Otázka: Světové vztahy a organizace, diplomacie, napětí ve světě

Předmět: Společenské vědy, Sociologie, Politologie

Přidal(a):  Leah123

Mezinárodní vztahy, diplomacie, ohniska napětí ve světě a mezinárodní organizace

• Nejčastěji spojen s politickými vztahy, ale i ekonomické, vojenské, kulturní a právní vztahy
• jsou vědní politologickou disciplínou, která zkoumá společenské jevy
• na mezinárodní úrovni
• Zabývají se vývojem a strukturou mezinárodních společenství, subjekty mezinárodních vztahů, faktory ovlivňující jejich chování a jeho modely
• Ministerstvo zahraničních věcí, prezident (je nezávislý, nemusí se nikomu zodpovídat; může ale být obžalován senátem za vlastizradu)
• V zahraničí zastupují ambasády
• Velvyslanci – diplomatická imunita, jmenuje je a přijímá prezident
• ČR – OSN, NATO, EU, Mezinárodní měnový fond, mezinárodní červený kříž
• smlouvy a dohody upravují vztahy mezi státy a vytváří základ mezinárodní spolupráce
• platí, dokud to vyhovuje všem stranám, které je podepsaly
• (deklarace X smlouva) -> deklarace = morální slib a závazek, právem nevymahatelný; smlouva = právně vymahatelná dohoda (vymahatelné mezinárodními soudy)

Vztahy (historie)

• Kořeny v st. Řecku – Sokratés – každý z nás má právo vybrat si zemi, kde chce žít, tam musí respektovat zákony
• Aristoteles – 3 vrstvy, má vládnout střední vrstva, chudí poslouchají a bohatí naslouchají
• Středověk – Machiavelli, vladař – platit lidi, tak dobře, aby konali dobro pro všechny
• Pravomoce panovníků – do 19. století, s kým budou válčit a s kým uzavřou smlouvu
• Po 19. století změna, nejvíce umírá přece civilní obyvatelstvo, vztahy by měly být pod veřejnou kontrolou parlamentu, = demokratičnost zahraniční politiky, ww2 – appeasement
• 1948 Francie, Mezinárodní vztahy – 4. větev politologie

Subjekty mezinárodních vztahů

• Suverénní státy – uznáván a respektován ostatními státy, jako suverénní stát má právo uzavírat mezinárodní smlouvy či diplomatické vztahy
  • Stát je svrchovaný, má moc nad svým územím a obyvatelstvem
• Velmoce – znaky: rozloha, strategická surovina = přírodní bohatství, počet obyvatel, ekonomická síla, vojenská síla
• Mezinárodní organizace – je jich velké množství, společná definice neexistuje,

Formy mezinárodních vztahů

• Mezinárodní smlouvy, dohody a deklarace
• Jsou vymahatelné
• Bilaterální smlouva – smlouva mezi státy
• Multilaterální smlouva – tři a více států
• Deklarace (nejsou soudně vymahatelné), morální závazek = slibem neurazíš
• Všeobecná deklarace práv v OSN

Mezinárodní organizace

Dělení mezinárodních organizací

• Podle typu členství
  • Mezinárodní vládní organizace – o členství státu rozhoduje vláda/parlament, EU = Evropská unie, NATO, OSN
  • Mezinárodní nevládní organizace – Mezinárodní fotbalový klub, ekologické org.
  • Hybridní organizace – červený kříž, neziskovky

• Podle rozsahu členství
  • Limitované mezinárodní organizace – regionální omezení
  • Ekonomický limit – G7
  • Politický limit – NATO
  • Nelimitované mezinárodní organizace = univerzální
  • Členství nemá žádné omezení, OSN

• Podle cílů a polí působnosti
  • Všeobecné mezinárodní organizace
  • Není omezeno, co se bude řešit, volné podmínky, co se řeší
  • Evropská unie, OSN
  • Specializované národní organizace – vybrali si oblast, ve které působí
  • Mezinárodní vojenské organizace, OPEK. NATO,EURATOM
• Podle druhů vztahů mezi členy
  • Organizace s cílem vytvořit konflikt mezi členy a nečleny – Trojspolek a Trojdohoda, Varšavská smlouva, OSA – Berlín, Řím, Tokyo
  • Organizace orientované na snížení a prevenci konfliktu – OSN, NATO
  • Organizace orientované na spolupráci – visegrádská čtyřka (V4

Světové organizace

• ČR – nyní v cca 60 mezinárodních organizacích

OSN

• Největší univerzální vládní organizace
• Sídlo v New Yorku, 1945, založeno po sn, po ww2 v san franciscu
• Cíle: předejít dalšímu válečnému konfliktu (světový mír), ochrana lidských práv
• Základní dokument Charta OSN
• Cílů OSN k rozvojovým zemím (Fairtrade, politické cíle)
• Jak se stát členem: suverénní stát, členství musí být schváleno na základě doporučení Rady bezpečnosti, na vyloučení RB – Valné shromáždění, musí podepsat Chartu OSN

Tři největší orgány OSN

• Valné shromáždění
  • Schází se v sídle OSN a 2x do roka, nejvyšší představitelé
  • Jarní a podzimní zasedání
  • Určuje se rozpočet
  • Jeden stát = jeden hlas
  • V čele stojí předseda
• Rada bezpečnosti OSN
  • Největší výkonný orgán
  • Zasedání všech členských zemí
  • 5 zemí je stálých – jsou historicky dané Ruská federace, USA, Velká Británie, Francie, Čína
  • Výsadní právo veta
  • 10 členů – nestálí členové, volí se na dva roky, volí je Valné shromáždění, z nich je předseda zvolen
  • Závazná rozhodnutí = rezoluce, jsou číslovány a mohou být OSN vynucovány
• Generální tajemník
  • Volen Valným shromážděním na 5 let
  • Současný António Guterres

Soudní moc OSN

• Mezinárodní soudní dvůr
  • Nachází se v Haagu
  • Tvoří 15 soudců, funkční období je devět let
  • Navrhování Radou bezpečnosti, voleni Valným shromážděním
• Mezinárodní soudní tribunál
  • Řeší válečné zločiny
  • Rozhodnutí jsou závazná
  • Spojena s Norimberským tribunálem po druhé světové válce
  • Činy jsou nepromlčitelné

Pod OSN spadá mnoho dalších organizací:

• UNESCO
• • mezinárodní organizace spadající pod OSN
  • stará se o vědu výchovu a kulturu
  • u nás: Praha, Český Krumlov, …
  • cílem je odstranění především analfabetismu (negramotnost)
  • sídlí v Paříži
• UNICEF
• • sídlo v New Yorku
  • vzniká jako reakce na hladomor po druhé světové válce
  • „adopce na dálku“ -> základní podmínkou je, že se s dítětem nikdy nesetkáme
  • hlavně finanční pomoc dětem
• FAO
• • organizace pro výživu a zemědělství
  • sídlo v Římě
  • zajištění potravy a vody
• FAIR TRADE
• • -> peníze jdou přímo malému zemědělci, který produkt vytváří
• WHO
• • světová zdravotnická organizace
  • Ženeva
  • hlavním cílem je zabránit šíření epidemií -> očkování, prevence, …
• Mezinárodní měnový fond
• • Washington D.C.
  • cílem podporovat stabilitu kurzů jednotlivých členských států
  • ČR už je čistým plátcem -> z rozvojových zemí jsme se dostali do zemí bohatých
• MOP
• • mezinárodní organizace práce
  • otázky zaměstnávání žen, těhotných žen, dětskou prací

NATO

• vojensko-bezpečnostní aliance
• Evropsko-americká aliance
• (pro Nový Zéland, Asii je ASUO)
• sídlo v Bruselu
• v čele generální tajemník
• duben 1949 na základě Washingtonské smlouvy
• pakt obranný
• funguje i jako ochrana proti válce mezi vyhrocenými státy
• mnohé články (5 – napaden jeden členský stát, ostatní jdou na pomoc)
• v čele Severoatlantická rada
• nejvyšší orgán
• každý členský stát má zástupce
• rozhodnutí musí být přijato jednohlasně
• každý člen má právo veta
• v minulosti v čele Petr Pavel

Rada Evropy

• nemá s EU nic společného
• vznik 1949
• sídlo ve Štrasburku
• lidská práva, demokracie, soud pro lidská práva
• mezinárodní organizace

OECD

• organizace pro hospodářskou spolupráci
• vznik 1961
• sídlo Paříž
• řeší všechny ekonomické otázky -> stabilizace trhů. zastavit růst nezaměstnanosti

OPEC

• země vyvážející ropu
• Blízký východ
• 12 členů
• sídlo ve Vídni
• Katar, Emiráty, Alžírsko
• ropa moc levná -> omezení těžby
• důležitý partner USA – embargo na ropu z Ruska

Mezinárodní červený kříž

• humanitární hnutí
• vznik 1863
• sídlo Ženeva

NAFTA

• Kanada, USA, Mexiko
• zóna volného obchodu
• 1964
• reakce na rostoucí a politický vliv EU

Nástroje mezinárodních vztahů

• Unediace- odklon od tr.řízení, 3. strana nestranná, nyní Izrael/Hamás, 3. str neřeší konflikt an blocke
• Negociace – vyjednávání
• Adjudikace- nabytí státní suverenity rozhodnutí mz.soudu, např. odtrhnutí Kosova
• Embargo – uvalit na stát, porušují mezinárodní smlouvy, např. Zákaz dovozu
• Jeden z ekonomických a politických nástrojů
• Bojkot — bojkot Kuby, přerušení vztahů a členství v mezinárodních organizací, muslimské země bojkot coca coly
• Sankce – politické, hospodářské, írák bez léků- trpí civil
• Blokáda– uzavření 2. stupně- musí schválit rada bezp., pacifistická= mírová(blok jen kubánských lodí) a válečná- omezení obch.styků, informacím-KLDR, všechny lodě, co obchodují s Kubou pryč politicko-diplomatická- běloruští politice teď nikam nezváni
• Další silové nátlaky, když demokratické selžou
• Vojenské cvičení poblíž hranic státu- Rusko
• Letadla náhodou přeletí hranice
• Cílené bombardování

Stupně války

• Agrese – všechno, co je neslučitelné s Chartou OSN
• Stupeň agresí
  • 1. Anexe – jakékoliv válečné počínání, násilné připojení státu k jinému státu-krym
  • 2. Okupace – protektorát Čechy a Morava
  • 3. Válka – násilně přemoct jiný stát, stát ztrácí svou svrchovanost a bojuje o svojí existenci
• Válka by měla mít určitá pravidla:
  1. Vyhlásit válku
  2. Vydána deklarace agresora, světu oznamuje, že začala válka
• Průběh války – přijaty Ženevské konvence– válka veřejně vyhlášena
• Pravidla, podle kterých by měli válčící strany bojovat
• Váleční zajatci – neměli by být mučeni a tíráni, měli by mít základní práva
• Civilní obyvatelstvo – nemělo by být používáno jako štít, nemělo by se útočit na budovy označené červeným křížem
• Zákaz používání zbraní chemických, biologických, jaderných a zakázány pokusy s jadernými zbraněmi
• Ukončení války:
  • Kapitulace – jednotky poražené země složí zbraně, nejvyšší hlava strany státu podepisují kapitulace, D
  • Podrobení – je jasné, kdo je vítězem, vítězná str co nadiktuje, co chce
  • Uzavření příměří – válčící strany se dostanou do situace, kdy jsou strany vyrovnané, Korea 37. rovnoběžka
  • Mírové smlouvy – mírová smlouva, kde jsou dohodnuty všechny podrobnosti, dohodnutí míru není kapitulace, dlouhodobější, nejefektivnější, kdo se jak stáhne, výška reparací

Islámský stát

• Původ je v Iráku a Sýrii
• Nebyl uznán žádným jiným státem
• Chalifát – nárokuje si všechny muslimi na světě
• Začali vybírat daně, měli soudy, náboženskou policii (Hisba)
• Podle práva Šariba = islámské právo
• Zločiny, kterých se dopouštěl:
• Teror, prostředkem k vládnutí, pronásledování a terorizování obyvatel, vraždění
• Ničení památek, bourání, rabování
• Odvlečení mladých dívek a žen do otroctví
• Militarizace dětí
• Teroristické útoky v Evropě
• V roce 2014 Barack Obama se postavil na stranu Iránu
• 2015 Rusko, které podporovalo Turecko
• Také i Somálsko pirátství, taiwan- čína, kašmír, irsko, Španělsko, jugoslávie

Ukrajinská válka

• Rusko nesmířeno s tím, že Ukrajina získala svobodu
• Rusko-ukrajinské vztahy napjaté již od 20. století
• Oranžová revoluce – samostatnost Ukrajiny
• Krymská krize
• Dvě samostatné republiky
• EU přijímá sankce – zákaz dovozu potravin, zákaz vstup ruských představitelů do EU

Uzavírání mezinárodních smluv

• Vytypuje se oblast, ve které by měli oba státy zájem uzavřít
• Vyjednávání – sejdou se odborníci na danou tematiku
• Odborná stanoviska
• Provizorní přijetí – přizváni i politici, provizorní uzavření, proč a co do smlouvy dali
• Politici smlouvu podepíšou

