souladu s potřebami svými a svých občanů
  • Území členěno na 14 krajů
  • Samostatná působnost:
    • Kraj pečuje o komplexní rozvoj svého území, má vlastní majetek a samostatně s ním hospodaří, spolupracuje s obcemi
  • Přenesená působnost:
    • Kraj vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon (dozor vykonávají ministerstva)
  • Orgány krajů:
    • Zastupitelstvo kraje:
      • Nejvyšší orgán kraje, rozhoduje o nejdůležitějších věcech, počet členů je dán počtem obyvatel krajské samosprávy, podává návrhy zákonů
    • Rada kraje:
      • Výkonný orgán tvořen hejtmanem, náměstkem/ky a dalšími členy rady, připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení
    • Hejtman:
      • Zastupuje kraj na venek, hejtmana/y a náměstka volí zastupitelstvo, v Olomouci Josef Suchánek
    • Krajský úřad:
      • Plní úkoly, které mu uloží zastupitelstvo a zabezpečuje výkon státní správy, spadá pod ministerstva, v čele stojí ředitel, dělí se na odbory a oddělení

Finanční právo

• = normy, které upravují finančně právní vztahy, tj. vztahy získávají, shromažďování a upotřebení finančních prostředků, pokud se jich účastní stát (daňové, rozpočtové, burzovní, bankovní)
• Pramen: Daňový zákon
• Zastupováno finančním úřadem:
  • Zabývá se daněmi a poplatky (př. za psy, odpadky) -> řeší příjmovou část státního rozpočtu, ale i výdajové přerozdělení a užívání finančních prostředků
  • Řeší finanční hospodaření podnikatelských subjektů
• Obsahuje normy – daňová soustava, soustava cel, peněžní oběh, burza, pojistné vztahy v ČNB
• Daňová soustava:
  • Nástroj, který ovlivňuje ekonomiku státu
  • Daně:
    • Jediné jisté příjmy do státního rozpočtu
    • Funkce:
      • Motivující – daňové prázdniny, menší daně
      • Demotivující – zvýšení daní
    • Povinné a v některých případech nenávratné platby, které platí občan nebo podnik do státního rozpočtu ve stanovené výši
    • Plátce daně – každý, který odvádí daň státu
    • Poplatník daně – ten, který je daní zatížen, při koupi nějakého zboží
    • Dělení:
      • Přímé – daně placené přímo FO a PO, jedná se zejména o daně z příjmu (důchodové), jež mají větší význam, daně z majetku a dědické daně
      • Nepřímé – daně připočítané k cenám zboží a služeb, do státního rozpočtu je odvádějí prodávající, jde o DPH (= daň z přidané hodnoty) a spotřební daň
    • Druhy daní – DPH, daň z příjmu, spotřební daň, daň z nemovitostí, silniční daň, dědická daň, darovací daň, …
• Státní rozpočet:
  • Plán finančního hospodaření státu, jenž má podobu zákona (prochází tedy stejnými body jako všechny zákony)
  • Navrhuje ho ministerstvo financí a schvaluje ho poslanecká sněmovna
  • Pokud se státní rozpočet neschválí před prvním dnem rozpočtového roku, nastává takzvané provizorium, kdy může stát v každém měsíci hospodařit maximálně s výdaji, které nesmí přesáhnout 1/12 rozpočtu z minulého roku, dokud se rozpočet neschválí poslaneckou sněmovnou
  • Účet státního rozpočtu spravuje ČNB
  • Rozpočtová/fiskální politika => využívání nástrojů státního rozpočtu k prosazování předem stanovených ekonomických a sociálních cílů
  • Druhy:
    • Vyrovnaný -> příjmy a výdaje jsou v rovnováze
    • Přebytkový -> příjmy převažují nad výdaji
    • Schodkový -> výdaje jsou větší než příjmy, deficit státního rozpočtu, při dlouhodobém trvání vzniká státní dluh
  • Tvoří ho:
    • Příjmy – přímé a nepřímé daně, poplatky, cla, příjmy z prodeje státního majetku, výnosy z majetku, …
    • Výdaje – vládní nákupy statků a služeb a transfery (rozpočtové výdaje, za něž státní instituce nezíská od příjemce za poskytnutou peněžní částku žádné statky ani služby -> starobní důchody, sociální dávky, podpory, výdaje sociálního zabezpečení – nejvýznamnější, školství, zdravotnictví obrana a státní správa)
• Peněžní oběh:
  • Pohyb peněz ve funkci oběživa a platidla (koloběh peněz ve formě bankovek a mincí)
  • Základem jsou plnohodnotné bankovky, či neplnohodnotné mince
• Bankovní soustava:
  • ČNB
    • Vykonává dohled nad finančním trhem v zemi
    • V čele stojí sedmičlenná bankovní rada – guvernér (momentálně Aleš Michl), 2 viceguvernéři, 4 další členové
    • Úkoly – měnová politika, dohled nad finančním trhem, emise oběživa a peněžní oběh, devizová činnost, platební styk a zúčtování bank, banka státu
  • Komerční banky
    • Soukromé firmy
    • Zisk – výběr poplatků za poskytované služby, z úroků a z úvěrů (bankovní rozpětí)
    • Operace – aktivní (poskytování úvěrů), pasivní (přijímání vkladů a úvěrů, případné emise vlastních akcii), zprostředkovatelské (převody z účtu na účet)
• Burza:
  • Instituce, která organizuje trh s investičními nástroji
  • Prostřednictvím burzy lze nakupovat a prodávat různé investiční nástroje (cenné papíry, investiční certifikáty, …)
  • Jedna ze součástí kapitálového trhu
• Celní správa:
  • Bezpečnostní sbor zajišťující výkon kompetencí v oblasti správy cel a některých daní, jako i v dalších svěřených nefiskálních činností ve prospěch státu i jeho občanů
  • Je podřízena Ministerstvu financí
  • Její organizační struktura v ČR je dvoustupňová a tvoří ji Generální ředitelství cel ČR a jemu je podřízeno 15 celních úřadů
  • Funkce – zajišťování bezpečnosti zahraničního obchodu, provádění celního řízení, boj proti porušování celních předpisů a ochrana společnosti a životního prostředí

Trestní právo

• = Souhrn právních norem, které chrání společnost, stát a občany před nežádoucím jednáním (ochranná funkce). Vymezuje jednotlivé trestné činy a tresty, které se za něj ukládají (funkce regulativní). Zajišťuje ochranu společnosti tím, že předchází trestné činnosti (funkce preventivní) formou individuálních postihů (funkce represivní).
• Prameny – Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, mezinárodní smlouvy, základní prameny: trestní zákoník a trestní řád
• Dělení dle struktury:
  • Trestní právo hmotné – vymezuje trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají, hlavním pramenem je trestní zákoník
  • Trestní právo procesní – upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při soudním trestním řízení a při výkonu trestů, hlavním pramenem je trestní řád

Trestný čin

• Protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku
• Stupeň škodlivosti představuje hranici mezi 2 stupni protiprávního jednání, kterými jsou:
• Trestné činy:
  • Stupeň společenské nebezpečnosti je vyšší, vyžaduje právní postih
  • Přečiny = nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s trestem odnětí svobody nanejvýš 5 let
  • Zločin = závažnější zločiny, doba odnětí svobody nejméně 10 let
  • Trestný je dokonaný trestný čin, ale i pokus nebo příprava
• Přestupky:
  • zaviněné protiprávní jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti
  • Př. porušení veřejného pořádku – rušení nočního klidu, přestupky proti majetku – krádež
  • Sankce za přestupky – mírnější, není možné odnětí svobody (peněžní pokuty max. 50 000 Kč, zákaz činnosti, zákaz pobytu)
  • Porušují nebo ohrožují zájem společnosti
• Jiné správní delikty:
  • Př. správní disciplinární delikty (-> porušení povinnosti dané zákonem)
• Skutková podstata:
  • = formální stránka trestných činů
• Čin je uznán za trestný, je-li naplněna skutková podstata, 4 znaky:
  • Objekt – vztah nebo zájem chráněný trestním zákoníkem, který byl poškozen
  • Objektivní stránka – protiprávní jednání, jeho následek a příčinný vztah mezi nimi, dále pak čas, místo a způsob spáchání trestného činu
  • Subjekt – pachatel = osoba, která čin spáchala, ale také spolupachatel i účastník trestného činu
  • Subjektivní stránka – zavinění, motiv, záměr pachatele a jeho cíl, polehčující a přitěžující okolnosti

• Dělení dle zavinění:
  • Úmyslné – pachatel chtěl trestný čin spáchat nebo věděl, že jednáním může spáchat trestný čin a byl s tím srozuměn
  • Nedbalostní – pachatel věděl, že může spáchat trestní čin, ale nepřiměřeně spoléhal na to, že jej nezpůsobí, nebo nevěděl, že může spáchat trestný čin, ačkoliv o tom vědět měl
• Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která je různá v závislosti na výši trestní sazby, uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost
• Trestní zákoník rozděluje trestné činy do 13 okruhů (hlav):
  • Trestné činy proti životu a zdraví
    • Př. vražda, ublížení na zdraví, rvačka
  • Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
    • Př. obchodování s lidmi, loupež, vydírání, pomluva
  • Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
    • Př. znásilnění, šíření pornografie, pohlavní zneužití
  • Trestné činy proti rodině a dětem
    • Př. dvojí manželství, únos dítěte, zanedbání povinné výživy
  • Trestné činy proti majetku
    • Př. krádež, zpronevěra, pojistný podvod, lichva
  • Trestné činy hospodářské
    • Př. zkrácení daně, padělání peněz, neoprávněné podnikání
  • Trestné činy obecně nebezpečné
    • Př. obecné ohrožení, přechování omamné psychotropní látky a jedu
  • Trestné činy proti životnímu prostředí
    • Př. poškození lesa, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek
  • Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
    • Př. vlastizrada, teroristický útok, válečná zrada, vyzvědačství
  • Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
    • Př. násilí proti ústřední osobě, podplácení, pohrdání soudem, výtržnictví
  • Trestné činy proti branné povinnosti
    • Př. neplnění odvodní povinnosti, maření způsobilosti k službě
  • Trestné činy vojenské
    • Př. neuposlechnutí rozkazu, vyhýbání se výkonu služby, zběhnutí
  • Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy
    • Př. útok proti lidskosti, příprava útočné války, zneužití vlajky a příměří

Trestní odpovědnost:

• Vzniká spácháním trestného činu jakožto odpovědnost pachatele za porušení právních norem trestního práva
• Vzniká v den po 15. narozeninách (- trestní odpovědnost mladistvých 15-18 let a sankce jim ukládané upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, při spáchání trestného činu v tomto období se nazývá provinění a lze za něj uložit pouze výchovná, či trestní opatření)
• Příčetnost = schopnost pachatele rozpoznat nebezpečnost činu a ovládat své jednání, pokud je pachatel nepříčetný, ukládá se ochranné léčení
• Míra zavinění – úmyslné X neúmyslné

Okolnosti vylučující protiprávnost:

• Nutná obrana
  • Jednání, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok
  • Př. násilné zneškodnění nebezpečného pachatele
• Krajní nouze
  • Způsob odvracení nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, kdy není toto nebezpečí možné odvrátit jinak
  • Př. přepadená kurýrní služba pod hrozbou samopalem vydá dopravované peníze ve snaze o záchranu svého života, tím sice ochrání zájem na svém životě, ale zároveň způsobí škodu třetí osobě
• Svolení poškozeného
  • Poškozený dal souhlas k činnosti, která vedla k poškození jeho zájmu
• Oprávněné použití zbraně
  • Umožňuje použít zbraň v rámci zákona, kdy takové použití zbraně je vázáno na přesné podmínky
  • Př. vojáci, policisté
• Přípustné riziko
  • Společensky prospěšná činnost vykonávána v rámci zaměstnání, povolání, která ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákoníkem
  • Př. klinické tresty

Trestní sankce:

• Musí být přiměřená spáchanému trestnému činu (povaze a závažnosti a také poměrům pachatele)
• Trest:
  • Společensky prospěšné odstrašení a izolace pachatele bránící odsouzenému v další trestné činnosti a působení na ostatní členy společnost
  • Trest odnětí svobody se vykonává ve 4 typech věznic:
    • S dohledem -> za čin z nedbalosti, pachatelé dosud netrestaní
    • S dozorem -> za čin z nedbalosti, pachatelé již byli trestáni, za úmyslný trestný čin se sazbou min. 3 let
    • S ostrahou -> za úmyslný trestní čin
    • Se zvýšenou ostrahou -> pachatelé s výjimečným trestem, trest odnětí svobody min. 8 let, nebezpeční recidivisté a ti, kdo již dříve uprchli z vazby
• Ochranná opatření
  • Směřují k ochraně společnosti a mají za účel léčbu a výchovu pachatele
  • Ochranné léčené -> uloží soud pachateli, který pro nepříčetnost není trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný
  • Zabezpečovací detence -> držení a léčba pachatelů trestných činů ve zdravotnickém zařízení, a to i bez souhlasu nemocného pachatele
  • Zabrání věcí -> může uložit soud, náleží-li věci pachateli, kterého nelze odsoudit, ohrožuje-li takovou věcí bezpečnost lidí nebo majetku, anebo hrozí-li nebezpečí, že může sloužit ke spáchání zločinu

