Otázka: Oběhová soustava člověka

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): t.klodnerova

-soustavy přeměny látkové dělíme na:

• soustava OBĚHOVÁ
• soustava LYMFATICKÁ

OBĚHOVÁ SOUSTAVA

-zajišťuje oběh tělních tekutin (jsou 3): 53% hmotnosti

• KREV – nejdůležitější, z krve přes vlásečnice putuje a tvoří se:
• TKÁŇOVÝ MOK – (tekutina podobného složení jako krevní plazma, ale obsahuje méně bílkovin, obtéká tělní buňky) plyne do mízní soustavy, protože z něj vzniká:
• MÍZA (lymfa) – plyne zpět do krve (vrací se zpět do žilné krve přes hrudní mízovod)

-nažloutlá tekutina podobného složení jako krevní plazma, ale s méně bílkovinami, více tuků a jsou v ní přítomny lymfocyty

-proudí v lymfatických cévách, které ústí do krevního řečiště

-dochází k metabolickým přeměnám

-TĚLNÍ TEKUTINY – hlavní složkou je voda a v ní rozpuštěné org. a anorg. látky, rozlišujeme:

• VNITROBUNĚČNÉ (=ITRACELULÁRNÍ) – 32%, jsou součástí buněk

-organismus ji neuvolní-pro nás nedostupná, dochází k proteosyntéze

-její obsah kolísá, ale minimálně aby se osmotická hladina udržovala

• MIMOBUNĚCNÉ (=EXTRACELULÁRNÍ) – 21%, tvoří ji hl. krev, míza, tkáňový mok

-cytozol (=cytoplazma) – fyziologicky nedostupná voda

-tělní tekutiny zajišťují buňkám tkání stále optimální podmínky pro jejich specializované funkce, tzn stálost vnitřního prostředí = HOMEOSTÁZA (homeokinéza)

KREV

=červená neprůhledná tekutina, suspenze (heterogen.směs, části viditelné pouhým okem-lze oddělit)

-člověk má asi 4,5-6 litrů krve = 8-9% hmotnosti těla

-objem se liší – ženy (4-4,5 litru), muži (5-6 litru)

-bez potíží můžeme ztratit 0,5 litru krve, ztráta 1, 5 litru je nebezpečná

-polovina všech buněk v těle jsou krvinky (překotně vznikají a zanikají)

FUNKCE:

• SPECIFICKÉ
  • UDRŽOVÁNÍ HOMEOSTÁZY (osmotický tlak-tlak, který vyvíjí voda na buněčnou membránu, kdy dochází k přechodu rozpuštěných molekul přes membránu), pH
  • OBRANNÁ (=imunitní)
  • SCHOPNOST SRÁŽENÍ
• TRANSPORTNÍ – přechod dýchacích plynů (CO2,O2), živin, splodin metabolismu, hormonů, vitamínů, iontů
• TERMOREGULAČNÍ – rozvod tepla, udržování stálé tělesné teploty

-nejteplejší orgán: játra, nejchladnější: koncové části (prsty, uši,…)

SLOŽENÍ:

• KREVNÍ ELEMENTY
  • KRVINKY:
    • BUŇKY –
    • a) pravé – mají jádro = BÍLÉ KRVINKY (LEUKOCYTY)
    • b) nepravé – nemají jádro = ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY)

• ÚTRŽKY Z BUNĚK – KREVNÍ DESTIČKY (TROMBOCYTY)

-všechny elementy vznikají v kostní dřeni, na vznik elementů jsou různé teorie

–KRVETVOBA=hematopoéza=hemopoéza

-vznik bílých krvinek=leukopoéza, červen. krvinek=erytropoéza, krev.destiček=trombopoéza

• KREVNÍ PLAZMA

-žlutá opaleskující tekutina (=oproti světlu nazelenalá), tekutá složka krve

-pH = 7,4 = zásaditá

-skládá se z vody (91%), rozpuštěné org.l. (8%, glukosa-zdroj E, bílkoviny-albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen), anorganické látky (1%, NaCl, NaHCO3-aby se udržovala  stálá osmotická hladina a určitá koncentrace solí – odpovídá FYZIOLOGICKÝ ROZTOK = 0,9% roztok NaCl)

-obsahuje vápnitý kation Ca2+ – důležitý pro vznik KREVNÍ SRAŽENINY (trombus), když se dá do pohybu v cévách VMETEK (embol)

-HEMATOKRIT (sedimentace) = poměr krevních tělísek a krevní plazmy, udává se v %, ženy nižší

-myoglobin – přenos kyslíku ve svalech

ČERVENÉ KRVINKY

-mají charakteristický tvar – okrouhlé, bez jádra

-VZNIK: v kostní dřeni, životnost 120 dní

-ZÁNIK: orgány RES – slezina největší

-rozkladem hemoglobinu vzniká ŽLUĆOVÉ BARVIVO – BILIRUDIN, BILIVERDIN

→projevuje se u novorozenecké žloutenky (mají v krvi 7mil v mmš červených krvinek, aby se

to srovnalo, tak hned po narození zaniká velké množství č.krvinek→novorozenec. žloutenka)

-větší povrch – naváží více O2 na hemoglobin Hb (=červené krevní barvivo)

-váže na sebe kyslík: Hb + O2→Hb-O2 =OXYHEMOGLOBIN (reverzibilní-lehce vazba zaniká)

–Hb + CO→Hb-CO = KARBONYLHEMOGLOBIN (ireverzibilní-nezničitelná pevná vazba)

-v různých fázích života různý hemoglobin

-malé děti: náchylný Hb na dusitany a kys. dusitou→Fe se zoxiduje na III: Hb+HNO2→METHEMOGLOBIN s Fe 3+ (děti zmodrají→smrt novorozence udušením)

-OBSAH: muži – 5-5,5 milionu krvinek v 1mm3 krve

ženy – 4,5 milionu v 1mm3 krve

-protože muži mají více svalů a potřebují do těla dostat více O2

-pro tvorbu je nutná přítomnost Fe, vit. B12, kyseliny listové, bílkovin

-HEMOLÝZA = rozpad červ.krvinek, dochází k prasknutí jejich povrchové membrány a úniku Hb

BÍLÉ KRVINKY

-není rozdíl mezi mužem a ženou, množství se mění v závislosti na situaci a denní době

-na obranyschopnost, buňky pravé = mají jádro

-nemají svůj stálý tvar (pohyb měňavkovitě – vystrkují panožky) = přelévají se

-v 1mm3 je 5-9x10na9 leukocytů

–DIAPEDÉZA=přestup z krevního řečistě do tkání, bílé krvinky se prosmeknou přes otvory

-uplatňuje se pŕi obraně proti infekci

-rozlišujeme 2 skupiny:

• GRANULOCYTY-buňky s jádrem, různý tvar a lalokovité jádro, v cytoplazmě barvitelná grana

• NEUTORFILNÍ – barvíme pŕi pH=7 (neutrální), fagocytují cizorodé částice (70%)
• BAZOFILNÍ–při pH větším než 7 (zásadité), obsahují heparin=protisrážlivá látka (0,5%)
• EOZOFILNÍ – barvíme eozinem (1-9% – zvyšuje se při alergiích, když máme parazity)

-fagocytují cizorodé částice

• AGRANULOCYTY – bez jader, neobsahují barvitelná zrníčka, rozdílná životnost

• MAKROFÁGY = monocyty – ze všech bílých krvinek 5%

-vznik v kostní dřeni – když vznikají nazýváme monocyty a když vycestují z krevního řečistě=makrofágy→fagocytují a likvidují cizorodé patogeny

-ledvinovité velké jádro, bez gran v cytoplazmě, hladký

• LYMFOCYTY – 20-40% ze vśech bílých krvinek

-nejdůležitější, protože mají odpovědnost za specifickou imunitu

-na boj proti patogenům, každá buňka dokáže obnovit makrofág, ale na lymfocyty

• T-LYMFOCYTY– T=thymus (brzlík) – dětská žláza, tam je jejich škola

-odpovědnost za buněčnou imunitu

-schopny rozpoznat a likvidovat cizorodé buňky (např. buňky nádorové, transplantované, poškozené,…)

-mohou za odvržení transplantátů (imunosupresiva=léky, které musíme po transplantaci vzít na tlumení imunity jinak by lymfocyty odvrhli orgán)

-dělení: 1. PŔIROZENÍ ZABIJÁCI NK (natural killers)

-naleznou špatnou buňku a zabijí ji

2. POMOCNÍCI H (helpeři) – nikoho nezabíjejí, označují

-mají čísla – TH4-napadány virem HIV

• B-LYMFOCYTY – název podle žlázy u ptáků = FABRICOVA BURZA – škola

-odpovědnost za látkovou (humorální) imunitu

-ochraňují organismus před antigeny (škodlivé pro tělo)

-jako odpověď na antigeny tvoŕí protilátky=IMUNOGLOBULINY – tvar Y

-kulovité jádro, označená b.→změna propustnosti pro vodu→buňka praskne a to co zbyde sežere makrofág

KREVNÍ DESTIČKY

–nepravé buňky – útržky z mateřské buňky, která se nazývá MEGAKARYOCYT – obrovská buňka která vzniká v kostní dřeni, ze které se utrhávají útržky = krevní destičky (placaté)

-v 1mm3 jich je 200-300000

-uplatňují se při poranění cév (zahajují srážení krve)-zástava krvácení (hemostáza) je ochranný postup při poranění cév (dochází při ní k zúžení cév v místě poranění, shlukování destiček a srážení krve):

             –složitý kaskádovitý systém – za sebou jdoucí faktory:

• krevní destička – pak se otevře krevní řečiště→dojde k poranění cévy a na krevní destičku se dostane 02→krevní destička uvolní účinkem O2 ENZYM TROMBOKINÁZA -aby mohla zafungovat jako biokatalyzátor, tak tam musí být přítomen CA2+ a vit. K, když tam nejsou tak se proces zastaví
• trombokináza zapůsobí na PROTROMBIN – změní se na TROMBIN jeho působením
• trombin působí na rozpustný FIBRINOGEN a změní na nerozpustný FIBRIN (bílkoviny)
• fibrin tvoří pevnou síť do které se zachytí krevní destičky a vzniká KREVNÍ KOLÁČ (trombus) – na jeho povrchu se vyloučí KREVNÍ SÉRUM (=krevní plazma zbavená fibrinogenu, srážecích faktorů – těch je zbavena menstruační krev jako jediná krev)
• po zaschnutí koláče vzniká STROUPEK

-zabránit srážení krve: KYS. CITRONOVOU se vysráží CA2+ ve zkumavce

-SEDIMANTACE ČERVENÝCH KRVINEK: v nesrážlivé krvi můžeme uskutečnit nespecifickou zkoušku dokazující zánětlivé onemocnění a účinkem gravitace u zdravého muže klesají erytrocyty ke dnu→ sedimentace 2-5mm, u ženy 3-8mm/hodina

-při zánětlivém onemocnění se mění složení plazmy→zvýšená sedimentace

ONEMOCNĚNÍ KRVE:

• HEMOFÍLIE = dědičná krvácivost
• LEUKÉMIE = rakovina krve, zhoubná nadprodukce bílých krvinek
• ANÉMIE = chudokrevnost
• EDÉMIE = otoky, hromadění tkáňového moku

KREVNÍ SKUPINY

-ANTIGEN: chemická látka schopná vyvolat imunitní reakci:

• SPECIFICKÁ – přesně vědí, co zabijí (T-lymfocyty, B-lymfocyty, vědí proč nićí)
• NESPECIFICKÁ – nerozlišují co zabijí, vše stejně,př:
  • KŮŽE-močovina, pot, nedovolí aby prošly patogeny
  • SLINY-obsahují slinnou amylázu (enzym, vśe rozleptá)
  • HCl-v žaludku (pH=1)
  • VŠE CO FAGOCYTUJE (neutrální lymfocyty, makrofágy)
  • ZVYŠOVÁNÍ TĚLESNÉ TEPLOTY (pomocí pyrogenů, buňky napadené viry uvolní pyrogeny-ty v mozku, v hypotalamu způsobí zvýšení t→ souvisí se vznikem ZÁNĚTŮ-zvýšení t na malé části těla – hrnou se tam b.krvinky a zvyšuje se t (HEMOTAXE=pohyb za určitými chem.l.)

-hromadění b.krvinek v určité části těla a když je tam delší dobu tak se objeví HNIS=mrtvé leukocyty po boji

SYSTÉM KREVNÍCH SKUPIN

• ABO na červených krvinkách – nejznám.

-na buňce=červené krvince na plazmatické membráně jsou důležité antigeny nazývané AGLUTINOGENY – název: způsobují aglutinaci = shlukování

-rozlišujeme aglutinogeny A a B

-v krevní plazmě jsou protilátky AGLUTININY – rozlišujeme anti A a anti B

-žádná krev nemůže obsahovat protilátky proti vlastním antigenům

-kombinací aglutinogenů vznikají 4 základní krevní skupiny:

–KREVNÍ PŘEVOD=TRANSFUZE – provádí se KŘÍŽOVÁ ZKOUŠKA v laboratoŕi:

-smíseny krvinky dárce a plazma pŕíjemnce

krvinky příjemce a plazma dárce

-nesmí se shlukovat (aglutinovat), zajišťuje se slučitelnost jejich krví

-může dojít k transfuzi mezi člověkem a šimpanzem, protože mají stejnou krev

-1907 – klasifikoval všechny 4 krevní skupiny český lékař a profesor psychiatrie JAN JÁNSKÝ

• RH-FAKTOR na červených krvinkách

-další významný antigen na červených krvinkách

-název: jako první s objevily u makaka rhesus

-existují jen aglutinogeny, v plazmě nemáme žádné aglutininy (anti-Rh v plazmě nejsou!!)

-lidé s tímto faktorem=Rh pozitivní Rh+ (85%), lidé bez faktoru=Rh negativní Rh- (15%)

-vznik jako reakce na nejběžnějšího parazita axoplazma gondi (všichni protilátky proti ní)

-kdo má Rh-faktor je odolnější a lépe snáší toho parazita

-mohou se vytvořit protilátky v plazmě:

• když je špatná transfuze (pŕi transfuzi Rh+ krve do těla jedince s krví Rh-)
• když žena je Rh- a nosí plod manžela Rh+ (partneři mají jiné krevní skupiny – 1. těhotenství bez problémů, ale pak už ne)
• KREVNÍ SKUPINY NA BÍLÝCH KRVINKÁCH – SYSTÉM HLA

-složitější, nezkoumáme je většinou, zkoumáme při transplantacích

KREVNÍ ŘEČISTĚ

-má 3 důležité části:

• TEPNY (ARTERIE) – cévy, které vedou krev ze srdce, větví se na tepénky (arterioly)

-na povrchu vazivová blána, pod ní tlustá vrstva hladké svaloviny, jednovrstevná výstelka buněk z endotelu

-tepou, vysoký tlak, pevné, pružné (ve stěnách elastická vlákna), větví se a vytváří:

• VLÁSEČNICE (KAPILÁRY) – tenkostěnné, 1 endoteliální vrstva buněk, průsvitné

-tlak krve téměř nulový, malá rychlost pohybu krve, netepou

-výměna dýchacích plynů, vitaminů, hormonů, živin – přechod do tkání

-tvoŕí přechod mezi tepnami a žílami – vlásečnice se sbíhají a vytváří:

• ŽÍLY (VENY) – vedou krev do srdce, stěna tenká, větví se na žilky na které navazují vlásečnice

-složení podobné jako tepna, ale hladké svaloviny menší vrstva

-v dolních částech těla mají kapsovité CHLOPNĚ – zabraňují zpětnému toku krve

NÁVRAT ŽILNÍ KRVE: faktory návartu:

• chlopně zabraňují návratu krve v dolních končetinách
• podtlak v krevní dutině (krev se nasává)
• činnost příčně pruhovaných svalů

SRDCE (cor)

-dutý svalový nepárový orgán

-v 17. st. Wiliam Harwey dělal na sobě pokusy a objasnil jak funguje krevní oběh, nikdo mu nevěřil

-zajišťuje nepřetržitou cirkulaci krve v cévním řečišti

-umístěno v dutině hrudní mezi pravou a levou plicí za hrudní kostí, uložené ve vaziv.pouzdře OSRDEČNÍKU (perikard)

-VLASTNOSTI:

• RYTMICITA – neustále funguje rytmicky bez zástavy celý život (smrštění, ochabnutí)
• AUTONOMIE – samo sobě si reguluje svoji činnost, vlastní převodový systém
• NEUNAVYTELNOST – vlastní koronární oběh a vlatsní cévy s nejokysličenější krví

–NA PRŮŘEZU SRDCE ROZLIŠUJEME:

• ENDOKARD – vnitřní vazivová výstelka srdce
• MYOKARD – srdeční svalovina
• EPIKARD – vnější vazivový list na povrchu

-SCHÉMA: srdce je rozděleno PODÉLNOU PŘEPÁŽKOU na pravou a levou polovinu:

• každá polovina funguje odděleně, musí tam být ventily (mezi PP a PK, a LP a LK)
• každou polovinu tvoří PŘEDSÍŇ (atrium, slabá svalovina) a KOMORA (ventricilus, silná sval.)
• vzájemně jsou oddělené CÍPATÝMU CHLOPNĚMI:
  • mezi pravou síní a komorou je TROJCÍPÁ CHLOPEŇ (vulva tricuspidalis)
  • mezi levou síní a komorou je DVOJCÍPÁ CHLOPEŇ (vulva bicuspidalis)
• z levé srdeční komory vychází AORTA (srdečnice), z pravé komory vystupuje PLICNÍ TEPNA, od komor jsou odděleny POLOMĚSÍČITÝMI CHLOPNĚMI (valvuli seminularis)
• chlopně zabraňují zpětnému toku krve z komor do síní
• zvuk při uzavírání chlopní = SRDEČNÍ OZVY (lub-dub)
  • lub=vyšší tzv OZVA SYSTOLICKÁ = smršťování srdce, v systole nejvyšší tlak

-vznik: zavřou se cípaté chlopně mezi předsíň a komorou

• dub=nižší tzv. OZVA DIASTOLICKÁ = ochabování srdce, nejnižší tlak

-srdce je v klidu, protože krev vychrlila z komor – z pravé do plic, z levé do těla

-zavřou se poloměsíčité chlopně ve velkých cévách

• ŠELESTY – šlasinky na chlopních, krev se vrací a syčí a bublá

-vznikají při poškození chlopní – příčina: rychlý růst, přenos bakteriální infekce z angin nebo zkřípání zubů na endokard

• VÝŽIVA SRDCE: přívod kyslíku je zajištován věnčitými (koronárními) tepnami

ČINNOST SRDCE = SRDEČNÍ REVOLUCE:

-sládá se ze 2 čerpadel – systola, diastola

-autonomní, vlastní převodový systém, samo si vytváří elektrické impulzy a vede si je

–PŘEVODOVÝ SYSTÉM SRDCE = vznik el. impulzů→jsou vedeny aby docházelo k systole = smrštění

-vznik impulzů v uzlících pozměněné svaloviny

• SYNUSOVÝ UZLÍK (=sinoatriální, Keit-Flack-objevitelé)

-u ústí horní duté žíly v PP, zde vznikají umpulzy

• ATRIOVENTRIKULÁRNÍ (=síňokomorový, Aschov-Tawarův) -mezi pravou síní a komorou
• HISŮV SVAZEK – na přepážce, svazek svalových vláken,z něj vedou vlákna a vedou impulz do celých komor:
• PURKYŇOVA VLÁKNA→dochází k systole jak se impulz přesouvá

–TEP neboli PULS je tlaková vlna způsobená vypuzením krve z LK do komory, normální klidové hodnoty jsou v rozmezí 60-80 tepů za minutu

KREVNÍ OBĚH

• VELKÝ KREVNÍ OBĚH (TĚLNÍ) – LK→aorta→tělo→horní a dolní dutá žíla→PP

-rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí z těla krev odkyslićenou

-okysličená krev proudí z LK pomocí AORTY je vedena do TĚLA→odtud je vedena neokysličená krev HORNÍ A DOLNÍ DUTOU ŽÍLOU do PP→z PK je vedena neokysličená krev PLICNÍM KMENEM do PLIC→okyslićená krev se PLICNÍMI ŽILAMI (2+2) vrací do LP(=malý KO)

• MALÝ KREVNÍ OBĚH (=PLICNÍ) – PK→plicní kmen→plíce→4 plicní žíly→LP

-odvádí odkysličenou krev do plic, kde dochází k jejímu okysličení

• VRÁTNICOVÝ KREVNÍ OBĚH (=PORTÁLNÍ) – včleněný do VKO

-krev ze žaludku, sleziny, střev a slinivky břišní proudí do vrátnicový žíly ústící do jater, kde se větví na vlásečnice vstupujících do jaterních lalůčků, kam přivádějí vstřebané látky

-jaterní tepna – zásobuje játra okysličenou krví

-HYPOTENZE=nízký krevní tlak, HYPERTENZE = vysoký krevní tlak

ŘÍZENÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY

• HORMONÁLNÍ (=LÁTKOVÉ)

-starší, pomocí tkáň.hormonů – hormony nadledvin = hl. ADRENALIN (způsobuje zrychlení činnosti srdce a zúžení cév→zvýšení krevního tlaku)

• NERVOVÉ – samotné centrum pro činnost srdce = PRODLOUŽENÁ MÍCHA

–VEGETATIVNÍ NERVOVÝ SYSTÉM = autonomní – neovládáme vůlí

-ovládá ho MINUTOVÝ SRDEČNÍ OBJEM = 5litrů/min srdce přečerpá(při zátěži se může

zvýšit až na 40l/min, u jedinců s hypertrofií až 70l)

-SYMPATIKUS – zvyšuje činnost

-PARASYMPATIKUS – tlumí činnost

PROJEVY SRDEČNÍ ČINNOSTI:

• TEPOVÁ VLNA – zužování a rozšiřování tepen, po celém těle, 70 tepů/min

-projevuje se na krkavici a vřetenní tepně

• KREVNÍ TLAK–SYSTOLICKÝ =horní-na horních tepnách při systole (120mm sloupce)

-DIASTOLICKÝ=dolní – 80mm Hg sloupce

• EKG = ELEKTROKARDIOGRAM – křivka elektrokardiograf – výchylky pŕi S. a D.

-grafický zápis srdeční činnosti, zíakáme měřením el. projevů srdce na povrchu těla

IMUNITA

=schopnost organismu chránit své vnitřní prostredí a neporušenost svých buněk a tkání proti vnějším vlivům (např. mikroorganismy)

-ANTIGENY= cizorodé látky schopné vyvolat v organismu imunitní odpověď

-jsou tělu cizí a tedy potencionálně škodlivé (jsou to viry, bakterie, pyl.zrna,…)

• NESPECIFICKÁ IMUNITA (=PŘIROZENÁ)

-vrozená, jde o přirozené reakce organismu, které nevyžadují předchozí setkání s antigenem

-napŕ. Schopnost monocytů fagocytovat choroboplodné mikroorganismy

• SPECIFICKÁ IMUNITA (=ZÍSKANÁ)

-schopnost specificky reagovat na přítomnost antigenu

-vázána na funkci T a B-lymfocytů

-výsledkem je tvorba specifických protilátek nebo buněk schopných reagovat s antigenem, který jejich tvorbu vyvolal, a vznik buněk s imunologickou pamětí, tzn. Zvýšenou schopnost reakce na stejný antigenní podnět

NEMOCI OBĚHOVÉ SOUSTAVY A IMUNITY

• KŘEČOVÉ ŽÍLY (varyx) =ŽILNÍ MĚSTKY –porucha pružnosti žilních stěn, jejich rozšiřování-otoky
• ARTERIOSKLERÓZA (=ATEROSKLERÓZA)

– ukládání cholesterolových plátů, lipidů a dalších l ve stěnách cév

-kouřením si lidé likvidují cévy nebo smogem – poškodí se endotel cév→usaz. Cholesterolu

-srdce-okys.krev→koronární (=věnčité) cévy – obklopují celé srdce ze všech stran

-jako jediné v těle se plní krví při diastole a odstupují na začátku aorty

-způsobuje zúžení cév (zvyšuje se krevní tlak), až ucpání

–vyskytuje se v koronárních cévách:

-1. Příznaky: angina pektoris – nedokysličuje se sval – bolest

-2. Stadium: dochází k odumření části =ISCHÉMIE – zaškrcení cévy

-3. Stadium: INFARKT MYOKARDU = odumření části myokradu (srdeční svaloviny)

Způsobené úplným ucpáním nebo prsknutím věnčité cévy

• SRDEČNÍ VADY – mohou být:
  • VROZENÉ – vznikají v důsledku působení napŕ. Toxických látek nebo infekčních onemocnění v době těhotenství
  • ZÍSKANÉ – vznik vlivem komplikací pŕi infekčních onemocnění

-zánětlivé změny postihují hlavně svalovinu a obaly srdce

• CHUDOKREVNOST (=ANÉMIE) – pokles počtu červených krvinek způsobené jejich nedostatečnou tvorbou nebo zvýšenými ztrátami
• LEUKÉMIE – zhoubná nadprodukce bílých krvinek

-v kostní dřeni se hromadí velké množství nefunkčních bílých krvinek→vede k potlačení normální tvorby červených a bílých krvinek

• MOZKOVÁ MRTVICE (náhlá cevní mozková příhoda)

-náhlé selhání funkce mozku způsobené uzávěrem mozkové tepny

• AIDS (syndrom získané imunitní nedostatečnosti)

-smrtelné onemocnění způsobené virem HIV, který napadá a ničí T-lymfocyty

-napadený lidský organismus ztrácí schopnost imunitní obrany i proti běžným onemocněním

-přenosný krví a spermatem

• NEDOMYKAVOST CHLOPNÍ
• ŠELESTY

Článek Oběhová soustava člověka – maturitní otázka z biologie se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Ekologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): t.klodnerova

ABIOTICKÉ A BIOTICKÉ FAKTORY, BIOCENÓZY A EKOSYSTÉMY

EKOLOGIE = věda, která zkoumá vztahy mezi organismy a jejich prostředím (neživou přírodou)

a vztahy mezi organismy navzájem

-patří mezi základní biologické disciplíny, ale zároveň využívá poznatků dalších věd – např.

chemie, fyziky, matematiky, geografie, sociologie

-vznikla asi před 100 lety na konci 19.st.

–zakladatel: E. HAECKEL

-dělí se na řadu oborů:

• podle úrovně studovaných ekologických vztahů rozlišujeme:
  • AUTOKETOLOGIE – zabývá se jednotlivcem (vztahy jedince k prostředí,…)
  • SYNETOKOLOGIE – zabývá se skupinami
• podle prostředí jako předmětu studia rozlišujeme:
  • EKOLOGII VOD, LESA,…
• podle skupin organismů jako předmětu studia rozlišujeme:
  • EKOLOGII ČLOVĚKA, ROSTLIN, ŽIVOČICHŮ, BAKTERIÍ, HUB,…

-z pozice jednotlivce→jedinec součástí druhu→společenstvo→ekosystém

ZÁKLADNÍ POJMY:

• BIOTOP = místo kde se jedinec vyskytuje (les, rybník, louka,…)

-neživá složka ekosystému

-naleziště=dáno zeměpisnými souřadnicemi (např. 2km od Chrudimi)

-stanoviště=přesně topograficky vymezený biotop, odpovídá biotopu (př.na kraji lesa)

• EKOLOGICKÁ NIKA

=souhrnné prostorové a funkční zařazení organismu do ekosystému (úloha organismu ve vztahu k jiným druhům a faktorům životního prostředí)

-zahrnuje soubor všech faktorů prostředí, které daný organismus využívá pro životní funkce

-každý organismus má vymezen určitý výklenek ve svých požadavcích na biot. a abiot.faktory

-nároky prostorové, potravní

-v 1 ekosystému nemohou být 2 organismy se stejnou nikou→konkurence

• AREÁL

=rozšíření druhu po světě, oblasti v nichž se vyskytuje určitý druh

-např. plevele a parazité – areál se zvětšuje

-areál splňuje životní podmínky daného druhu, podle velikosti rozlišujeme:

• KOSMOPOLITNÍ DRUH = druh, který se vyskytuje na celém světě -potkan,člověk,moucha
• SYNANOTROPNÍ DRUH=doprovází člověka,jeho sídla(veš, domác.zvířata,moucha)
• ENDEMIT = druhy, jejichž areál je vždy malý

=druh žijící jen na 1 místě na světě (ale může to být různě velké území – endemit Evropy, endemit ČR – jeřáb sudetský, jestřábníky – Krkonoše, tučnice česká

-ze živočichů např. hatérie novozélandská, klokan, koala (Austrálie), ptakopysk

• RELIKT – když se areál zmenšuje

=původně velmi rozšíŕený druh, v současnosti přežívající jen na určitém omezeném území, kde zůstaly podmínky v průběhu geologického vývoje prakticky nezměněny (haterie,…)

• GLACIÁLNÍ RELIKT

=pozůstatek některých druhů rostli z doby ledové

-např. ostružiník moruška (Krkonoše), vrkoš severní, u nás vzácnost, běžné ve Skandinávii

• SPOLEČENSTVO (=CENÓZA)

=všechny živé organismy v daném biotopu, ale může být zaměřena: ZOOCENÓZA-společenstvo zvířat, FYTOCENÓZA – společenstvo rostlin

• GEOBIOCENÓZA (=EKOSYSTÉM) = ekologické systémy – koloběh látek, enegií

=celek, který tvoří organismy se svým prostředím (biocenóza+neživá část)

-nejsou striktně odděleny od okolí

• EKOTON = přechod mezi ekosystémy, druhově velmi bohatý
• BIOSFÉRA =obal Země zahrnující živé organismy

-tvořena jednotlivými ekosystémy (soubor ekosystémů)

• BIODIVERZITA = druhová pestrost

-čím je větší, tím je ekosystém stabilnější (vysoká biodiverzita-prales, korál. ostrovy)

-člověk má tendenci snižovat ji (záhon – chci tam mít mrkev, ne plevel, snaha o monokultury)

• EKOLOGICKÁ VALENCE

=šířka nároků podmínek vnějšího prostředí, při kterých je organismus schopen se vyskytovat

-je vždy vymezen svým minimem a maximem (nejnižší a nejvyšší hodnota faktoru při kterých je organismus schopen přežít)
-střední hodnoty nejčastěji udávají ekologické optimum=nejvhodnější podm. pro život

-pro organismus je důležité, aby všechny podmínky byly v rozmezí ekologické valence

-pokud se kterákoliv z životních podmínek dostane za hranici ekologické valence→org.umírá

-podle šíře ekologické valence rozlišujeme:

• EURYVALENTNÍ DRUH = EURYEKNÍ

-mají širokou ekolog. valenci, tzn. snášejí i výraznější kolísání podmínek prostředí

-vyskytují se hojně a mívají větší rozšíření

=druh, který není na podmínky náročný

-např. druhy mírného pásu (střídání podmínek-teplo,zima,sucho, chlad), pampeliška, merlík, tráva, liška,…

• STENOVALENTNÍ DRUH = STENOEKNÍ

-mají úzkou ekolog. valenci, tzn. nesnášejí výraznější kolísání podmínek prostředí

-bývají vzácné, žijí na speciálních stanovištích, mívají menší rozšíření

=druh, který je náročný na podmínky

-např. druhy tropické, polární, tropický hmyz, koala živící se pouze listy eukalyptu, banánovník, orchideje, rys, vřes,…

• FAKTOR LIMITUJÍCÍ = MEZNÍ

-faktor, který rozhoduje o výskytu druhu na stanovišti a který se na daném stanovišti nejsnáze dostane mimo hranice ekolog. valence

-nejčastějším – voda v půdě v letních období

• BIOINDIKÁTOR = ukazatel

-úzké rozpětí ekolog. valence→stenovalentní

=organismy, podle jejichž výskytu můžeme usuzovat na vlastnosti prostředí

• provazovka – čistota ovzduší
• kopřiva – dusík
• vřes, borůvka – kyselé pH půdy
• bělomech sivý – nekvalitní a kyselá půda s málo živinami
• blešivec – čistá voda bez chemického znečištění
• hlaváček – zásadité půdy
• hřib satan – vápence
• sleziník routička – malta
• rak říční, křemenáč – čistá voda X bahenní – široká valence-není indikátor

• DRUH PŮVODNÍ = AUTOCHTONÍ

-vyskytují se v místě svého vzniku, vývoje a původního rozšíření, obývají tzv. původní areál

–záleží na době, ke které to vztahujeme

-ČR před příchodem člověka: 97% územé byl les, podle nad. výšky-lužní, bučiny, jedlové, smrčiny→bezlesí bylo vzácné v té době – tam kde byly vodní plochy, vysoké hory

• DRUH NEPŮVODNÍ = ALOCHTONÍ

-obývají tzv. druhotný areál, na kterém nejsou původní, ale byly sem úmyslně introdukovány nebo úmyslně zavlečeny

-ARCHEOTYPY – zavlečené dávno

-záměrně dovezený druh: brambory (do Evropy z Ameriky), rajčata, papriky

-po bramborách se rozšířila mandelinka brambor.-zavlečena nezáměrně (i plevely)

-dovoz osiva, bavlny, má na to podmínky nebo ne

-NEOFYTY – zavlečené v poslední době

-bolševník královský (velkolepý) -problémy-3m, Z Čechy,puchýře podlité krví,spálení

-křídlatky – bylina na podzim, Mariánské Lázně, v ČR 3 druhy: česká(kříž.)a japonskás

menšími listy  X sachalinská s většími listy

-netýkavka malokvětá – z Asie, po povodních

-netýkavka žláznatá – 1-2m, růžová-stává se problémem

-netýkavka nedůtklivá – původní

–králíci v Austrálii-problémy, neúspěŠně se je snaží zničit

-ondatra-u nas uměle vysazena, zaplnila uvolněnou ekologickou niku bobra

-španělský slimák-daří se mu tu dobře→těžko se redukuje množství

-akáty-hodně, hl. Střední Čechy→špatné→pod nimi nic neroste, ze S Ameriky,

nebezpečný karanténní plevel

-škumpy-růžové, silně alergenní dřeviny, na dotek toxické, rychle se šíří→zplaňuje

• EKOTYP = rozrůznění nároků, podmínek v rámci jednoho druhu

-např. smrk ztepilý – roste v ČR, původní nad 1000mb a v strmých roklinách – přizpůsobil se podmínkám stanoviště→jinak vypadá smrk ze Šumavy a z Krkonoš a z nízkých poloh

-dříve chyby-když zahynulo spoustu stromů, tak hned vysadili nové a brali je z jiných podmínek, ekotypů

-odlišné ekotypy se vyvinuly i u mandelinky bramborové

• POPULACE

=soubor příslušníků stejného druhu v konkrétní dobu na konkrétním místě

-př. populace jelena evropského v Krkonoších v březnu 1986

ABIOTICKÉ FAKTORY:

=neživé, vliv neživé přírody

-soubor všech fyzikálních a chemických faktorů působících na organismy-slunce,teplo,vzduch,půda

A) SVĚTLO, SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ

-Slunce je zdroj tepla a světla a hlavní zdroj energie pro život na Zemi

-nutné pro růst a vývoj

-podle rozsahu vlnové délky rozlišujeme:

• ULTRAFIALOVÉ

-z 90% je zachyceno ozonosférou

-v malých dávkách působí pozitivně-tvorba vitaminu D v kůži člověka, zabíjí mikroorganismy

-vyšší dávky jsou životu nebezpečné- mutace DNA, omezuje růst-horské druhy jsou nízké

• INFRAČERVENÉ – jeden ze zdrojů tepla pro organismy
• VIDITELNÉ – nejdůležitější pro organismy

=záření, které u člověka vyvolá zrakový vjem

-přímý zdroj energie pro fotosyntézu zelených rostlin (a tím podmínkou života ostatních org)

→umožnilo život na suchozemských organismů, ozónová vrstva

-řídí různé aktivity rostlin a živočichů

-fotoperiodismus=organismy jsou ovlivněny pravidelnými změnami délky a intenzity osvětlení v průběhu dne a noci→rozlišujeme:

–dlouhodenní rostliny=více než 12 hodin světla (řepa, oves, pšenice, jetel)

–krátkodenní rostliny=více než 12 hodin tmy (rýže, soja, chrizanténa)

–neutrální rostliny-délka osvitu nemá na kvetení vliv(sedmikráska,lipnice)

-heliofyt = hodně světla-slunečnice, plevele, stepní druhy, vlčí mák, pšenice, horské

-sciofyt = stínové druhy-nesnáší slun. záření – mechy, lesní druhy, kapradiny,hrachor, netýkavka, ponořené vodní rostliny

–živočichům umožňuje světlo orientaci i dorozumívání, existence světla dává význam barevnosti živ.