Ratifikace – dlouhý proces, podepsán politiky a specialisty

• Schválení parlamentu a prezidenta
• Datum nabytí platnosti, od kdy platí + datum účinnosti
• Za jakých podmínek se může měnit atd…

Článek Světové vztahy a organizace, diplomacie, napětí ve světě se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Problémy současného světa

Předmět: Společenské vědy, Sociologie

Přidal(a):  Leah123

Současný globální svět

• Dnes není 1 společný nepřítel – jako za válečných období
• Globalizace – léta, největší rozmach, v ČR až devadesátky
• = sbližování, propojování světa ve všech oblastech, počalo to ekonomikou, politikou, kulturou, vědou, rozvoj dopravy – dnes je vše propojené
• Negativně ovlivňuje samostatnost zemí – nemoci covid, terorismus, migrace, masová nadprodukce – likvidace tradičních odvětví

Globální problémy:

• Dochází fosilní paliva – ropa, uhlí, menší se zásoby, hledají se alternativní možnosti
• Znečištění všech složek prostředí – voda, půda, vzduch
• Vymírání rostlinných a živočišných druhů – změnění postavení ZOO zahrad, červená
• kniha ohrožených živočišných druhů a rostlinných druhů,
• Nedostatek pitné vody a potravin
• Šíření infekčních chorob – španělská chřipka, prasečí chřipka, COVID-19
• Problémy s odpadem
• Nerovnoměrná hustota osídlení
• Globální oteplování

Ekologie

• = Věda zabývající se organismy navzájem a organismy a prostředím se nazývá
• 5 milníků:

1) Počátek lidské historie

• člověk je zcela závislý na přírodě, lidí je málo, žijí dost daleko od sebe, zásahy do přírody jsou zanedbatelné, opravdu malé, příroda si se zásahy dokáže poradit

2) První velká dělba práce

• zemědělství a pastevectví, přizpůsobují si přírodu, domestikace zvířat, nedovolit přírodě, aby se nedostala do 1. Stavu, cílená změna prostředí, pořád je lidí málo, jsou to lokální zásahy, lidé jsou stále závislí na přírodě

3) Vznik států

• lidí je více, budují si umělé prostředí, ohraničené, města, silnice, kanalizace, začíná se hovořit o dominanci člověka nad přírodou, zásahy jsou rozsáhlejší a trvalejší, vznikají první velké celky

4) Průmyslová revoluce

• velké negativní dopady na přírodu, devastace přírody, lidí je hodně, příroda ztrácí schopnost se obnovovat, velké období rozmachu strojírenství, urbanizace

5) Vědecko-technická revoluce

• zneužívání přírody, poprvé (60. Léta) si lidstvo uvědomilo, že dál už to nejde, musíme s tím něco udělat, příroda není vůbec schopná se obnovovat, v 60 a 70 letech vznikají první koncepce na ochranu životního prostředí, u nás první organizace Brontosaurus, světově nejstarší Green peace, ekologie se dostala do politiky na přelomu století – nejčastěji v názvu Zelení …,
• celosvětové téma

Kultura

• Kultura je opak přírody
• Vše, do čeho zasáhl člověk
• Kultura je proces, jev a stav
• Proces – definice dialektického vztahu mezi vývojem kultury
• Jev – kultura v daném okamžiku, směry, co je nového
• Stav – určuje vztah mezi člověkem a společností

Funkce

• humanizační neboli civilizační – společenského člověka
• Poznávací funkce – zprostředkovává nové informace, výchovná, normativní
• Rekreační – na pobavení,
• Kumulativní, socializační

Druhy

• Materiální – škola, byty
• Duchovní – vědecký, idea, symboly, instituce, divadelní hry
• Normativní – filozofie, náboženství, právo, kniha, hudba, ideologie (f, n, p)
• Masová kultura – vzniká za dvou podmínek
  • Sílící urbanizace – vznik měst
  • Industrializace – masová výroba
•  19. století
• Tendenční kultura – úkolem je
• Subkultura – neformální sociální kultura

Masmédia

• Hromadné sdělovací prostředky
• Předávání informací najednou velkým skupinám
• Masmédia tištěná, televize, rádio, internet
• Tvůrci masmédií stanovují své normy
• Norma = odvozujeme normální to, co prezentují je obvyklé, nejčastější, říkají nám co je dobré, co je špatné

Média

• Veřejnoprávní– tištěná, i letáky, periodický tisk- dělíme dle obsahu: národní, mezinárodní, regionální-prh12, odborné- seriózní X bulvární
• Audiovizuální– elektronická, film- bratři Lumiérovi, rozhlas- signál, TV
• Multimédia– prostředky digitální komunikace, velké množství obsahu, online (může se reagovat TV) a off-line (wikipedie) sdílení, sociální sítě, původní úloha šíření Info – dnes zábava

Terorismus

• =předem připravené, promyšlené vyhrožování, použití násilí, obvykle proti civilním osobám za účelem dosažení politických či náboženských cílů
• Destabilizace států, oslabován demokracie a práv občanů, spojeno s černou barvou
• Mezinárodní právo – patří do válečných zločinů
• Zrodil se v Rusku, 1875- nihilismus – všechno odmítá, např. autority
• Teroristická skupina v Rusku – inteligence, která páchali činy proti carovi
• Srbsko – atentát na Ferdinanda d`Este, černá ruka, ustašovci
• Irák, ETA – baskická teroristická skupina

Druhy:

• Státní terorismus – vládnoucí skupina využije všech možností k tomu, aby získala moc, likvidace své oponenty
• Mezinárodní terorismus – separatistický terorismus – určitá touha se odtrhnout od země a vytvořit si svou vlastní
  • Dělí se na Mezistátní – Rusko a Ukrajina, vstoupíme na urč. území státu, neohlášeně
  • Koloniální terorismus – VB a Indie, Ghándí – nikdy nepoužil boj
• Mezikulturní terorismus – na základě sociálních a kulturních a náboženských rozdílů v zemi

Motivy

• Náboženský motiv – Islámský stát
• Nábožensko-nacionalistický motiv – z náboženské netolerance a národní nenávisti
• Politický motiv – nedemokratickou cestou chcete změnit politický systém, vyvraždění inteligence, Kambodža. Rudý kmér
• Kriminální motiv – jde o peníze – Hamás rukojmí, Stockholmský syndrom
• Psychologický motiv – sociální a psychické poruchy, soc. deviace

Článek Problémy současného světa (sociologie) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Péče o seniory

Předmět: Sociální péče

Přidal(a): Mia

Podotázky (obsah)

• Demografie
• Pojmy: senior, stáří, stárnutí, znaky stáří, nemoci ve stáří, vědy o stáří
• Rizikové situace ve stáří
• Vyrovnání se se stářím
• Potřeby seniorů a jejich uspokojování
• Násilí na seniorech (druhy, prevence, pomoc)
• Současné trendy

Demografie

• Demografie se zabývá studiem populace a její struktury
• Za spoluzakladatele oboru je považován John Graunt, který se zabýval především úmrtností a objevil nerovnoměrnost mezi počtem narozených chlapců a děvčat).

Mimo jiné řeší:

• Věk
• Pohlaví
• Zaměstnanost
• Porodnost
• úmrtnost,
• Nemocnost
• Potratovost
• Sňatečnost
• Rozvodovost

V souvislosti se seniory je klíčovým faktorem stárnutí populace.

Důsledky demografických změn zahrnují:

• Stárnutí populace: Větší podíl starších lidí v populaci díky delší délce života a nižší porodnosti = tzv. demografické stárnutí
• Věk a počet seniorů: Podíl osob ve věku 65+ je stále rostoucí (v ČR kolem 20 %).
• Prognózy: Očekává se, že do roku 2050 bude podíl seniorů ve světě růst až o 50%, což klade nároky na sociální a zdravotní péči.

Pojmy

Senior, stáří, stárnutí, znaky stáří, nemoci ve stáří, vědy o stáří

• Senior:
  • Osoba, která dosáhla určitého věku, často 65 let a více.
  • Z lékařského hlediska
    • 75+
  • Z demografického hlediska
    • Osoba odcházející do důchodu 65+
  • Z biologického hlediska
    • Biologické stárnutí – to probíhá mezi 60–75 lety

• Stáří:
  • Poslední etapa stárnutí-Fáze života spojená s biologickými, psychickými a sociálními změnami.
  • Ranné stáří: 60-74
  • Vlastní stáří: 75-89
  • Dlouhověkost: 90+

• Stárnutí:
  • Přirozený proces stárnutí organismu + proces postupných změn v organismu, který vede k zhoršení funkce tělesných systémů.
  • Je to individuální proces a závisí na genetice, životním stylu, psychika (stres v životě), nemoci, stavba těla apod (někdo vypadá mladší a někdo naopak ještě starší)

• Znaky stáří:
  • Zpomalení metabolických procesů, zhoršení pohyblivosti, změny kůže (vrásky), ztráta sluchu a zraku, zhoršení paměti, únava, skleróza, vypadávání vlasů, šedivění vlasů,
  • Časté bývají i změny po osobnostní stránce, kdy se naše povahové rysy ještě zesílí (úzkostliví lidé bývají ještě úzkostlivější)

• Nemoci ve stáří:
  • Vysoký výskyt chronických nemocí (hypertenze, diabetes, osteoporóza), neurodegenerativní onemocnění (Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc), kardiovaskulární onemocnění.
  • Cukrovka (diabetes mellitus)
    • Typ 2 diabetes je nejčastější u seniorů, kdy tělo neprodukuje dostatek inzulínu nebo ho nevyužívá efektivně. Může vést k poškození cév, nervů, očí a ledvin.
    • Příznaky: Zvýšená žízeň, časté močení, únava, zhoršené hojení ran.
  • Alzheimerova nemoc
    • Nejčastější forma demence. Projevuje se postupným zhoršováním paměti, orientace a schopnosti vykonávat každodenní činnosti.
    • Příznaky: Ztráta paměti, zmatenost, problémy s komunikací.
  • Parkinsonova nemoc
    • Neurologické onemocnění, které způsobuje třes, ztuhlost svalů a problémy s koordinací pohybů.
    • Příznaky: Třes rukou, rigidita, pomalost pohybu, poruchy chůze.
  • Cévní mozková příhoda (mrtvice)
    • Narušení přívodu krve do mozku, které může způsobit trvalé poškození mozkových funkcí.
    • Příznaky: Ztráta řeči, slabost jedné strany těla, ztráta rovnováhy.
• Vědy o stáří:
  • GERONTOLOGIE (věda o stáří, popisuje nám stáří) a
  • GERIATRIE (lékařská specializace zaměřená na jejich nemocí).
• Biologické, sociální a kalendářní stáří:
  • Biologické stáří se týká fyzických změn v těle, které přicházejí s věkem.
  • Sociální stáří se vztahuje k sociálním rolím, aktivitám a postavení člověka ve společnosti ve stáří.
  • Kalendářní stáří je věk člověka podle data narození, který měří čas, který uplynul od jeho narození.
• Ageismus:
  • Diskriminace na základě věku, kdy jsou senioři považováni za méně schopné, produktivní nebo hodnotné. Tento postoj vede k sociální izolaci, nedostatku pracovních příležitostí nebo znevýhodnění v péči.

Rizikové situace ve stáří

Fyzická zranitelnost:

• S věkem dochází k poklesu svalové síly a koordinace, což zvyšuje riziko pádů, častá bývá kumulace (nahromadění) více onemocnění naráz, osoba je závislejší na druhých, na rodině, někdy může poškodit rodinné vztahy (stres, velká zátěž pro rodinu).

Mentální zdraví:

• Senioři jsou vystaveni většímu riziku depresí, úzkostí nebo demencí.

Sociální izolace:

• Ztráta partnera(ovdovění), zhoršení mobility a úbytek přátel vedou k osamělosti a zhoršení psychického stavu.

Finanční nejistota:

• Mnozí senioři žijí z důchodu, což může být nižší než jejich předchozí příjmy, což vede k chudobě, ovdovění vede k ztrátě příjmů.

Vyrovnání se se stářím

Aktivní strategie

• Mnoho seniorů se rozhodne zůstat fyzicky a mentálně aktivní, aby se vyrovnali s tím, co stáří přináší. To může zahrnovat:
  • Fyzickou aktivitu (procházky, cvičení, tanec),
  • Mentální stimulaci (čtení, učení se novým věcem, hraní her),
  • Společenské aktivity (dobrovolnická činnost, návštěvy přátel, zapojení do komunitních aktivit).
  • Aktivní chuť do života – tzv. šťastný důchodce
  • Dobré vztahy s rodinou, uvědomování si mezí a možností
  • Smířenost se smrtí
  • Přizpůsobení se

Závislost:

• Pasivita, závislost na druhých, nulové ambice
• Odpovědnost přenechává na druhých
• Nevyhledává společnost
• Manželé často nechávají rozhodovat manželky

Obrana:

• Přehnaná aktivita
• Emočně se kontrolují
• Jednají pedantsky, puntičkářsky

Hostilita:

• Hostilita vůči stárnutí nebo vůči okolí může vzniknout, když senioři cítí frustraci nebo nespravedlnost. Mohou se cítit ignorováni, podceňováni nebo zbyteční.
• Projevy: Vztek, negativismus, odmítání pomoci, arogance vůči mladší generaci nebo společnosti.
• Nepřátelství vůči druhým
• Obviňování druhých
• Agresivita, podezíravost, stížnosti

Sebenávist:

• někteří senioři mohou mít vůči svému stáří. Mohou se cítit zklamaní nebo nešťastní, že nejsou schopní vykonávat věci, které dříve zvládali, nebo že nejsou „užiteční“.
• Projevy: Deprese, pocity zbytečnosti, odmítání stárnutí, pocity úzkosti a smutku.
• Nadměrně kritičtí vůči vlastní osobě
• Agresivita vůči sobě
• 6ádná přání do budoucna
• Smrt je pro ně vysvobozením
• Cítí se zbyteční

Zásada 5P:

• Perspektivita – orientování se do budoucnosti
• Pružnost -přizpůsobování se
• Prozíravost – organizování dle svých možností
• Porozumění – tolerance, pochopení pro druhé
• Potěšení – udržet si zdroje radosti a naplnění

Psychologický přístup:

• Důležité je přijetí stáří jako přirozené fáze života. Senioři by měli najít nové životní role (např. péče o vnoučata, dobrovolnictví) a udržet si aktivní sociální a mentální život.