Druhy trestů:

• Odnětí svobody
  • Nejpřísnější trest znamená ztrátu osobní svobody odsouzeného výkonem trestu ve věznici, je trestem univerzálním, je možné jej uložit za každý trestný čin uvedený v trestním zákoníku jako trest:
    • Nepodmíněný – ukládá se nejvýše na 15 let, nebo jako výjimečný trest až do 25 let či doživotí
    • Podmíněný – na základě zákonného ustanovení o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, jde o pohrůžku trestem odnětí svobody, během kterého má pachatel možnost svým jednáním osvědčit se, vést řádný život
• Domácí vězení
  • Povinnost odsouzeného zdržovat se ve stanovenou dobu v určitém obydlí
• Obecně prospěšné práce
  • Povinnost odpracovat ve svém volném čase u obecních úřadů nebo neziskových organizací stanovený počet pracovních hodin (50-300)
• Propadnutí majetku, věci nebo jiné majetkové hodnoty, peněžitý trest
  • Účinný trest při majetkové trestné činnosti, př. přijetí úplatků
  • Peněžitý – pachatel musí v rámci tzv. denních sazeb zaplatit 20-730 pokut, jedna je rovna od 100 Kč do 50 000 Kč
• Zákaz činnosti
  • Odsouzený nesmí po určitou dobu vykonávat konkrétní zaměstnání, povolání, nebo činnost, k níž je třeba povolení př. zákaz řízení automobilu
• Ztráta čestných titulů, vyznamenání nebo vojenské hodnosti
• Vyhoštění z území ČR
  • Pouze cizinci, povinnost opustit území ČR a zákaz návratu po stanovenou dobu
• Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
  • Platí na až 10 let
• Trest smrti
  • V Rusku, Číně, některých zemích USA

Trestní právo procesní

• Zakotveno v trestním řádu a chrání zájmy společnosti a ústavní zřízení ČR

Trestní řízení:

• Zákonem upravený postup, kterým jsou zjišťovány trestné činy a jejich pachatelé, kterým je zaručeno jejich spravedlivé potrestání
• Činné orgány:
  • Policejní orgán – útvary Policie ČR, Vězeňské služby, …
  • Státní zastupitelství – podává jménem státu obžalobu
  • Soud – rozhoduje v trestním řízení
• Rozhodnutí v trestním řízení = autoritativní stanovení výsledku soudního řízení
• Trestní příkaz = může vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy
• Rozsudek = rozhodnutí soudu v hlavním líčení
• 5 fází:
  • Přípravné řízení – státní zástupce a policie provádějí potřebná šetření k prokázání trestného činu a jeho pachatele a zajišťují důkazy, končí podáním obžaloby nebo zastavením trestního stíhání
  • Předběžné projednání žaloby – vede buď k nařízení hlavního líčení k vrácení věci státnímu zástupci k došetření nebo k zastavení trestního řízení
  • Hlavní líčení – státní zástupce žaluje, obhájce hájí obžalovaného a soud rozhoduje o rozsudku, o víně či zproštění obžaloby
  • Odvolávací/opravné řízení – odvolání může podat obžalovaný, státní zástupce a další oprávněné osoby, o odvolání rozhoduje soud vyššího stupně
  • Výkon rozhodnutí – státní mocí vynucené splnění povinnosti uložené odsouzenému
• Zásady:
  • Záruka zákonnosti trestního řízení, jsou uloženy v Ústavě ČR, Listině trestních práv a svobod a v trestním řádu
  • Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů
    • Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů
  • Zásada spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů
    • Sdružení přebírají záruky, jejich zástupce se může vyjádřit k projednání věcí apod.
  • Zásada zajištění práva na obhajobu
    • Obviněný musí být poučen o tom, že si může zvolit obhájce
  • Zásada oficiality
    • Orgány jednají z vlastní iniciativy, z úřední povinnosti
    • Zásada rychlosti řízení – věc má být projednána bez zbytečných průtahů
    • Zásada zdrženlivosti či přiměřenosti – trestní řízení má zasahovat do práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami co nejméně
  • Zásada legality
    • Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy o nichž ví
  • Zásada obžalovací
    • Trestní stíhání je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem, soukromé trestní žaloby nejsou přípustné
  • Zásada veřejnosti
    • Veřejnost se může zúčastnit soudního řízení
  • Zásada vyhledávací
    • Orgány objasňují okolnosti svědčící ve prospěch a také v neprospěch obviněného, jsou povinny zjistit všechny podstatné okolnosti případu, a to i tehdy, když se obviněný doznal
  • Zásada bezprostřednosti
    • Soud přihlíží k důkazům provedeným při soudním řízení
  • Zásada ústnosti
    • Soud vede jednání ústně zpravidla tak, že svědky, znalce a obviněné sám vyslýchá
  • Zásada presumpce neviny
    • Dokud není vina vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, hledí se na obviněného jako na nevinného
  • Zásada volného hodnocení důkazů
    • Orgány hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu
  • Zásada materiální pravdy
    • Cílem je nalézání pravdy o skutku z hlediska podstatných skutečností

Opravné řízení:

• Přezkoumává rozhodnutí, které trestní řád umožňuje
• Účelem je napravení případné vady rozhodnutí, prověřit rozhodování orgánů I. stupně a sjednocování rozhodovací praxe orgánů činných v trestním řízení
• Zahájení opravného řízení je podmíněno podáním opravného prostředku oprávněnou osobou, kterou je státní zástupce, obžalovaný a další oprávněné osoby
• Řádné opravné prostředky:
  • Odvolání – může být podáno proti každému rozsudku soudu I. stupně státním zástupcem, obžalovaným (jeho obhájcem), poškozeným či zúčastněnou osobou
  • Stížnost – lze podat proti usnesení vydanému prvostupňovým orgánem trestního řízení
  • Odpor – v jednodušších případech může soud rozhodnout o obžalobě bez nařízení hlavního řízení trestním příkazem, obviněný či státní zástupce mohou podat proti němu podat odpor, který ruší příkaz a soud následně nařídí ve věci hlavní líčení

• Mimořádné opravné prostředky:
  • Dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, přípustnost je omezena na zákonem stanovené dovolací důvody, př. Závažné procesní vady v předchozím řízení nebo nesprávné hmotněprávní posouzení věci
  • Stížnost pro porušení zákona – podává se Ministerstvem spravedlnosti, které může žádat Nejvyšší soud o přezkoumání pravomocného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení z důvodu nezákonnosti
  • Obnova řízení – povolí se, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se dříve známými skutečnostmi a důkazy odůvodnit jiné rozhodnutí o vině

Trestní větev obecného soudnictví:

• Hierarchie trestních soudů je následující:
  • V I. stupni rozhodují okresní nebo krajské soudy, řádným opravným prostředkem proti jejich rozhodnutí je odvolání
  • V II. Stupni rozhodují o odvolání krajské nebo vrchní soudy, mimořádným opravným prostředkem proti jejich rozhodnutí je dovolání
  • Ve III. Stupni rozhoduje o dovolání Nejvyšší soud, rozhodnutí je finální bez možnosti opravných prostředků

Článek Základy veřejného práva se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Volby a volební systémy

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): Terezie Kofroňová

Volební systém v ČR

= akt, při kterém volí oprávnění voliči své zástupce do určitých funkcí či orgánů

• Svobodné volby jsou znakem demokracie, v nedemokratických státech upevňují moc
• Svobodné volby garantují základní demokratické principy – demokratickou kontrolu, všeobecnou účast, politickou rovnost a vládu většiny
• Volby v ČR= prezidentské, parlamentní (poslanecká sněmovna a senát), komunální a do Evropského parlamentu

Volební právo

= právo občanů zúčastnit se voleb do státních a samosprávných orgánů a funkcí

Volební právo má dvojí povahu:

• AKTIVNÍ – právo smět volit někoho
• • občan ČR nabývá tohoto práva dovršením 18.let
• PASIVNÍ – právo kandidovat a být volen
• • Věk, kterým občan nabývá tohoto práva se liší podle typu voleb

Znaky volebního práva  

• Všeobecné
  • = volit a kandidovat mohou všichni občané
  • jedinými právními omezeními mohou být věk, způsobilost k právním úkonům nebo občanství/trvalý pobyt
• Tajné
  • = každý má právo volit, jak chce a nikomu to nemusí sdílet
• Rovné
  • = všichni občané mají stejný počet hlasů a všechny hlasy jsou si rovni
• Přímé
  • = občané volí přímo zástupce (ne sbor, který by volil zástupce za ně)
• Pluralitní
  • =na výběr je z více variant, nikdo občany nenutí hlasovat určitým způsobem
  • Existuje více možností volby= pluralita politické strany
  • Podmínka demokratických voleb

Podle toho, jak jsou získaným hlasům přidělovány mandáty (pravomoc daného zástupce/funkcionáře, kterou mu svěřili voliči), rozlišujeme volební systémy na:

• Většinový
  • mandát připadne tomu, kdo dostane nejvíce hlasů
  • občané hlasují pro konkrétní kandidáty
  • volební obvody bývají malé, většinou jednomandátové – kandidáti soupeří o jediný mandát
  • v ČR to jsou volby prezidentské či volby do senátu mandátů
  • počet obvodů odpovídá počtu mandátů (senát – 81 mandátů – 81 obvodů)

+ Lehčí výběr vlády, stabilita vlády, vhodné při volbě konkrétního člověka

– Menší demokratičnost-vítěz bere vše

• • Relativní
    • hned po prvním kole získává mandát kandidát, který obdržel nejvíce hlasů
    • jednokolový (VB a USA – již od 20 % hlasů)
  • Absolutní
    • Pro vítězství je nutný zisk aspoň 50 % hlasů
    • Dvojkolový (pokud v prvním kole nikdo nezíská >50 % hlasů, tak nastupují do druhého kola kandidáti s nejvyšším počtem hlasů
    • Např. Prezidentské volby v ČR
• Poměrný
  • procento odevzdaných hlasů= procento členů (nejpřesněji odráží názor veřejnosti)
  • Vede k systému více stran
  • V ČR volby do poslanecké sněmovny, v zemích EU jsou to volby do Evropského parlamentu
  • U nás existuje tzv. UZAVÍRACÍ KLAUZULE
  •  = minimální podíl hlasů, který musí politická strana získat ve volbách, aby se dostala do parlamentu či jiného orgánu, je stanovený zákonem
  • strany s méně než 5% hlasy nezískávají zastoupení a jejich hlasy jsou tzv. skrutiniu (sčítání) přerozdělovány větším stranám
  • koalice stran musí mít více jak 7,5 % hlasů
  • + větší šance získat mandát pro menší strany, větší demokratičnost
  • – roztříštěnost – více politických stran= více názorů, diskriminace stran s méně než 5% hlasy (v dnešní době stížnosti)
  • Aby se využilo výhod obou systémů, tak dochází k jejich kombinaci

V ČR jsou volby do Senátu většinové a volby do Poslanecké sněmovny poměrné

Existují také tzv. preferenční hlasy – možnost na kandidátní listině pol. strany upřednostnit konkrétní kandidáty – zakroužkováním daného kandidáta

VOLBY V ČR

Pro volby v ČR existují určitá pravidla:

• způsobilost k právním úkonům
• věkovou hranici aktivního volebního práva je 18 let
• volby jsou všeobecné, přímé volné a tajné
• hlasování je osobní, není možné zastoupení
• volby vyhlašuje prezident republiky nejpozději 90 dnů před jejich konáním

Prezidentské volby

• většinovým volebním systémem, absolutním (kandidát musí získat přes 50 % hlasů)
• Podmínky pro kandidaturu na prezidenta: občan starší 40 let, svéprávný, občan ČR
• Vládní kandidát= musí jeho mandát podpořit min. 20 poslanců nebo 10 senátorů
• Občanský kandidát= musí jeho mandát podporovat petice s 50 000 podpisy voličů
• Volba jen jednoho zástupce – prezidenta
• Funkční období je 5 let, může být zvolen jen dvakrát za sebou (10 let)
• Od roku 2012 volí občané prezidenta přímou volbou (2013- Miloš Zeman), mezi lety 1993-2012 byl volen nepřímo Parlamentem
• První přímé volby prezidenta republiky vyhrál v roce 2013 Miloš Zeman, v roce 2018 obhájil svůj mandát na dalších 5 let
• Druhé přímé volby prezidenta republiky vyhrál v roce 2023 Petr Pavel

Komunální volby

= volby zástupců do menších správních celků území samosprávy (zastupitelstva obcí, měst, krajů)

• Právo být volen je od 18 let
• Volí se poměrným volebním systémem na dobu 4 let
• Počet zastupitelů závisí na velikosti obce
• Volič má tři možnosti hlasování:
  1. Z různých listin zaškrtá konkrétní kandidáty
  2. Vybere jednu stranu a volí všechny její kandidáty
  3. Zaškrtne několik kandidátů z různých stran a pak také jednu stranu
• Poslední komunální volby se konaly v 23.a 24. září 2022
• V Duchcově byla volební účast 35 %, vyhrála strana ANO.