-my vnímáme 380-750nm

-včela vnímá 300-600nm

–živočichové bez pigmentu – u živočichů žijících ve tmě (jeskyně, půda, podzemní a hluboké vody) pozorujeme vymizení pigmentu – napŕ. macarát jeskynní

-světlo řídí aktivitu během dne (denní nebo noční živočichové)

-jako u rostlin, délka denního osvětlení (fotoperioda) působí na životní projevy, které se pravidelné opakují=BIORYTMY . např:

-řídí nástup rozmnožování – u většiny ptáků způsoben prodlužujícím dnem-jaro)

-jeleni a srnci – způsobeno zkracujícím se dnem

-stěhování-odlet našich tažných ptáků na zimoviště vlivem krátkého dne

-výměna srsti, peří

B) TEPLO

-u většiny organismů se teplotní optimum pohybuje mezi 15-30 stupni

–eurytermní organismy snášejí větší výkyvy teplot (bakterie, spory bakterie: -271-100 stupňů,sinice,

ženušky-až 300 stupňů ve stavu anabiózy)

-mohou se vyskytovat v různých zeměpisných šíŕkách (zmije o.,pampeliška)

-stenotermní jsou citlivé na změny teploty, snesou jen malé kolísání teplot

-proto je jejich areál menší, patří sem org.:

-teplomilné=termofyly(nižší nad. v.- dub,sukulenty, banán,palmy,anakonda,žirafa),

-chladnomilné=psychrofyty ((moruška, jestřábník, hory, tundra,tučňák císařský, sob)

-ROSTLINY mohou teplotu regulovat pomocí transpirace (odpařování vody z listů)→ochlazování→ umožňuje žít ve značně vysokých teplotách, když mají dostatek vody

-mechanismy, které chrání rostliny před přehřátím i nedostatkem vody:

-silně ochlupený povrch listů

-stříbřité trichomy, lesklé listy odráží záření

-silná kutikula a vosková vrstva brání odpařování vody

-kaktusy-omezení transpirační plochy, dýchají se zavřenými průduchy

–vylučování sliznic-květiny teplých stanovišť (šalvěj, levandule, dobromysl),i odpuzování

býložravců

-minimální teplota – aby měli dostupnou vodu v tekutém stavu, pod nulou moc nesnášejí

ŽIVOČICHOVÉ

• EXOTERMNÍ = proměnlivá tělesná teplota, teplota závisí na teplotě okolí, neubrání se ztrátám→snížení aktivity až smrt chladem

-moucha domácí – snese až -15 stupňů, teplotní minimum různé

-teplota u nich ovlivňuje rozmnožování, zbarvení, aktivitu

-poikilotermní (studenokrevní) – jsou to všichni kromě ptáků a savců

• ENDOTERMNÍ = stálá tělesná teplota

– homoiotermní (teplokrevní)- savci(36-37 stupňů), ptáci (39-40 stupňů)

-teplota ovlivňuje rozmnožování, zbarvení, změny v chování živočichů

-schopni udržet stálou teplotu, vydávat teplo→termoregulační mechanismy – pocení, husí kůže, rozšiřování a zužování cév

-zpomaluje nebo zrychluje vývoj

-někteří při nízkých teplotách upadají do zimního spánku=HIBERNACE→sníží životní funkce na minimum, čímž omezí potřebu regulace teploty (ježek, netopýři)-překonají období

nedostatku potravy

–letní spánek=ESTIVACE-chrání živočichy před vysokými teplotami a suchem (stepní druhy, cvrček, bodlín, šneček suchomilka)

-ALLENOVO PRAVIDLO = kratší tělní výběžky u živočichů v chladných oblastech, polárních (uši,…)

→aby okrajové části nepromrzly

-GLOGEROVO PRAVIDLO =v teplejších, vlhčích oblastech jsou živočichové téhož druhu nebo příbuzní

tmavší – tygři

-BERGMANNOVO PRAVIDLO= polárních oblastech jsou živočichové téhož druhu větší a zavalitější

(malé by rychle ztratili teplo) – jeleni, vlci, lišky, prasata

-na S jsou zvířata zavalitější (prase)

C) VZDUCH

-záleží na složení, tlaku, teplotě, větru, proudění

-v atmosféře organismy žijí většinou v nejnižší vrstvě – troposféře

-zdroj chemických látek nutných k životu, hl O2 (dýchání), CO2 (fotosyntéza)

• kyslík (21%) – produkován zelenými rostlinami při fotosyntéze

-nezbytný pro život aerobních organismů, pro anaerobní je toxický, žijí bez něj

-rozhodující roli má produkce kyslíku prostřednictvím mořských řas a trop.dešt.lesů

-pro suchozemské org. nebývá obsah O2 limitujícím faktorem→vzdušný kyslík proniká do půdy a vody (závisí na pórovitosti a vlhkosti půdy)

-obsah kyslíku ve vodě klesá se zvyšující se teplotou (citliví korýši, pstruzi)

• oxid uhličitý (0,034%) – produkt dýchání organismů, zdroj uhlíku pro fotosyntézu→ spotřebováván při fotosyntéze-vyšší produkce CO2 zvyšuje intenzitu fotosyntézy

–spalováním fosilních paliv se jeho koncentrace zvyšuje→zapříčiňuje skleníkový efekt→ oteplování planety→tání ledovců, zvyšování hladin oceánů, zaplavení pevniny

-pohlcován mořskou vodou a vázán do uhličitanů

–skleníkový efekt=paprsky se odráží ze země→paprsky se odrážejí do vesmíru, ale skleníkový efekt to zachytí a zajistí paprsky na zemi (kdyby nebyl-zima,prům. t -18 stupňů)

• dusík (78%) – ve vzduchu je přímo využitelný jen některými bakteriemi

-emise=to, co vznikne při výrobě jako škodlivina→vyletí to do vzduchu (oxid siřičitý)

-imise=kys. siřičitá – to, co padá na zem-kyselé deště

–TLAK vzduchu je proměnlivý – klesá se stoupající nad.v.→klesá i parciální tlak O2→ve velehorách se hůře dýchá (nad 3000m) – pobytem se adaptujeme→více červených krvinek→přenese více O2

-HUSTOTA – malá hustota vzduchu je příčinou jeho malé nosnosti→létající živočichové mají menší rozměry a hmotnosti než pozemní a vodní. Ve vzduchu je možná velká pohyblivost. Org ve vzduchu aktivně létají i pasivně plachtí, ale nemohou zde žít trvale.

-PROUDĚNÍ VZDUCHU (VÍTR) – pohyb vzduchu umožňuje přenos pylu, semen, plodů, uplatňuje se při migraci org. i při orientaci živočichů. Vítr může i ničit porosty, ochlazovat a vysušovat org,eroze.

-vítr působí pozitivně (větrosnubné rostliny) i negativně

–vlajkové formy smrků –z jedné strany delší větve, z druhé kratší, převažuje vítr z 1 strany, na horách

-vyvrací a láme stromy

D) PŮDA

-vzniká zvětráváním litosféry (hornin a nerostů) a působením půdotvorných činitelů-srážky,t,org,…

-pro organismy je základní zdroj většiny anorganických látek a životním prostředím některých organismů (EDAFON=půdní organismy), rostliny s e v ní ukotvují

– obsahuje 3 složky:

• pevnou-úlomky zvětralých hornin a nerostů a humus (=odumřelá těla organismů)
• kapalnou – půdní roztok
• plynnou složku – půdní vzduch

-podle zrnitosti rozeznáváme půdní druhy: písčité (lehké)-rychle suché,hlinité (střední),jílovité (težké)

–PÓROVITOST PŮDY – ovlivněna velikostí částic, na ní závisí obsah vody a vzduchu v půdě

–SORPČNÍ SCHOPNOST – schopnost částic půdy vázat na svém povrchu ionty a vodu

–TEPLOTA PŮDY – v povrchových vrstvách kolísá, v hloubce se skoro nemění, závisí na množ. vody

-CHEMICKÉ SLOŽENÍ – určuje kyselost nebo zásaditost půdy (pH)-na kyselé (na žule)je vázan rašeliník, vřes, borůvka, na zásadité (na vápencích) bělozářka

-slanost půdy je důležitý faktor pro růst rostlin-vyšší slanost omezuje příjem vody a živin

-HALOFYTY –rostliny snášející vyšší koncentraci solí (solnička přímořská)

-půdě dá vlastnosti matečná hornina, na které vzniká

–z hlediska množství živin dělíme:

• OLIGOTROFNÍ – málo živin – vřes, borovice
• MEZOTROFNÍ – trávy
• EUTROFNÍ – hodně živin, říční náplavy – sněženky, lilie

E) VODA

-nezbytná podmínka života pro všechny organismy, limitující faktor

-tvoří základ vnitřního prostředí, vodní organismy v ní žijí, zajišťuje transport látek, tepelná izolace, biochemické reakce,…

-na Zemi je voda přítomna za normálních podmínek ve třech skupenstvích – voda, led, vodní pára

-vodní plochy pokrývají 2/3 zemského povrchu – sladká voda 3% a z toho 2/3 vázány v ledovcích

-zdrojem vody v přírodě jsou hlavně atmosférické srážky (sníh-chrání před větším mrazem, déšť)

-život org. ovlivňují i fyzikální a chemické vlastnosti vody salinita moří a oceánů, teplota, hustota, obsah O2, pH, proudění vody…

–TLAK vody se s přibývající hloubkou zvyšuje→adaptace živočichů žijících v hlubinách

-mnoho živočichů v oblasti sopečné činnosti s velmi vysokou teplotou

–HUSTOTA – důsledkem vysoké hustoty vody (775krát vyšší než u vzduchu) je její velká nosnost→ vodní živočichové se vyvinuli do značných rozměrů→největšími živočichy na Zemi byli ze skupiny kytovců – plejtvák (100tun)

-vysoká hustota vody je příčinou menší pohyblivosti

-překonávání odporu vody vede k formování rybovitého tvaru těla=hydrodynamický tvar

-hustota vody ovlivňuje obsah rozpuštěných solí (salinita)→život ve slané vodě vyžaduje jiné

fyziologické adaptace než život ve sladké vodě→tyto prostředí schopni měnit lososi, úhoři

-PROPUSTNOST SVĚTLA – množství světla pod hladinou závisí na hloubce vodní nádrže a přítomnosti

rozpuštěných látek

-rostliny ve velkých hloubkách (řasy chaluhy, ruduchy) mají kromě chlorofylu i další barviva→

efektivní využití i malého množství světla, které tam pronikne

-množství světa v hloubkách ovlivňuje zrakovou orientaci→u hlubinných živočichů oči redut.

–redukce zraku je i u živočichů z jeskynních vod

–ŽIVOČICHOVÉ – příjem vody pitím, z potravy, nejnižší potřebu vody mají druhy hmyzu, potřeba vody závisí na způsobu vylučování dusíkatých látek (močovina)

-ROSTLINY – přijímají vodu hlavně kořeny-tento příjem je omezen ve zmrzlé půdě→může dojít k uschnutí, mylně považováno za zmrznutí

-podle nároků dělíme:

• HYDROFYTY – vodní rostliny – leknín, stulík, blatouch…slabá kutikula, bez ochlupení
• HYGROFYTY – bahenní – rákos, orobinec, kosatec
• MEZOFYTY – na louce, les, běžné nároky na vodu
• XEROFYTY – rostliny suchých míst – rozchodníky, kavily, máčka, mají silnější kutikule, musí vodou šetřit, proto omezují ztráty vody transpirací nebo silným ochlupením (divizna)
• SUKULENTY – zásoba vody navíc ve vodním pletivu, redukované listy, jiný metabolismus

-kaktusy, netřesky

POPULACE

=soubor jedinců stejného druhu žijící na určitém místě v určitém čase, k základním znakům patří:

• HUSTOTA (denzita)-počet jedinců či množství biomasy žijící na jednotce plochy nebo V

-hustota se mění, není konstantní (podle podmínek, ovlivněno tím, zda je co jíst,…) – dub a buk to mají jako životní strategii – některý rok je více, některý méně

–biomasa=celková hmotnost 1 organismu nebo všech organismů v nějakém prostoru

-př. hustota smrku-počet kusů na jednotku plochy

       krásnoočka – množství biomasy na určitý objem→zvážíme to

puštík – počítají se hnízda, hledají se stopy, vývržky

-kolísání hustoty populace: OSCILACE-kolísání v průběhu 1 roku, krátkodobé změny

       FLUKTUACE-kolísání v průběhu několika let

• RŮST – zvyšování nebo snižování velikosti populace závisí na:
  • MNOŽIVOSTI = NATALITA-ovlivňována podm. prostředí, dáno vlastnostmi druhu

-když se rodí málo mláďat, tak je velká naděje, že mládě přežije

–biotický potencionál=max. množivost druhu, která by nebyla ovlivněná prostředím

-př. vrbka úzkolistá – na 1m2 140000 semen by byla schopná vyprodukovat

–bakterie můžou dát život 16mil jedinců za 24hodin, roup dětský taky hodně

-naopak nízkou množivost mají velcí savci – např. bizon (1 mládě za rok)

• ÚMRTNOST = MORTALITA – dána vlastnostmi druhu, nedostatkem potravy, počasím, predací, stěhováním… u druhů s velkou množivostí (tasemnice,…)
• STĚHOVÁNÍ =MIGRACE – vystěhování (emigrace) nebo přistěhování (imigrace) určitých jedinců, kteří překonali překážky oddělující sousední populace při hledání potravy nebo sexuálního partnera

-typy růstu populace: – způsob růstu populace se dá vyjádřit 2 křivkami:

• KŘIVKA TVARU J (EXPONENCIÁLNÍ) – charakterizuje růst populace, kde chybí omezující faktory→max. množivost neovlivněná podm. prostředí

-strmě stoupá, ne do nekonečna→po určité době se růst zpomalí a blíží se nosné kapacitě prostředí

-hustota je velká→nevyhovuje a konkurují si→vzniká stres a šíří se nemoci

• KŘIVKA TVARU S (SIGMOIDNÍ)

-vyjadřuje nejčastější typ růstu, neboť působí omezující faktory prostředí, které rychlost růstu brzdí, až je docíleno rovnováhy a populace dál neroste

-rozmístění (rozptyl) jedinců v populaci:

• ROVNOMĚRNÉ-není částé, u populací se silnou vnitrodruhovou konkurencí (u stromů v lese vysázené člověkem-v řadách, stejné vzdálenosti)
• SHLOUČENÉ – částé, u rostlin s nepohl.rozm. pomocí ohénků, cibulí, šlahounů,…

-více jedinců na 1 místě, tvoří skupinky (např. stáda krav)

• NÁHODNÉ – málo obvyklé (např. brouci potemníci v mouce)
• STRUKTURA – podle pohlaví = poměr samců a samic

-podle věku = poměr mladších a starších jedinců→předpoklad, jak bude růst

nebo jestli je ohrožena populace vyhynutím

        -podle soc. hierarchie-v rámci skupiny nemají všichni stejné postavení,1domin.

VZTAHY MEZI POPULACEMI

-vztahy mezi jedinci populacemi různých druhů mohou být neutrální, pozitivní nebo negativní

-všechny vztahy mezi populacemi lze shrnout pod BIOTICKÉ FAKTORY (=vliv jiných živých org.)