Kvalita života:

• Podporovat seniory ve smysluplných aktivitách, které jim dávají pocit hodnoty a naplnění (např. koníčky, cvičení, kreativní činnosti).

Podpora rodiny a komunity:

• Včasná intervence a podpora v přechodných obdobích (např. po odchodu do důchodu nebo ztrátě partnera).

Potřeby seniorů a jejich uspokojování

Fyziologické potřeby (nejzákladnější potřeby pro přežití)

• Tato úroveň zahrnuje základní potřeby nezbytné pro přežití, jako je jídlo, pití, spánek, a zdraví.
• Příklad pro seniory:
• • Výživa: Zajištění kvalitní stravy, která pokrývá jejich potřeby na živiny a vitamíny.
  • Spánek: Adekvátní doba na odpočinek a kvalitní spánek, což je u starších osob často problém, kvůli bolesti nebo nespavosti.
  • Zdraví: Přístup k lékařské péči a léčbě nemocí (např. péče o chronické onemocnění jako diabetes nebo hypertenze).
  • Hygiena: Potřeba umývání, pravidelných koupelí, udržování osobní čistoty.

Potřeba bezpečí a jistoty

• Senioři mají silnou potřebu cítit se bezpečně a jistě, což zahrnuje nejen fyzickou bezpečnost, ale i finanční jistotu a stabilitu.
• Příklad pro seniory:
• • Bezpečné prostředí: Žít v prostředí, které je fyzicky bezpečné (např. bez překážek, které by mohly způsobit pád) a chráněné před násilím nebo zneužíváním.
  • Finanční stabilita: Důchod nebo úspory, které jim umožní pokrýt základní životní náklady bez obavy z finančních problémů.
  • Zdravotní pojištění: Pokrytí nákladů na zdravotní péči, aby si mohli dovolit lékařské ošetření a potřebné léky.

Sociální potřeby (potřeba lásky, přátelství a sounáležitosti)

• Senioři, stejně jako ostatní lidé, potřebují emocionální podporu, lásku, přátelské vztahy a pocit sounáležitosti.
• Příklad pro seniory:
• • Rodinné vztahy: Blízký kontakt s rodinou a přáteli, pravidelné návštěvy nebo telefonáty, které jim poskytují emocionální podporu.
  • Společenské aktivity: Zapojení do komunitních aktivit nebo klubů pro seniory, což může pomoci udržet jejich sociální kontakty a zamezit izolaci.
  • Podpora od pečovatelů: Senioři, kteří jsou odkázáni na péči, mohou potřebovat pocit lásky a podpory od pečovatelů, což je pro ně klíčové pro duševní pohodu.

Potřeba úcty (sebeúcta a úcta od ostatních)

• Senioři touží po respektu, uznání a pocitu důstojnosti. Chtějí být vnímáni jako hodnotní členové společnosti.
• Příklad pro seniory:
• • Důstojné stáří: Uznání jejich zkušeností a moudrosti, ať už v rodině, v komunitě nebo na pracovišti, pokud jsou stále aktivní.
  • Uznání přínosu: Uznání jejich role v rodině (např. prarodiče) nebo ve společnosti (dobrovolníci, mentoři).
  • Respekt od ostatních: Senioři chtějí být respektováni a neignorováni, například při rozhodování o své péči nebo zdravotním stavu.

Potřeba seberealizace (sebeúcty a osobního růstu)

• Tato nejvyšší úroveň se týká touhy seniorů realizovat svůj plný potenciál a mít smysl pro účel v životě.
• Příklad pro seniory:
• • Osobní růst: Učení se novým věcem, jako je studium cizího jazyka, psaní knihy nebo rozvoj uměleckých dovedností.
  • Seberealizace: Senioři mohou chtít zanechat odkaz nebo přispět k lepšímu světu prostřednictvím dobrovolnické práce nebo mentorování mladších generací.
  • Smysluplná aktivita: Zapojení do aktivit, které jim dávají pocit smyslu, jako je péče o zvířata, zahradničení, nebo podíl na charitativních projektech.

Násilí na seniorech (druhy, prevence, pomoc)

• Poslední dobou čím dál častější, zejména bývají agresoři děti, vnuci nebo pečovatelé v ústavních zařízeních

Druhy násilí:

• Fyzické, psychické (obvykle ponižování), finanční zneužívání (neoprávněné využívání majetku seniora – často spojeno s vydíráním) a zanedbávání péče.

Znaky DN:

• Dehydratace, podvýživa, proleženiny, špatná hygiena, modřiny, neobvyklá bankovní činnost, užívání financí seniora, úzkost, deprese, třes apod.

Prevence násilí:

• Výchova a osvěta, školení pečovatelů, pravidelné kontroly v domácnostech a pečovatelských zařízeních, udržování soc. kontaktů se seniorem, nechat si posílat důchod na účet, nepodepisovat nesrozumitelné dokumenty.

Pomoc obětem:

• Poskytování psychologické a právní pomoci, možnost kontaktovat krizové linky, zapojení sociálních pracovníků a policie, bílý kruh bezpečí.
• Oběti jsou chráněny naší Ústavou, Listinou zákl. práv a svob. A dalšími – především by mělo být na agresora podáno trestní oznámení.

Současné trendy

Domácí péče:

• Růst poptávky po domácí péči, kde senior zůstává ve svém domácím prostředí a dostává potřebnou pomoc.

Technologie pro seniory:

• Využití technologií pro monitorování zdraví (např. nositelné zařízení pro sledování zdravotních parametrů), komunikace (videohovory), a mobilní aplikace zaměřené na pomoc při orientaci.

Podpora aktivního stáří:

• Programy zaměřené na podporu fyzické aktivity, duševního zdraví a celoživotního vzdělávání.

Péče o duševní zdraví:

• Zvýšený důraz na prevenci a léčbu psychických problémů u seniorů, včetně demence a depresí.

Článek Péče o seniory – sociální péče se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): Pavlina003

Pojem skupina má v sociologii čtyři základní významy:

• skupina v nejširším významu – jakékoli seskupení lidí, prostorové či logické; termín se tedy používá ve významu logického rodu (národ jako skupina, třída jako skupina, mládež jako skupina atd.)
• skupina ve významu sociální kategorie – soubor osob, které vykazují alespoň jeden shodný, společný znak. Na základě tohoto znaku vlastně konstruujeme skupinu, jíž mnohdy v realitě neodpovídá nic, co bychom skupinou nazvali v běžném jazyce. Tak je tomu např. s kategorií „zaměstnanec“, která je statistickou konstrukcí a zahrnuje skladníka i profesora. Je obvyklé, že jeden znak se druží se skupinou dalších znaků. Bývá spojováno s povoláním (kvalifikační a vědomostní požadavky, svébytný jazyk, odívání, vzorce chování)
• skupiny ve smyslu prostorově spojených lidí; lidi náhodně pohybující se po Václavském náměstí nikdo nenazve skupinou. Svébytné uskupení však vznikne, jde-li po Václavském náměstí průvod s prapory a standartami nebo shlukne-li se skupina lidí okolo automobilové nehody. Tito prostorově spojení jedinci tvoří jakýsi mezityp mezi sociální kategorií a vlastními skupinami v užším smyslu. Někdy se pro označení osob spojených pouze prostorovou blízkostí užívá pojmu „sociální agregát“. Agregátem jsou tedy lidé bydlící v jednom paneláku, kteří se neznají ani jménem, agregátem jsou studenti vysoké školy, kteří se v 1. ročníku sešli na první přednášce. To jsou „klasické“ typy agregátů, kde jsou lidi spojeni původně jen fyzickou blízkostí. Fyzická blízkost je však důležitým faktorem, který podmiňuje možnost vzniku příté sociální interakce; proto se agregáty mohou, ale nemusejí, proměnit ve skupiny ve vlastním slova smyslu na bázi rozvinuté interakce, společného cíle a kolektivní činnosti.
• zvláštní druh agregátu tvoří dav. Dav je skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu. Pojem davu je v běžném jazyce i v sociologii ovšem zatížen pejorativním nádechem. Tendence posuzovat dav spíše negativně se do běžného povědomí prosadila na základě sociální zkušenosti lidí s agresivními davy. Tato záporná zkušenost se totiž pamatuje dlouhodoběji a intenzivněji než zkušenost s davy pasivními. Do sociologie vstoupila na základě koncepce francouzského sociologa a sociálního psychologa Gustava Le Bona. Le Bon vytvořil „teorii davového chování“. Zjistil, že pro člověka v davu je charakteristické tzv. davové chování. To se projevuje potlačením až ztrátou vlastní individuality, výraznou převahou původních primitivních instinktů a emocí nad racionalitou, ztráta rozumové kontroly a morální odpovědnosti. Člověk je v davu anonymní, a má proto pocit bezpečí před případnými sankcemi. Chová se tak, jak by se nikdy nechoval, kdyby byl sám.

Rozdělení:

• Heterogenní davy – skupiny osob, které se významně odlišují řadou podstatných znaků (věkem, povoláním, zájmy)
• anonymní (pouliční dav)
• neanonymní (porota)
• Homogenní davy – skupiny vykazující nějaké další podstatné společné znaky kromě prostorové blízkosti a lze je dělit na sekty, kasty a třídy; znaky, ve kterých se individua shodují, převažují nad těmi, ve kterých jsou odlišní
• sekty – organizované náboženské skupiny, individuum se stává členem v průběhu života. Tradiční křesťanská teologie pojem používá například jako označení „specifické, trvající a odděleně organizované skupiny věřících, která odmítá zavedené náboženské autority, ale která si nárokuje věrnost autentickým prvkům víry“. Pojem pejorativního významu, kterým většinová kultura nebo většinová společnost označuje menšinovou, obvykle náboženskou skupinu vydělenou z určitého směru (náboženského, politického nebo ideologického). Mají společné pouto přesvědčení – sekty náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou, zaměstnáním i prostředím.
• kasty – přísně uzavřené společenské vrstvy, individuum se do nich rodí. Je to způsob sociální stratifikace, který je institucionálně zakotven v náboženství. Není zde prostupnost mezi kastami ani sociální mobilita, praktikuje se endogamie – členové se mohou ženit a vdávat pouze uvnitř kasty. Nejznámější jsou kasty v Indi (brahmáni, kšátrijové, vaišijové, šúdrové).
• třídy – kategorie lidí, kteří mají ve společnosti stejné postavení, stejný způsob obživy. Použito Marxem v jeho Komunistickém manifestu.

Námitky proti Le Bonově teorii:

• nerozlišuje dav ve smyslu neřízeného a neplánovaného chování od jiných seskupení, která nevykazují znaky davového chování (lynčující skupina Kuklux klanu X zasedání amerického Senátu)
• nerozlišuje cíl a smysl davového chování; v průběhu revoluční akce lze vždy identifikovat davové chování, které však probíhá v širším sociálním rámci, který mu dává poněkud jiný smysl – davové chování nemusí být pouhým a prostým aktem agrese)
• ani psychologicky není patrně zcela pravda, že ztráta morálních zábran vyvolaná anonymitou davu vede k tomu, že se člověk projevuje tak, jak by se nikdy nechoval, kdyby byl sám. Někteří autoři tvrdí, že se naopak v davu projevuje tak, jako by byl sám při zaručené absolutní anonymitě.
• dav v ohrožení je schopen vyvinout řadu mechanismů, které usnadňují lidské přežití v katastrofické situaci (vzrůst interakce, komunikace, mizí sociální distance)

Davy podle E. W. Browna:

aktivní davy

• útočné – lynčující dav; vyhledává protivníka, fyzické a slovní napadání
• únikové – panický dav; konkurence v boji o život, chtivé a bystré chování
• získávací – dav při nákupní horečce; konkurence v boji o lepší možnosti při masivních slevách; předmětů je méně než kupujících
• expresivní – demonstrace

pasivní davy – posluchačstvo

• záměrné – lidé na přednášce, v kině
• nahodilé – lidé okolo pouličního hudebníka

Nejpreciznější klasifikaci davů představil Kingsley Davis:

• sociálně strukturované davy – osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu, sociálně legalizované, uznávané; role a pozice jsou předem dány
• posluchačstvo – divadelní nebo sportovní diváci, účastnící mše
• plánovaný expresivní dav – vyjadřuje určité emoce, ale vždy jde o emoce sociálně uznané a respektované a o společensky schválený způsob jejich projevu (povolená demonstrace nebo manifestace, diskotéka s tancem)
• náhodné davy – spojeny týmž místem a zájmem, ale vznikly nepředvídaně, neplánovaně
• divácké – „čumilové“, lidé shromáždění kolem nějaké výjimečné události
• panické – lidé utíkající z hořící budovy; intenzita podnětu nemusí být úměrná intenzitě paniky
• znepříjemňující – obtěžující; seskupení osob, které chtějí jako individua dosáhnout téhož cíle, např. fronta na lístky, nával při nastupování do vlaku
• nezákonné davy – davy projevující chování, které je v rozporu se zákonem. Tyto davy jsou nezákonné od samotného počátku, tedy nezákonnými se nestávají až v průběhu akce (např. když se manifestace změní v lynč), ale již sám výchozí podnět a motiv k davovému shromáždění a akci je nezákonný.
• aktivní expresivní dav – rebelující davy, nepovolené demonstrace, lynčující nebo loupící dav
• amorální davy – orgiastické skupiny, větší skupiny požívačů drog, velké opilecké výtržnosti.