Volby do poslanecké sněmovny v ČR

• Poměrným volebním systémem se volí 200 poslanců na 4 roky – pasivní volební právo od 21 let
• Politické strany musí nejpozději do 66 dní před volbami odevzdat kandidátní listinu politických stran
• Volí se ve 14 krajích
• Voliči jsou zapsáni v seznamech v místě trvalého bydliště, tam jsou i doručeny volební lístky
• Na volebních lístcích je uveden název kraje, vylosované číslo, název a kandidátní listina jedné politické strany
• Volby jsou tajné, volič musí za plentou vložit právě jeden volební lístek do úřední obálky, kterou mu vydá volební komise a následně ji hodit do zapečetěné urny
• Hlasovací lístky přijímá a sčítá volební komise
• Pokud chce občan volit mimo své trvalé bydliště, tak může požádat o volební průkaz

Volby do senátu parlamentu ČR

• Většinovým volebním systémem (absolutním) na dobu 6 let, pasivní volební právo je od 40 let
• Občan smí volit jen v místě svého trvalého bydliště
• Volí se v 81 jednomandátových obvodech, každé dva roky volí 1/3 z nich (40:41 hlasů)
• Každé dva roky se obmění 1/3 senátorů v senátu (27 senátorů)
• Kandidáti buď přihlašují politické subjekty, nebo podávají přihlášky sami
• Nezávislý kandidát musí přiložit petici, která podporuje jeho kandidaturu, s nejméně 1000 podpisy voličů

Výsledky posledních PARLAMENTNÍCH VOLEB

//níže doplnit aktuální výsledky //

• Poslanecká sněmovna
• • Proběhly 8. a 9. října 2021
  • Volební účast byla 66%
  • Ve volbách kandidovalo celkem 22 subjektů- 19 politických stran a 3 volební koalice
• Senát
• • První kolo proběhlo 23. a 24. září 2022, druhé kolo o týden později 30.září a 1.října 2022
  • V prvním kole byla volební účast 43 % a ve druhém 20 %
  • V Ústeckém kraji vyhrál v prvním kole PhDr. Ing. Petr Nedvědický, který kandidoval za stranu ANO
  • V druhém kole vyhrál Mgr. Martin Krsek, který je nestranný

Článek Volební systém v ČR se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): Anonym

Charakteristika: 

• Jeden ze základních principů demokracie 
• Zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů 
• Moc – znamená možnost působit na společnost a ovlivnit ji tak, jak by nejednala dobrovolně
• K dosažení moci lze použít: právo, násilí a autoritu 
• Státní moc chápána podle pojmů: 
• Legalita (zákonnost, právo) – dodržování státem daného právního řádů a ústavy 
• Legitimita – vyšší nepsané oprávnění pro činy státní moci, které je zároveň občany dobrovolně  přijímáno 
• Oba pojmy se mohou dostat do rozporu (totalitní vláda může být legální, neboť dodržuje zákony, ale ne legitimní, neboť jedná proti občanům a zájmům státu) 
• oddělení do tří složek zaručuje demokracii, tj. že státní moc nebude zneužita proti občanům 

Ústava ČR 

• současná ÚČR schválena 16. 12. 1992 Českou národní radou jako ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Účinnost od 1. 1. 1993 
• preambule + 8 hlav, celkem 113 článků 
• naše ústava je tzv rigidní = obtížně měnitelná 
• ústava může být doplněna nebo měněna pomocí ústavního zákona k jehož schválení je třeba souhlas: 3/5 všech  poslanců (min. 120 poslanců z 200) a 3/5 většiny přítomných senátorů 

Obsah ústavy

• Hlava první: Základní ustanovení 
• ustanovuje podstatu a zásady českého demokratického státu a politického systému 
• Hlava druhá: Moc zákonodárná (čl. 15 – čl. 53) 
• definuje moc zákonodárnou – dvoukomorový parlament – Poslanecká sněmovna a Senát 
• Hlava třetí: Moc výkonná (čl. 54 – čl. 66) 
• upravuje moc výkonnou (tvořena prezidentem, vládou a státním zastupitelstvím) 
• Hlava čtvrtá: Moc soudní (čl. 81 – čl. 96) 
• tvořena Ústavním soudem ČR a soustavou soudů, zabývá se jurisdikcí (soudní mocí). 
• Hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97) 
• Postavení Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) 
• Hlava šestá: Česká národní banka (čl. 98) 
• Česká národní banka je v ústavě charakterizována jako ústřední banka státu.
• Hlava sedmá: Územní samospráva (čl. 99- čl. 105) 
• Hlava sedmá mluví o členění České republiky na základní samosprávné celky- obce. Vyššími územními  samosprávnými celky jsou země nebo kraje, které je možno zrušit nebo vytvořit pouze ústavním zákonem.
• Hlava osmá: přechodná a závěrečná ustanovení 
• uvádí přechodná a závěrečná ustanovení v souvislosti s očekávaným zahájením činnosti Senátu a rozdělením  Československa 

Zákonodárná moc = legislativa 

• Schvaluje zákony 
• Vyhlašuje válečný stav 
• Vydávají souhlas s ratifikací mezinárodních smluv, vysláním ozbrojených sil ČR mimo ČR, pobytem ∙ ozbrojených sil jiných států na území ČR 
• dvoukomorový parlament – poslanecká sněmovna, senát 
• Poslanecká sněmovna – 200 poslanců, voleni na 4 roky – poměrný systém 
• AP od 18 let, PV od 21 let 
• Senát – 81 senátorů, voleni na 6 let – každé dva roky se volí 27 senátorů – většinový systém o AP od 18 let, PV od 40 let 
• pokud byla PS rozpuštěna, konají se volby do 60 dnů od jejího rozpuštění, jinak do obou komor volby 30. dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. 
• nikdo nemůže být současně členem obou komor 
• neslučitelná je i funkce prezidenta, soudce a jak stanoví zákon, ale poslanec, či senátor může být členem vlády ∙ mandát zaniká: 
• odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou 
• uplynutím volebního období 
• vzdání se mandátu 
• ztrátou volitelnosti (= při ztrátě občanství) 
• rozpuštěním PS 
• vznikem neslučitelnosti funkce (prezident) 
• za projevy učiněné v parlamentu nelze trestně stíhat
• za přestupky ano, ale dotyčný podléhá disciplinární pravomoci komor (nelze trestně stíhat bez souhlasu  komory, jehož je členem) 
• odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno 
• poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestního činu nebo ∙ bezprostředně poté (po 24 h nutné propustit). Čl. 27/5 
• právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem mandátu. ∙ obě komory zřizují své orgány – výbory a komise. 
• volí si své předsedy a místopředsedy 
• schůze komor jsou veřejné 
• člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejích výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoli o to  požádá. 

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky 

• 200 poslanců volených na 4 roky poměrovým volebním systémem, AP 18, AP 21 21 let ∙ V čele je předseda – svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze 
• Poslanci vytvářejí poslanecké kluby podle stranické příslušnosti 
• Nezávislí – nejsou součástí žádného klubu 
• Zřizuje výbory – předjednávají návrhy zákonů 
• Mandátový, imunitní, petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební, pro evropské záležitosti ∙ Hlavní pravomoci (vykonává bez senátu): 
• Kontrola vlády (vyjádřením důvěry = schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu nebo nedůvěry  vládě = hlasuje o odvolání vlády během volebního období (k odvolání je nutný souhlas nadpoloviční  většiny všech poslanců) 
• interpeluje vládu 

Může být rozpuštěna prezidentem republiky: 

• Nevyslovila-li důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezident na návrh předsedy  Poslanecké sněmovny 
• Neusnesla-li se do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, se kterým vláda spojila otázku důvěry o Zasedání bylo přerušeno na delší dobu, než je možné 
• Není usnášeníschopná po dobu delší než 3 měsíce 

stav k září 2021: předseda: Radek Vondráček (Hnutí ANO) 

• místopředsedové: 
• Vojtěch Filip (KSČM) 
• Tomáš Hanzel (ČSSD) 
• Petr Fiala (ODS) 
• Tomio Okamura (SPD) 
• Vojtěch Pikal (Piráti)  

Senát Parlamentu ČR 

• Složen z 81 senátorů, kteří jsou voleni na 6 let většinovým volebním systémem 
• Každé 2 roky se obměňuje 1/3 Senátu 
• aktivní volební právo od 18 let, pasivní od 40 let 
• Je nerozpustitelný 
• Funguje jako brzda PS – nemusí schválit návrh zákonu, může ho vrátit 
• Řídí ji předseda 
• Senátoři zakládají výbory a komise 
• Senátoři se sdružují v senátorských klubech 

Pravomoci (vykonává samostatně bez PS): 

• Udělování souhlasu se jmenováním ústavních soudců 
• Udělování souhlasu s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro velezradu

stav k září 2021:  

• předseda: Miloš Vystrčil (ODS) 
• 1. místopředseda: Jiří Růžička, nestr./TOP 09 
• Místopředsedkyně: Jitka Seitlová, KDU-ČSL 
• Místopředseda: Jiří Oberfalzer, ODS 
• Místopředseda: Jan Horník, STAN 
• dojde-li k rozpuštění PS, přísluší senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu ∙ zákonná opatření může navrhovat je vláda a musí být schválena PS na její první schůzi (pokud ne, pozbývá  platnosti) 
• zasedání PS svolává prezident, nejpozději 30. den po dni voleb 
• zasedání komor může být přerušeno, nesmí být déle než 120 dnů v roce 

PS může rozpustit prezident republiky, jestliže: 

• PS nevyslovila důvěru nově jmenované vládě 
• PS se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry o zasedání PS bylo přerušeno po dobu delší než je přípustné 
• PS nebyla po dobu delší než 3 měsíce schopná usnášet (není dostatečný počet poslanců méně než 1/3) o PS nelze rozpustit 3 měsíce před skončením jejího volebního období. 
• schůze komor jsou veřejné 
• společnou schůzi komor svolává předseda PS 
• člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejích výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoli o to  požádá. 
• Způsobilost usnášet: alespoň přítomna 1/3 svých členů (PS alespoň 67 poslanců, S alespoň 27 senátorů) o přijetí usnesení: souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců či senátorů (min. PS 34  poslanců, S min. 14 senátorů) 
• k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy : souhlas 3/5 většiny všech  poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů (PS min. 120 poslanců) 
• návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného celku 
• návrh zákona o státním rozpočtu a o státním závěrečném účtu podává vláda jen PS (S nemá žádné veto). ∙ parlament může rozhodnout (vydání souhlasu) o vyhlášení válečného stavu, vyslat ozbrojené síly mimo  území ČR, o účasti ČR v mezinárodních organizacích, s ratifikací mezinárodních smluv ∙ návrh zákona, se kterým PS vyslovila souhlas, pošle PS senátu bez zbytečného odkladu. Senát projedná návrh  zákona a usnese se k němu do 30 dnů (schválí, zamítne, vrátí PS,; pokud se nevyjádří, je návrh zákona přijat) ∙ jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm PS znovu 
• zákon může být definitivně schválen se souhlasem prezidenta nebo proti jeho vůli se souhlasem alespoň  101 poslanců. 
• suspenzivní veto = odkládací veto = právo vrátit do 15 dnů přijatý zákon 
• přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády. 
• vyhlášení zákona = zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů 
• platnost zákona = nabývá dnem zveřejnění ve Sbírce 
• účinnost zákona = 15. den po vyhlášení zákona (pokud není stanoveno jinak) 
• každý poslanec má právo interpelovat vládu, interpelovaní členové vlády odpoví do 30 dnů od jejího podání  (ústně na ústní podání, písemně na písem. podání) 

Výkonná moc = exekutiva 

• vláda a prezident republiky, státní zastupitelství 
• vláda podléhá kontrole PS

Prezident republiky 

• prezident je hlavou státu a je volen většinovou volbou občany ČR (od roku 2013) 
• prezident není z výkonu své funkce odpovědný – nenese právní odpovědnost, nemůže být trestně stíhán,  výjimka je případ velezrady 
• prezident může být stíhán pro velezradu a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu ∙ prezident se ujímá úřadu složením slibu, voleb. období na 5 let, min. 40 let, nikdo nemůže být zvolen více než  dvakrát za sebou 
• volba se koná v posledních 30 dnech volebního období úřadu prezidenta 
• prezident složí slib do rukou předsedy PS na společné schůzi obou komor (to samé i abdikace = vzdání se  úřadu) 