-SYMBIÓZA = dnes je to úzké soužití 2 org a neřeší se jestli je v něčem přínos nebo ne

-žijí pohromadě a jsou na sebe závislí (lišejník)

• PROTOKOOPERACE =vzájemně prospěšné soužití

– volné sdružení, jedinci na sobě nezávislí, mohou žít i zvlášť

-napŕ. hnízdiště několika druhů ptáků, stádo zeber a skupina pštrosů, stáda žiraf a slonů

-pohromadě je to pro ně výhodné

• MUTUALISMUS = vzájemně prospěšný vztah

-pro obě populace nezbytné (např. kráva+bachořci→trávení celulozy)

-mikorhiza – soužití hub s kořeny vyšších rostlin

• PARAZITISMUS, PREDACE

-predace=vztah dravce (predátora) a kořisti

-kořist zabíjí, sežere ji, větší než kořist, musí jich být málo

-predátor na kořisti dlouhodobě závislý, vyhubení predátora→přemnožení kořisti

-parazitismus = vztah parazita (cizopasníka) a hostitele

-parazit nemá cíl zabít kořist, menší než hostitel, může jich být více, rychlé rozm.

-parazit oslabuje hostitele nebo ho až usmrtí, specializovaní na určitého hostitele

-na povrchu=ektoparazité (blechy), uvnitř těla=endoparazité (tasemnice)

-může vyvolat onemocnění, parazitují příležitostně nebo celý svůj život

• KOMENZALISMUS – soužití pro 1 (komenzál) výhodné a druhému neškodí ani neprospívá

-napŕ. měňavka střevní (stráví to, co my nemůžeme využít), hyena, šakali-lev

-u rostlin-epifyty-orchideje v trop.deštných lesích (strom slouží jako podstavec, neškodí mu ani neprospívají)

• AMENZALISMUS = 1 škodí, druhému je to jedno→není časté

-jedna populace vytváří chemické látky, jimiž potlačuje růst druhé populace

-např. bakterie – plíseň (penicilin) – produkuje antibiotika, která hubí bakterie

-česnek, cibule, křen – produkují fytocindy (antibakteriální účinky), trnovník akát

• KONKURENCE = vzájemné soutěžení mezi populacemi o potravu, prostor,…

-téměř se jim překrývá nika, přežije nejsilnější, rychlejší, silnější, rychleji rostoucí rostlina,…

– i vnitrodruhová – v rámci 1druhu (semenáčky pod stromem, mláďata v hnízdě)

-např. káně a poštolka spolu soupeří o drobné hlodavce – je to jejich potrava

-housenky obaleče dubového i dospělci chrousta požírají listy dubů

• NEUTRALISMU – niky se naprosto nepřekrývají, každý má úplně jiné zájmy

-např. jahodník a káně, zmije a kapr

SPOČENSTVO (=BIOCENÓZA)

-živá složka, =soubor populací všech organismů žijících na určitém biotopu

–FYTOCENÓZA=společenstvo rostlin, ZOOCENÓZA=společenstvo živočichů

-STRUKTURA: ráz společenstvu udávají dominantní populace (v lese stromy→smrčina, doubrava, olšina..,trávy na louce, ryby v rybníku)

-společenstvo bývá rozvrstveno určitým způsobem-rozvrstvení (stratifikace) v prostoru a čase

• V PROSTORU-je dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru, rozlišujeme
  • VERTIKÁLNÍ (SVISLOU) – vede k vytvoření stromových pater:
    • kořenové – základ, kořeny a oddenky rostlin, bakterie, podhoubí, hlísti
    • mechové – mechy, přízemní rostliny- bělomech, rašeliník, játrovka
    • bylinné – traviny,borůvka, šťavel, metlička, brusinky, hmyz, hlodavci, měkk.
    • keřové –drobní ptáci, hmyz, trnka, maliny,ostružiny,hole,malé stromy (okraj)
    • stromové – nejvyšší, smrk, jedle, modřín, v korunách žijí živočichové

-řada živočichů se pohybuje ve více patrech

• HORIZONTÁLNÍ (VODOROVNOU)-zastoupení org.se liší okraj lesa od vnitřní části,…

• V ČASE-např. listnatý les vypadá v průběhu ročních období rozdílně (na jaře tam je bylinný porost, pak už jsou i stromy s listy a bylinné patro moc ne) – závisí na teplotě, vhlkosti, světlu

-smrčina skoro pořád stejná, bučiny se liší

VÝVOJ SPOLEČENSTVA

1. SUKCESE = dlouhodobě probíhající změny ve společenstvu směřující k dosažení stability

–PRIMÁRNÍ=tam, kde vznikne  nové společenstvo a život se tam začíná vyvíjet, nový biotop

-dnes možné – vyteče láva sopky, ostrov, hlubinné doly se zasypou hlušinou

-SEKUNDÁRNÍ=obnova ekosystému na místě, kde už byl – rychlejší, častější

-sukcese kolem školy – pampeliška prorůstá chodníkem, něco roste z okapu,…

-kdyby člověk nezasahoval, tak by sukcese pokračovala→směřovalo by tady k dubohabřině

-společenstvo se mění od strukturně jednoduchého s malým počtem druhů ve složité, hodně druhů

2. KLIMAX=vrcholné stadium vývoje společenstva

-relativně ustálené konečné společenstvo, které je výsledkem sukcese

-ustálené podmínky, funguje nezávisle, závisí jen na srážkách

-horská smrčina a bučina, doubrava→vyvinuli se bez zásahu člověka v optimálním množství

-klimaxová smrčina –ne ta ve Slatiňanech, lužní lesy-ne, závisí i na vodě z řek

-ve společenstvu se uplatňují vztahy vnitrodruhové i mezidruhové

STABILITA SPOLEČENSTVA

-závisí hlavně na 2 faktorech:

• DRUHOVÁ PESTROST (DIVERZITA)-čím je větší biodiverzita, tím stabilnější

–monokultury – nestabilní, škůdci zničí 1 druh→zničí celý biotop

-nejvíce druhů: tropický prales, korálové útesy, nejméně: tundra, pouště

• NA ZACHOVÁNÍ PODMÍNEK BIOTOPU-změny probíhající pomalu→org.se přizpůs.

-náhlá změna podmínek poruší stabilitu společenstva, původní společenstvo zaniká

-člověkem vytvořené umělé biocenózy (sady,pole) malá pestrost, nestabilní→pravidel.obhospodař.

BIOMY

=soubor podobných biocenóz (ekosystémů) s podobnou´strukturou a funkcí, které se vyvinuly v určitých podmínkách prostředí (teplo, srážky,…)

-podle klimat. podmínek se vyvinuly následující biomy: (s charakter. květenou a zvířenou)

• TROPICKÉ DEŠTNÉ LESY-hodně srážek, vysoká teplota, na rovníku, stejná délka dne,noci

-palmy, liány, papoušci, opice, hmyz

• SAVANY – trávy, stromy řídce, teploty až 0 stupňů, antilopy, gazely, lvi
• TROPICKÉ POUŠTĚ, POLOPOUŠTĚ – až 11měsíců v roce bez srážek, sukulenty typický

-teplotní rozdíly mezi dnem a nocí až 40 stupňů, hadi, ještěři

• TVRDOLISTÉ LESY –křovinné formace-macchie
• OPADAVÉ LISTNATÉ LESY – doubravy a bučiny s keř.patrem, veverka, liška, jelen, srnec
• STEPI (prérie)-nízké zimní teploty, sušší podnebí – trávy, bez dřevin, psoun prériový
• TAJGA= JEHLIČNATÉ SEVERSKÉ LESY -medvěd, sob, jen severní polokoule, limba, jedle
• TUNDRA – opak trop. deštných lesů, nízká teplota, málo srážek, zima trvá 9-11 měsíců

-vegetační období zkrácené, vrby, zakrslé dřeviny, trávy, mechy, lišejníky

-sob, liška polární, medvěd lední, sovice sněžná

=od S k J, od rovníku k pólům = VEGETEAČNÍ PÁSMA – horizontální směr

-ale VEGETAČNÍ STUPNĚ – ve vertikálním směru (od nížin po velehory)  v ČR jen část vegetač.stupňů

CHOD ENERGIE V EKOSYSTÉMU

-EKOSYSTÉM=nejsou vůči okolí izolované, úzké sepětí biocenózy a biotopu→složka živá i neživá

-může mít různý rozsah

-dochází ke koloběhu látek a energií mezi neživou složkou a jednotlivými skupinami org.

-producenti při výrobě biomasy využijí 1% sluneční energie, která dopadá na zem

-biopotraviny nejsou ekologicky výhodnější

-organismy jsou při získávání E ke svému životu propojeni energeticko-potravními vztahy→ty druhy, které jsou an sobě závislé výživou tvoří POTRAVNÍ ŘETĚZEC

• POTRAVNĚ KOŘISTNICKÝ – začíná býložravci a pokračuje 1 nebo více masožravci, rozvětvený, není přímý
• DEKOMPOZIČNÍ (ROZKLADNÝ) –zajišťuje rozklad mrtvé org.hmoty –má dvě fáze:
  • tvorba HUMUSU, 2. MINERALIZACE HUMUSU (důležité bakterie)

-spojením všech potravních řetězců v ekosystému dojdeme k POTRAVNÍ PYRAMIDĚ, která znázorňuje tok látek a energií – je to pyramida, protože každá další úroveň může z pŕedchozí využít tak 15-20% jinak by se ekosystém zhroutil (např. více býložravců než masožravců musí být)

DĚLENÍ EKOSYSTÉMŮ:

-většina ekosystému ovlivňována člověkem: těžba surovin, imise, hnojení, pesticidy,…

• PŘIROZENÉ – rezervace, lesy, boubínský prales, chráněná území
• PŘÍRODNÍ – bez zásahu člověka, v ČR ne

-oba se vyznačují velkou druhovou bohatostí a složitostí potravních vztahů→proto mají schopnost autoregulace=reagují na změny prostředí a udržují rovnováhu mezi složkami

-dojde-li k podstatným zásahům do prostředí→zhroucení (jeli poškození menší má systém schopnost obnovy do původního stavu)

• UMĚLÉ – nejčastější, hodně přetvořené člověkem

-nejsou příliš stabilní, protože směřují k monokultuře (přestanu dodávat E→směr ke klimaxu)

-není trvale udržitelný, k udržení je třeba nutná DODATKOVÁ ENERGIE

-ke zdvojnásobení výnosu je třeba dodat desetinásobek dodatkové energie

-lesy,louky,pole,malý počet druhů,nízká biodiverzita, nemají schopnost autoregulace,obnovy

-pole větší produkce biomasy, ale jen díky dodatkové energii = hnojení (nutné)

-nadměrné množství dodatkové E může dočasně zvýšit výnosy, ale za cenu poškození ekosystémů, které vede k podstatnému snížení úrodnosti

-EKOSYSTÉM LESA: producent (ploník, kapraď samec, smrk), K1 (zajíc, králík), K2 (ježek, jezevec, kuna), K3 (liška, vlk, rys), parazit (klíště, blecha, hlísti-škrkavka), rozkladači (hrobařík, chrobák, bakterie, houby), potravní řetězec (semínko smrku-veverka-kuna), komenzalismus (svízel přítula + strom), konkurence (kapradí pod stromem), amenzalismus (bakterie+houby,plíseň)

VZTAH ČLOVĚKA A PROSTŘEDÍ = ANTROPOEKOLOGIE

-člověk je neoddělitelnou součástí ekosystémů, člověk své ŽP využívá, mění, ovlivňuje

-historický vývoj vlivu člověka na prostředí:

• PRAVĚK – zásahy do ekosystému nevedly k narušení ekosystému, protože byla malá hustota obyvatel (5 mil)

-živili se lovem a sběrem (někde vyhubyli zvíře, tak se posunuli dál a příroda se tam obnovila)

• STAROVĚK –rozvoj zemědělství, pastevectví, budování sídel, měst, těžba rud a dřeva-stavba

-odlesnění→důsledkem byla vodní a větrná eroze

–změny vodního režimu→rozsáhlé změny vedly i ke zhrocení ekosystému→vznik stepí, pouští →vliv i na zánik některých civilizací

• STŘEDOVĚK – kácení lesů, rozvoj zemědělství, nová sídla, těžba surovin, doly

-lokální změny jako ve starověku, nedochází k postižení biosféry

• NOVOVĚK – velké poškozování, průmyslová revoluce, zemědělství, doprava, těžba

-vede i k vyhubení organismů→zásadní změny v biosféře, vysuśování mokřadů

-snížení stavů, ohrožení existence dalších druhů, počet lidí se zvětšuje-konflikt člověka a ŽP→

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

=problémy, které se týkají celého světa, ohrožují existenci člověka

• POPULAČNÍ EXPLOZE – obrovský přírůstek lidí, ale nerovnoměrný→tlak na ŽP

-rozvojové země-velký přírůstek→problém uživit→

• POTRAVNÍ, SUROVINOVÁ, ENERGETICKÁ KRIZE→zdroj konfliktů

-každou hodinu zemře 1700 lidí hladem

–nebezpečí vyčerpání zdrojů surovin a neobnovitelných (uhlí, ropa, plyn) a obnovitelných zdrojů (voda do jisté míry, dřevo, biomasa)

-suroviny rozmístěny nerovnoměrně, těžko se odhaduje jejich skutečné množství

-Strategie trvale obnovitelných zdrojů-přijato 1992 v Rio de Janeiru – ustanovilo, aby se lidstvo rozvíjelo, ale ne na úkor dalších generací

-Agenta 21 – pro 21. století, rozpracovává strategie pro kraje, oblasti,..

• EKOLOGICKÉ KATASTROFY – rozsáhlá poškození velkých úseků biosféry

-havárie tankerů (1l ropy znečistí 1000l vody), havárie ropných vrtů (kouřový mrak sníží teplotu až o 10 stupňů), lesní požáry, havárie chemických továren, poškození území těžbou a imisemi (=kyselý déšť, reaguje se vzduchem a padá na zem X emise-SO2, CO2. pevné, plynné, kapalné látky dostávající se do ovzduší), kácení tropických lesů

• KLIMATICKÉ ZMĚNY – zvýšená koncentrace CO2 v ovzduší a následný skleníkový efekt
• VYMÍRÁNÍ DRUHŮ – způsobené zničením jejich přirozeného prostředí nebo lovem
• VÁLEČNÉ KONFLIKTY – nebezpečí použití jaderných nebo biologických zbraní,…

SMOG

=kouř s mlhou různého složení – směs pevných, kapalných a plynných částic rozptýlených ve vzduchu

–nejvíce: Praha, Plzeň, kotliny

-nejčastěji: podzim, zima – souvisí s inverzním charakterem počasí, špatné rozptylové podmínky

–INVERZE=obrácené rozvrstvení teplých a studených vrstev vzduchu, nastává celkem pravidelně

–rozlisujeme různé typy:

• KYSELÝ SMOG – zdrojem hlavně spalování uhlí a jiných fosilních paliv (Londýnský typ)
• FOTOCHEMICKÝ SMOG – zdrojem hl.automobilová doprava (Losangelský typ)
• KOMBINOVANÝ SMOG – uplatňují se oba předchozí zdroje znečištění (naše velká města)

1. PLYNNÉ EMISE – SO2, oxidy dusíku, ozon:

• OXID SIŘIČITÝ – vzniká spalováním fosilních paliv s vysokým obsahem sloučenin síry

-původ: spalováním nekvalitního hnědého uhlí→kyselé deště

-dřív velký problém, teď odsiŕování elektráren pomocí vápence (→vznik sádrovce)

-dnes jsou kyselé deště méně časté než dříve, dříve pH dešť.vody 2, dnes 4

→zlepšilo se to→větší výskyt hub→častěji najdeme i padlí-negativní, protože napadá květiny

-způsobuje poškození sliznice dýchacího ústrojí, snížení imunity, u rostlin rozklad chlorofylu

• OXIDY DUSÍKU NOX –vznik: výfukové plyny elektráren

-nesnižují se, narůstá množství, hl. podíl pŕi vzniku kyselých dešťů

• OXID UHLIČITÝ –vzniká pŕi spalování, přispívá ke skleníkovému efektu

• VÝFUKOVÉ PLYNY

-zplodiny spalování pohonných hmot působí negativně v místech s hustou dopravou

• OXID UHELNATÝ – znemožňuje pŕenos O2, ptž blokuje určité množství krev. barviva

-váže na sebe olovo→přímo jedovatý

• UHLOVODÍKY – přispívají k tvorbě smogu a některé –BENZPIRÉNY jsou karcinogenní
• OLOVO – toxické pro bílkoviny, dnes se nahrazuje aromatickými látkami (některé jsou ale také škodlivé)

• FREONY – deriváty uhlovodíků s obsahem fluoru a chloru

-do ovzduší se dostávají ze sprejů, průmysl, chladírenství, plasty→narušují ozonosféru→UV záření proniká na zemský povrch a způsobuje zvýšený výskyt rakoviny

• OZÓN

-v ozonosféře pozitivní – zachycuje UV záření

–v přízemní vrstvě je chybou – rozklad chlorofylu, poškozuje sliznici očí, dých.cest

-vzniká reakcí oxidů dusíku a kyslíku

-čím je tvor menší, nižší – tím více ho má

2. PEVNÉ EMISE

-do ovzduší se dostávají při spalován, těžbě a úpravě surovin, množství klesá

-pevné částice rozptýlené ve vzduchu působí negativně několika způsoby:

• MECHANICKÝM ZNEČIŠTĚNÍM – POPÍLEK v ovzduší→usazuje se v plicích, ucpává průduchy
• TVORBOU KONDENZAČNÍCH JADER pro vznik srážek→v silně znečištěných oblastech vzrůstá výskyt mlh, prudkých lijáků, krupobití
• CHEMICKÝM PŮSOBENÍM – obsahuje toxické látky (Cd, Hg, Pb-těžké kovy)

RADIOAKTIVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ ATMOSFÉRY

-RADON – uvolňuje se z hornin do ovzduší rozpadem radia

-způsobuje rakovinu plic, nebezpečné koncentrace v nevětranných prostorech – byty, sklepy

–URAN a SMOLINEC – žilné nerosty, v hlubinách→uvolňování radioaktivních látek→nemoci

-SYNERGICKÝ EFEKT – škodliviny působí dohromady a když budem mít všechny do limitu, tak se to stejně nasčítá→negativní účinky

HNOJIVA A PESTICIDY

-hnojiva pesticidy se dostávají po vody a nebezpečné jsou hl. dusičnany a fosforečnany

-EUTROFIZACE VODY =příliš mnoho živin ve vodě, hlavně hodně P a N je ve vodě

→pŕemnožení sinic→důsledek: odumírají druhy náročné na kyslík

-sinice při rozladu produkují kyslík a toxiny

-negativní vliv na koupání, ucpávání filtrů v elektrárnách, vzniká vodní květ

-N – z hnojiv v zemědělství, P – z pracích práśků (obsahují fosfáty)

-herbicidy = na květiny, fungicidy = na houby, insekticidy = na hmyz,…

-PESTICIDY – správné je SELEKTIVNÍ  PŮSOBENÍ (=nićí jen to, co má a nic jiného)

-neměli by obsahovat Hg, Cd – jsou karcinogenní

-je lepší použít látky pŕírodního charakteru (pyretroidy z kopretiny do insekticidů)

–DDT – insekticid, který byl velmi účiný, ale nerozkládal se

–GMO – vyšlechtěno tak aby se nemuselo stříkat

SKLENÍKOVÝ EFEKT

-freony, methan, vodní páry, CO2, nutný, pro přežití, globální oteplování,…

OZÓNOVÁ DÍRA

-nad Antarktidou, narušují ji freony (tvrdé a měkké) – schopné narušit obal→proniká více záření než je zdravé (zdroj: chladící zařízení, spreje dnes už moc ne)

ODPADY

-nejekologičtější je odpad, který nevznikne (zboží na 1 použití má několik obalů→neekologické)

-snažit se suroviny znovu použít, zpracovávat jinak, recyklovat

-vratné obaly ekologičtější než plastové, produkovat co nejméně odpadu, tŕídit odpad

-do sběru lze dát Al, Fe,..→zmenšíme množství odpadu

-pŕi likvidaci musí být zvlášť tzv. nebezpečný odpad (napŕ. baterie)

-netŕíděný odpad můžeme LIKVIDOVAT dvěma způsoby:

• SPALOVÁNÍ – šetrnější, záleží na teplotě – musí být dostatečně vysoká (1200 stupňů)
• SKLÁDKOVÁNÍ – zaber e hodně místa, musí se hlídat podloží

-látky podléhající rozkladu X některé látky se v přírodě nerozloží (plast)

-poslední způsob řešení, není moc ekologické

-myčka na nádobí – ekologičtější než běžné mytí

OCHRANA PŘÍRODY

-nejstarší chráněná území u nás: Hojná Voda, Žofínský prales v Novohradských horách (1838)

–nejstarší národní park na světě: YELLOWSTONE v USA (1872)

-EVROPA: Vysoké Taury (Rakousko), Slovenský kras, Dunajská delta, Maurovský les (se šumoavou nejrozšířenější ve střední Evropě)

INSTITUCE ZABÝVAJÍCÍ SE OCHRANOU PŘÍRODY

• OSN, UNESCO – zabývají se vědou, výchovou a kulturou v oblasti ŽP
• IUCN = MEZINÁRODNÍ UNIE PRO OCHRANU PŘÍRODY A PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ

-členy je přes 500 organizací ze 111 států

-mezinárod. akce na ochranu přírodních zdrojů a jejich racionální využití

-vydává ČERVENÉ KNIHY =seznam ohrožených rostlin a živočichů pro jednotlivé státy a světadíly (X mezi zákonem chráněné druhy většinou patří nápadné druhy)

• WWF = SVĚTOVÝ FOND PRO OCHRANU PŔÍRODY – panda ve znaku

-financování mezinárodních akcí na ochranu přírody

SVĚTOVÉ PROGRAMY A ÚMLUVY V OBLASTI ŽP

• A) CITES – úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy→nesmí se s nimi obchodovat a vozit přes hranice
• B) NATURA 2000 – evropský projekt (2000=2. tisíciletí, letopočet se nemění)

–chrání se to, co je někdo typické a je toho dost

-směrnice týkajícím stanovišť a druhů (v Maďarsku se chrání stepi, ale u nás ne)

• C) ČLOVĚK A BIOSFÉRA (MB) – ekologická výchova veřejnosti

-budována síť biosférických rezervací, pod patronátem UNESCO

• D) RAMSARSKÁ ÚMLUVA 1971 – Írán, úmluva o mokřadech mezinárod. významu

-cílem je chránit mokřady jako prostředí pro vodní ptáky

-mají vysokou biodiverzitu, v ČR u Doks je chráněný mokřad

• E) MONTREALSKÝ PROTOKOL 1986 – o ochraně ozónové vrstvy

-nejdřive ve Vídni 1985. dodnes není vyřešeno

• F) BASILEJSKÁ ÚMLUVA 1989 – o úniku nebezpečných odpadů přes hranice (každý stát si má odpady likvidovat sám)
• G) SOFIE 1995 – úmluva o biodiverzitě
• H) STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE -Rio de Janeiro 1992

-pak v Japonsku 97, v Maroku 2001

–AGENDA 21 = 21. století, nejvýz. dokument Konfernce OSN o ŽP a rozvoji

-obsahuje úkoly pro všechny státy 21. století, rozpracováno pro jednotliv. kraje, obce

OHROŽENÍ ŽIVOČICHOVÉ

-panda velká (původně v Číně), Kůň Převalského (Slatiňany, pražská ZOO), orangutan, kormorán, krokodýl siamský, gorila horská, vydra říční, tygr, bizon, koala, někteří nosorožci

OCHRANA PŘÍRODY V ČESKÉ REPUBLICE

-ochrana přírody je zakotvena v Ústavě a v Listině základních práv a svobod

-zákon č. 114/1992 – O OCHRANĚ PŔÍRODY A KRAJINY

• chránit druhy, ale i to co ten druh potřebuje
• obsahuje vyhlášky – ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNA ÚZEMÍ A DRUHY:

–1. KRITICKY OHROŽENÉ – bledule letní, koniklec jarní, perlorodka říční, mihule potoční, čolek velký, zmije obecná, kočka divoká, vlk, sokol stěhovavý, hřib královský

-2. SILNĚ OHROŽENÉ – leknín bílý, tis červený, lilie cibulkonosná, rosnatka okrouhlolistá, škeble rybničná, čolek obecný, mlok skvrnitý, skokan zelený, vydra říční, slepýš křehký,…

-3. OHROŽENÉ

INTRODUKCE = zavádění nových druhů do míst kde nežily, je nežádoucí, zaneseny uměle

-př. králík v Austrálii, v ČR ondatra, záleží jetsli najde uvolněnou niku, kde může působit

REINTRODUKCE = znovuzavedení druhu zpátky

REPATRIACE = znovuzanesení původního druhu, často se tyto pojmy zaměňují

ZÁKON O ŽIVOTNÍM PROSTŔEDÍ – č. 17/1992

-obsahuje definice pojmů, zásady ochrany ŽP, odpovědnost za porušení povinností

ZÁKON O OVZDUŠÍ, O LESÍCH, O VODÁCH, O ODPADECH, O OVZDUŠÍ,…

INSTITUCE ZABÝVAJÍCÍ SE OCHRANOU PŘÍRODY

-orgány ochrany ŽP mají jen funkci metodickou, a pouze doporučují

–VLÁDNÍ ORGANIZACE: Ministerstvo ŽP, Česká inspekce ŽP, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Státní fond ŽP, Krajské a obecní úřady

–NEVLÁDNÍ ORGANIZACE:

-ČSOP = Český svaz ochránců přírody = Společnot pro trvale udržitelný život-největší

-Greenpeace, Duha, Zelený kruh, Děti Země

ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ

-VELKOPLOŠNÁ: národní parky NP, CHKO

–MALOPLOŠNÉ: přírodní rezervace a památky, národní přírodní rezervace a památky

NÁRODNÍ PARKY – 4

-Krkonoše (nejstarší, 1963), Šumava(největší,1991), České Švýcarsko (nejmladší), Poddyjí (nejmenší)

-rozsáhlá území málo ovlivněná člověkem, s výskytem řady vzácných druhů

-ochrana je odstupňována do 3 zón – v 1. zóně není dovoleno pohyb mimo vyznačené cesty, zakázáno umísťování staveb, není dovoleno táboření, organizování spor.akcí, sběr rostlin

-Šumava má zároveň i CHKO

CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI – 25

-menší množství chráněných druhů než v NP, ochrana obvykle odstupňována do 3. stupňů

–region: Železné hory (sídlo v Nasavrkách), Žďárské vrchy

-obvykle tam, kde jsou hory, pískovcové a krasové oblasti

-Šumava, Třeboňsko, Blanský les,  Bílé Karpaty, Beskydy, Jeseníky, Moravský kras, Pálava, OH, Český ráj, Jizerské hory, Lužické hory, České Středohoří, Český kras, Kokořínsko,…

NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE

-menší území se zvláště významnými ekosystémy v národním či mezinárodním měřítku

-nejsou dovoleny žádné zásahy, jen ty co zlepšují dosavadní stav

-zakázáno tábořit, pohybovat se mimo vyznačené cesty, umísťovat stavby, sbírat rostliny

-př. vrch Milešovka, Lednické rybníky na J Moravě, Praděd,..

PŘÍRODNÍ REZERVACE

-obdobné NPR, ale význam je spíše lokální (př. Prachovské skály, Prokopské údolí u Prahy)

NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA

–přírodní útvar menší rozlohy s národním či mezinárodním významem

-spoluutvářena i člověkem (Pŕ. Babiččino údolí, Pravčická brána, jeskyně Šipka)

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA

-přírodní útvar s významem pouze oblastním (lokálním)

-zákon ještě uznává tzv. PAMÁTNÉ STROMY – stromy velkého stáří, s kulturně histor. významem

-chráněná území mají kolem sebe dále vytvořena OCHRANNÁ PÁSMA – lidská ćinnost limitována

Článek Ekologie – podrobná otázka z biologie se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Ploštěnci, hlísti a měkkýši

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): lemonek

HLÍSTI – NEMATHELMINTHES

• Triblastica, pseudocelia, protostomia
• Oválné tělo, anaerobní dýchání, chybí CS, nitrotělní parazité

NERVOVÁ SOUSTAVA

• Párové mozkové ganglium, u některých skupin z něj vybíhá prstenec kolem TS

TRÁVICÍ SOUSTAVA

• Přímá trubice, zakončena řitním otvorem

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA

• Protonefridie nebo zvláštní vylučovací žlázy

ROZMNOŽOVÁNÍ

• Většinou gonochoristé, pohlavní dimorfizmus, pohlavní rozmnožování, nepřímý vývin (larva)

1. třída: VÍŘNÍCI – ROTATORIA: nejmenší mnohobuněční živočichové s orgánovými soustavami, převážně sladké vody, součást zooplanktonu, mají jeden nebo dva kruhy vířivých brv v blízkosti úst, tělo je zakončeno nohou s příchytnou lepovou žlázou, kutikula vytváří pancíře, množi se partenogeneticky, při vyschnutí stanoviště omezí své životní projevy a upadají do anabiózy (přežijí tak až několik let) – krunýřenka obecná
2. třída: STRUNOVCI – NEMATOMORPHA: dlouzí, hubení, slaná i sladká voda, mají velmi pevnou kutikulu a svým vzhledem připomínají strunu houslí, pseudocoel je rozdělený mezenchymatickými přepážkami a mají z části zarostlé střevo,, larvy pronikají do těla vodního hmyzu nebo korýšů a tam cizopasí (strunovec vodní)
3. třída: HLÍSTICE – NEMATODA: nejpočetnější třída, parazité, ektodermální pokožka spojená s kutikulou (svlékání), kožněsvalový vak s podélnou svalovinou, vylučovací orgány jsou párové podélně uložené trubice, samci jsou menší, mají ústní a anální otvor (kutikulární zoubky), silná reprodukce (škrkavka – parazituje tenké střevo člověka, dospívají v krvi, roup dětský – tlusté střevo, na konečníku naklade vajíčka, svalovec stočený – potkani, prasata, vlasovci – larvy přenáší hmyz, vlasovec mízní – sloní nemoc, oční, měchovec lidský – vlhké tropy, zavrtá se do kůže, háďátka)

Článek Hlísti – otázka z biologie k maturitě se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Oběhová soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Anet

význam, základní schéma oběhu krve, stavba a činnost srdce, stavba a vlastnosti cév, EKG, civilizační choroby

= oběhový systém = kardiovaskulární systém

– tvořena srdcem a krevními cévami (tepny-krev ze srdce, žíly-krev do srdce, vlásečnice)

– zajišťuje oběh krve rytmickými stahy srdce

– člověk má uzavřenou CS, tepny a žíly jsou spojeny se srdcem v celek

– činnost srdce a krevní oběh popsal poprvé v 17. století William Harvey. Kapiláry popsal až po objevení drobnohledu Malpighi a uzavřel tak představu o krevním oběhu

– oběhovou soustavu tvoří dva krevní oběhy: malý (plicní) a velký (tělní) krevní oběh

KREVNÍ OBĚH

– tvoří ho dva oběhy: malý (plicní) a velký (tělní) krevní oběh

•VELKÝ (TĚLNÍ) – rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí z těla krev odkysličenou

Velký krevní oběh tvoří několik obvodů:

– obvod vrátnicový (jaterní) – zásobuje krevní hlavně TS

– obvod ledvinový – VS

– obvod systémový horní – zásobuje hlavu a horní končetiny

dolní – zásobuje dolní končetiny

– obvod srdeční (koronární) – tvoří ho věnčité cévy kolem srdce (věnec=latinsky korona)

Okysličená krev proudí z levé komory do aorty (srcečnice), aorta se stáčí nalovo dozadu do tzv. oblouku aorty, z kterého vystupují  věnčité tepny, tepna hlavopažní (dělí se na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu, levou krkavici a levou podklíčkovou tepnu), krkavice přivádí krev do hlavy, podklíčkové tepny zásobují horní končetiny. Aorta dále sestupuje podél páteře, rozlišujeme hrudní aortu (odstupují z ní tepny zásobující hrudní orgány – jícen, osrdečník..), přechází v břišní aortu (odstupují z ní tepny zásobující orgány břišní dutiny – žaludek, játra..), větví se na dvě tepny kyčelní (přivádějí krev do pánve), na ně navazují tepny stehenní (zásobující krví dolní končetiny)

– odkysličená krev z hlavy a horních končetin vstupuje do horní duté žíly a z ostatních částí těla do dolní duté žíly, obě pak ústí do pravé síně

•MALÝ (PLICNÍ) – odvádí odkysličenou krev do plic, kde dochází k jejímu okysličení:

– odkysličená krev jde z pravé komory levou a pravou plícní tepnou do plic, zde se větví na vlásečnice opřádající pllícní sklípky naplněné vzduchem, dojde k výměně oxidu uhličitého za kyslík

– okysličená krev se vrací plícními žílami z plic do levé síně

SRDCE (cor)

– dutý svalový orgán tvaru pyramidy- uloženo v hrudní dutině mezi pravou a levou plící za hrudní kostí; přibližně ve středu hrudníku

– váha asi 340g

– srdce zajišťuje nepřetržitou cirkulaci krve – jde ze síní do komor

– má vlastní automacii a rytmicitu

– uložený ve vazivovém obalu = osrdečník = perikard

– tvořeno srdeční svalovinou=myokardem (kombinací hladké a příčně pruhované svaloviny)

– svalové buňky obsahují myofibrily, buňky jsou propojeny mezibuněčnými spojkami

– vnitřní vazivová výstelka se nazývá endokard

– na povrchu vnější vazivový list epikard

– je rozděleno podélnou přepážkou na pravou (pravá síň=atrium a komora=ventrikulus) a levou (levá síň a komora) polovinu

– součástí srdce jsou chlopně:

•cípaté (síňokomorové) – zabraňují zpětnému toku krve z komor do síní, mezi pravou síní a pravou komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá (mitrální)

– cípaté chlopně jsou nálevkovitě vpáčeny do komor, jejich vyvracení a zpětnému toku krve zabraňují tenká vazivová vlákna šlašinky – vedou od okrajů chlopní

•poloměsičité (semilunární)  – zabraňují zpětnému toku krve z aort do komorna začátku srdečnice a plicní tepny

– srdeční ozvy – zvuk při uzavírání chlopní

1. ozva – uzavření cípatých chlopní při systole

2. ozva – uzavření poloměsičitých chlopní při diastole

– při vadách chlopní slyšíme „šelesty“ – způsobenou špatnou funkcí chlopní, jejich nedomykavostí=neschopnost chlopní se dokonale uzavřít, příčinou je často srdeční vada (často vrozená)