Článek Teorie davů a jejich dělení – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Sociální skupiny, kultura a její znaky

Předmět: Společenské vědy, Sociologie

Přidal(a): Natálie Urbanová

Sociální skupiny

Druhy skupin

Malé a velké

• udávají se různé hranice malé skupiny (od 7 do 30 lidí), v malé se všichni musí znát osobně

Formální a neformální

• formální určují cíle skupiny, rozdělené rolí a pravidla jednání obvykle psanými normami, staví se na nadřazenosti a podřazenosti, je to podstata fungování moderní společnosti (školní třída, pracovní kolektiv, úřad) a mohou se zde vyvíjet neformální vztahy v neformálních skupinách komunikace bývá založena na společných zájmech a zážitcích
  (rodina, skupina přátel)

Členské a referenční

• členská skupina je ta, jejímž jsme členy a ostatní členové to vědí a uznávají, nemusíme mít ostatní členy nutně rádi
  referenční skupina je ta, která se nám líbí, ztotožňujeme se s jejími cíli a chtěli bychom být součástí, snaha zalíbit se a stát se členem je silná motivace, může jít o skupinu reálnou a fiktivní, může to být skupina i v okamžiku, kdy ji opustíme nebo ztratíme

Primární a sekundární

• primární jsou skupiny s bezprostředním kontaktem mezi členy, důležité jsou city, uspokojování potřeb, sympatie a pocit že někam patříme, bývají dlouhodobé, účastníme se v nich celou svou osobností (ostatní nás vnímají se všemi klady a zápory), jsou klíčové pro socializaci (rodina, herní skupiny, tradiční sousedství)
• sekundární skupiny jsou vedeny rozumovým cílem (vzdělávání, vydělávání peněz), účastníme se v nich pouze v nějaké roli, mívají věší či menší stupeň organizace, mnohé jsou založeny na sociální nerovnosti, mohou být dobrovolné (etnická skupina, politická strana, pracovní kolektiv) a nedobrovolné (věznice)

Seskupení

• agregát = trvalejší sdružení na prostorovém principu (studenti VŠ, zaměstnanci velké firmy)
• shluk = dočasný, náhodný
• populace = mají společný znak, většinou se neznají, nejsou na stejném místě (svobodné matky, zrzaví lidé, ročník 1970)
• veřejnost = voliči v moderní demokracii, publikum masových médií
• masa= velké množství lidí sledující podobné cíle
• komunita = soběstačné soc. seskupení, jehož členové jsou na sobě závislí, mají společné zájmy
• dav = zvláštní druh agregátu, lidé mají tendenci se chovat v anonymitě, snáze podléhají náladám a manipulaci, přemýšlí méně racionálně, ztrácí morální zábrany // pasivní, aktivní, únikové, expresivní, získávací, náhodné, nezákonné, legální

Rodina

• monogamie = manželství s jedním partnerem
• polygamie = manželství s více partnery
• polygynie = mnohoženství
• polyandrie = mnohomužství

Funkce rodin

• biologicko-reprodukční = plození nových generací, legální uspokojování sex. potřeb
• ekonomická = společné hospodaření a prostor
• výchovná, socializační = výchova a vzdělávání dětí a socializace dětí
• citová, emocionální = měla by uspokojovat citové potřeby všech členů, bezpečí, oporu, uznání

Druhy rodin

• užší = rodiče a nezletilé děti
• širší = prarodiče, tety, strýcové
• úplná = matka, otec, děti
• neúplná = někdo chybí
• orientační = jedinec z ní vychází, během života by se měl částečně osamostatnit
• prokreační = rozmnožující se rodina
• patriarchální, matriarchální, rovnostářská = kdo rozhoduje (muž, žena, oba stejně)

Kultura

• vše co vzniklo záměrnou a tvořivou činností

Znaky kultury

• záměrná činnost aktivně působící na přírodu (práce)
• kultura je naučená, není vrozená
• je adaptivní
• zachovává si kontinuitu v čase (hodnoty z generace na generaci)
• kultura jsou věci tvořené člověkem (auta, knihy, toaletní mísy)
• usnadňuje životy tím, že dělá život bezpečnější, příjemnější (vytápění, dostatek potravin, ale také produkuje nová a větší nebezpečí (ekologická krize, hrozba jaderné války)

Druhy kultury

• normativní = souhrn pravidel chování člověka ve společnosti, patří sem morálka, etiketa právo, některé chování je trestně stíhané
• hmotná = všechny výrobky člověka, které používáme a jakým způsobem je používáme (kámen, lavice, nuž)
• duchovní = myšlenky, názory a zvyky, které jsou dané společností vlastní (umění, věda, náboženství, sport, právo)

Funkce kultury

• humanizační = to co odličuje člověka od ostatních živých tvorů, místo pudů a instinktů se většinou řídíme pravidly námi stanovenými
• socializační a výchovná funkce = zařazování se do společnosti, osvojování si kulturních návyků (zejména pomocí učení, napodobování ostatních), bez dokonalého osvojení se nestaneme člověkem v plném slova smyslu
• akumulační = chovává užitečné produkty kultury, které se osvědčily
• zábavná a kompenzační = u jistých oblastní kultury (umění, sport) lidé odpočívají, hledají v nich oddech a pocit úspěchu a další pocity, které jim chybí v práci či doma

Termíny

• národní kultura = francouzská, česká, japonská
• etnická = kmeny, přírodní národy (Romové, pygmejové, amazonští indiáni
• subkultura = menší kultura v rámci větší (punk, writeři, skinheads)
• enkulturace = proces kdy si člověk osvojuje kulturu.

Článek Sociální skupiny, kultura a její znaky – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Pán Much

Předmět: Dějiny filmu, sociologie, psychologie

Přidal(a): karolina

Film Pán much (1990) byl natočen podle stejnojmenného díla britského autora Williama Goldinga z roku 1954, který se při tvorbě svého dystopického románu inspiroval lidskou společností a jejími nadčasovými principy. Téma románu, alegorický konflikt mezi dvěma pomyslnými mocnostmi, je autorovi blízké a do příběhu se promítají jeho životní zkušenosti – bojoval u námořnictva ve druhé světové válce a později byl vychovatelem a učitelem chlapců na vojenské škole. Jeho dystopické dílo je varováním společnosti před jejím vlastním vývojem, autor v něm ukazuje nejhorší možný scénář, který by mohl v dané společnosti nastat. 

Příběhová rovina díla se odehrává na tropickém ostrově, na který se po pádu letadla připlaví skupinka chlapců ve věku přibližně 6-12 let. Zpočátku jsou všichni vyděšení a přirozeně spolupracují, aby měli co největší šanci na ostrově přežít – zapálí signální oheň, postaví přístřešky a shání jídlo. Pak ale opadne prvotní strach a chlapci se snaží vytvořit ve skupině takový systém rozdělení rolí, který by mohl fungovat. Každý má ale jiný názor na to, jak by měla skupina fungovat a kdo by ji měl vést. 

Kromě roviny příběhové má román ještě další dvě roviny; morální a alegorickou. Morální rovina díla cílí na to, že schopnost života ve fungující lidské společnosti není něco, s čím se člověk narodí, ale výsledek výchovy a snahy člověka. Autor poukazuje na to, že lidé se od přírody stále chovají jako zvířata, pokud nejsou kultivováni společností. Na vztazích ve skupině chlapců je v románu dobře vidět, jak se společnost rozdělí, když dojde na „lámání chleba“ a protože hlavní postavy jsou ještě děti, v extrémní situaci, tak absurdita některých situací působí autenticky a jejich dystopická společnost se rozdělí rychle a radikálně. S tím souvisí alegorická rovina díla, ve které autor skrze rozdílně vyhraněné chování postav upozorňuje na to, jak nebezpečné režimy a nástroje se ve společnosti 20. století rozvinuly – válka, fašismus, totalita, jaderné zbraně. 

Chlapci se na začátku rozdělí na dva tábory: lovce a „osadníky“. Tyto dvě skupiny se postupně odtrhnou podle toho, jak se chlapci srovnávají se skutečností, že není jisté kdy nebo jestli se z ostrova dostanou. Všechny hlavní postavy, které symbolizují odlišné režimy nebo skupiny v lidské společnosti, mají názor na to, jak by měla skupina na ostrově fungovat. 

Ralph, který je nejstarší a má zároveň nejvyšší armádní hodnost, se snaží chovat rozumně a spravedlivě, snaží se dělat rozhodnutí, která by udělali dospělí. Ale není přirozený vůdce a o svou autoritu rychle přichází, protože jeho systém trestání důtkami není pro chlapce vzhledem k situaci dostatečnou motivací. Čuňas se vždy staví na Ralphovu stranu jako jeho vyhrocenější pravá ruka, je chytrý a má tendenci ostatní poučovat. Nakonec zůstanou s Ralphem ve svém táboře sami dva, protože je spojuje strach z vyhrocení konfliktů mezi chlapci, naděje a víra záchranu. Naproti tomu Jack, který byl kvůli svému problémovému chování poslán do vojenské školy, stojí proti Ralphovi. Získá u chlapců přirozenou autoritu, nastaví ve skupině jasnou hierarchii a prohřešky trestá tělesně. Uplatňuje princip chlebu a her – na rozdíl od Ralpha si to chce na ostrově užít a místo sbírání plodů a stavění přístřešků chodí se svou skupinou lovit. 

Chlapci mají strach a Jack je pro ně demonstrací síly, takže se přidají radši k němu než k Ralphovi. Roger, který je členem Jackovi skupiny, je během pobytu na ostrově čím dál násilnější a vyhrocenější, protože zjišťuje, že mu všechno projde, a ztrácí zábrany. Na začátku úmyslně zapíchne Simonova chameleona a později shodí na Čuňase kámen, který ho zabije. Tak brutální není ani Jack, který vystupuje jako vůdce, ale ve skutečnosti má strach jako ostatní. Roger v chlapecké „společnosti“ alegoricky zastupuje něco jako Gestapo, nezastaví se před ničím a nemá s nikým slitování. Na konci je to on, kdo vyzradí, kde se Ralph schovává. 

Leitmotivem celého díla je oheň, od kterého se děj odvíjí. Na začátku je zapálení signálního ohně nadějí na záchranu, později je to nutný prostředek k přežití a pro chlapce, kteří ho zapalují pomocí Čuňasových brýlí, je to pozůstatek civilizace. Na konci chlapci při „honu“ na Ralpha založí požár a oheň je pak symbolem násilí a „válečného“ konfliktu, které se vymknou kontrole. 

Dalšími symboly civilizované společnosti a demokracie jsou v díle lastura, kterou chce Ralph použít jako nástroj pro zachování kultivované komunikace ve skupině, a uniformy, které ale na ostrově působí nepatřičně. Postupem času se ukazuje, že hodnost, kterou měli chlapci na vojenské škole, na ostrově nic neznamená, protože příliš nevypovídá o vůdčích schopnostech člověka. Jackova skupina se zbaví uniforem a navíc nosí na obličeji bojové malování. Autor staví do kontrastu to, jak se dnešní lidská společnost svými hodnotami a nastavením odlišuje od prapůvodního fungování skupin lidí, které bylo, na rozdíl od moderní společnosti, hodně ovlivněno přírodním a pohlavním výběrem. 

Jackova skupina vyrábí zbraně a uloví prase s cílem najíst se masa, ale následné napíchnutí prasečí hlavy na kůl (Pán much) je surovým aktem, který má demonstrovat sílu a bojovou převahu. Autor ukazuje na skupině chlapců, jak rychle se šíří strach a jak snadno se lidé nechají strhnout davem. Tanec kolem ohně s oštěpy se z dětské hry rychle změní na skutečný bojový tanec. Když se k chlapcům přiblíží Simon se světlicí, chlapci motivovaní iracionálním strachem z obludy a euforickou bojovnou náladou a početní převahou Simona ubodají oštěpy. Od té chvíle, přestože všechny Simonova smrt zasáhne, ztrácejí chlapci čím dál více zábrany a vzdalují se od společností nastavených pravidel. 