Pravomoci: 

• Suverénní (nepotřebuje k nim souhlas) 
• Právo jmenovat a odvolávat předsedu a další členy vlády, odvolat vládu, svolat zasedání PS,  rozpustit PS, právo suspenzivního veta 
• Kontrasignační (potřeba spolupodpis předsedy vlády) 
• Právo zastupovat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, vyhlašovat volby  do PA a S, jmenovat soudce 

další pravomoci: 

• jmenuje soudce, soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu 
• odpouští (dává milost) a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení  nezahajovalo, může vyhlásit amnestii 
• má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou ústavního zákona 
• podepisuje zákony 
• jmenuje prezidenta a viceprezidenty Nejvyššího kontrolního úřadu 
• jmenuje členy Bankovní rady ČNB 
• zastupuje stát navenek 
• je vrchním velitelem ozbrojených sil 
• jmenuje a povyšuje generály 

propůjčuje a uděluje státní vyznamenání: 

• Řád Bílého lva = nejvyšší vyznamenání, vynikajícím způsobem se zasloužili o ČR 
• Řád TGM = pro osoby, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a  lidská práva 
• Medaile Za hrdinství = v boji a vyznamenání osob, které se s nasazením vlastního života zasloužily o  záchranu lids. života 
• Medaile Za zásluhy = zásluha za stát, kraj, obec je vrchním velitelem ozbrojených sil 
• vyhlašuje volby do PS a S (nejpozději 90 dnů před jejich konáním) 
• jmenuje a povyšuje generály 
• má právo udělit amnestii = kolektivní zmírňování trestů 
• prezident má právo účastnit se schůzí obou komor, zasedání vlády 
• prezident – volen na 5 let, nejvýše 2x za sebou 
• prezident má právo veta s odkladným účinkem a pravomoc rozpustit PS, jmenuje soudce, vyhlašuje amnestie 

Vláda 

• vrcholný orgán výkonné moci 
• skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů 
• vláda je odpovědná PS 
• předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením  ministerstev (předseda vlády nemusí být předsedou vítězné politické strany). Při jmenování ostatních členů  vlády je prezident vázán návrhem premiéra 
• vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před PS a požádá jí o vyslovení důvěry = souhlas  nadpoloviční většiny přítomných poslanců 
• člen vlády skládá slib do rukou prezidenta 
• člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce ∙ PS může vyslovit vládě nedůvěru – může vyhlásit nedůvěru kdykoliv, vždy projednává PS, na písemný návrh  nejméně 50 poslanci, k přijetí nedůvěry je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců
• předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta, ostatní členové vlády podávají demisi prostřednictvím  předsedy vlády 
• vláda podá demisi, jestliže PS zamítla žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže vyslovila nedůvěru. Vláda podá  vždy demisi po ustavující schůzi nově zvolené PS 
• prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády 
• Vláda vydává vládní nařízení = konkretizuje schválené zákony, nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný ministr, do jehož působnosti nařízení spadá 
• jednání vlády: k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů

Činnost předsedy vlády: organizuje činnost vlády 

• vystupuje jejím jménem 
• sestavování vlády, podávání demisí … 
• spolupodpis při uplatňování rozhodnutí prezidenta 
• podepisování zákonů a nařízení vlády 
• převzetí některých pravomocí prezidenta v případě uvolnění jeho úřadu 
• Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. 

 Ministerstva (stav k září 2021) 

• Ministerstvo zahraničních věcí 
• Ministerstvo obrany  
• Ministerstvo financí – Alena Schillerová (nestr. za ANO) 
• Ministerstvo práce a sociálních věcí – Jana Maláčová (ČSSD) 
• Ministerstvo vnitra – Jan Hamáček (ČSSD) 
• Ministerstvo životního prostředí  
• Ministerstvo pro místní rozvoj  
• Ministerstvo průmyslu a obchodu  
• Ministerstvo dopravy  
• Ministerstvo zemědělství  
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Robert Plaga (ANO) 
• Ministerstvo kultury – Lubomír Zaorálek (ČSSD) 
• Ministerstvo zdravotnictví – Adam Vojtěch (za ANO) 
• Ministerstvo spravedlnosti  

Státní zastupitelství 

• zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení 
• státní zástupce má ze zákona povinnost před soudem zastupovat stát v trestních věcech případně i v  občanském soudním řízení 
• státní zastupitelství spadá do působnosti ministerstva spravedlnosti (kopíruje soustavu soudní moci) 

Moc soudní = jurisdikce 

• Kontroluje dodržování zákonů 
• Je vykonávána soustavou nezávislých soudů 
• Vykonávána Ústavním soudem České republiky 
• Soudy jsou nezávislé, soudci jsou jmenováni prezidentem bez časového omezení a jsou neodvolatelní ∙ Výkon soudcovské funkce je neslučitelný s funkcí prezidenta, člena parlamentu atd. 
• soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat o nezávislost znamená zamezení přímého ovlivňování soudců vnějšími zásahy např. nátlak veřejného  mínění, politických stran, státních orgánů 
• nestrannost zapovídá jakýkoli vztahu k zúčastněným stranám ve sporu, aby bylo objektivní a nezaujaté  posouzení každého daného případu 
• soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu 

Ústavní soud České republiky 

• Sídlí v Brně 
• Posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva, není přijatý zákon v rozporu s ÚČR
• Skládá se z 15 soudců volených na 10 let prezidentem republiky se souhlasem Senátu ∙ soudce ÚS nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu (stíhat ano byl-li zadržen a se souhlasem Senátu) ∙ rozhoduje: 
• zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem o o zrušení jiných práv. předpisů např. nařízení vlády, vyhlášky obecního zastupitelstva o o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu 
• v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance či senátora o zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany je ve shodě s ústavními a jinými zákony o spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy 
• jedná o ústavní žalobě Senátu proti prezidentovi z důvodů velezrady = trestem může být ztráta  preziden. úřadu 
• vykonavatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby 

Soudy 

• poskytuje ochranu právu, rozhoduje o vině a trestu 
• dvoustupňová soustava 

soustava soudů: 

• Nejvyšší soud (Brno) = vrcholný orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů, soudce jmenován  prezidentem bez časového omezení 
• Nejvyšší správní soud, vrchní soudy (Praha, Olomouc) 
• krajské soudy (v Praze se nazývá městský soud) 
• okresní soudy (v Praze obvodní, v Brně, Ostravě a Plzni městský) 
• zákon o soudcích – způsobilost k právním úkonům, zkušenosti a morální vlastnosti, věk 25 let, odborná  justiční zkouška, souhlas s ustanovením za soudce a přidělení k určitému soudu 
• všichni účastníci řízení mají před soudcem rovná práva 
• jednání před soudem je ústní a veřejné, výjimky stanovuje zákon, rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně 

Princip brzd a rovnovah 

• pravomoci jednotlivých složek moci a zastupujících orgánů jsou od sebe odděleny a stanoveny tak, aby se  navzájem vyvažovaly a omezovaly 
• rozhodnutí každého ze základních ústavních orgánů mohou být ostatními orgány upravována nebo  zrušena 

konkrétní případy: 

• suspenzivní veto = právo hlavy státu vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání o právo parlamentu prezidentovo veto přehlasovat 
• právo hlavy státu udělit milost 
• právo ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující ústavě 

Legislativa exekutiva jurisdikce

Legislativa

• vydává zákony právo tzv. 
• suspenzivního veta právo zrušit zákon 
  

Exekutiva

• parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidentovo veto 
• vykonává zákony právo zrušit nařízení vlády 
  

Jurisdikce

• právo udělit milost, 
• amnestie vykládá zákony 
• Schéma principu oddělení státní moci a principu brzd a rovnovah.

Článek Dělba státní moci v ČR dle ústavy – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Právo

Přidal(a): novomat

Obecně:

• Oficiálně Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě.
• V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. 

Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství

• nizozemsky mluvících
• Vlámů frankofonních Valonů

Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu

• Vlámského společenství 
• Valonsko-bruselská federace 
• Německojazyčného společenství 

Každý region a každé společenství má svůj vlastní:

• legislativní orgán – parlament
• orgán exekutivní – vládu (S výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady.)
• Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň. Jako důsledek roku 1993 ústavní revize, která podporoval převedení do federálního státu, nyní existují tři úrovně vlády (federální, regionální a jazykové komunity)

Výkonná moc:

• hlava státu: král Filip Belgický (Dědic Princezna Alžběta, dcera monarchy)
• předsedové vlády: premiér Charles MICHEL, Vicepremiér Alexandr Ministři DE Croo, Jan Jambon, Kris PEETERS, Didier REYNDERS
• kabinet: Rada ministrů, kteří jsou formálně jmenováni panovníkem
• volby / funkce: monarchie je dědičná a ústavní; po volbách do zákonodárného sboru, vůdce většinové strany nebo koalice, většina obvykle jmenován premiérem, které schválí panovník a Parlament.

Zákonodárná moc:

• Popis: dvoukomorový parlament se skládá ze Senátu (71 křesel, 40 členů přímo volených ve volebních obvodech vícesedadlových systémech poměrného zastoupení hlasováním a 31 nepřímo volený parlamenty Společenství, členové slouží pod podmínkou 4 let) a komora zástupců (150 křesel, členové jsou přímo voleni ve volebních obvodech vícesedadlových systémech poměrného zastoupení hlasování, členové slouží pod podmínkou 4 let)
• Volby: Poslanecká sněmovna – naposledy se konala dne 23. května 2014 (příště se bude konat v květnu 2019)
• Volby se budou shodovat s volbami EU.

Soudní moc:

• Nejvyšší soud: Ústavní soud nebo (se skládá z 12 soudců – 6 nizozemsky mluvící a 6 francouzsky mluvící), Nejvyšší soud (soud organizována do 3 komor: občanských a obchodních; zločinec, sociální, fiskální a ozbrojených sil, každá komora obsahuje holandskou divizi a francouzskou divizi, každý s předsedou a 5-6 soudci)
• výběr soudce a funkční období: Ústavního soudu soudců jmenovaných monarchou z kandidátů předložených Parlamentem, soudci jmenováni doživotně povinného odchodu do důchodu ve věku 70. Nejvyšší soud soudci jsou jmenováni panovníkem z kandidátů navržených Vysoké rady spravedlnosti, je 44členným nezávislým orgánem soudních a mimosoudních členů. Soudci jsou jmenováni doživotně.
• podřízené soudy: odvolací soudy, krajských soudů, specializované soudy pro správní, obchodní, práce a záležitostí auditu.

Článek Belgický právní systém – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Právní odvětví a právní ochrana

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): Hrusinska

Právní odvětví

• Právní odvětví je autonomní část právního řádu. Ten se sice především skládá ze všech platných právních norem, lze ho ale teoreticky rozdělit i na větší celky, přičemž základním dělením, pocházejícím již z dob římského práva, je dělení na právo veřejné (ius publicum) rá jsou s větší či menší mírou přesnosti zařaditelná právě buď do práva soukromého nebo veřejného. Stejně tak je lze odlišovat jako odvětví práva hmotného nebo procesního. 
• Soukromé právo: Občanské právo, Rodinné právo, Autorské právo, Obchodní právo, Pracovní právo, Mezinárodní právo soukromé
• Veřejné právo: Ústavní právo, Správní právo, Trestní právo (hmotné a procesní), Právo sociálního zabezpečení, Finanční právo, Občanské právo procesní, Mezinárodní právo veřejné, Právo Evropské unie, Právo životního prostředí
• U téměř každého právního odvětví hraje nejdůležitější úlohu základní právní předpis, tzv. kodex, např. u práva občanského to je občanský zákoník, u práva trestního hmotného trestní zákoník apod. Žádné však není tvořeno jen jedním právním předpisem, např. právo správní obsahuje velmi mnoho zákonů, a ještě více podzákonných předpisů (vyhlášek a nařízení).