– výživu srdce zajišťují věnčité (koronární) cévy, které jsou na povrchu srdce

– pravá a levá věnčitá céva vycházejí přímo z aorty, rozvětvují se na velké množství vlásečnic, která dál protkávají srdce; v klidu se jimi do srdce dostane asi 225ml/min, při námaze až 2l/min

ČINNOST SRDCE – pracuje jako tlakové čerpadlo a přečerpává krev v oběhovém systému, energii k tomu získává z metabolických procesů v organismu

– svou činnost zajišťuje neustálým rytmickým smršťováním a ochabováním

– systola=stah – smrštění srdeční svaloviny

– diastola – uvolnění srdeční svaloviny

– srdeční cyklus=proces plnění síní a komor krví, přečerpávání a vypuzení krve ze srdce

– opakuje se s frekvencí 70 cyklů za minutu

– tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá tepnami (arteriemi)-arteriální částí krevního oběhu – se nazývá tep=puls, v klidu je 70 tepů/min; ve stresu nebo při fyz.výkonech až 180-200 tepů/min

– srdeční stah začíná, když dojde k podráždění v primárním centru automacie (=sinusový uzlík-leží při ústí horní duté žíly)

– při jednom srdečním stahu srdce (tepový/srdeční objem) vytlačí v klidu 70ml, při zátěži až 100ml krve

– minutový srdeční objem je objem krve vypuzené srdcem za 1min v klidu, je asi 5000-6000ml/min

FÁZE SRDEČNÍHO CYKLU:

1. Diastola síní – síně se roztáhnou a plní se krví

2. Otevření cípatých chlopní, nastává diastola komor  – komory se začínají plnit krví

3. Systola síní – zbytek krve ze síní je vypuzen do komor

4. Krátká přestávka – podráždění z primárního uzlíku se přenáší do prostoru mezi pravou síní a komorami, tu je sekundární centrum automacie=síňokomorový uzlík

5. Uzavírání cípatých chlopní, veškerá krev je v komorách, dochází k systole komor, tlak uvnitř stoupá, otevírají se poloměsičité chlopně, krev je vypuzena do tepen, chlopně se zavřou

AUTOMACIE SRDCE – podněty ke svalové činnosti vznikají v srdci:

•SINUSOVÝ UZLÍK (sinoatriální) – leží při ústí horní duté žíly do pravé síně. Signály dodávající podněty k srdečním stahům vznikají spontálně změnami propustnosti centra automacie pro kationty Na⁺ a K⁺. Sinusový uzlík zajišťuje pravidelnou práci síní a komor

•SÍŇOKOMOROVÝ UZLÍK (atrioventrikulární) – podřízen sinusovému. Leží mezi pravou síní a komorou ve stěně pravé síně, udržuje normální činnost srdce. Signály jsou odtud rozváděny prostřednictvím srdečních buněk v síních a tzv. rozvodné soustavy→dohromady tvoří převodní srdeční systém

– Ze síňokomorového uzlíku se vzruch šíří do Hisova svazku (svazek svalových vláken v mezikomorové přepážce), který ústí do svaloviny komor jako síť Purkyňových vláken.

RYTMICITA SRDCE

Tvorba signálů v sinusovém uzlíku má vlastní rytmicitu, může být zrychlována nebo zpomalována pomocí vegetativních (autonomních) nervů, které působí proti sobě, neovládáme je vůli:

•sympatikus – zrychluje

•parasympatikus – zpomaluje rytmicitu

Rytmicita je ovlivňována také hormony – adrenalin, noradrenalin, ..

KREVNÍ CÉVY

– trubice různého průměru, koluje jimi krev. Dělíme je na:

•TEPNY (arterie) – silné, pevné, pružné

– vedou krev ze srdce

– větní se na tepénky (arterioly)

– na povrchu je vazivový obal tvořený kolagenními vláky, pod ním je vrstva elastických vláken (díky nim jsou elastické) spolu s hladkou svalovinou

– velké tepny mají ve stěnách velký počet elastických vláken, stěna tepének je tvořena převážně hladkou svalovinou

– endotel obklopuje vnitřní prostor lumen, kterým protéká krev

•VLÁSEČNICE (kapiláry) – tenké, průsvitné cévy

– nemají vazivový obal ani elastická vlákna s hladkou svalovinou, tvoří je pouze endotel a lumen

–  jejich stěna je tvořena pouze jednou vrstvou výstelkových buněk je propustná pro plyny, vodu a některé látky v plazmě

– výměna látek a plynů mezi krví a tkáněmi probíhá difůzí (prolínáním) endotelovými buňkami vlásečnic nebo štěrbinami mezi nimi

– tvoří tzv. vlásečnicovou síť-prostupuje většinu tkání

– tvoří přechod mezi tepnami a žílami

•ŽÍLY (vény) – stejná stavba jako tepny, jednotlivé vrstvy jsou ale z tenčí svaloviny, mají však jiný tvar

– nejsou pružné – ve stěnách není přítomen elastin

–  jejich stěna je tenká poddajná

– vedou krev do srdce

– v dolních částech těla mají kapsovité chlopně zabraňující zpětnému toku krve

– větví se na žilky (venuly), na něž navazují vlásečnice

KREVNÍ TLAK

-tlaková síla proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny

– jednotkou tlaku je mm Hg (milimetry výšky rtuťového sloupce tonometru, mohou se převádět na kPa)

– měří se tonometrem, na pažní tepně

•nejvyšší tlak je v systole=SYSTOLICKÝ – při stahu komor, ozva je slyšitelnější

– hodnota se pohybuje mezi 110-140mm Hg

•nejnižší tlak ve v diastole=DIASTOLICKÝ – při uvolňování komor, ozva je tišší

– hodnota se pohybuje mezi 70-90mm Hg

•HYPOTENZE – nízký tlak – hodnoty nižší než 95/65mm Hg

– způsobuje točení hlavy, tendence k omdlévání, černo před očima – např. při prudkém vstávání

•HYPERTENZE – vysoký tlak – hodnota je vyšší než 160/95mm Hg

– souvisí s věkem, životním stylem (často u obézních lidí), může být dědičný

– musí se upravovat, postižení berou léky (vysoké hodnoty vedou ke smrti)

EKG=elektrokardiografie –výsledkem je elektrokardiogram – je to záznam elektrické aktivity srdce pomocí elektrod přiložených na povrch těla

– jedná se o lékařské vyšetření činnosti srdce založené na registraci el. aktivity srdce s využitím elektrod přiložených na povrchu těla

– měří se elektrokardiografem

– lze tak zjistit různé poruchy srdeční činnosti

ONEMOCNĚNÍ

•SRDEČNÍ VADY – mohou být

– vrozené – vznikají v důsledku působení např. toxických látek nebo infekčních onemocnění v době těhotenství, časté jsou defekty síňových a komorových přepážek (není oddělena okysličená a odkysličená krev)

– získané – vznikají vlivem komplikací při infekčních onemocněních, zánětlivé změny postihují hlavně svalovinu a obaly srdce

•ARTERIOSKLERÓZA – chorobné změny ve složení a stavbě cévních stěn, dochází ke ztrátě elasticity cév ukládáním cholesterolových plátů, lipidů a dalších látek v jejich stěnách

– způsobuje zúžení cév (zvyšuje se krevní tlak) až k ucpání

– na místě poškozené cévy se mohou usazovat trombocyty – může zde vzniknout trombus (krevní sraženina)

•ISCHEMICKÉ CHOROBĚ SRDEČNÍ (ICHS) – postižení věnčitých tepen aterosklerózou. Projevem může být:

– SRDEČNÍ INFARKT (infarkt myokardu) – odumření určitého úseku srdeční svaloviny způsobené úplným ucpáním (nebo naopak prasknutím) věnčité tepny, která ho vyživuje

– MOZKOVÁ MRTVICE (náhlá cévní mozková příhoda) – náhlé selhání funkce mozku způsobené uzávěrem mozkové tepny

– ANGINA PECTORIS

– léčba – bypass (cévní přemostění), angioplastika (rozšířní zúženého místa pomocí balonku)

•ŽILNÍ MĚSTKY (varisy, „křečové žíly“) – porucha pružnosti žilních stěn, dochází k jejich rozšiřování a městnání krve, snadno vznikají otoky a záněty

Článek Oběhová soustava (2) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Základní zákonitosti dědičnosti

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Kateřina P.

–          Zákl. zákonitosti dědičnosti zformuloval Johann Gregor Mendel

–          Na základě svých pokusů křížením hrachu- popsal a vysvětlil zákonitosti dědičnosti, jimiž se řídí přenos dědičných  znaků= Mendelovy zákony

–          Odvodil, že tvorba každého znaku je podmíněna párem alel

–          Zákl. metodou studia organismů je křížení (hybridizace)- rozmn. dvou vybraných jedinců, umožnuje vytváření nových odrůd rostlin a živočichů

Základní pojmy

Gen

–          je základní informační jednotkou dědičnosti, nese informace pro vytvoření jednotlivých znaků

Morgan prokázal, že každý gen lze ztotožnit s určitým úsekem chromozomu → Morganovy zákony:

–          geny jsou na chromozomech uspořádány lineárně za sebou a jejich umístění je v daném chromozomu neměnné, každý gen má na chromozomu své místo = genový lokus

–          všechny geny, které se nacházejí na stejném chromozomu vytvářejí vazebnou skupinu (jsou navázány na jednom chromozomu

Definice genu:

–          gen je úsek molekuly DNA, nesoucí informaci pro vytvoření konkrétní molekuly bílkoviny

–          tato bílkovina má určitou funkci (stavební, katalytickou nebo regulační), čímž se podílí na vytváření konkrétních znaků

–          např. gen pro barvu květů vytvoří enzym (bílkovinu), který katalyzuje syntézu příslušného květního barviva; gen pro krevní skupiny rozhoduje o příslušnosti ke krevní skupině

Alela

–          každý gen může existovat ve více formách = alelách, kdy gen samotný určuje například barvu květu, ale každá jeho alela (forma) určuje jinou barvu

→ gen pro barvu květu hrachu se vyskytuje v dvou alelách, přičemž jedna určuje červenou a druhá bílou barvu květu

→ gen pro krevní skupiny má 3 různé  alely – alela pro skupinu A, pro B a pro 0

–          v diploidní buňce je každý gen zastoupen dvěma alelami, jedna pochází od otce, druhá od matky

–          alely se mohou vzájemně kombinovat, protože chromozomy jsou přítomny v páru → na jednom z homologických chromozomů bude alela pro skupinu A a na druhém pro skupinu B, kdy výsledná krevní skupina bude AB

–          alely se tak mohou společně podílet na vytvoření konkrétní podoby příslušného znaku

Genom

–          soubor všech genů v buňce, genom eukaryot tvoří dvě složky:

• jaderný genom – soubor genů v buněčném jádře
• mimojaderný genom – soubor genů v mitochondriích a v chloroplastech

–          v genomu člověka se odhaduje počet genů na 30 až 40 tisíc v každé buňce

–          každý gen je úsekem DNA, který obsahuje genetický záznam v podobě pořadí nukleotidů (stavební jednotky DNA )

–          podle gen. informace uložené jako pořadí nukleotidů v DNA se vytvářejí molekuly určitých bílkovin

Genotyp

–          soubor všech alel v buňkách daného jedince

–          každý jedinec má jiný genotyp, i když je to stejný druh

Fenotyp

– vnější projev genotypu, soubor všech pozorovatelných znaků daného organismu

Typy alel a jejich sestavy

–          každý gen se vyskytuje ve dvou formách – alelách, každý rodič předá svému potomkovi pouze určitou alelu, nikoliv celý znak → kombinace alel u potomka určuje konkrétní podobu znaku

–          některé alely se ve výsledném fenotypu nemusí projevit

–          alely se liší svou funkční aktivitou na 2 typy:

• dominantní alela – alela převládá, projevuje se ve fenotypu a překrývá projev druhé alely; značí se velkým písmenem, např. A
• recesivní alela – tato alela je potlačována dominantní alelou, ve fenotypu se může projevit částečně nebo vůbec; značí se malým písmenem, např. a

Sestavy alel

• Homozygotní sestava alel – určitý znak je podmíněn párem shodných alel; AA / aa
• Heterozygotní sestava alel – určitý znak je podmíněn párem odlišných alel; Aa

– podle sestavy alel, které má daný jedinec ve sledovaném znaku, se označuje jako:

• dominantní homozygot – jedinec, jež má ve sledovaném znaku obě alely dominantní, AA
• recesivní homozygot– jedinec, který má ve sledovaném znaku obě alely recesivní, aa
• heterozygot – jedinec, který má ve sledovaném znaku jednu alelu dominantní a jednu recesivní, Aa / aA

Vzájemné vztahy alel

1)     Úplná dominance – projev dominantní alely u heterozygota zcela převládá nad projevem recesivní alely, např. AA (červené květy); aa (bílé květy); Aa (červené květy)

2)     Neúplná dominance – projev dominantní alely nepřevládá zcela nad projevem recesivní alely, žádná z alel se neprojeví v plné míře a heterozygotní sestava alel má odlišný fenotypový projev od obou homozygotních sestav, např. AA (červené květy); aa (bílé květy); Aa (růžové květy)

3)     Kodominance – fenotypový projev obou alel se uplatňuje současně, nezávisle na sobě, např. krevní skupiny: alela A a alela B se u krevní skupiny AB projeví současně

Autozomální dědičnost 

–          dědičnost znaků, které jsou určovány geny umístěnými na autozomech = jsou to tělní chromozomy přítomné u obou pohlaví

MONOHYBRIDISMUS

–          křížení dvou jedinců, při kterém sledujeme dědičnost pouze jednoho genu (jednoho páru alel)

Značení:

P – rodičovská (prenatální) generace

F₁ – 1.dceřinná (filiální) generace – potomstvo generace P

F₂ – 2.dceřinná generace – potomstvo generace F1

Mohohybridismus s úplnou dominancí

Př. křížení rostlin hrachu

–          sledovaný znak je barva květu

–          alela A – červená barva květu, alela a – bílá barva květu

• křížení č.1

–          křížení dominantního homozygota (červené květy) s recesivním homozygotem (bílé květy)

P: AA x aa

F₁: Aa

V generaci F₁ vznikají rostliny s červenými květy, jsou heterozygoti

• křížení č.2

–          křížení dvou heterozygotů (červených, vzniklých v F₁ generaci)

F₁: Aa x Aa

F₂: AA  Aaaa

– genotypový štěpný poměr: 1:2:1

– fenotypový štěpný poměr: 3:1

V generaci F2 vzniká: 75% rostlin s červenými květy

a 25% s bílými květy.

Monohybridismus s neúplnou dominancí

Př. Křížení rostlin kejklířky

–          sledovaný znak je barva květu

–          alela R – červená barva, alela r – žlutá barva, RR – červená, rr – žlutá, Rr – oranžová

• křížení č.1

–          křížení dominantního homozygota (červené květy) s recesivním homozygotem (žluté květy)

P: RR x rr

F₁: Rr

V generaci F₁ vznikají rostliny s oranžovými květy,

jsou to heterozygoti.

• křížení č.2

–          křížení dvou heterozygotů (oranžových, vzniklých v F₁ generaci)

F₁: Rr x Rr

F₂: RR  Rrrr

– genotypový štěpný poměr: 1:2:1

– fenotypový štěpný poměr: 1:2:1

V generaci F₂ vzniká: 25% rostlin s červenými květy, 50% s oranžovými květy a 25% se žlutými květy.

Z výše uvedených křížení lze definovat 2 ze 3 Mendelových zákonů:

1. 1.     Zákon o uniformitě hybridů

– křížením dvou rozdílně homozygotních rodičů vznikají kříženci (hybridi), kteří jsou vždy heterozygotní a fenotypově stejní

1. 2.     Zákon o segregaci alel v potomstvu hybridů

– křížením heterozygotních rodičů vzniká nejednotné potomstvo, jehož genotypy i fenotypy lze vyjádřit poměrem malých celých čísel

DIHYBRIDISMUS

–          křížení dvou jedinců, při němž sledujeme současně dědičnost dvou genů

Př. křížení rostlin hrachu

–          sledované znaky:

• barva květu
  • alela A – červená barva
  • alela a – bílá barva
  • barva semen
    • alela B – žlutá semena
    • alela b – zelená semena

• křížení č.1

–          křížení dvojnásobně dominantního homozygota (červené květy a žlutá semena) s dvojnásobně recesivním homozygotem (bílé květy a zelená semena)

P: AABB x aabb

F₁: AaBb

V generaci F₁ vznikají rostliny s červenými květy a žlutými semeny, jsou to heterozygoti.

• křížení č.2

–          křížení dvou heterozygotů v obou znacích, vzniklých v F₁ generaci.