Na úplném konci Ralph při útěku narazí na pláži na vojáka a je vidět, jak se během několika vteřin ze zdivočelých lovců stanou opět vyděšení kluci, kteří se zastaví před autoritou dospělého a navíc člena armády. Ta situace působí na vojáka jako nějaká chlapecká hra, což ještě podtrhává dystopii celého díla. 

Při normální hře děti neběhají s naostřenými oštěpy a nezabíjí své potenciální nepřátele, ale William Golding v Pánovi much ukazuje, jak snadno se tváří v tvář nebezpečí může hra změnit v boj o život, a že největší hrozbu pro lidskou společnost představují sami lidé, když porušují hodnoty, které si sami nastavili. 

(980 slov, 3. ročník gymnázia, známka 85% – odečtená procenta za stručnost informací o  motivacích hlavních postav a autorových záměrů s ohledem na sociální psychologii, jinak faktickou a jazykovou stránku slohovky hodnotil učitel pozitivně).

Článek Pán Much – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Makrosociologie

Předmět: Společenské vědy, Sociologie

Přidal(a): ohnivey

Makrosociologie = věda, zabývající se velkými sociálními útvary, jako jsou národy, třídy, globální společnosti, vrstvy ap., a těmto útvarům odpovídajícími procesy a jevy

Sociální struktura 

• = síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání ve společnosti
  

základem je:

• Sociální postavení
• Sociální role
  • Soubor očekávaného chování člověka
  • Odráží jeho postavení ve společnosti
• Sociální stratifikace společnosti
  • Organizovaná společenská nerovnost

Sociální mobilita

• = přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
  

může být:

• Vertikální
  • Vzestupná (přesun do vyšších společenských vrstev) – např. povýšení, výhra v loterii, zvýšení vzdělání
  • Sestupná (přesun do nižších společenských vrstev) – např. ztráta práce, zadlužení, ztráta jmění po rozvodu
• Horizontální
  
  • územní změna, např. profesní změna beze změny sociální vrstvy, přestěhovaní se do nového města se stejnou nebo stejně honorovanou prací

dále dělíme na:

• Intergenerační
  • přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než mají rodiče
• Intragenerační
  • přesun v rámci generace, lidé mají lepší/horší postavení na konci života než na začátku

otevřená x uzavřená společnost:

• Otevřená = „moderní společnost“ – demokratizace možností sociálního vzestupu, ideálně vaše pozice je ovlivněna jen
    vašimi schopnostmi a snahou
• Uzavřená – např. kastovní zřízení
  • každá změna sociální pozice během života silně tabuizována

Sociální stratifikace 

• = rozvrstvení společnosti do segmentů a je výrazem distribuční nerovnosti

čtyři typy stratifikačních systémů:

• Otrokářský systém– svobodní/nevolníci
• Kastovní systém– 5 kastů, do nichž se člověk rodí, a které jsou nepropustné
• Stavovský systém– stavy, společenský život je regulován právem; větší propustnost mezi stavy než kasty
• Třídní/Vrstevní systém– třídy/vrstvy, omezené buď dle vlastnictví výrobních prostředků (Marx-třídy) nebo postavení na trhu práce (Weber-vrstvy); třídy jsou propustné; je možná vertikální i horizontální mobilita; charakterizuje moderní společnost

Moderní výklady

• Gerhard Lenski– podle 3 dimenzí: majetek, vzdělání a moc
• Jan Keller- teorie klientelismu
  • reciproční vztah patron x klienti na základě principu nabídky poptávky
  • tento neformální vztah produkuje přirozeně vzájemnou nerovnost mezi lidmi (celý systém je postaven na známostech)

Typologie společností

• Archaická společnost
  • první společnosti
  • období vývoje člověka před neolitickou revolucí
• Tradiční společnost
  • po neolitické revolucí
  • typická jsou města, dělba práce, sociální rozvrstvení ve formě kast/stavů
  • základní vysvětlovací princip- náboženství
  • většina populace pracuje v zemědělství
  • obživa organizována pouze v rámci domácnosti
• Moderní společnost
  • přelom 18. /19. Století
  • proces modernizace- urbanizace + industrializace
  • sekularizace (světské hodnoty vnikají do náboženské společnosti)
  • přesun značné části populace do průmyslové výroby
  • zrovnoprávnění všech lidí
  • nové třídní rozdělení
• Postmoderní společnost
  • nezamyšlený důsledek procesu modernizace
  • ustanovení se liší (Např. S Amerika + Z Evropa-60. léta 20. stol.; ČR- 90. léta 20. stol.)
  • kulturní relativizace
  • přesun velké části populace z průmyslu do služeb
  • globalizace
  • nové ekonomické rozdělení světa

Nerovnost

• základem každého druhu soc. stratifikace, lišící se pouze typem nerovnosti tj. kritérii, která nerovnosti vymezuje
• nerovnost může omezovat pohlaví, věk, rasu, vzdělání, náboženství, ekonomické a sociální postavení
• neomezuje jen sociální a ekonomický status, ale i šance pro dosáhnutí lepší kvality života pro následující generace

Normy

• = pravidlo, které reguluje chování v každé společnosti a vytváří sociální řád
• může být prosazováno nepsaným způsobem samostatně (vhodné a čisté oblečení do divadla, do školy, k lékaři, dobré mravy v knihovně, v autobusu) nebo může být dané psané, kontrolou (silniční kontrola, policie při demonstracích, soudní přelíčení)
• společná pravidla (sociální řád) vytváří společenský konsensus, souhlas většinové části společnosti, která tato pravidla bere za své a dodržuje je
• snaží se jim někdo vědomě či nevědomě vymanit, snaží o sankcionování takového chování
• normy nejsou statické a jsou charakteristické svou dynamikou v čase a kultuře
• obecně lze normy kategorizovat následujícím způsobem:

dle vztahů:

• právní: zákony, ústava, vyhlášky
• neprávní: zvykové, tradiční, politické, estetické, morální

dle způsobů reglementace:

• zakazující (zákaz stání)
• přikazující (jednosměrná ulice)

dle formální stránky:

• formulace v zákoně (odsouhlaseno legislativci)
• nepsané pravidlo (neuvedené ve formálním dokumentu)

dle rozsahu sociálních subjektů:

• obecné: platí pro všechny
• partikulární: pouze pro někoho platí

dle typu sociální normy:

• mravy (morálka)
• společenské zvyky (obyčeje – co se nesluší či sluší)
• zákon (institucionalizované normy – zákoník práce)
• tabu (nejsilnější projev odporu – incest, kanibalismus aj.)

Deviace

Deviací chápeme každou odchylku od normy, která může být:

• negativní: alkoholismus, drogová závislost, týrání, vandalismus aj.
• pozitivní: abstinence, vegetariánství, nekuřáctví, aj.

Sociální deviace lze klasifikovat z několika různých hledisek:

• podle typu porušované normy – právní, mravní, náboženské, etické
• podle subjektu – dopouštějí se jednotlivci (občané, funkcionáři) nebo sociální skupiny (formální i neformální)
• podle objektu – vůči čemu – ekonomika, kultura, život, důstojnost
• primární a sekundární – při primární jsou porušovány normy na základě původního zdroje či podnětu (nadměrné užívání alkoholu, apod.), sekundární deviace je důsledkem reakce jednotlivce na označení jeho chování jako deviantního
• negativní či pozitivní – snaha postihnout skutečnost, že každá odchylka od normy je deviací, tedy nejen porušení či nedodržení normy, ale i její přehánění a dovádění do krajnosti

podle charakteru porušovaných norem:

• národní (porušení či odchylka od vnitrostátních norem)
• mezinárodní (porušení mezinárodně uznávaných norem nebo mezinárodního práva)

podle cílené orientace:

• zištné (jedná se o získání materiálních výhod)
• agresivní (vyvolané nepřátelstvím, nenávistí či neúctou k jedinci či skupině)
• pasivní (projevují se např. lhostejností k plnění povinností)

vědomé a z nedbalosti:

• vědomé (přestavuje pro společnost největší nebezpečí, patří sem chování orientované na vnější prostředí (např. rvačky) nebo orientované k jedinci samotnému (alkoholismus, toxikomanie, apod.)
• z nedbalosti (např. neznalost normy, zanedbání, apod.)

nejčastější sociologické teorie pro vznik deviací jsou:

Teorie anomie

• produktem nedostatečné sociální regulace je stav bezzákonnosti, kdy ve společnosti přestávají platit zákony
• Durkheim jako představitel anomického pojetí deviace se domníval, že porušení sociální stability má za následek rozvoj patologických forem dělby práce a nárůst napětí a konfliktů mezi jednotlivými částmi struktury
• dochází k rozbití struktury obecných pravidel a výsledkem je anomie

Subkulturní teorie

• tvrdí, že deviace je výsledkem konformity s normami a hodnotami těch skupin, jichž jsou individua členy
• Příslušníci určité subkultury se často příliš neodlišují od dalších členů společnosti
• Základní odlišnost je však v oblasti norem – subkultura uznává jiná pravidla a jiné hodnoty než jsou ty, které uznává konformní většina, a proto přirozeně produkuje chování, které lze z hlediska společnosti označit za deviantní

Teorie kulturního přenosu

• vychází z představy, že deviace je součástí subkulturních vzorců, jež jsou novým členům skupiny předávány v procesu jejich začleňování do skupiny

Etiketizační teorie

• deviantní chování nelze brát jako určitý typ jednání, který na sebe bere izolované individum
• Spíše je výsledkem lidské interakce, lidského interpretování, definování a hodnocení jak vlastního jednání, tak jednání druhých
• Deviace je určitou nálepkou, která slouží falešnému obvinění chudých bohatými, žen muži, mladých lidí starými, minoritních skupin majoritními atd.
• Společnost si vždy hledá vhodného obětního beránka, kterého pak předhazuje veřejnosti.

Článek Makrosociologie – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Sociální práce se skupinou

Předmět: Společenské vědy, Sociologie

Přidal(a): Janeysse

Co je to sociální práce?

• SP je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám anebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. (Navrátil, 2012)
• Co odlišuje SP od ostatních pomáhajících profesí (lékař. obory, psychologie, pedagogika)
  • a) komplexnost (zaměření na komplexní životní situace v kontextu celého života klienta a jeho okolí)
  • b) zaměření na sociální fungování
  • c) neustálé bilancování mezi pomocí a kontrolou

SP jako velmi široký obor práce

uplatnění sociálního pracovníka:

• veřejná správa (státní správa, samospráva), nestátní neziskový sektor, zdravotnictví, sociální služby, školství (PPP, SPC…), spravedlnost (ochrana práv, vězeňství, probační a mediační služba), hospodářská správa (hospodaření s majetkem a financemi v oblasti SP), soukromý sektor (podnikatelské subjekty pracující s lidmi se znevýhodněním…)

Neoficiální definice s nadsázkou dle Navrátila, 2012:

• SP je prostě to, co dělají sociální pracovníci
• SP je často to, co jiní (zdravotní sestry, lékaři, policie…) nedělají

Co je to sociální fungování?

2 roviny:

• člověk a jeho schopnost zvládat životní situace
• prostředí a jeho požadavky

Co je to životní situace?

• místo/bod, ve kterém se člověk právě nachází

Co ovlivňuje životní situaci člověka?

• jeho vlastnosti, schopnosti, dovednosti, zkušenosti, vzdělání, úroveň zdravotního stavu, finanční situace, životní situace jeho blízkých a leckdy i rasa, etnicita nebo pohlaví
• očekávání sociálního prostředí
• míra podpory v sociálním prostředí
• interakce mezi očekáváním sociálního prostředí a schopností člověka je zvládat

Kdy se z člověka „stává“ klient?

Kdy se potkáváme s člověkem v roli klienta SP?

• Pojetí 1
• Když nezvládá svou životní situaci
• Když se má za to (určuje zákon), že by mohl mít potíže zvládat svou životní situaci
• rodičovský příspěvek, pohřebné…
• Pojetí 2
• MOCI – CHTÍT – UMĚT
• moci = být schopen (zdravotní postižení – nemá ruce – nemůže řídit auto; senior – stárnutí; psychické překážky – schizofrenie apod. a péče o dítě) – schopnosti
• chtít = motivace
• umět = znalosti (vědět) a dovednosti (mít nacvičené) stačí mít těžkosti v jedné z oblastí

Metody sociální práce

• individuální
• skupinová
• komunitní

Co je to sp se skupinou? (def.)

• “Sociální práce se skupinou se orientuje na řešení problému jednotlivce, rodiny i společnosti prostřednictvím skupiny jako nástroje za účasti profesionálů, jejichž úlohou je pomoc (bezprostřední, následná) při získávání způsobilosti členů skupiny k řešení problémů. Sociální práci se skupinou je také možno chápat jako metodu, která využívá dynamiku skupiny současně k dvěma cílům, a to posílení skupiny jako celku a zároveň prostřednictvím interakce jednotlivce se skupinou usiluje o zlepšení jeho sociálního fungování (Levická, 2003, 68). Dle Konopky sociální práce se skupinou je činností sociálního pracovníka, který pomáhá sociálnímu fungování různých skupin ve smyslu rozvoje vzájemných pozitivních sociálních vztahů mezi jejich členy, aby se každý jedinec jako člen skupiny vyvíjel v souladu s cíli, které si skupina klade (Matoušek, 2003, 288). Sociální práce s malými skupinami, jejímž cílem je zlepšení kvality života celé skupiny nebo podpora individuálních potřeb členů skupiny (navození změny v chování, rozvoj sociálních dovedností, posílení sebevědomí

Jak se odlišuje sp se skupinou od sp s jednotlivcem nebo komunitou?