Soukromé právo

Občanské právo

• upravuje vzájemné vztahy mezi občany navzájem, mezi fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem 
• osobnostní práva- (Nezcizitelná, nemajetková) -právo na svobodu, soukromí, autorství,..
• vlastnické právo-právo něco držet, užívat a nakládat
• dědické právo-regulace přechodu zejména majetkových práv na druhou osobu (dědická smlouva nebo závěť)

Rodinné právo

• Odvětví soukromého práva, jehož pramenem je občanský zákoník
• Upravuje povinnosti a práva osob, které vystupují v různých rolích v rodině
• Předmět: vznik a zánik manželství, vztah mezi manžely, rodiči a dětmi, nebo dětmi a dalšími osobami, které nahrazují rodiče
• Zabývá se: manželstvím a registrovaným partnerstvím, manželským majetkovým právem, příbuzenstvím a švagrovstvím, jinými formami péče o děti, výživným

Pracovní právo a právo soukromé (ius privatum). V současnosti se však právo dělí především na konkrétní právní odvětví, kde: 

• Soubor právních norem, které upravují právní vztah mezi zaměstnanci a zaměstnavateli při výkonu práce a právní vztahy, které s výkonem práce souvisejí
• Každý občan se může svobodně rozhodnout, jak bude pracovat (podnikání, pracovní nebo služební poměr, nezaměstnanost, ucházení se o pozici pomocí úřadu práce)
• Závislá práce – pracuji pod někým, nebo nad někým (zaměstnavatel vs. zaměstnanec) – je povolena od 15 let
• Pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou (obsahuje důležité informace o práci- místo, druh a začátek výkonu.. Smlouva zaniká – po uplynutí času, výpovědí, vzájemnou dohodou, úmrtím
• DPP – dohoda o pracovním poměru vs. DPČ – Dohoda o pracovní činnost

Veřejné právo

Správní právo

• regulace působnosti výkonné moci ve státě
• stavební zákon, petiční zákon, zákon o státní kontrole atd.
• Účastník správního řízení- každý o jehož právech se rozhoduje, každý kdo právo vytváří, mění a ruší.. žadatel
• Fáze řízení – žádost.. shromáždění podkladů.. předvolání požadovaných osob.. vydání rozhodnutí.. při odvolání se zajistí opravné šetření.. Popřípadě se začne řízení vykonávací (exekuce)
• Prakticky – při překročení rychlosti mě zastaví policie a začne semnou sepisovat správu (tento proces se nazývá správní řízení)
• Předmětem správního řízení je přestupek

Trestní právo

• souhrn právních norem, které chrání společnost, stát a občany před nežádoucím jednáním, vymezuje trestné činy a tresty, předchází trestné činnosti
• Pro cizince a občany je jiné
• Pramenem je trestní zákoník a trestní řád
• trestný čin-protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný…
• Dělení trestních činů – zločiny-(odnětí svobody nejméně na 10 let) a přečiny (do 5 let)
• Trestní odpovědnost- následek za spáchání trestného činu (v některých případech se vylučuje protiprávnost: obrana, krajní nouze,..)
• Míra zavinění – úmysl (přímý X nepřímý), nedbalost (vědomá X nevědomá) • Odpuštění trestu: Milost X amnestie
• Trest: odnětí svobody X alternativní tresty (např. domácí vězení, veřejně prospěšné práce, propadnutí majetku, zákaz činnosti), podmíněný X nepodmíněný

Právní ochrana

• Právní ochrana je zajišťována jak orgány veřejné moci, které mohou být součástí moci soudní i moci výkonné, tak soukromoprávními subjekty.
• Společnost si za účelem obrany proti porušování právních norem vytváří orgány právní ochrany. 
• Ty proti narušitelům pořádku zakročují, provinilce postihují a zjednávají spravedlnost.
• Orgány právní ochrany: policie, státní zastupitelství a soudy (v některých případech (například znečištění veřejného prostranství) mohou zakročovat i obecní úřady, krajské úřady a jiné orgány státní správy)
• Zároveň ale platí, že každý je ochránce svých práv, a proto záleží i na něm, zda bude právní ochrana realizována (advokátní služby, exekutor, notář)

Soudy

Podle povahy věci rozlišujeme 4 základní typy soudů:

• civilní (občanskoprávní vztahy – např. rozvod manželství)
• trestní (rozhodují o vině a uložení trestu pachatelům trestných činů – např. loupež, vražda, podvod…)
• správní (přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů)
• ústavní (rozhodují o dodržování ústavy a ústavnosti právních předpisů)

Principy fungování soudnictví: Základní princip = spravedlivý proces

Tomuto principu jsou podřazeny:

• nezávislost a nestrannost soudů a soudců
• princip zákonného soudu a zákonného soudce
• princip rovnosti kontradiktornosti
• princip veřejnosti
• princip ústnosti a přímosti
• princip hospodárnosti
• princip předvídatelnosti

Policie

• jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor
• zřízený zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
• Úkol = ochrana bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku a předcházení trestné činnosti podřízena Ministerstvu vnitra

Státní zastupitelství

• soustava úřadů, která se vedle soudů podílí na právní ochraně
• zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení

Soustava úřadů státního zastupitelství:

• nejvyšší státní zastupitelství
• vrchní státní zastupitelství
• krajské státní zastupitelství
• okresní státní zastupitelství
• sídla a obvody úřadů státního zastupitelství se shodují se sídly a obvody soudů.

Advokáti

• soukromé osoby poskytující za úplatu právní služby

Exekutoři

• zajišťují nucený výkon soudního rozhodnutí

Notáři

• sepisují veřejné listiny o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečností a prohlašování, legalizace; vedle toho poskytují běžnou právní pomoc.

Článek Právní odvětví a právní ochrana – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Právo jako věda

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): vali

Teorie práva, základní členění práva, mezníky v historii práva

Pojem a význam práva

• Právo = soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořených státem a vynutitelných státní autoritou.
• Regulace chování společnosti – povolení, dovolení, příkazy, zákazy.
• Nedodržování = sankce.
• Jde o státem vynutitelný souhrn právních norem.

Ústava České republiky vymezuje: 

• státní moc
• co může činit občan

Základní členění práva

Dva pohledy: 

• a)  subjektivní právo – oprávnění jedince chovat se určitým způsobem
• b)  objektivní právo – pravidla chování pro všechny
• a) Hmotné právo = souhrn norem a sankcí
• b) Pravidla procesní = jak postupovat dle práva

Mezníky v historii práva

• první právo zvykové (pouze v podvědomí lidí), postupem času kodifikováno
• 17. stol. př. Kr. – kodex Chammurapiho – Mezopotámie (Babylon)
• 5. stol. př. Kr. – Zákon 12 desek – Řím
• 6. stol. n. l. – Corpus iuris civilis – vých. Řím (Justián I.)
• 9. stol. n. l. – Zákon sudnyj ljudem – Konstantin a Metoděj (Velká Morava)
• 12. stol. n. l. – Statuta Konrádova – Konrád II. Ota – České země
• 13. – 14. stol. n. l. 
• Horní zákoník – Václav II. – pracovní předpisy
• ordály (Boží soudy) – založené na pověrách – zrušeny za Karla IV.
• knihy sepisovány soukromými osobami
• 16. stol. n. l. – upravování státní organizace
• 18. – 19. stol. n. l. (osvícenství, absolutismus) – Code civil: upravování pracovních, rodinných a majetkových poměrů – Napoleon I. Vzorem pro ostatní evropské státy
• (1811) – 1950 
• Všeobecný zákoník občanský – císařský patent: trestní kodex + soukromé právo
• do roku 1950 zachovány pouze určité body

Prameny práva, právní řád

• Prameny práva
• Jsou formy, ve kterých je obsaženo objektivní právo.
• Dělíme dle jejich forem na  
  • psané – normativní právní akty, smlouvy a zákony – všechno, co je uznané pramenem práva
  • nepsané – obyčeje, popř. precedenty
• Normativní právní akty (právní předpisy)
• Právní obyčeje, zvyklosti
• Soudní precedenty
• Normativní smlouvy

Normativní právní akty 

• Pramen práva ve formě rozhodnutí, opatření či usnesení
• Jsou výsledkem uskutečněné pravomoci, subjektu tvorby práva vydávat, měnit nebo rušit právní normy.
• Všeobecně závazný právní předpis charakteru zákona, zákonného opatření, vyhlášky, vládního nařízení apod.
• Vyznačuje se podstatnou mírou obecnosti
• Možnosti užití státního donucení

Obyčeje

• V ČR se neuplatňuje
• Jako původní pramen může být obyčej tehdy, je-li dlouhodobě a masově zachováván
• Je dostatečně určitý a státní orgány ho aplikují a uplatňují státní donucení při jeho porušení

Precedent

• Ve formě soudního rozhodnutí, kterým se řídí případy dosud právně neupravené
• Slouží jako vzor pro rozhodování v budoucnosti 

Smlouvy

• Nabývá role pramene, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů
• Jsou hlavním pramenem mezinárodního práva

Právní řád

• Souhrn všech právních předpisů, které uznává stát.
• Právní předpis – všechno, co schválí zákonodárná (legislativní) moc
• právní síla – vlastnost předpisu a vyjádření místa v hierarchii právním řádu.

Podle toho se rozděluje v každém státě zákon:

• a) zákonné – Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony, zákony a zákonná opatření.
• b) podzákonné – vyhlášky ministerstev, vyhlášky krajů a obcí, nařízení vlády, nařízení krajů a obcí.
• Zákonné právní předpisy mají vyšší právní sílu než podzákonné.
• Zákonné právní předpisy tvoří zákonodárný orgán (parlament)
• Podzákonné právní předpisy – mají nižší právní sílu, slouží pouze k podrobnější právní úpravě věci, jež je na obecné úrovni upravena zákonnými předpisy.

Právní norma

• Je obecně závazné pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné.
• Nedodržení právní formy je většinou sankcionovatelné.
• Chováním se rozumí jak aktivní činnost, tak nečinnost. 

Druhy právních norem 

• Podle toho, jakým způsobem upravují chování adresátů, lze právní normy rozdělit na: 
• Zavazující 
• přikazující – ukládají adresátovi  povinnost k aktivnímu jednání
• zakazující – zakazují adresátovi určitou činnost   
• Opravňující – umožňují zvolit si některý způsob chování
• Právní normy se také rozlišují podle závaznosti: 
• Kogentní (donucující) = kogentními normami bývají upraveny vztahy důležité pro společnost. 
• Norma je bezvýhradně závazná a není umožněno se od ní odchýlit.
• Dispozitivní (podpůrné) = použity v případě, kdy si účastníci neupravili své vztahy (práva a povinnosti) sami. 
• Lze se od nich odchýlit.

Struktura právní normy

• je logicky strukturována
• ve většině případů ji tvoří: 
• Hypotéza – stanovuje podmínky, za nichž se má pravidlo chování realizovat.
• Dispozice – je vlastní pravidlo chování, stanovuje komu a jaká oprávnění a povinnosti vznikají.
• Sankce – určuje následky porušení normy.

Platnost, účinnost a působnost právní normy 

• Platnost – právní norma je platná, pokud byla vytvořena předepsaným způsobem, vydána příslušným orgánem a vyhlášena.
• Účinnost – v okamžiku, kdy právní norma nabude účinnosti, jsou práva a povinnosti zákonné a občan se jimi musí řídit. 
• Působnost – vymezuje rozsah použití normy na konkrétní případ

Rozlišuje se působnost:

• Osobní– na koho se právní norma vztahuje (např. všechny osoby na území ČR nebo jen občané ČR)
• Místní – prostor, kde se právní norma uplatňuje (celostátně či na části území)
• Věcná – vymezuje oblast právní normy (např. věcná působnost právní normy zakazující vraždu je chování směřující k zabití člověka)
• Časová – vymezuje od kdy do kdy je právní norma účinná.

Právní řád České republiky

• V české republice mají pravomoc vydávat zákony jen některé orgány.
• orgán zákonodárné moci = vydává právní předpis (Parlament ČR vydává ústavní zákony, zákonná opatření
• orgány výkonné moci = vydávají právní předpisy (vláda vydává nařízení, ministerstva a jiní správ.org. vydávají vyhlášky)
• orgány územní samosprávy = vydávají právní předpisy (kraje vydávají vyhlášky a nařízení, obce vydávají vyhlášky a nařízení)
• Aby mohl právní předpis vejít v platnost, musí být veřejně vyhlášen a zveřejněn ve Sbírce zákonů. 
• Ve sbírce jsou uváděny ve tvaru: označení druhu, pořadové číslo, rok vydání, zkratka Sb., název. 
• Zároveň musí být v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Je to základní povinnost každého členského státu Evropské unie.
• Když země vstupuje do EU, její právní systém projde tzv. aproximací.