P: AaBb x AaBb

F₂: AABB, AABb, AAbb, AaBB, AaBb, Aabb, aaBB, aaBb, aabb

– genotypový štěpný poměr:          1 : 2 : 1 : 2 : 4 : 2 : 1 : 2 : 1

– fenotypový štěpný poměr:           9 : 3 : 3 : 1

Vzniká:

9 rostlin s červenými květy a žlutými semeny

3 rostliny s červenými květy a zelenými semeny

3 rostliny s bílými květy a žlutými semeny

1 rostlina s bílými květy a zelenými semeny

–          počet genotypů při dihybridismu je 3² = 9, počet fenotypů 2² = 4, při úplné dominanci

–          u polyhybridismu je počet genotypů 3ⁿ a počet genotypů 2ⁿ při úplné dominanci → 3. Mendelův zákon

1. 3.     Zákon o nezávislé kombinovatelnosti alel

– při vzájemném křížení polyhybridů (mnohonásobní heterozygoti) se alely jednotlivých genů kombinují vzájemně nezávisle, tj. podle pravidel počtu pravděpodobností

Genové interakce

-je to spolupůsobení 2 nebo více genů na vytváření jednoho výsledného fenotypového projevu

1. 1.     Reciproká interakce

–          Alely 2 nebo více genů se podílejí na vzniku několika forem daného znaku, každá kombinace těchto alel má samostatný fenotypový projev

–          Př. Tvar hřebene kura domácího

–          R- podminuje růžicovitý hřeben, P-hráškovitý, RP ořechovitý, rrpp-jednoduchý

–          Křížíme 2 heterozygoty s ořech. Hřebeny

P: RrPp x RrPp

–          9:3:3:1

1. 2.     Komplementarita

–          Spolupráce 2 a více dominantních alel, 2 a více spolupůsobících genů

–          každá z dominantních alel sama znak nevyvolá, jsou nutné obě

Př. Barva květu hrachoru:

– vznik znaku je vyvolán spolupůsobením dvou genů; dominantní alela C řídí tvorbu enzymu, který katalyzuje vznik bezbarvého prekurzoru květního barviva antokyanu (červenofialové barvivo), recesivní alela c tento enzym nevytváří

– dominantní alela R řídí tvorbu enzymu, který přeměňuje prekurzor na fialový antokyan, recesivní alela r tento enzym nevytváří

– ke vzniku květního barviva je nutná přítomnost dominantních alel obou genů a ve všech ostatních případech jsou květy bílé; zkřížení dvou heterozygotů s fialovými květy:

–          fenotypový štěpný poměr 9:7 (fialová:bílá)

1. 3.     Epistáze

–          určitá alela jednoho genu potlačuje projev jiného genu

• recesivní epistáze

– recesivně homozygotní sestava alel epistatického genu je nadřazena nad jakoukoli sestavu druhého (hypostatického) genu

Př. Barva květu šalvěje:

– je řízena dvěma geny – alela P odpovídá za syntézu antokyanu, alela V odpovídá za přeměnu růžového barviva na fialové

P_ V_         – fialová barva květů

P_ vv         – růžová barva květů

pp V_        – bílá barva květů – recesivní epistáze

pp vv        – bílá barva květů

– křížení dvou heterozygotů:

P: Pp Vv x Pp Vv

–          fenotypový štěpný poměr 9:3:4 (fialová:růžová:bílá)

Př. Krevní skupiny systému AB0

– projev dominantních alel I^A, I^B podmiňuje alela H, existuje i velmi vzácná alela h, která v homozygotní sestavě neumožňuje projev alel I^A, I^B, u těchto jedinců je fenotypový projev shodný s jedinci s krevní skupinou 0

hh – epistatický gen

– pokud genotyp tohoto jedince obsahuje alelu I^A  nebo I^B, tak ji předává svému potomkovi a dítě zpravidla získá od druhého rodiče dominantní alelu H a může mít tedy krevní skupinu AB

• dominantní epistáze

– dominantní alela epistatického genu potlačuje projev dominantní alely druhého (hypostatického) genu

Př. Barva květů jiřiny:

– alela A (epistatický gen) potlačuje projev alely B

A_ B_   – žluté květy

A_ bb  – žluté květy

Aa B_  – světle žluté květy

Aabb   – bílé květy

– křížení dvou heterozygotů:

P: AaBb x AaBb

–          fenotypový štěpný poměr 12:3:1 (žlutá:světležlutá:bílá)

1. 4.     Duplicitní interakce

• nekumulativní duplicita

– jeden znak je podmíněn různými geny a k jeho vyjádření stačí jediná dominantní alela jednoho z těchto genů; tyto geny mají stejnou nebo velmi podobnou funkci a předpokládá se jejich stejný evoluční původ, vznikly duplikací jediného genu

Př. Tvar plodů u kokošky pastuší tobolky:

– tvar závisí na dvou genech a stačí pouze jedna dominantní alela, aby rostlina měla trojúhelníkové šešulky

A_ B_        – trojúhelníkové šešulky

A_ bb        – trojúhelníkové šešulky

Aa B_        – trojúhelníkové šešulky

aabb         – oválné šešulky

– při křížení dvou heterozygotů bude fenotypový štěpný poměr 15:1

• kumulativní duplicita

– účinek genů, které určují daný znak, se sčítá (kumuluje), intenzita znaku je odstupňována podle počtu dominantních alel

Př. Zbarvení obilek pšenice:

– podmíněno alelami genů R₁, R₂, R₃. Míra projevu znaku závisí na vzájemném poměru dominantních a recesivních alel bez ohledu na to, ke kterému genu patří. Obilky genotypu R₁r₁, R₂r₂, R₃r₃ budou mít stejné zbarvení, jako obilky genotypu R₁R₁, R₂r₂, r₃r₃.

– na základě kumulativní duplicity vysvětlujeme dědičnost kvantitativních znaků

Vazba genů

–          všechny geny uložené na jednom chromozomu přecházejí do dceřiných buněk společně (jsou na sebe vázány) → vazba genů

–          alely těchto genů nejsou vzájemně volně kombinovatelné a nevznikají všechny teoreticky možné genotyp. Kombinace alel se stejnou pravděpodobností tak jak je tomu u volně kombinovatelných genů

• Vazba neúplná – uplatňuje se u genů, u nichž při meióze dochází ke crossing-overu
• Vazba úplná – crossing-over se neuplatňuje

Vazbová fáze cis

–          na jednom z homologických chromozomů dihybrida leží společně dominantní alely  AB obou příslušných genů, na druhém homologickém chromozomu leží alely recesivní ab

dihybrid AaBb

1.chromozom AB    2.chromozom ab

úplná vazba: gamety ABab

1:1

neúplná vazba: gamety AB AbaB ab

Ab, aB = rekombinované gamety – vzniklé crossing-overem, zastoupeny v menším počtu než gamety rodičovské

Vazbová fáze trans

–          na jednom z homologických chromozomů dihybrida leží alely Ab, na druhém z homologických chromozomů aB

dihybrid AaBb

1.chromozom Ab       2.chromozom aB

úplná vazba: gamety AbaB

1:1

neúplná vazba: gamety ABAbaBab

AB, ab = rekombinované gamety

Mapování genomu

–          metoda studia genomu, pomocí které se zjištuje vzdálenost jednotlivých genů na chromozomu, vychází z teorie vazby genů

–          čím je zastoupení rekombinantních sestav vyšší, tím jsou geny vzdálenější

–          vzdálenost 2 genů na chromozomu=mapová vzdálenost, lze stanovit tak, že se zkříží dvojnásobný heterozygotAaBb s dvojnásobným recesivním homozygotem aabb

–          pokud by geny nebyli ve vazbě, byl by poměr potomků 1:1:1:1, pokud by geny nebyli ve vazbě byl by poměr 1:1:1, pokud je poměr jiný, geny jsou ve vazbě a můžeme zjistit mapovou vzdálenost těchto genů

p= R1 + R2                      x 100

N1 + N2+ R1+ R2

p= mapová vzdálenost

R1, R2 = počet rekombinantních potomků, nižší počet (Aabb, aaBb)

N1, N2= počet potomků s pův. rodičovskou sestavou alel, vyšší počet (AaBb,aabb)

p= Morganovo číslo, udává se v jednotkách cM ( 100 cM= 1 M)

–          může nabývat hodnot od 0- 50 cM

–          0= geny jsou na chromozomu těsně vedle sebe, crossingover není možný

–          50= ukazuje volnkou kombinovatelnost, nachází se na 2 různých chromozomech

–          V lidském genomu odpovídá 1 cM zhruba 1 milionu párů nukleotidů na DNA

Dědičnost kvantitativních znaků= polygenní dědičnost 

Kvalitativní znaky

–          vyskytují se u různých jedinců v různých kvalitách (mají 2 nebo více projevů)

–          např. barva květu, srsti, očí, tvar plodů, semen, krevní skupiny

Kvantitativní znaky

–          liší se u různých jedinců, stupněm (kvantitou) svého vyjádření

–          např. výška a hmotnost jedince, krevní tlak, stupeň inteligence

–          jsou určovány malým počtem genů (nejčastěji jedním) → takové geny mají velký fenotypový účinek = geny velkého účinku/majorgeny

–          jsou určovány spolupůsobením většího počtu genů a každý z nich má na daný znak malý fenotypový účinek = geny malého účinku/polygeny

–          účinky těchto genů se při tvorbě znaku sčítají

–          je-li každý gen zastoupen dvěma alelami, potom počet genotypů je při volné kombinovatelnosti genů roven 3ⁿ, kde n…počet genů

–          u polygenů rozlišujeme alely:

• neutrální – neovlivňují hodnotu kvantitativního znaku
• aktivní – zvětšují hodnotu kvantitativního znaku

–          jedinci s extrémně nízkými ne vysokými hodnotami znaku jsou zastoupeni nejméně často

–          nejvíce jsou zastoupeni jedinci s průměrnými hodnotami daného znaku

–          rozložení četností jednotlivých genotypů odpovídá Gaussově křivce:

–          konečná podoba kvantitativních znaků je dána:

a)     geneticky – kombinací určitých polygenů

b)     vlivem prostředí – např. klimatické vlivy, přítomností predátorů, množství potravy; u člověka výchova, vzdělání; jednotlivé genotypy se mohou fenotypově lišit → proměnlivost

Proměnlivost (variabilita) organismů

–          je podmíněna dvěma faktory

• složením genotypu = dědičná proměnlivost
• vlivem vnějšího prostředí = nedědičná proměnlivost

–          míra dědičné a nedědičné složky proměnlivosti se označuje jako:

Dědivost = heritabilita

_–           hodnota se vyjadřuje pomocí koeficientu dědivosti h² – udává podíl dědičné složky proměnlivosti V_G a celkové proměnlivosti znaku V_P                →                 h²= V_G / V_P

_–           nabývá hodnot 0 až 1, blíží-li se hodnotě 0, převládá vliv prostředí (nedědičné složky)

_–           blíží-li se hodnotě 1, převládá dědičná složka; čím je koeficient dědivosti vyšší, tím větší je vliv dědičné složky na vytváření daného znaku

–          např. výška postavy u člověka má h² = 0,9 (90% dáno geneticky, 10% prostředím), hmotnost člověka je h² = 0,6 (60% dáno geneticky a 40% prostředím)

Článek Základní zákonitosti dědičnosti se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Vyšší rostliny (Cormobionta)

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): adrus

Charakteristika vyšších rostlin

• tělo rostliny (= Kormus) je rozlišené na orgány + vodivá pletiva

= cévnaté rostliny -> rozvádějí vodné roztoky

• mnohobuňečné
• barviva: chlorofyl A, chlorofyl B, xantofyly, betakarotén
• primárně suchozemské -> sekundárně se některé vrátily do moře
• jejich tělo je diferenciované
  • kořen: příjem živin
  • stonek: rozvádí živiny-cévy
  • list: fotosyntéza
  • květ: k pohlavnímu rozmnožování
  • přizpůsobení na souš
    • vodivá pletiva
    • zpevňovací pletiva
    • kutikula
    • rozmnožování: střídání rodozměny
    • heteromorfická rostlina: jiný vzhled gametofytu a sporofytu
      • gametofyt závislý na sporofytu
      • výroba O₂, organických látek -> fotosyntéza
      • většina biomasy
      • určují celkový charakter okolí
      • výroba léků,…

Rozdělení vyšších rostlin

•        Rostliny výtrusné
  • odd. Mechorosty
    • tř. Mechy
    • tř. Játrovky (ne paštiky)

• odd. Kapraďorosty
  • tř. Psilofyty
  • tř. Plavuňe
  • tř. Přesličky
  • tř. Kapradiny
  • ·         Rostliny semenné
    • odd. Nahosemenné
      • tř. Kapraďosemenné
      • tř. Kordaity
      • tř. Cykasy
      • tř. Jinany
      • tř. Jehličnany

• odd. Krytosemenné
  • tř. Jednoděložné
  • tř. Dvouděložné

VÝTRUSNÉ ROSLINY

odd. Mechorosty (Bryophyta)

• nemají pravé orgány, některé mají dokonce ještě stélku
• nejsou vyvinuty cévní svazky-voda proniká difúzí a osmózou
• na přechodu mezi vyššími a nižšími rostlinami
• příklad na Ploníku obecném:
  • jeden z nejdokonalejších
  • rhizoidy, kauloidy a fylzidy
  • nezelený sporofyt (2n naprosto závislý na gametofytu (n)

• Prvoklíček = mezifáze výtrusu a G_n
• Gamety = buňky s bičíky (samčí pohl. org)
  • =Pelatry – vytvoří se na vrcholu G -> Spermatozoid
• Inféra = větší než spermatozoid, nepohyblivá a čeká na spermatozoid v zárodečníku
• spermatozoid se přenese dešť. vodou do zárodečníku
• Zygota -> Sporofyt (není to pokračování kauloidu)
• po odpadnutí čepičky na víčku se výtrusy vysypou a meiózou uniknou Biospóry

• u některých mechorostů je vegetativní rozmnožování

• na listu se utvoří thallia a v tom Gema (= rozmnožovací tělíska)
  • shluky buňek -> uvolnění ->dopadne na jiné místo a vznikne nový jedinec
  • jkl?
  • Výskyt:
    • Rostou na vlhkých místech=vlhkomilné rostliny (nejvíce mechů v lese, na kamenech, skalách, na kůře stromů)
    • Vyžadují kyselou půdu -> jsou indikátory (ukazateli) kyselé půdy => acidofyty
    • V současné době je většina půd kyselých díky kyselým dešťům – můžou být na zahradě
    • Význam mechů a mechorostů:
      • zadržování vody v krajině
      • pokrývají půdu a tím ji zpevňují
      • rašeliník – palivo, hnojivo, lázeňské účely
      • osidlování různých věcí -> průkopníci života (skály,…)
      • Rašeliniště
        • Šumava
        • na místě pevninského ledovce -> glaciální relikty = pozůstaky z doby ledové (ostružiník moruška, mechy, lišejníky, zakrslé břízy a vrby)
        • konzervace těl živočichů -> paleontologie
        • vzácné druhy rašelinišť (Rosnatka okrouhlolistá, Mochna bahenní, Ďáblík bahenní, Bříza trpasličí)

Dělí se na 2 třídy:

• ·         tř. Játrovky
  • o   mají primitivnější stavbu, mají nepatrný prvoklíček
  • o   některé mají stélku, některé lodyžku a lístky – u játrovek jsou lístky ve dvou řadách a nemají střední žebro (tím se poznají od mechů)
  • o   výtrusnice nemá víčko a výtrusy jsou vymršťovány (výtrusnice-tobolka nemá čepičku

Zástupci:

• Porostnice mnohotvárná
  • má lupenitou stélku – vidličnatě větvenou
  • příchytnými vlákny se přichycuje k podkladu
  • na lupenité stélce vyrostou stopkaté terče, na těch se vytvoří pohlavní orgány (gametangia) – jsou samičí nebo samčí
  • v době pohlavního rozmnožování se na stélce vytvoří stopkaté terče – samčí terče (obsahují pelatky) se vytvoří na samčích rostlinách a samičí terče (obsahují zárodečníky) na samičích rostlinách
  • oplozením pomocí vody vznikne sporofyt – nese štět s tobolkou – rozmnožuje se nepohlavně
  • porostnice se také rozmnožuje rozmnožovacími tělísky, které se tvoří v miskovitých útvarech na stélce
• Kapraďovka
  • má lodyžku s lístky

• ·         tř. Mechy
  • o   nikdy nemají stélku, ale části, které vypadají jako orgány
  • o   lístky obrůstají lodyžku ze všech stran
  • o   tobolka mechu má víčko a řada mechů má nezralou tobolku pokrytou čepičkou

Zástupci

• Rašeliníky
  • rostou na rašeliništích (kyselé) a vytvářejí je rozkladem
  • chybí jim příchytná vlákna, od spodu odumírají a rozkládají se a v horní části dorůstají, nahoře je tobolka (štět s tobolkou=sporofyt)
  • v lístcích rašeliníku jsou dva druhy buněk
    • chlorocysty (zelené) – živé, slouží k fotosyntéze díky chloroplastům, jsou menší
    • hyalocysty (bezbarvé) – mrtvé, velké, obsahují otvory-slouží k nabírání vody-„vodní cysterny“
• Ploník ztenčený
  • rostou v lese, horská rašeliniště (ve vlhkých půdách)
  • je běžný, chudší lesní půdy
• Ploník obecný
  • není běžný, je největší-až půl metru

• Travník Schreberův (pokryvnatec)
  • pokrývá lesní půdu, má černohnědou lodyžku
• Dvouhrotec chvostnatý
  • má do hrotu zašpičatělé lístky natočené k jedné straně, chudší lesní půdy
• Bělomech sivý
  • roste na písčitých chudých půdách
  • když vyschne je šedý
  • vytváří bochníkovité útvary, má čepičku, štět s tobolkou nenápadný
• Skrutek vláhojevný
  • kroutí se mu štět, tobolka bez čepičky, je hruškovitá
  • neroste jen v lese, spáleniště, staré zdi
• Měříky
  • velké lístky, řídce porůstají lodyžku
  • jsou z jedné vrstvy buněk
  • roste na výživnějších lesních půdách
• Pramenička obecná
  • vodní mech, čisté, tekoucí i stojaté vody

odd. Kapraďorosty (Pteridophyta)