• podle charakteristik SP se skupinou – 5 charakteristik
• podle cílů SP se skupinou – 5 cílů
• 5 charakteristik sp se skup.
• čím působí – psychologické prostředky sociální interakce (komunikace – verbál./neverbál., vztahy…)
• na co působí – na pozitivní změnu sociálního fungování – skupina pomáhá získat náhled jedinci a jedinec se učí potřebným dovednostem ve skupině
• čeho má dosáhnout – zlepšení sociálního fungování – viz též cíle níže
• co se pří ní děje – mění se prožívání a chování
• kdo působí – sociální pracovník i klienti
• 5 cílů sp se skupinou
• dosáhnout vhledu jedince do problematiky (vidět sám sebe zvenčí)
• změnit maladaptivní vzorce chování
• zprostředkovat poznatky o interpersonálních a skupinových procesech jako podklad pro efektivnější a harmoničtější jednání jedince s ostatními lidmi
• podpořit zrání osobnosti, rozvoj potenciálu jedince a podpora jedince k rozvoji ostatních členů
• odstranit příznaky (lépe příčiny) potíží, které jedinci ztěžují sociální fungování

Definice skupiny

• Jako sociální skupinu označujeme určitý počet lidí, kteří jsou navzájem propojeni jak prožitkem, tak i organizačně – uspořádáním svých vztahů; a to formálním (předpisovým) nebo neformálním (zvykovým). 

Jaké vůbec můžeme mít skupiny lidí?

typologie skupin:

• malá sociální skupina (2 nebo 3 až 10 nebo 12 osob)
• středně velká
• velká

Čím se odlišují malé, střední a velké skupiny?

Typické znaky malých sociálních skupin:

• Pravidelná sociální interakce (face-to-face nebo v distančním prostředí)
• Vědomí přináležitosti ke skupině (navzájem se znají, vědí o sobě – dokáží popsat, co je spojuje, kam směřují, role jednotlivých členů…)
• Typická struktura (dobře rozdělené role, všem známá soc. prestiž ostatních i pravidla skupiny)
• Vzájemné ovlivňování (není člen, který by neměl vliv na jiné a na kterého by jiní neměli vliv)
• Skupinová identita (např. vymezení, kdo jsou „my“ a „oni“, znaky skupinové identity…)
• Skupinová soudržnost (koheze)
• Skupinová tradice a paměť (něco spolu zažili – dobré i špatné, tradice a skupinová paměť může skupinu posilovat nebo naopak zeslabovat)
• Středně velké sk.- znaky naplněny jen částečně, za to častěji bývají pravidla formální (definovaná, slovně formulovaná – ústně, písemně)
• Velká sk. – ještě menší míra naplnění znaků (např. známe role a soc. prestiž jen některých lidí ve skupině, neznáme nebo nemáme nějakou společnou vizi, kam směřujeme…)

Další typologie skupin (dle sp a sociální psych.)

• primární (nevybrali jsme si je, jsme v nich automaticky) a sekundární (vybrali jsme si je)
• formální a neformální
• členské/vlastní a nečlenské/nevlastní
• členské a referenční
• prosociální, sociálně neutrální, asociální a antisociální
• Typologie skupin dle prováděné sociální práce
• skupiny osob se stejným problémem/stejnou dg. apod.
• skupiny úkolově nebo účelově zaměřené (prevence, rekvalifikační kurzy…)
• skupiny pro výcvik (lidských vztahů, supervize, komunikace…)
• skupiny otevřené (lidé se obměňují) a uzavřené (SP s konkrétní rodinou)
• skupiny svépomocné
• podle orientace na určitý teoretický směr (systemika, kongitivně-behaviorální, logotp…)
• se stejným „typem“ klientů (jen ženy, jen mládež…)
• podle délky trvání (krátkodobé, dlouhodobé)
• a třeba ještě dělení skupin dle opory (Křivánková, Skupinová a komunitní sociální práce – str. 9 a 10)

Proč potřebujeme být součástí sociálních skupin?

• potřeba afiliace (přidružení, sdružování) – např. sociální smrt jako krutý trestu (viz také předmět
• sociální psychologie)
• ochrana (snazší zajištění potřeb i obrana)
• předávání informací
• socializace (učení nápodobou nebo pozorováním…)
• rozvoj komunikace
• „univerzalita“ problémů nebo starostí (i ostatní prožívají to, co já – tedy jsem normální)
• katarze (ventilace problémů – např. společnými aktivitami nebo jen tím, že můžeme o problému s někým mluvit, odžití problémů, sdílení se, dodávání naděje)

Co je přidanou hodnotou skupin v sociální práci?

• Co mají navíc skupiny v sociální práci ve srovnání se soc. skupiny v běžném životě? tzv. terapeutické faktory (níže příklady – definováno celkem 11 faktorů)
• možnost využít socializaci a komunikaci – klient se může učit nápodobou a zároveň si může zkoušet přímo ve skupině to, co neumí (např. nekonfliktní komunikace); ostatní mu mohou poskytovat zpětnou vazbu na jeho chování, jednání, názory, postoje… (upřímnou v bezpečném prostředí skupiny); na interakci jiných dokáže nahlédnout své vlastní chyby nebo možnosti řešení – k interpersonálnímu učení i k sebepoznání
• sdílení – může hovořit i o „tabu“ tématech (o tom, co by si jinde netroufl říct nebo jinde říct opravdu nemůže)
• soudržnost – mohu si dovolit i chybovat, přesto mě skupina nevyhodí
• altruizmus – když zjistím, že to, co říkám nebo dělám ve skupině, pomáhá někomu jinému, dodává mi to sebedůvěru
• korektivní rekapitulace minulosti (např. primární rodiny) – uvědomím si, že problémy, které mám teď, mají příčinu někde v minulosti – díky tomu se mohu vypořádat s minulostí, což vede ke zmírnění nebo odstranění problémů v mé současnosti

Irwin Yalom (významný psychotp.) a jeho kolegové – výzkum u klientů – co klienti považují za nejpřínosnější na psychotp. skupinách (tedy i na skupinách v SP):

výsledky výzkumu:

9 nejčastěji uváděných charakteristik:

• Objevení a přijetí dosud neznámých a nepřijatých částí sebe sama.
• Schopnost říct, co mě trápí, místo toho, abych to držel v sobě.
• Ostatní pacienti otevřeně říkali, co si o mně myslí.
• Vyjadřoval jsem negativní a/nebo pozitivní pocity k ostatním ve skupině.
• Dozvěděl jsem se od skupiny, jaký na ně dělám dojem.
• Dozvěděl jsem se, že musím přijmout naprostou odpovědnost za to, jak žiji svůj život, bez ohledu na to, kolik vedení a podpory dostávám od ostatních.
• Dozvěděl jsem se, jak se prosadit mezi ostatními.
• Viděl jsem, že ostatní mohli otevřeně mluvit o problematických věcech a i jinak riskovat a pomohlo jim to, takže i já jsem to mohl zkusit.
• Cítil jsem, že mohu skupině i jiným lidem více důvěřovat.
• Skupinová dynamika
• normy a cíle skupiny, postoje k normám
• struktura skupiny
• identita skupiny
• koheze a tenze
• vůdcovství ve skupině
• podskupiny
• Výklad k pojmům viz opora Skupinová a komunitní práce (Křivánková, 2012), více viz též předmět Sociální psychologie
• Fáze vývoje skupiny
• fáze: formování
• fáze: bouření
• fáze: normování
• fáze: optimální výkon
• fáze: ukončení
• (více viz např. opora k předmětu, téma budeme probírat také ještě v sociální psychologii)

Obecné podmínky pro účast klienta na skupině

a) chuť pracovat ve skupině

• vědom toho, co se od něj očekává
• vědom toho, kam by chtěl dospět
• vyhovuje mu účast ostatních
• chce se podílet i na řešení problémů ostatních/někdy však i účast povinná = nedobrovolný klient

b) srovnatelné rozumové dispozice

• aby dokázal vyjádřit své postoje, pocity, popsat problémy
• aby dokázal porozumět tomu, co o svých pocitech sdělují ostatní
• umět se podle potřeby vyjádřit ke sdělení ostatních
• výjimkou např. skupiny rodičů s dětmi

c) úroveň hranice Já

• určitá míra psychické odolnosti (aby ustál i negativní zpětnou vazbu)
• schopnost vymezit si hranice „Já“ – co chci a nechci apod.
• Komunikace a konflikty ve skupině
• více se konfliktům a způsobům řešení budeme věnovat ještě v předmětu Sociální psychologie a také v předmětu Teorie MSP (např. principy aktivního naslouchání, nebo principy systemického rozhovoru, nebo Eganovo vedení rozhovoru aj.)
• ke studiu můžete použít též oporu předmětu

styly komunikace v SP:

• konvenční (spíše formální, jasně dané pravidla, bez přehnaných emocí…)
• konverzační (ne tak formální, větší prostor pro debaty, diskuse, sdílení se)
• vyjednávací (cílem je něco vyjednat, na něčem se domluvit; symetrický vztah, bez mocenských pozic)
• operativní (cíl stejný jako u vyjednávacího stylu, ale mocenská asymetrie ve skupině)
• osobní až intimní styl (neformální, s vysokou citovou angažovaností)

Pravidla ve skupině

• členové je musí znát a souhlasit s nimi (sdělit je hned při 1. setkání a opakovat, nebo součástí písemné dohody)
• konkrétní znění záleží vždy na účelu a složení skupin, ale obecně bychom měli nastavit alespoň tato:
• a) Pravidlo mlčenlivosti a důvěrnosti: To, o čem se mluví a co se děje ve skupině, je důvěrné, proto o tom mimo skupinu nebudu mluvit – a to ani s ostatními členy skupiny. Pokud si členové skupiny přeci jen něco mimo skupinu sdělí, budou o tom ostatní na následujícím setkání skupiny informovat. Toto pravidlo platí trvale – tedy i v době, co členství ve skupině již pomine.
• b) Pravidlo otevřenosti a upřímnosti: Ve skupině budu vyjadřovat pravdivě a bytostně svoje názory a pocity. Skupina umožňuje vyjadřovat i takové názory a pocity, které se v běžném životě nesdělují, které jsou však důležité pro mě samého anebo pro druhého člena skupiny či pro celou skupinu. Je možné kriticky negativně i pozitivně hodnotit sebe i druhé a využít této příležitosti k dosažení svých cílů členství ve skupině.
• c) Pravidlo práva říci „Stop“: Nemůže-li některý z členů skupiny něco hned otevřeně a upřímně sdělit, má práva říci  „stop“ a nemluvit o tom. Ke sdělení pak využije první příležitosti, kdy sdělení již bude možné.
• d) Pravidlo zodpovědnosti k sobě a k ostatním členům skupiny: Členství ve skupině vyžaduje vzájemnou ohleduplnost a respektování základních pravidel společenského soužití. K nim patří respekt k soukromí, k intimitě a autonomii každého člena skupiny ve skupině i mimo skupinu.
• e) Pravidlo dodržování organizačních pravidel: Ve skupině budu dodržovat základní organizační pravidla: dochvilnost a včasnou omluvu v případě neúčasti na setkání skupiny, plnění dohodnutých doporučení a zadání (například deníkové záznamy, zadáním, týkající se dalšího setkání skupiny apod.), v průběhu sezení členové skupiny nekouří, potřebují-li se najíst a napít či opustit sezení skupiny, tak jen po oznámení a v případě nutnosti.

Fáze jednotlivých skupinových sezení/setkání

• příprava a plánování (před samotným sezením, včetně vybavení prostor)
• úvod (přivítání, představení dnešního tématu skupiny, popř. zopakování minulého, popř. kontrola naplnění zadaných úkolů apod.)
• vlastní část sezení (řeší se konkrétní obsah sezení)
• závěr (shrnutí sezení, zpětná vazba od účastníků, popř. zadání úkolů na příště, popř. domluva/upřesnění času a místa příštího sezení; rozloučení)
• administrace sezení (písemný zápis, písemná zpětná vazba, záznam do různých typů kartoték, monitorovacích zpráv, docházkových listů apod. pro účely sociálních služeb, projektů nebo činnosti organizace; popis průběhu, splnění úkolů, rozdělení úkolů apod. dle toho, co je pro danou skupinovou práci důležité; při prvním setkání se obvykle administruje písemná dohoda o spolupráci, popř. je ústní)

Techniky sociální práce ve skupině

Ne všechny skupiny potřebují, aby sociální pracovník přicházel s nějakými konkrétními technikami. Někdy stačí, když sociální pracovník pouze předává slovo mezi jednotlivými účastníky a diskuzi moderuje nebo usměrňuje. Někdy je ale vhodné využít konkrétní techniky, aby se členové seznámili mezi sebou, získali vzájemnou důvěru, dokázali analyzovat nebo co nejobjektivněji posoudit nějaký problém. Můžeme se pro techniky inspirovat i různými hrami pro rozvoj komunikace, vztahů apod.