Právní ochrana v České republice

• S uplatňováním práva dochází také k jeho porušování a ohrožování. Proto existuje kontrolní systém, který usiluje o znovuobnovení právního stavu. 
• Orgány právní ochrany jsou zřízené státem, zajištují dodržování práva. 
• Disponují státní mocí v podobě vynucovacích nástrojů.
•  Jsou to např.: soudy, státní zastupitelství, Policie ČR, advokáti, notáři, exekutoři…
• V demokratických zemích je dodržován tzv. systém soudů. Jsou to nestranné a nezávislé instituce, které se při svém rozhodování řídí pouze platnými zákony.
• Každý občan, který se domnívá, že jeho práva byla porušena, má možnost obrátit se na soudy. Rovněž před soud může být povolán ten, který závažným způsobem porušil právo.
• Podle povahy věcí, které projednávají, se soudy dělí na čtyři základní typy:
• civilní – řeší občanskoprávní vztahy
• trestní – rozhodují o vině a uložení trestu pachatelům trestných činů
• správní – přezkoumávají rozhodnutí právních orgánů
• ústavní – rozhodují o dodržování ústavy a ústavnosti právních předpisů
• Soudy tvoří hierarchicky uspořádanou soudní soustavu. Jsou to:
•  okresní soudy – jsou nejnižší stupněm soustavy, nacházejí se v každém okresním městě. Řeší občanskoprávní, pracovní, pracovní, rodinné vztahy.
• krajské soudy – druhý stupeň soustavy, krajských soudů je 8 a nacházejí se v krajských městech. Řeší odvolání proti rozsudkům v krajských soudech, dále pak o věcech právně složitějších, společensky významných a o závažnějších trestných činech.
•  vrchní soudy – jsou druhým stupněm, pokud v prvním stupni rozhodoval krajský soud. Jsou pouze dva v Praze a Olomouci. Řeší odvolání proti rozsudkům krajských soudů.
•  Nejvyšší soud České republiky – vrcholný soudní orgán, je jen jeden, sídlí v Brně. Řeší mimořádné opravné prostředky (tzv. dovolání) proti rozsudkům odvolacích soudů a vykládá zákony.
• Nejvyšší správní soud – vrcholný orgán správního soudnictví, sídlí v Brně. Řeší kasační stížnosti, dále věci volební, rozpuštění či obnovení politických stran, hnutí atd.
• Existuje ještě Ústavní soud České republiky, který řeší ústavnost v zemi a ústavní stížnosti (např. rušení zákonů). Proti rozhodnutí tohoto soudu se nelze odvolat. Sídlí v Brně

Principy fungování soudnictví

• Základním principem je spravedlivý proces, kterému jsou podřazeny následující principy:
• Nezávislost a nestrannost soudů a soudců
• Princip zákonného soudu a zákonného soudce
• Princip rovnosti a kontradiktornosti
• Princip veřejnosti
• Princip ústnosti a přímosti
• Princip hospodárnosti
• Princip předvídatelnosti

Soudci

• Smí jím být pouze bezúhonný občan ČR starší 30 let s vysokoškolským právnickým vzděláním a justiční zkouškou
• Je jmenován prezidentem ČR doživotně.
•  Své funkce se ujímají složením slibu.
•  Soudci Ústavního soudu jsou jmenování na 10 let a musí být krom prezidenta schváleni rovněž senátem.

Státní zastupitelství

• Je soustava úřadů, které se vedle soudů podílejí také na právní ochraně.
•  Zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení. 
• Státní zástupci a jejich náměstci upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na dodržování zákonů apod. 
• Podávají jménem státu obžalobu a u soudu zastupují stát.

Soustava úřadů státního zastupitelství

• Nejvyšší státní zastupitelství
• Vrchní státní zastupitelství
• Krajské státní zastupitelství
• Okresní státní zastupitelství
• Nejvyššího státního zastupitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti.

Policie ČR

• Chrání bezpečnost osob, majetku a veřejného pořádku a předcházejí trestné činnosti. 
• Policie ČR je podřízena ministerstvu vnitra.

Další orgány právní ochrany

• K ochraně práv a zájmů jednotlivců a organizací přispívají kromě soudů, státního zastupitelství a Policie také advokáti, notáři a exekutoři.
• Advokáti – jsou soukromé osoby, které za úplatek poskytují právní služby. 
• Zejména se jedná o udělování právních porad, sepisování listin, zastupitelství fyzických i právních osob v řízení před soudy nebo jinými orgány. 
• V trestním řízení může obviněného zastupovat pouze advokát.
• Notáři– sepisují veřejné listiny
• osvědčování právně významných skutečností, vidimace (ověření shody opisu nebo kopie s vlastní listinou), legalizace (ověření podpisu), osvědčování průběhu losování atd., ale i běžnou právní pomoc. 
• Notářské úřady zřizuje ministr spravedlnosti a také jmenuje jednotlivé notáře.
• Exekutoři – zajištují nucený výkon soudního rozhodnutí. 
• Exekuci nařizuje soud a exekutor ji provádí např. srážkami ze mzdy, prodejem majetku, vyklizením objektu, odebráním věci apod.,
• Veřejný ochránce práv je nezávislým orgánem právní ochrany
• Občanské právní poradny – poskytují bezplatnou právní pomoc občanům v obtížné situaci

Právní vztahy, právní skutečnost

Právní vztahy

• Právní vztah = vztah mezi dvěma a více subjekty existující na základě práva a v souladu s právem, v němž vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami
• K existenci právního vztahu je potřeba dvou podmínek:
• Je dána právní norma, která určuje rozsah oprávnění a povinností subjektů právního vztahu a podmínky jeho vzniku, změny a zániku (občanský zákoník definuje uzavírání kupní smlouvy)
• Vznik, změna nebo zánik právního vztahu jsou spojeny s právně významnými okolnostmi, tzv. právními skutečnostmi (uzavření kupní smlouvy)

Prvky právního vztahu

• Subjekty (účastníci) – ti, jimž v právním vztahu vznikají práva a povinnosti (kupující a prodávající)
• Subjekty mohou být:
• Fyzické osoby – mají právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům
• Právnické osoby – uměle vytvo5ené sdružení osob nebo majetku, v právních vztazích vystupují vlastním jménem a mají vlastní právní subjektivitu (obchodní společnosti, politické strany atd.)
• Orgány veřejné správy, stát a státní orgány 
• Obsah – oprávnění a povinnosti subjektů (oprávnění kupujícího požadovat věc a povinnost zaplatit kupní cenu a povinnost prodávajícího vydat věc a právo vyžadovat zaplacení kupní ceny)
• Objekt (předmět) – směřují k němu vzájemná práva a povinnosti subjektu, cíl právního vztahu (kupovaná věc)
• Právní způsobilost = Právní subjektivita
• je předpokladem toho být účastníkem právního vztahu

Tři Druhy:

• Způsobilost k právům a povinnostem – mít práva a nést povinnosti
• Způsobilost k právním úkonům – způsobilost svým vlastním jednáním, zakládat, měnit nebo rušit vztahy
• Způsobilost k protiprávnímu jednání – nést právní odpovědnost za vlastní protiprávní jednání

Právní skutečnost

• Okolnosti, děje a činy, které mají právní následky, tedy vznik, změnu nebo zánik právních vztahů.
• Jedna, nebo více tvoří podstatu trestného činu.
• Dělení:
• Objektivní= nesouvisí s jednáním jednotlivce; celospolečenské, přírodní děje
• Subjektivní = přímá souvislost s jednáním člověka, např.: podání výpovědi

Rozlišujeme:

• a) Právní jednání = činnost v souladu s právem
• b) Protiprávní jednání = činnost porušující právo; spojené sankce
• c) Právní událost = okolnosti závislé na fungování společnosti a světa, které mají vliv na právní vztahy; např.: úmrtí
• d) Protiprávní vztah = objektivní skutečnost, která právu odporuje; změna právních vztahů a vyvolání škody; např.: povodeň

Speciální typy skutečnosti

• Právní domněnka = předpokládání určitého stavu, které ale nemusí být pravdivé
• Právní fikce = jistota, že se reálný stav od předpokládaného liší.

Článek Právo jako věda – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Druhy právních norem

Předmět: Právo

Přidal(a): Vendy

Třídění právních norem

Podle způsobu vymezení pravidel chování

• norma přikazující – přikazují, jak se máme chovat (kogentní)
• norma zakazující – zakazuje nějaké chování (dispozitivní)
• norma opravňující – dovolující nějaké chování (dispozitivní)

Dále jsou normy podle stupně závaznosti:

• kogentní čili donucující (stanoví pravidlo chování, které je pro právní subjekty závazné a neměnitelné)
• dispozitivní (pravidlo chování, které právní subjekty mohou, ale nemusí použít)

Příklady právních norem

Norma přikazující příklad

• Kategorické (kogentní) normy – jsou formulovány jako jednoznačný imperativ vylučující jakoukoliv možnost právních subjektů odchýlit se svými projevy vůle od oprávnění a povinností stanovených v normě – především zakazující a přikazující normy.
• Vlastnictví k plodům spadlým na sousední pozemek upravuje § 1016 odst. 1 NOZ odlišně, když výslovně a zcela jednoznačně stanoví, že plody spadlé ze stromů či keřů na sousední pozemek náležejí vlastníkovi sousedního pozemku. Toto neplatí pouze v případě, že sousední pozemek, na který plody spadly, je veřejným statkem. Veřejným statkem ve smyslu § 490 NOZ je věc určená k obecnému užívání. V případě, že tedy plody spadnou na pozemek určený k obecnému užívání, stává se vlastníkem plodů vlastník stromu či keře, z něhož plody opadaly. V souladu s ustanovením § 1067 NOZ náleží strom do vlastnictví toho, z jehož pozemku vyrůstá kmen. Vyrůstá-li kmen na hranici pozemků různých vlastníků, je strom společný.
• Spadané plody tedy náležejí do vlastnictví vlastníka sousedního pozemku, avšak dokud jsou plody na stromě či keři, jsou vlastnictvím vlastníka tohoto stromu či keře, a to i v případě, že rostou na větvích přesahujících na sousední pozemek. V takovém případě musí soused takovému vlastníku stromu či keře v souladu s ustanovením § 1021 NOZ umožnit vstup na svůj pozemek, aby mohl plody očesat

Norma zakazující

Normy se dvěma pravidly. První dává subjektům možnost upravit povinnosti a oprávnění v konkrétních podmínkách své vůle. Druhé, pokud si subjekty sami nestanoví obsah svých povinností a oprávnění, tak má samostatný význam.

Příklad:
Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. … Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.

Norma opravňující

Příklad:

Vyjadřující oprávnění k určitému chování, aniž by ukládaly povinnost se takovým chováním řídit.

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

Článek Druhy právních norem – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Stát a ústava

Předmět: Právo, Společenské vědy

Přidal(a): ohnivey

Stát

• = forma politické organizace (instituce) lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
• státní moc je nezávislá – stát je tedy suverénní, vnitřní i vnější záležitosti si řeší každý stát sám

Dějiny myšlení o státu 

Antika

Předstátní útvary:

• Řekové – polis, Římané – obec, společnost představovala jeden organismus a byla hierarchicky uspořádaná… otroci a cizinci se nepovažovali za občany
• politické myšlení bylo součást filozofie
• založené na aktivní politické účasti svobodné části městského obyvatelstva

Platón

• ideální stát – striktní oddělení společenských tříd
• ideální státní forma byla monarchie nebo aristokracie, v níž vládnou ti, kteří znají pravdu a vědí, co je pro společnost nejlepší

Aristoteles

• odmítal Platonovo tvrzení o ideálním státě stát založený na ústavě a zákonech
• spis Politika – popsal uspořádání tehdejších států podle ústav: správné – špatné
• Vláda jednoho: Království – Tyranie
• Vláda několika: Aristokracie (vládnoucí skupina ctnostných mužů)
• Oligarchie (vládnoucí skupina bohatých)
• Vláda všech: Politeiá (vládnoucí skupina vlády „střední třídy“)
  • Demokracie (vládnoucí skupina chudých)

Stoikové

• idea všeobecné rovnosti, za občany státu považovali i otroky a cizince

Středověk

• politické myšlení plně pod vlivem teologie, křesťanství, výrazněji se nerozvíjelo
• existence Feudální monarchie – vylučovala většinu společnosti z účasti na politickém životě

Svatý Augustýn

• církevní moc považoval za nadřazenou moci světské
• spis O Boží obci – myšlenka dvou obcí a jejich společný zápas
  • Pozemská obec: zdroj zla a hříchu
  • Obec boží: symbol dobra, dokonalý a věčný stát

Tomáš Akvinský

• Aristotelův racionální pohled na svět + soulad s křesťanstvím
• cíl státu je vést obyvatele k ctnostnému a spravedlivému životu

Renesance

• klesla závislost politického myšlení na církvi a jejím učení
• jedinci se znovu přisoudila důležitější role v politickém životě

Niccoló Machiavelli

• spis vladař – ospravedlnění moci „účel světí prostředky“
• řada rad jak dobře vládnout
• vztah mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou – politika se nemá příliš zatěžovat morálkou

Novověk

• roste role světského státu
• individualismus – v souvislosti s reformací a počátkem kapitalismu se posilovala role jedince v politickém životě
• koncem 18. Století se prosazovala myšlenka politické suverenity lidu, zdroj veškeré politické moci

Thomas Hobbes a John Locke

• smluvní teorie o státu- stát vznikl na základě společné a dobrovolné dohodě lidí
• Locke poprvé představil zásady dělení moci
  • Leviathan– Thomas Hobbes
  • Dvě pojednání o vládě – John Locke

Jean Jacques Rousseau

• dílo O společenské smlouvě – vliv na formování moderní demokracie
• nově definoval demokracii
• přímá účast lidu na zákonodárnou a výkonnou moc, ztotožnil ji s právem národů na sebeurčení

Charles de Montesquieu

• spis Duch zákonů – rozvedl Lockovu teorii dělby moci:
• Moc zákonodárná
• Moc výkonná
• Moc soudní

19. a 20. století

• modernizace a průmyslová revoluce
• vysoké tempo společenských, ekonomických a politických změn= mnoho otázek a problémů
• objevili se radikální formy socialismu a komunismu, které chtěli řešit špatné ekonomické postavení nižších společenských vrstev
• prosazování všeobecného volebního práva
• modernizace demokracie

Vladimir Iljič Lenin

• opovrhoval dělnickou třídou- tvrdil, že socialismus může zvítězit jen v zemi, kde dělníci nebudou tak uvědomělí, aby věděli, že své sociální postavení mohou zlepšit i jinak-> příkazy k likvidaci odpůrců („Očistit Rusko od škodlivého hmyzu“)
• spis stát a revoluce – otázky tříd, třídního boje, revoluce a budování komunismu

Karl Marx

• svržení kapitalismu a budování beztřídní společnosti
• diktatura proletariátu – ti co nevlastní výrobní prostředky a jsou závislí na jejich zaměstnavatelích, kapitalistech – idea proletářské revoluce
• spis kapitál

Robert Nozick

• dílo anarchie, stát a utopie– vlastní pojetí státu
• hlásí se ke koncepci přirozeného stavu J. Locka
• lidé mají právo uzavírat smlouvy, a tím svobodně vytvářet ochranná sdružení
• představa minimálního státu= chrání jednotlivce před vnucováním smluv, porušováním základních přirozených práv a garantuje jejich bezpečnost

Konstitutivní prvky státu

Území a obyvatelstvo

• území, na němž stát realizuje státní moc a na kterém se vyskytuje obyvatelstvo

Organizace státu

• soustava státních orgánů spjatá se státním aparátem

Právo

• jako prostředek pro stanovení obecně závazných politických, hospodářských a kulturních úkolů dané společnosti a stanovení pravidel a mezí chování lidí, které jsou s těmito zájmy v souladu
• Státní suverenita
• státní moc je neomezená a nezávislá na jiné vnitřní nebo vnější moci, tzv. nemá konkurenci

Funkce státu

• cílem je vykonávat svěřené funkce na pozadí právního řádu

Vnitřní povinnosti/ funkce

• garance základních práv a svobod občanů
• bezpečnostní– chránit zemi před vnějším nepřítelem
• ekonomické
• právní
• sociální– školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení
• kulturní

Vnější povinnosti/ funkce

• obranné– angažování v naplňování světového míru, mezinárodní bezpečnost
• diplomatické– vzájemná spolupráce mezi státy
• hospodářské, kulturní
• umožnit obyvatelstvu cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí

Typy státu podle uspořádání (územní struktura)

Unitární stát

• jednotný stát s jedinou vládou
• jedinými zákony a jediným občanstvím na celém jeho území
• nižší správní jednotky jsou podřízeny jednomu centru
• příklad: Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Egypt, Jihoafrická republika, Čína, …

Federace (Spolkový stát)

• vzniklý spojením více států (zemí, provincií, kantonů), které se zčásti vzdaly své suverenity ve prospěch celku
• jednotlivé části federace mají jednotné federální zákonodárství, ale mohou mít vlastní ústavu a zákony i dvojí soustavu nejvyšších státních orgánů
• typické je dvojí občanství; společná bývá zahraniční politika, měna i soudní systém
• příklad: Spolková republika Německo, Rakousko, Spojené státy americké, Kanada, Brazílie, Ruská federace, Indie, Austrálie, Somálsko, …

Konfederace (Svaz států)

• volné smluvní sdružení samostatných států, které úzce spolupracují v některých oblastech
• jednotlivé státy mají svoji ústavu, i občanství
• zakládají orgány pro společné zajištění obrany, zahraniční politiky, případně zahraničního obchodu a měny
• příklad: v minulosti Srbsko a Černá Hora, Konfederované státy americké, …

Typy státu podle rozvržení výkonu moci 

Centralizované

• jednotná a hierarchicky budovaná skladba státních orgánů
• cílem je koncentrace moci v jednom centru

Decentralizované

• posílení samosprávy
• centrální orgány mají menší pravomoci
• na základě ústavy nebo zákonů jsou vymezeny oblasti státní moci, které jsou vyňaty z působnosti ústředních orgánů

Typy států podle vlády

• podle toho, zda je funkce hlavy státu volená nebo dědičná:

Monarchie (dědičná)

• doživotní vláda jednoho panovníka
• Absolutní monarchie– neomezená, má veškerou výkonnou moc, je nejvyšším zákonodárce a soudcem (příklad: Francie za Ludvíka XIV., Saudská Arábie)
• Konstituční monarchie– panovník je omezen pravomocemi dalších (ústavních) státních orgánů, dělí se s nimi o vládu, je omezen ústavou (příklad:  Kanada, Švédsko, Spojené království, Japonsko)
• Parlamentní monarchie– výkonnou moc má v rukou vláda, která je sestavována na základě výsledků voleb, panovník má pouze formální a ceremoniální pravomoci (příklad: Nizozemsko)

Republika (volená)

• státní zřízení, kde jsou představitelé vlády voleni pouze na základě ústavy
• moderní republika má tři složky státní moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní
• podle vztahu zákonodárné a výkonné moci dělíme republiku na:
  • Parlamentní republika– vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran, kterému je odpovědná vláda; prezident spíše formální postavení, nemá tolik pravomocí (příklad: Česká republika, Slovenská republika, Řecko, Irsko, Litva…)
  • Poloprezidentská republika– výkonná moc rozdělena mezi prezidenta a vládu resp. předsedu vlády
  • v čele republiky stojí prezident, který je volen přímo, má víc pravomocí a spolupracuje na výkonné moci spolu
            s vládou, která je na něm nezávislá, ale na parlamentu už závislá je, příklad: Arménie, Alžírsko, Ukrajina, Rusko
  • Prezidentská republika– prezident volen přímo a je v čele výkonné moci, vybírá si členy kabinetu, ale ti mají jen poradní funkci, moc zákonodárná je na něm nezávislá, nemůžou se navzájem odvolat (příklad: USA, Mexiko, Kypr, Indonésie, Keňa, …)

Sociální stát

• státy přebírají funkce i v sociální oblasti
• vzniká v polovině 19. století ve Francii, od 70. let 19. století v Německu a ve Velké Británii
• základním úkolem je zabezpečení přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy: odstranění hladu a žebroty, pomoc zdravotně postiženým, starým a nezaměstnaným lidem, podpora slabých sociálních skupin, …
• ke splnění úkolu stát pomocí sociální daně odčerpává vyšším příjmovým skupinám  a firmám peníze

Suverenita a Evropská unie 

• za subjekty mezinárodního práva jsou považovány především útvary se suverénním právem nad obyvateli daného území
• suverenita je v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti (samostatnosti) státu, státní moci na jiném subjektu
• teorie suverenity je složena ze tří momentů:
  • neomezená moc vydávat zákony
  • je nezcizitelná a nedělitelná (monopolní)
  • je trvalá a stálá
  • suverenita má rozměry vnitřní a vnější:

Vnitřní rozměry

• nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu

Vnější rozměry

• právo státu uzavírat mezinárodní dohody a smlouvy
• právo navazovat diplomatické styky apod.

Ústava

• = právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• přijímána zákonodárným sborem nebo referendem (hlasováním obyvatelstva)
• ostatní právní normy z ní vycházejí a jsou s ní v souladu (měly by)
• jádrem každé demokratické soustavy je princip oddělení moci, princip brzd a rovnovah spojené se jmenováním a volbami nejvyšších státních úředníků
• Princip oddělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní; ústava vymezuje pravomoci a uplatňování vůči občanům
• Princip brzd a rovnovah, kdy se jednotlivé složky státní moci navzájem vyvažují a kontrolují
• máme více typů ústav:

Psaná- celistvý dokument schválený najednou
x Nepsaná- složená z více dokumentů, ústavních zvyklostí a precedentů

Flexibilní– pružná, lze ji měnit jako obyčejný zákon
x Rigidní– tuhá, vyžaduje např. schválení ústavní většinou – v ČR 3/5 všech poslanců nebo
  dodatečným referendem

Ústava České republiky 

• od roku 1993- ústavnost samostatné České republiky
• Ústava ČR byla schválena 16. prosince 1993 Českou národní radou 172 hlasy a nabyla účinnosti 1. ledna 1993
  

Složení Ústavy České republiky 

• skládá se z preambule a 8 hlav (113 článků)

Preambule

• úvodní části Ústavy, vyjadřující hodnoty a tradice, k nimž se ČR hlásí

HLAVA I.

• vymezuje v základních ustanoveních podstatu a zásady českého demokratického státu a politického systému
• vymezuje státní moc a vztah občana k této moci nebo lidská práva
• hovoří se o hranicích státu, hlavním městě a státních symbolech (Velký státní znak, Malý státní znak, Státní pečeť, Vlajka prezidenta republiky, Státní hymna)

HLAVA II.

• definuje zákonodárnou moc České republiky
• definuje dvoukomorový Parlament (Poslaneckou sněmovnu a Senát)

HLAVA III.

• upravuje výkonnou moc České republiky
• definuje moc vlády a prezidenta republiky

HLAVA IV.

• vymezuje moc soudní
• tvořena Ústavním soudem (sídlo v Brně) a soustavou soudů

HLAVA V.

• zavádí nezávislou kontrolní moc v podobě Nejvyššího kontrolního úřadu, který vykonává kontrolu plnění státního rozpočtu a hospodaření se státním majetkem

HLAVA VI.

• hovoří o České národní bance

HLAVA VII.

• popisuje územní samosprávu– dvoustupňová- obce a vyšší celky (země/kraje)

HLAVA VIII.

• uvádí přechodná a závěrečná ustanovení v souvislosti s očekávaným zahájením činnosti Senátu a rozdělením Československa

Dělba státní moci v Čr

• jedna ze základních principů demokracie, jenž zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů
• Státní moc představuje sílu, která pomocí práva, a v případě nutnosti i právně stanovených forem násilí, zabezpečuje zformování, upevnění a ochranu ekonomických, sociálních, politických, kulturních vztahů
• v České republice jsou tři složky státní moci:

Moc zákonodárná– legislativa (Hlava II.)

• má ve své pravomoci schvalování a vydávání zákonů
• tvoří ji zpravidla zastupitelský sbor – Parlament
• dvoukomorový parl. má dva občany volené sbory se stejnými nebo různými
• pravomocemi – snaží se tak zajistit kontrolu a vyšší kvalitu přijímaných zákonů
• má právo přehlasovat suspenzivní veto

Moc výkonná– exekutiva (Hlava III.)

• provádí běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů
• řídí státní správu
• většinou ji představuje vláda a hlava státu
• tzv. suspenzivního veta = právo hlavy státu vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání

Moc soudní– jurisdikce (Hlava IV.)