Návrhy některých technik popisuje např. Klimentová v opoře Sociální práce: Teorie a metody II na str. 56 až 65 (opora je publikována v našem týmu), nebo Truhlářová v opoře Metody práce se skupinou (taktéž naleznete v našem týmu).

Příklady organizací v sp, kde lez pracovat se skupinou

• domovy pro seniory
• stacionáře,
• nízkoprahy,
• organizace SPOD
• střediska výchovné péče
• ÚP (rekvalifikace)
• poradny (pro vztahy aj.)
• psychoterapeutické organizace (sociální
• pracovník může být součást terapeutického týmu)
• dětské domovy se školou
• vězeňství a PMS
• svépomocné skupiny
• supervizní skupiny

Článek Sociální práce se skupinou – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Proces evropské integrace

   Předmět: Sociologie, Společenské vědy

   Přidal(a): Tereza Zímová

Jedná se o postupný proces propojování a sbližování států Evropy pro hospodářské, kulturní a ekonomické procesy. Pokud hovoříme o evropské integraci, myslíme tím především tu, která vznikala po 2. sv. válce – v 50. letech 20. století, kdy vznikla 3 evropská společenství. Po obou světových válkách se Evropa snažila hledat něco, co nás spojuje na místo toho, co nás rozděluje. Ovšem snaha spojovat se v různá společenství je mnohem starší.

Kořeny a osobnosti z historie

• Karel Veliký – císař Svaté říše římské chtěl znovu vytvořit římskou říši, chtěl ji ale vytvořit na územích dnešní Belgie, Nizozemská a Lucemburska, Francie, Německa a Švýcarska – (tedy ty, kteří zakládali ES), a vytvořit zde společnou měnu.
• Jiří z Poděbrad – je mu připisována myšlenka o vytvoření evropské konfederace
• Viktor Hugo – poprvé použil pojem „Spojené státy evropské“
• G. Masaryk – idea o Spojených státech evropských na demokratickém základě

Situace po 2. sv. válce

• Po porážce nacismu hrozilo bezprostředně nebezpečí další. Jednak komunismus, který se šířil střední, východní a jihovýchodní Evropou, a jednak problém Německa. Vítězové 2. světové války nechtěli udělat stejnou chybu jako po 1. světové válce, aby Německo bylo na kolenou a muselo platit obrovské reparace. To by byla živná půda pro politický extrémismus.
• Konrad Adenauer – první poválečný kancléř, přijal hospodářskou pomoc USA > zrod poválečné ekonomické integrace západní Evropy
  • 1948 – Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OEEC
    • 18 členů rozhodovalo o rozdělení Marshallova plánu (hospodářskou pomoc USA pro státy válkou zdecimované Evropě)
  • 1949 – Rada Evropy 
    • vznik díky podnětu W. Churchilla, snaha o spolupráci hospodářskou, kulturní a ekonomickou, funguje dodnes hlavně v oblasti lidských práv
  • 1949 – RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci
    • vznik v Moskvě, měla být protipólem Rady Evropy pro státy východního bloku, zánik r. 1991
  • 1955 – Varšavská smlouva
    • vojenská pomoc mezi státy východního bloku (srovnatelné s dnešní NATO)

Evropská společenství 50. léta 20. století

Schumanova deklarace

• považována za počátek zrodu sjednocené Evropy 
• Robert Schuman byl francouzský ministr zahraničí, který navrhoval zavedení společné výroby uhlí a oceli (úzkou spolupráci mezi Francií, Německem a dalšími zeměmi, které o tuhle spolupráci projeví zájem), společná výroba měla zamezit tajné výrobě zbraní a dalším možným válečným konfliktům
• května 1950 byl oficiálně zveřejněn návrh (tento den se slaví jako den Evropy), o rok později byla podepsána smlouva
• 1952 – ESUO Evropské společenství uhlí a oceli
  • členové: Fr, Něm, It, Benelux
  • Římské smlouvy (1958)
  • ESUO se velice osvědčilo a tak r. 1957 (platnost od r. 1958) státy podepsaly další dvě smlouvy:

EHS Evropské hospodářské společenství – vztahovalo se na další komodity, cílem bylo vytvoření společného trhu, rychlejší zvyšování živ. úrovně, odstranění cel.

EURATOM Evropské společenství pro atomovou energii – hl. úkolem bylo vyřešit problém s uhelnými elektrárnami, úkol ropy (svět v této době poznal Suezskou krizi) a také sledovat využívání států v jaderné energetice (zajistit kontrolu, aby žádný stát nezneužil atomovou enegii pro zbrojní účely a neohrozil bezpečnost členských států)

• • členy byly stále jen Fr, Něm, Benelux, It

Evropská společenství 60. léta 20. století

• 1960 EZVO Evropská zóna volného obchodu
  • Byla to snaha UK o hospodářské seskupení, v němž jsou odstraněny bariéry obchodu mezi členskými státy, ale při obchodování se zbytkem světa postupuje každý podle vlastních pravidel. Nepodařilo se přilákat státy jako je Německo, Francie, Itálie, avšak do EZVO vstoupilo Norsko, Dánsko, Švédsko, Portugalsko, nicméně EVZO nedosáhlo nikdy výraznějšího významu.
• 1965 ES Evropské společenství
  • jednalo se o rozhodnutí sloučit orgány a komise EHS, ESUO a EURATOM do jednoho celku, od r. 1967 se tedy používá shrnující název Evropská společenství, ke stávajícím členským státům se už konečně snaží dostat i Velká Británie

ROZŠÍŘENÍ ES 1973 – 1986

• původní členové: Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemí, Lucembursko
• 1. vlna (členové od r. 1973): Velká Británie, Dánsko, Irsko
• 2. vlna (členové od r. 1981): Řecko
• 3. vlna (členové od r. 1986): Španělsko, Portugalsko

Schengenská dohoda

• 1986 (platnost 1987) – podepsán Jednotný evropská akt, čímž má být postupně zajištěn po členských státech volný pohyb zboží, služeb, peněz a lidí, nejprve podepsali státy Beneluxu, později Itálie, Port.+Španěl., Řecko, Rakousko…
• 1985 – 1995 – do praxe vstupuje Schengenská dohoda (nazvaná podle malé lucemburské vesnice nedaleko hranic s Francií a Německem) o volném pohybu přes hranice v Schengenském prostoru

státy v Schengenském prostoru: členské státy EU, Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko (z nečlenských)

• z EU tam NEJSOU: Irsko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko

SJEDNOCENÍ NĚMECKA 3. ŘÍJNA 1990

• Východní Německo (NDR) se sjednocuje se Západním Německem (SRN) a stává se tak automaticky členem ES

VZNIK A VÝVOJ EVROPSKÉ UNIE

• 1992 (platnost 1. 11. 1993) – Maastrichtská smlouva zakládající Evropskou unii
  • ekonomická integrace se rozšiřuje o integraci politickou, jelikož tato smlouva přepokládala spolupráci v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, spravedlnosti a oblasti trestních a soudních záležitostí, členské státy také souhlasily, že do konce století bude zavedena jednotná měna a do EU budou přijímány i bývalé socialistické státy

Přijetí společné měny – EURO

• 1. 1999 – zavedeno euro jako bankovní měna (možno v ní vést účty)
• 1. 2002 – v oběhu euromince a eurobankovky, další státy postupně přijímají euro, 
  • státy EU, ve kterých se dnes platí eurem (19): Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko POZOR, od r. 2023 Chorvatsko
  • státy ne v EU, ve kterých se platí eurem: Monako, Vatikán, Andorra, San Marino, Kosovo, Černá Hora
  • státy EU, ve kterých se neplatí eurem: Bulharsko (velice usilují), Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Dánsko a Švédsko

Rozšiřování EU

• 1995 přijato Rakousko, Finsko, Švédsko
• 5. 2004 – vstupuje do EU 10 států: Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko, Malta a Kypr
• 2007 – do EU přijaty Rumunsko a Bulharsko
• 2013 – do EU přijato Chorvatsko
  • kandidátské země EU: Turecko, Srbsko, Černá Hora, Severní Makedonie, Albánie, Ukrajina, Moldavsko
  • státy, které v referendu odmítly vstup do EU: Švýcarsko, Norsko
  • 28 ČLENŮ EU

Lisabonská smlouva

• 2009 – vešla v platnost, zavádí možnost vystoupení z EU (tehdy se o tom uvažovalo teoreticky, až praxe kolem brexitu ukázala, jak těžké to je v praxi), tato smlouva také udělala řadu reforem k zefektivnění činnosti EU, např. zavádí funkci předsedy Evropské rady a šéfky evropské diplomacie (vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku)
• 2020 – Velká Británie vystupuje z EU na zákl. referenda z r. 2016.

Článek Proces evropské integrace – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Příbuzenství, rodina a manželství

   Předmět: Sociologie, Společenské vědy

   Přidal(a): Kateřina

SPOLEČNOST

• Archaická společnost – nejstarší fáze lidské kultury (před neolitickou revolucí 7000 – 3500 př. n. l); společnost sběračů a lovců; rozdílnost ve společenském postavení
• Tradiční (preindustriální) společnost – neolitická revoluce; založena na tradicích náboženských (sousedské vztahy, rodinné, rozvoj měst, dělba práce, soc. rozvrstvení ve formě kast a stavů – majetková diferenciace, moc, stát, vláda, písmo)
• Moderní (průmyslová, industriální) společnost – modernizace (vznik: přelom 18. a 19. st.) v důsledku pádu tradiční společnosti; proces modernizace je složen z industrializace (koordinace strojů)
  • znaky: podnik je plně oddělen od rodinných svazků, nová pracovní místa, nový typ dělby práce/pracovní síla, rozvoj kapitálu, vznik továren
• Urbanizace (vznik integrovaných národních společností na základě cestování a komunikace) a sekularizace (zesvětštění, přechod světských hodnot do náboženské společnosti) – zrovnoprávnění lidí, změny v životním způsobu, masové sdělovací prostředky, cestování, stěhování z vesnic do měst za prací, byty pro dělníky
• Postindustriální společnost – přechod od výroby k ekonomickému růstu (od 50. let 20. st)
  • znaky: přechod od hospodářské výroby k ekonomice služeb, převaha třídy dělníků a techniků, technologický růst, vytvoření intelektuální technologie, priorita teoretických znalostí – vědci, experti; protipól = byrokracie
• Postmoderní společnost (60. – 90. léta 20. st.) transformace; globalizace, pluralismus (neexistuje jeden výklad, ale více názorů, které mají stejnou hodnotu), energetické technologie mění život, nové ekonomické rozdělení světa
• znaky: společnost založená na vyspělé technologii, konzum, distanc od minulosti, dynamika
• Současná společnost = společnost sítí, informační společnost

Přístupy:

• Technologický přístup – zdůrazňuje úlohu masivního nástupu technologických inovací (70. léta), příchod mikroskopů, rozšíření informačních technologií a internetu
• Ekonomický přístup – přesvědčení o nové podstatě fungování ekonomiky (základem je sektor informačních statků a služeb), ekonomická hodnota a informační průmysl (vzdělání, média, počítačový průmysl) = plnohodnotné odvětví hospodářství
• Z hlediska struktury zaměstnanosti – při nástupu informačních technologií -> vzestup pracovních pozic
• Prostorový přístup – schopnost propojit mezi sebou více či méně vzdálená místa; kyberprostor
• Kulturní přístup – všudypřítomnost informací (reklamy, filmy, televizní vysílání, hudba, média); hyperrealista – každý chce o svém statusu, o své identitě informovat, aby se v inf. provozu neztratil

GENERACE

• Generace Baby Boomers = Post Wargeneration (1945 -1965)
  • generace velmi silných ročníků, které pomalu začínají odcházet do důchodu, ale stále se s nimi na některých pracovištích můžeme setkat – až čtyři různé generace
  • velký respekt k autoritám, loajalita k institucím, potřeba jistoty, upřednostňují znalosti učené životem
  • zaměření spíše lokálně, neradi se stěhují za prací
• Generace X = „Husákovy děti“ (1965 – 1982)
  • silně vyvinutá schopnost pro zodpovědnost, poctivá docházka do zaměstnání, kde již dlouho pracuje
  • život v práci se striktně odděluje od života doma, úsporný člověk (ukládá peníze dětem)
  • nezadlužují se, nechápe hypotéky, úvěry; snaha se vyhýbat konfliktům, uctívá společenská pravidla a řád
• Generace Y (1983 – 2000)
  • snaha užít si svůj život, časté střídání zaměstnání, vstupují do hypoték
  • využití dnů dovolené na maximum, víkendy na horách jsou samozřejmostí
• Generace Z/N (2000 – doposud)
  • časté sezení u PC, sociální sítě, YouTube, škola jim nedává smysl – působí staře a zkostnatěle
  • technologie zrychlují vývoj
  • dnes nežijí prarodiče se svými vnoučaty (jako dříve) – nemohou ovlivňovat jejich názory; rozdíly v hodnotách jsou znatelnější než kdykoli jindy

RODINA

• = skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy; dospělý osoby jsou odpovědní za výchovu dětí
• = společenská skupina, která je základním článkem každé sociální struktury