• kontroluje dodržování zákonů, příp. zákony závazně interpretuje
• je vykonávána soustavou nezávislých soudů
• právo Ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující Ústavě 

Ústavní orgán Čr a jejich kompetence

Zákonodárná moc

• mají ji na starosti dvě komory Parlamentu- Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky
• mezi hlavní pravomoci Parlamentu ČR patří:
• schvalování ústavních a jiných zákonů
• rozhodování o vyhlášení válečného stavu
• rozhodování o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace
• vydávaní souhlasu s ratifikací mezinárodních smluv
• s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky

Poslanecká sněmovna parlamentu Čr

• složená z 200 poslanců volených na 4 roky poměrným volebním systémem
• v čele stojí předseda, který je sněmovnou volen na její ustavující schůzi a může jí být i odvolán
• předseda svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze, navrhuje pořadí a způsob projednávání jednotlivých bodů
• podle stranické příslušnosti vytvářejí poslanci poslanecké kluby, pokud nejsou členem žádného klubu, označují se jako nezávislí
• zřizuje výbory, které projednávají návrhy zákonů
• mandátový a imunitní výbor- ověřuje mandáty poslanců a jedná o záležitostech týkajících se poslanecké imunit
• petiční výbor- shromažďuje a zpracovává petice občanů
• rozpočtový výbor- projednává návrh státního rozpočtu
• kontrolní výbor- prověřuje možnou korupci
• organizační výbor- organizuje práci sněmovny atd.
• volební výbor- volí Radu České televize
• výbor pro evropské záležitosti, zahraniční výbor, výbor pro obranu, zemědělský v.
• její pravomocí, kterou vykonává bez Senátu je kontrola vlády
• vyjadřuje vládě důvěru (schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu, nebo nedůvěru – nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců)
• interpeluje vládu tzn. každý poslanec se může na předsedu, či člena vlády obrátit s dotazem, který mu musí být zodpovězen
• může být rozpuštěná prezidentem republiky a to v případě, že:
• nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezident
• se neusnesla do 3 měsíců o vládním návrhu zákonu, se kterým vláda spojila důvěru
• zasedání PS bylo přerušeno na delší dobu, než je přípustné
• PS není usnášeníschopná po dobu delší 3 měsíců
• rozpuštění může navrhnout i sama, a to usnesením, se kterým souhlasila aspoň třípětinová většina všech poslanců (stalo se 2013)

Senát parlamentu Čr

• 81 senátorů, voleni na 6 let, od 40 let, po třetinách po dvou letech, voleni většinovým volebním systémem
  – každé dva roky se volí třetina Senátu, čímž se zaručuje politická kontinuita
• nemůže být rozpuštěn, v případě rozpuštění PS představuje zástupný legislativní orgán – může přijímat tzv. zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odklad, nesmí se jednat např. o Ústavu, státní rozpočet
• pokud v období rozpuštění sněmovny schválí zákon, znovu jej projedná nová PS
• funguje jako brzda PS – nemusí schválit návrh zákona přijatý sněmovnou, příp. jí ho může vrátit s pozměňovacími návrhy (PS může Senát přehlasovat)
• řídí ho předseda a senátoři také zakládají výbory a komise, sdružují se v senátorských klubech
• pravomoci Senátu České republiky:
• Volí s prezidentem ústavní soudce
• Uděluje souhlas s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro velezradu

Výkonná moc 

• tvořená vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím

Prezident Čr

• hlava českého státu
• od roku 2013 je volen přímo na dobu 5 let, maximálně 2x, nad 40 let
• z výkonu své funkce není nikomu odpovědný
• skládá slib do rukou předsedy Senátu na schůzi parlamentu
• má naprostou imunitu, stíhán pouze za velezradu
• může odstoupit (úřad do rukou senátu), nemůže být odvolán
• pravomoci prezidenta republiky:

Suverénní (nepotřebuje k nim ničí souhlas)

• Právo jmenovat a odvolávat předsedu vlády a její členy, odvolat vládu
• Svolat zasedání PS, rozpustit PS
• Právo suspenzivního veta
• Právo jmenovat soudce Ústavního soudu (se souhlasem Senátu)
• Jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, ústavní soudce
• Jmenovat členy bankovní rady České národní banky

Kontrasignační (potřebuje spolupodpis předsedy vlády)

• Právo zastupovat stát navenek
• Sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy
• Vyhlašovat volby do PS a Senátu (prezidentské vyhlašuje předseda Senátu)
• Jmenovat soudce
• Pověřovat a odvolávat velvyslance
• Propůjčovat a udělovat státní vyznamenání
• Udělovat milost (jednotlivé propuštění), vyhlašovat amnestii (celoplošné)

Vláda Čr

• Vrcholný orgán výkonné moci
• Předseda vlády (premiér), místopředsedové a ministři (14 ministerstev)
• Odpovědná poslanecké sněmovně
• předsedu vlády jmenuje prezident republiky, na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády, které pověřuje řízením ministerstev
• Po jmenování musí vláda získat důvěru PS, pokud ji nezíská, po vyslovení nedůvěry musí prezident jmenovat novou, pokud ani teď nezíská důvěru, prezident jmenuje předsedu navrženého předsedou PS – předkládá ji předseda vlády prezidentovi
• PS může kdykoli během volebního období vyslovit nedůvěru, po vyslovení nedůvěry musí vláda podat demisi
• Vláda rozhoduje ve sboru
• K přijetí usnesení vlády je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech členů vlády
• K provedení zákonů je oprávněna vydávat nařízení

Soudní moc

• Vykonávána Ústavním soudem ČR a soustavou soudů
• Soudce je jmenován prezidentem ČR na neomezeně dlouhou dobu (ústavní na 10 let), volbu potvrzuje Senát, neodvolatelní
• Je nezávislá na ostatních složkách státní moci (nemůže ji ovlivnit právník, prezident,…)
• Soustava soudů: dvoustupňová:

Ústavní soud (hlavní soud)

• sídlí v Brně
• Posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva nebo jestli přijatý zákon není v rozporu s ústavou a právním řádem
• Řeší zásahy do voleb
• 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem se souhlasem Senátu
• Nejvyšší soud (Brno)
• Nejvyšší správní soud (Brno)- řeší otázky státní správy a občanské záležitosti
• Vrchní soudy (Olomouc, Praha)
• Krajské soudy
• Okresní soudy

Demokracie

• „ vláda lidu‘‘
• Z řeckého démos – lid a krateo – vláda
• forma politického zřízení, která umožňuje všem občanům účast na správě a řízení státu
• je založena na podřízení menšiny většině a uznávání svobod, rovnosti a politických práv občanů
• principy demokracie:
• Princip suverenity lidu – lid je zdrojem státní moci
• Princip parlamentarismu – zákonodárná moc je obnovována cestou všeobecných voleb konaných v pravidelných intervalech
• Cílem státní moci je sloužit lidu – stát slouží lidem, nikoliv lid státu
• Princip dělby státní moci – zákonodárná, výkonná, soudní
• Svoboda tisku a projevu, právo na soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, …

formy demokracie:

Přímá demokracie

• přímá účast občanů na politickém životě, na rozhodování o věcech veřejných
• v čisté formě jen v antickém Řecku

Nepřímá demokracie

• občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu
• v současnosti jsou všechny demokracie nepřímé
• nejčastěji využívanou formou jsou volby

Lidská práva

• práva fyzických osob, která plynou z pouhé příslušnosti k lidskému rodu, vyplývají z lidské přirozenosti a principů humanity
• týkají se oblastí, v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud respektuje zákony
• právo na život, osobní svoboda a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu a svědomí, právo spolčovací a shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení při výkonu trestu
• lidská práva jsou:
• Univerzální (platná pro všechny), 
• Nezrušitelná a nezcizitelná 
• Nepromlčitelná (nemůže o ně přijít tím, že je nevykonává) 
• Nezadatelná (člověk se jich nemůže vzdát)
• Svoboda = stav bytosti jednající z vlastní vůle, nezávisle na jakémkoliv vnějším donucení, je však omezena svobodou a právy jiných osob

Listina základních práv a svobod

• 1992, součást Ústavního pořádku ČR (stejně závazná jako Ústava)
• Složena z preambule a 6 hlav
• okruhy: Základní lidská práva a svobody, Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu.

Článek Stát a ústava – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Volby a volební systémy

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): Veronika Bělková

Volby

• nejdůležitější demokratický způsob výběru do úřadu a funkcí, které slouží k zastupování, reprezentaci (zastupování)  lidí
• volby jako forma výběru se objevily již ve starém Řecku -> tzv. ostrakismus (střepinový soud)
  • volby se zde objevovaly v trochu jiném slova smyslu = každý občan mohl na střepinu vyrýt jméno člověka, který byl podle něj pro demokracii nebezpečný
  • v případě, že bylo dosaženo určitého počtu hlasů, musel jedinec na 10 let opustit polis (stát, město)

kromě volby existuje i jiný způsob pro výběr úředníků:

• jmenování = vláda, členové vlády
• rotace = předsednictví EU
• losování = při rovnosti hlasů
• dědictví = mandát ve sněmovně lordů ve VB

Volební právo musí být :

• všeobecné – všichni mají právo volit, po dosažení 18ti let
• rovné – všechny hlasy mají stejnou platnost
• přímé – volíme přímo navrhovaného kandidáta/ stranu
• tajné – do urny, do obálky
• volební právo aktivní – právo volit, pasivní – právo být volen

Volební systémy 

• rozdělení podle toho, jakým způsobem jsou získaným hlasům přidělovány mandáty

rozdělení:

• většinový (majoritní)
• poměrný (proporcionální, proporční)

Většinový

• založen na principu „vítěz bere vše“
• je zvolen pouze jeden kandidát, který získá v daném volebním obvodu nejvíce hlasů
• tento systém vede ke snížení počtu polit. stran (většinou k politickému dualismu)
• malé a nově vzniklé polit. strany nemají většinou šanci na úspěch, protože nejsou schopny získat v jednotlivých obvodech většinu

Poměrný

• je více reprezentativní
• procento odevzdaných hlasů odpovídá procentu reprezentantů
• umožňuje zastoupení i menších stran
• u tohoto systému se většinou vládní koalice skládá z více polit. stran 🡪 je méně stabilní
• aby bylo zamezeno úplnému rozdrobení politického spektra, je stanovena podmínka pro vstup do parlamentu, např. v ČR – 5% hlasů
• hlasy stran, které se nedostaly do parlamentu jsou v druhém sčítání (= druhém skrutiniu) opět proporčně rozděleny mezi ostatní polit. strany
• v podstatě volíme celé kandidátské listiny, můžeme uplatnit mechanismus osobních preferencí = zatrhneme určité osoby

Volební systém v ČR

• volby vyhlašuje prezident (potřebný spolupodpis předsedy vlády)
• volby se konají ve dvou dnech (většinou  Pá, So)
• právo volit má každý občan ČR, který nejpozději druhý den voleb dosáhne 18 let

Volby do poslanecké sněmovny 

• probíhají poměrným volebním systémem, probíhají ve volebních krajích (stávající kraje + Praha)
• nejpozději 3 dny před dnem voleb jsou všem občanům dodány hlasovací lístky (kandidátské listiny)

průběh hlasování

• probíhá osobně
• u okrskové komise musíme prokázat totožnost
• dostaneme prázdnou obálku s úřed. Razítkem
• pokud nemáme hlas. lístky, obdržíme nové 🡪 jdeme za plentu, kde jeden lístek vložíme do obálky (max. u 4 kandidátů můžeme zakroužkovat preference – úprava hlas. lístku možná už doma) 
• jdeme před komisi a obálku vhodíme do volební urny
• aby se strana dostala do sněmovny, musí získat alespoň 5% hlasů (koalice více, př. koalice dvou stran 10%)

Volby do senátu

• probíhají v 81 volebních obvodech, většinovým volebním systémem
• v každém volebním obvodě musí být zvolen jenom jeden kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů
• pokud nezíská, koná se druhé kolo, kam postupují pouze dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů 🡪 vyhraje ten, který získá více platných hlasů ( v případě rovnosti hlasů, rozhoduje los)
• senátoři jsou voleni na 6 let, každé 2 roky se obmění 1/3 senátu
• hlasovací lístky dostanou občané opět 3 dny před dnem voleb
• hlasování probíhá stejně jako u voleb do PS
• občan si pouze vybere 1 hlasovací lístek , který si nijak neupravuje a vloží do orazítkované obálky

Krajské a komunální volby (volby do zastupitelstva v obcích a krajích)

• právo volit má každý občan starší 18ti let, který má trvalý pobyt v obci nebo v kraji
• volby probíhají podle podobných pravidel jako volby do PS
• krajští zastupitelé jsou voleni na 4 roky podle zásad poměrného  zastoupení
• hlasovací lístky jednotlivých politických stran  + možno dát 4 kandidátům preferenční hlasy
• volby do obecního zastupitelstva – též na 4 roky, poměrný systém se prolíná s většinovým 
• 1 hlasovací lístek s kandidátkami všech stran
• Můžeme
  • označit křížkem jednu stranu (tím je dán hlas všem kandidátům této strany) 
  • označit kandidáty ze kterékoliv politické strany (nejvýše tolik, kolik zastupitelů má být zvoleno – počet uveden v záhlaví hlasovacího lístku) 
  • lze oba popsané způsoby kombinovat

Prezidentské volby 

• probíhají přímo od r. 2013, (přímá volba prezidenta je např. ve Francii, v Rakousku, v USA), dříve prostřednictvím parlamentu
• Ústavní zákon 71/2012 Sb. o zavedení přímé volby prezidenta
  • prezident volen v přímých volbách
  • aktivní volební právo: 18 let
  • právo navrhovat kandidáta na prezidenta má
    • každý občan ČR, který dosáhl věku 18let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany ČR oprávněnými volit prezidenta
    • nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů
  • prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů (podobně jako do Senátu)
  • Není-li takový kandidát – za 14 dnů po začátku prvního kola se koná druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola (při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v prvním kole získali nejvyšší počet platných hlasů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň 2, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů)
  • prezidentem je zvolen kandidát, který obdržel ve 2.kole volby nejvyšší počet platných hlasů
  • Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volby prezidenta republiky
  • volba prezidenta se koná v posledních 60 dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však 30 dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volby prezidenta do 90dnů.
  • volbu prezidenta vyhlašuje předseda Senátu (pokud není tato funkce obsazena – pak předseda Poslanecké sněmovny).

Článek Volby a volební systémy – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.