Typy rodiny

• Patriarchální – výlučná a neomezená moc otce
• Egalitární – rozšířená v dnešní společnosti – emancipace žen; žena má stejná práva jako muž při rozhodování v rodině
• Matriarchální – matka je nejvyšší autorita a moc
• R. nukleárního typu – skládá se z dospělých a vlastních či adoptovaných dětí
• Polygamní – tvoří ji muž, všechny jeho manželky a jejich děti (častěji se vyskytují než ženy)
• Spojená – tvořena skupinou bratrů, jejich manželek a děti, kteří všichni žijí pohromadě
• Rozšířená – tvořena prarodiči, rodiči, jejich sourozenci a všemi dětmi

Funkce rodiny

• schopnost ke společenskému životu, klíčová role v socializaci
• předávání tradic, mravního odkazu, dědictví minulých generací; přenášení etických zásad a morálních pravidel
• výchova pomocí: prostředí, udržování vztahů, pěstování mentality dětí; paradox výchovy – používat donucení
• správná výchova = kontradiktorní (odporující) – postupovat tak, aby se ten, kdo je vychováván bez výchovy obešel; vliv je trvalý, silný a účinný
• přiměřený rozvoj individuálních a sociálních prvků; silné intimní vazby (vnitřní pouto) a emocionální vazby
• biologická obnova populace; společensky legalizovaný pohlavní styk

Ideální rodina

• hodnoty charakterizující typ tradiční rodiny (jaká má být dle našich představ); rodina = soukromí
• vzájemné chování členů – pospolitost, důvěra, společné pouto, závazek pomoci
• vztah rodičů s dětmi: vzor lásky a péče, užívání síly a moci jen ve prospěch slabšího
• vztah mezi manželi: komplementarita (doplňování)
• vztah mezi sourozenci: nesobecká spolupráce, spojení sil, solidarita
  • Důvody, které regulují výběr partnera: volba na základě tzv. romantické lásky, rodičovský výběr
  • Usídlování novomanželů (výrazně ovlivňuje příbuzenské i sousedské vztahy)
    • Patrilokalita – novomanželé se usídlí v rodině manžela
    • Matrilokalita – usídlení v rodině nevěsty
    • Bilokalita – novomanželé bydlí střídavě v rodině manžela i manželky
    • Duolokalita – každý s manželů žije nějakou dobu u své rodiny
    • Avunkulokalita – manželé žijí u bratra manželovy matky
    • Neolokalita – manželé žijí na novém místě

Disfunkční rodina

• Nezralá rodina – příliš mladí rodiče, problémy s hledáním sebe sama a svého místa ve světě
• Přetížená – práce, konflikty (práce, rodina, děti, citové vydírání, ekonomické problémy)
• Ambiciózní – ambice rodičů, jejich hl. orientace je kariéra, vysoká materiální úroveň; rodiče se snaží dělat vše pro zabezpečení potomka -> citové strádání dětí
• Perfekcionistická – kladené vysoké nároky na dítě bez ohledu na možnosti a zájmy
• Autoritářská – přikazování, dirigování a časté tresty
• Rozmazlující – za každou cenu dítěti vyhovět, nestavět mu do cesty překážky; dítě ovládá rodiče
• Liberální a improvizující – trpí nedostatkem řádu a programu, nepřiměřená volnost
• Odkládající – výchova je přenechána prarodičům, dalším známým -> narušuje citové zrání dítěte
• Disociální – narušeny vnější (izolovanost, konfliktnost s okolím) nebo vnější vztahy mezi členy rodiny

Vnímání rodiny z pohledů dalších disciplín:

• Psychologie – rodina je společenská skupina, která je spojena manželstvím, pokrevními vazbami, odpovědností a vzájemnou pomocí
• Pedagogika – nejstarší společenská instituce, která plné své funkce; vytváří emocionální klima, formuje vztahy, hodnoty a postoje; se školou plní významné výchovné cíle (př. nukleární rodina – oba rodiče a děti)
• Právní pohled – významné rodinné hodnoty – etická i ekonomická stránka; v právu je poskytována ochrana a jsou zde uvedeny vztahy osob, které rodinu tvoří
  • právo soukromé upravuje manželství, vztah rodičů k dětem, osvojení a další vztahy
• Antropologie – sociální skupina s příbuzenskými vazbami; základní článek sociální struktury a ekonomické složky; hl. funkce je vnímání reprodukce a výchova potomků, přenos kult. vzorců, návaznost kult. vývoje
• Sociologie – forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojenými příbuzenstvím (znaky: společné bydlení, společná produkce, konzumní statky); vzájemné vztahy

Historie rodiny

• Evoluční teorie = rodina se přirozeně vyvíjí, existují přirozené formy – monogamie, polygamie
• Empirické výzkumy (Frederic Le Play) – představa, že dříve byla rodina ideální a teď upadá
  • Tři typy rodin:
    • Patriarchální = stabilní – všichni synové zůstávali v původní rodině i se svými novými rodinami
    • Kmenová – manželský pár nejstaršího nebo nejmladšího syna zůstává v rodině – ostatní musí z domu pryč
    • Klasická = nestabilní – klasická nukleární rodina, rodiče i děti odchází
• Vývoj v 50. letech
  • Hajnal a Laslett: rekonstrukce rodiny -> zboření mýtů o velké rodině v minulosti
  • Hajnalova linie (John Hajnal), dělení:
    • Západoevropský typ – sňatečnost ve vysokém věku, poměrně dost lidí zůstává po celý život svobodní
    • Východoevropský typ – nízký sňatkový věk, snižoval se počet možných partnerů
    • příčiny: snížení věku puberty, vznik legislativy, která upravila nejnižší sňatkový věk, snížení počtu možných partnerů
• Vývoj v 80. letech
  • 1. Systém jednoduché domácnosti – manželé stojí v čele domácnosti, zakládají nové domácnosti
  • 2. Systém sdílné domácnosti – časté sňatky, ženatí synové žili v rodině svých rodičů, obhajovali několik nukleárních rodin (několik manželských párů pohromadě)
  • francouzský historik Aries – dětství je novodobý konstrukt -> dříve děti nevěděly, co je to dětství
  • dítě = zmenšenina dospělého, dříve byly dlouho kojené (do 7 let), pak odcházeli do služby
  • nebyly obvyklé příliš intimní vztahy mezi rodiči a dětmi
  • začal se oddělovat veřejný a soukromý prostor (většina událostí se konala ve sdílných prostorech)
• Demografický vývoj
  • 1918 – 1938
    • sňatky rostou – muži se vrací z války = sňatková tíseň
    • snížila se hranice vstupu do sňatku ve věku 21 let (bez souhlasu rodičů, dříve 24 let), klesla porodnost
    • rozvedení lidé mohli opět uzavřít sňatek
    • koncem 20. let klesla sňatečnost <- ekonomická krize, sekularizace, rostoucí zaměstnanost žen (v některých profesích se nemohly vdávat); vysoký sňatkový věk (muž 29, žena 25)
  • 1938 – 1945
    • vzrostla sňatečnost a porodnost
    • muži nešli do války, politika totalitního nasazení (ženy se tomu mohly vyhnout sňatkem, později i dětmi)
    • když nebyl jasný původ dítěte = nebezpečné
  • 1945 – 1990
    • typicky babyboom (po všech válkách)
    • vzestup porodnosti byl zastaven komunisty
    • r. 1957 – byly zrealizovány potraty (dříve pouze ze zdravotních důvodu, teď i ze sociálních)
    • v 60. letech – zavedena roční mateřská dovolená; v 70. letech prodloužena na 2 roky (dotace na děti)

PŘÍBUZENSTVÍ

• = vztah mezi jedinci; vznik sňatkem nepokrevními vazbami v otcovské nebo mateřské linii
• a) Patrilineární – uznávání pouze příbuzných v mužské linií
• b) Matrilineární – uznávání pouze v ženské linií

MANŽELSTVÍ

• = sociálně akceptovaný, posvěcený sex, svazek mezi dvěma dospělými jedinci
• relativně dlouhodobé soužití muže a ženy, které se neomezuje na soulož a trvá i po narození dítěte
• Filiance = přenos příbuzenství v tom smyslu, že jedna osoba pochází z druhé, nejčastěji se jedná o pokrevenství, může být získáno také adopcí, jedná se o příbuzenství pokrevní
• Aliance = manželstvím je komplexním sociálním jevem, který obsahuje jak rituální, tak ekonomickou dimenzi; legalizovaný sex, vztahy mezi partnery opačného pohlaví, o kterém se předpokládá, že se stane základem rodiny; jde o nepokrevní příbuzenství (sešvagření)
• ENDOGAMIE – historické společenské pravidlo, dle něhož je uzavírání sňatků přípustné jen v rámci vlastního kmene/skupiny
• EXOGAMIE – uzavírání sňatků mezi příslušníky dvou cizích skupin
• MONOGAMIE – sňatek jednoho muže s jednou ženou (nejrozšířenější)
• POLYGAMIE – sňatek jedné osoby s více partnery
  • POLYGINIE – více žen provdaných za jednoho muže (Asie, Afrika)
  • POLYANDRIE – více mužů provdaných za jednu ženu)
• Skupinové manželství – soužití skupiny mužů se skupinou žen
  • Levirát – jeden z bratrů zesnulého manžela je povinen se oženit s jeho ženou (děti budou považovány za potomstvo z prvního manželství, muž je pouze náhradník)
  • Soforát – vdovec se žení se sestrou své zemřelé manželky
• Rezidence = usídlení; místo, kde se usídlí manželé po svatbě
• Incest – zákaz manželství či sexuálního styku s určitými osobami v některém ze stupňů P (Egypt, Indie)
• Germanita = sourozenectví; vytvoření skupin bratrů a sester, které jsou základem rodinných komunit
  • základní pojmy v příbuzenství evropské terminologie: matka, otec, bratr, tchýně, švagr, neteř, syn
• Dvoukariérové manželství – oba partneři si budují maximální pracovní kariéru

Krize v manželství

• Dlouhodobá frustrace – nenaplněný vztah potřeb a očekávání, hned na počátku by si měli partneři říci své představy a očekávání bez kterých se neobejdou
• Problémy s komunikací – neschopnost řešit vzniklé konflikty, zametávání problémů pod koberec
• Boj o mocenskou pozici – boj mezi dominantními jedinci a jejich rozdělení kompetencí
• Problémy v sexu – rozdílnost v sex. apetitu -> tlak, stěžejní téma
• Nevyřešené vztahy s rodinnými příslušníky – zásahy rodičů do života
• Nevyrovnané vztahy – rozdílnost v kariérovém úspěchu, žárlivost jednoho z partnerů, problémy s dětmi

Rozvod = ukončení manželství soudem, jeden z manželů podá návrh (z právního hlediska) – není tomu tak vždy

• pokud jsou mezi manželi rozvráceny vztahy – nemohou plnit společenský účel
• soud přihlíží hlavně k zájmům nezletilých dětí
• = složitý etický, právní a společenský problém -> dotýká se života manželů, dětí i přátel, kult. i nábož. zvyklostem
• důsledek: neúplná rodiny (závažný sociální problém)

Manželská láska („Nejlepší co můžete pro své dítě udělat je, milovat svou manželku/svého manžela“.)

• harmonické manželství nepřichází samo, musí se na něm pracovat
• vývoj dítěte je závislý na vztahu jejich rodičů
• při zlém rozchodu (spory) -> rozdělení společenského majetku, výchova dětí, přístup k dětem, výživné, alimenty
• okolo 40 % lidí vstoupí do dalšího manželství (dříve o bylo okolo 60 %)

LÁSKA

• Eros = vášnivá, zaslepená, nekontrolovatelná; počátek vztahu (srdce je silnější než rozum)
• Ludus = hravá láska, provokování, sex na jednu noc, flirtování; lehkovážnost, nevinnost, teď a tady
• Pragma = věky přetrvávající láska, plná porozumění, kompromisů a vzájemné tolerance; pouto ze svatebního slibu, společný majetek, rodina; hluboký cit plný vzájemného poznání, oddanosti a souznění
• Philia = pevné přátelství; vzájemné porozumění, souznění, obdiv k druhým, kterých si vážíme
  • nejde o erotický vztah, ale o platonické, duševní spojení; objektem jsou spíše přátelé, sourozenci
• Storgé = starostlivá láska, směřuje ke konkrétní osobě (matka pečující o dítě), bezpečí, hluboké pouto
• Agapé = obětavá láska, směřuje k více lidem; obětavost, starostlivost a potřeba pomáhat druhým je silnější než se starat o sebe sama a myslet na vlastní potřeby (př. charita, soc. pracovníci)
• Philautia = sebeláska, někdy považována za sobectví, narcismus a sebe zahleděnost – úcta k sobě samému
  • pokud odkážete ocenit a milovat sebe sama, dokážete přijmout lásku v ostatních podobách

VÝBĚROVÉ PÁROVÁNÍ (jak si lidé vybírají partnery)

• Teorie racionální volby – sociální a ekonomická
  • a) maximalizace svého zisku, snaha dosažení cílů
  • b)  racionální uvažování nad náklady a přínosy
  • sňatkový trh; princip komplementarity a kompatibility
• Sociobiologické teorie
  • žena (poměr boků a pasu – plodnost), muž (fyzická výška a síla)
• Homogamie = sňatek u lidí stejného postavení
• Heterogamie 
  • a) Hypergamie – muž si bere ženu s vyšším vzděláním
  • b) Hypogamie – žena si bere muže s vyšším vzděláním

Článek Příbuzenství, rodina a manželství se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.