• typické vyšší rostliny, už mají pravé orgány, mají vyvinuté cévní svazky, v xylému se vyskytují cévice
• výtrusné rostliny, vyskytuje se u nich různotvará rodozměna s převahou sporofytu; gametofyt je drobný s charakterem stélky, avšak je schopen samostatného života, výživou je na sporofytu nezávislý
• různotvará rodozměna -> výtrusy na listech – na spodu jsou výtrusnice, které mají prstence, když praskne, vysypou se výtrusy

výtrus (spóra) n -> prokel nebo výtrusná rostlinka když je to u mechů, je to gametofyt, n -> oplození (pomocí vody) -> zygota 2n -> sporofyt 2n -> redukčním dělením to jde zase na výtrus n

à je to cyklus

• prokel má charakter stélky, může být zelený s autotrofní výživou nebo nezelený (podzemní) se saprofytickou výživou
• na prokelu se vytvoří pohlavní orgány – pelatky a zárodečníky (buď na jedné rostlině=jednodomý prokel nebo zvlášť na jiné rostlině=dvoudomý prokel)

• sporofyt bývá členěn na stonek, listy a pravé kořeny
• rostliny nekvetoucí, ani nevytváří semena
• kapraďorosty se vyskytují v lese, vlhkomilné a stínomilné rostliny
• 2 vývojové větve (dle velikosti listu)
  • Mikrofylní (drobné čárkovité listy)
    • přesličky, plavuňe, psilofyty
• Megafylní (velké listy)
  • Kapradiny
  • Význam kapraďorostů:
    • na ústupu -> malý
    • v ČR jsou převážně v lesích; ve světě jsou převážně v tropech, subtropech
    • největší význam v prvohorách
      • 1. suchozemské rostliny byly psilofyty (silur, devon), a poté kapradiny, Plavuně a Přesličky (vysoké jako stromy)
      • z těl těchto kapraďorostů karbonizací bez přístupu O₂ vzniká černé uhlí
      • Životní cyklus kapraďorostů

Kapraďorosty rozdělujeme na 4 třídy:

• tř. Psilofyta
  • převážně vyhynulé kapraďorosty
  • u nás se nevyskytují, v topických a subtropických oblastech

Zástupci:

• Ryniofyty
  • zcela vyhynulé, fosilní rostliny=zkameněliny
  • vývojový předchůdce vyšších rostlin
  • stonek v zemi měl funkci kořene
  • na nadzemní části se tvořily větve=telomy
  • měly funkci asimilační nebo nesly rostlinné orgány
  • mají stejnotvarou rodozměnu

• tř. Plavuně (Lycopodiopsida)
  • u nás jsou chráněné, jsou vzácné
  • mají dva druhy listů na stonku
    • výtrusné=sporofyty – na nich se vytvářejí výtrusnice s výtrusy, výtrusné listy na konci stonku vytvářejí výtrusnicové klasy=strobily
    • asimilační  – slouží k fotosyntéze=k výživě -> trofofyty, zelené drobné listy, pokrývají stonky po celé délce, drobné listy=mikrofylní rostliny

Zástupci:

• Plavuň vidlačka
  • ve světlých jehličnatých lesích, na okraji lesů
  • výtrusnicové klasy tvoří vidlici
  • má plazivý stonek, na něm vzpřímené větve a na nich výtrusnice
  • je stejnovýtrusná=izosporická – vytváří jeden druh výtrusů -> má jednodomý prokel (pelatky i zárodečníky)
  • životní cyklus

• Vranec jedlový
  • patří do Vraneček
  • drobná rostlina, nemá vlastní stonek, roste v horských oblastech
  • je různovýtrusná=heterosporická – vytváří dva druhy výtrusů -> prokel je dvoudomý
  • hlízovitý podzemní saprofytický prokel

• tř. Přesličky (Equisetorsida)
  • mají v zemi plazivý oddenek – je umístěn vodorovně, vyrůstá na něm spousta svazčitých kořínků, z oddenku vyrůstá lodyha
  • na výtrusech se nacházejí haptery – pentlicovité útvary, slouží k tomu, aby se výtrusy spojovaly do větších celků
  • jsou různovýtrusné, potom samčí a samičí prokely zůstávají blízko sebe -> větší možnost oplození
  • výtrusy jsou samčí a samičí
  • mají zelený dvoudomý prokel
  • oplození pomocí vody – pomocí bičíku ve vodě – vznikne zygota a z ní celá přeslička a ta je sporofytem – nepohlavní generace
  • přesličky nejsou moc rozšířené, nejvíce se vyskytovaly v prvohorách (mohutné stromy, zanechali černé uhlí) a třetihorách (hnědé uhlí, před 10 miliony let)

Zástupci:

• Přeslička rolní
  • vytváří během roku 2 lodyhy:
    • jarní lodyha – je hnědá a nefotosyntetizuje, má heterotrofní výživu, má funkci rozmnožovací-vytvoří se výtrusnicový klas a ten obsahuje výtrusnice s výtrusy, když dozrají tak zanikne a z oddenku pak vyroste letní lodyha
    • letní lodyha – zelená, nevytváří výtrusy, má fotosyntetickou funkci, vytváří zásoby organických látek do oddenku, aby se jimi mohla na jaře vyživovat lodyha jarní, obsahuje v buněčné stěně

• Haptery se za vlhka stáčí – umožňují výhodné šíření výtrusů ve shlucích
  • důležitost skrze pohlaví
    • + -> samičí prokel
    • – -> samčí prokel
• Přeslička lesní a bahenní
  • nemají jarní a letní lodyhu

• tř. Kapradiny (Polypodiopsida)
  • v ČR jsou byliny; ve světě převážně stromy (Hawai)
  • především v jehličnatých lesích
  • existují i vodní kapradiny: Marsilka čtyřlistá
  • velké složené listy=megafylní
    • jsou většinou jednozpeřené, dvakrátzpeřené nebo třikrátzpeřené
    • velké listy tvoří současně funkci fotosyntetickou a také nesou výtrusnice s výtrusy=trofosporofyty=funkčně nerozlišené listy
    • složené listy vyrůstají z oddénku, mladé listy jsou spirálovitě stočené a pokryté šupinkami, lépe z nich stéká voda z oddenku
• představují sporofyt, výtrusnice na spodní straně listu, seskupeny v tzv. výtrusné kupky (soubor výtrusnic) – každá je kryta blanitým krytem zvaným ostěra-jeden z poznávacích znaků kapradin
  • každý výtrusnice má na povrchu prstenec (anulus) – má silnou buněčnou stěnu
    • ten slouží k otevírání výtrusnice a vypadnou výtrusy, z výtrusu se vytvoří prokel (má charakter stélky), je jednodomý
    • když začne vysychat, tak se pruh buněk začne napřimovat a praskne

• podíleli se na vzniku černého uhlí – vzniká dehet, vyrábí se z něj koks
• životní cyklus Kapraď samce:
  • sporofyt (výtrusnice) -> výtrusy (stejný typ) -> gametofyt (jen jeden prokel) -> zárodečníky a pelatky -> oosféra + spermatozoid -> O! -> zygota

Zástupci:

• Kapraď samec
  • má dvakrátzpeřené listy
  • ostěra má tvar ledviny
• Papratka samičí
  • listy má složitější, třikrátzpeřené
  • ostěry má protáhlé, čárkovité
• Osladič obecný
  • jednodušezpeřené listy
  • výtrusnicové kupky jsou bez ostěr
  • skalní kapradina
• Sleziník zední
  • na kamenných zdech v těch spárách
  • drobná kapradina, nejmenší
  • existuje i sleziník červený a ten má kupky červené
• Hasivka orličí
  • může mít až 2 m, největší kapradina u nás
  • dvakrát až třikrát zpeřené listy
  • jedovatá rostlina
  • ve vyšších i nižších místech v borech
• Žebrovice různolistá
  • má dva druhy listů, na úzkých listech se vytvářejí výtrusy a na širších listech je funkce asimilační
  • horská kapradina, stinná
• Marsilka čtyřlistá
  • roste ve vodě, má dlanitě zpeřené listy, 4 lístky v listu

• Jelení jazyk celolistý
  • výtrusnice se nacházejí na spodní straně listu při okraji, jazykové nedělené listy
  • pokojová kapradina, ale roste i v lese
• Parožnatka
  • pokojová kapradina (Platycerium)
• Nephrolepis
  • pokojová kapradina

SEMENNÉ ROSTLINY (SPERMATOPHYTA)

• vývojově nejdokonalejší skupina vyšších cévnatých rostlin
• všechny kvetoucí rostliny a jehličnany
• rozmnožují se pomocí semen
• květ je rozmnožovací orgán, slouží k pohlavnímu rozmnožování
• semeno se vytváří z vajíček, když dojde k oplození
• nahosemenné rostliny mají nahá semena
• krytosemenné rostliny mají semena ukryta v plodech
• Znaky:
  • sporofyt převažuje nad gametofytem, gametofyt je zcela závislý na sporofytu
    • gametofyt je uvnitř výtrusnice nebo výtrusu (=> mikroskopický)
• heterosporia = tvorba 2 funkčně i vzhledově odlišných výtrusů (samčích a samičích) na sporofytech
  • samčí – výtrusnicové listy = tyčinky
  • samičí – výtrusnicové listy = plodolisty-srůstem vytvoří pestík
  • výtrusnicové listy mají listový původ, ale ne vzhled listu
• semeno = zárodek přežívající nepříznivé podmínky
• oplození nepotřebuje vodní prostředí

• odd. Krytosemenné
  • vajíčka v pestíku
  • květní obaly
  • uvnitř plod
  • vrchol: třetihory-čtvrtohory
  • odd. Nahosemenné
    • vajíčka volně na plodolistu
    • žádné květní obaly
    • semena nejsou součástí plodu
    • vrchol: druhohory
    • Životní cyklus:

• * součástí semene
• Části semene:
  • zárodek = embryo
  • pletivo = endosperm
  • osemeník
  • 1 semeno vznikne přeměnou 1 vajíčka
  • přečká zimu -> v příznivých podmínkách vyklíčí
  • Oplození:

• láčka se dostane do zárodečníku -> využití pouze 1 oosféry a 1 sperm. buňky => zygota, a pak zárodek
• Stavba semene

odd. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)

• vytvářejí nepravé květy
• květ je vytvořen jen z pohlavních orgánů – jsou jednopohlavné

květy:

• samčí – pouze tyčinka
• samičí – vytvořen z plodolistu
• tyčinky i plodolisty mají plochý tvar, jsou listového původu (šupiny)
• plochá tyčinka nese prašná pouzdra a z nich se vyprašuje pyl
• plodolist nese dvě nebo více vajíček, jsou nahá, vyrůstají volně na plodolistech
• květy samčí i samičí se většinou sdružují a vytvářejí šišticovitá květenství
• opylení = přenos pylu – zajišťováno větrem -> rostliny větrosnubné
• jsou to rostliny jednodomé (borovice, většina jehličnanů), ale některé i dvoudomé (tis červený)
• nahosemenné rostliny jsou dřeviny
• listy
  • velké složené (cykasy, kapraďosemenné rostliny-vyhynulé)
  • malé jednoduché (jinany-vějířovitý list, jehličnany-jehlice)
  • nastává u nich jednoduché oplození – větrem
    • při opylení se pyl zachycuje přímo na povrchu vajíčka, vytvoří pylovou láčku, ta pronikne otvorem klovým do vajíčka, ve vajíčku se nacházejí zárodečníky a v každém zárodečníku je jedna vaječná buňka
    • pylová láčka, která pronikne do vajíčka, obsahuje 2 spermatické buňky a pouze jedna oplodí vaječnou buňku, druhá zanikne
    • po oplození vaječné buňky se vajíčko přemění na semeno (nahé)

součásti semene:

• v semeni se vytvoří zárodek nové rostliny=embryo – vytvoří se ze zygoty a je 2n
• živé pletivo=endosperm – živiny a zásobní látky pro vývoj zárodku, je n
• osemení – z vaječných obalů, 2n
• nahosemenné klíčí více dělohami
• nemají květní obaly a blizny, pyl má měchýřky

Rozdělení nahosemenných rostlin:

• tř. Kapraďosemenné (Lyginodendropsida)
  • v prvohorách, od druhohor vymřelé
  • fosilní rostliny
  • listy se podobaly kapradinám
  • nejprimitivnější nahosemenné rostliny = lyginodendrové
  • považují se za předchůdce krytosemenných rostlin
• tř. Kordaity
  • vymřelé (mladší prvohory) – fosilní rostliny
  • vysoké stromy (až 30 m)
  • listy se podobaly jehličnanům-jednoduché, úzce podlouhlé listy se souběžnou žilnatinou
  • pojmenovány podle mykologa A. J. Cordy
  • podílely se na vzniku černého uhlí
• tř. Cykasy (Cycydopsyda)
  • druhohory až recent
  • nízké dvoudomé stromy, někdy i keře
  • rostliny teplomilné, tropy a subtropy
  • mají složené, velké zpeřené listy jako mají palmy (až 6 m dlouhé)
  • jsou to dvoudomé dřeviny, v mládí jsou listy spirálovitě stočené
  • pokojové cykasy nevytvářejí kmeny, jejich kořeny žijí v symbióze se sinicemi (vážou dusík)
  • na jednom plodolistu je více vajíček
  • vypadají jako palmy
• tř. Jinany (Ginkopsida)
  • český zástupce je Ginkgo biloba = Jinan dvoulaločný
  • pochází z Číny, jihovýchodní Asie
  • parkový strom, je opadavý
  • listy vyrůstají na brachyblastech (zkrácená větévka), jsou ploché, dvoulaločné, žilnatina je vidličnatá
  • habitus=celkový vzhled
  • rostlina dvoudomá
  • dužnaté semeno podobné peckovici = semenná peckovice
  • u nás nedosahují rozmnožovací fáze, pouze vegetativní
  • obsahuje v sobě látky, které se používají do lékařských výrobků, látky způsobují rozšiřování cév (flavonoidy)
  • semena po opadu žloutnou a odporně páchnou
  • k opilení dochází větrem, oplození zajišťují mnohobičíkaté spermatozoidy
• tř. Jehličnany (Pinopsida)
  • nejpočetnější skupina nahosemenných rostlin
  • vytvářejí lesní porosty, dřeviny – stromy, keře
  • spíše v chladnějších oblastech (tajga)
  • gametofyt redukovaný – celá rostlina je sporofyt a když kvete vytváří gametofyt
  • z prvohor – karbon a perm
  • lesy, parky, zahrady
  • vajíčka na svrchní straně ploché semenné šupiny
  • na plodolistu jsou 2 vajíčka
  • jednoděložné
  • listy jsou drobné (= mikrofylní), jehlicovité nebo šupinovité, často vyrůstají na brachyblastech
  • keře jsou velké 1 m, stromy až 140 m = mamutí
  • charakteristicky voní, ve dřevě a v listech jsou pryskyřičné kanálky (tis je nemá)
    • vytváří se v nich pryskyřice – odpuzuje nějaké živočichy, když uschne, je z ní smůla, vytvořil se z ní nerost jantar
    • silice se používá k výrobě terpentýnu, smůla k výrobě kalafuny
    • šíření semena ze šištice – semena často opatřena křídlem (anemogamie, anemochorie) nebo kolem semene může být dužnatý obal=míšek -> zoochorie
    • šištice jsou odděleného pohlaví
      • v samčích šišticích jsou prašná pouzdra s pylem
      • samičí jsou vytvořeny z plodolistů a obsahují vajíčka (jsou většinou po 2, menší)
      • samčí šištice – tyčinky (nitka + 2 prašná pouzdra), v nich jednobuněčná haploidní pylová zrna (mikrospory) se vzdušnými vaky -> větrosnubné
      • samičí šištice = zdřevnatělá šiška (pozůstatek plodolistů)
        • 2 typy šupin:
          • větší = semenné – bývalé plodolisty
          • menší = podpůrné
        • většina jehličnanů je jednodomá (tis je dvoudomý)
        • listy mají silnou kutikulu, v jehlicích jsou pryskyřičné kanálky a zanořené průduchy
        • celá rostlina je sporofytem (nepohlavní generace, je diploidní)
        • podílely se na vzniku hnědého uhlí
        • využití jehličnanů:
          • okrasné stromy v parcích, vánoční stromky
          • koření (jalovec), vonné silice, kalafuna na smyčce (borovice), terpentýn, pálenka borovička (jalovec)
          • dřevozpracující a papírenský průmysl (smrk, modřín, borovice)

Zástupci jehličnanů:

Čeledi:

• Borovicovité

Borovice:

• Borovice lesní
  • v borových lesích-bory
  • má jehlice po dvou ve svazečcích na brachyblastech, nejsou příliš dlouhé, oranžová borka
  • vytváří dřevnaté nerozpadavé šišky
  • vytváří samčí a samičí šištice
  • hluboký kořen – roste na chudých půdách
  • Borovice černá
    • u nás není původní
    • má delší jehlice po dvou
    • má jinou šišku
    • má dočerna zbarvenou kůru
    • Borovice vejmutovka (hedvábná)
      • má jemné jehlice, ve svazečcích po pěti
      • šiška má na konečcích bílé štítky
      • Borovice kleč
        • kosodřevina – má charakter keře
        • u nás původní, v Krkonoších
        • nad horní hranicí lesa, nad 1100 m
        • jehlice po dvou, moc se neliší od borovice lesní
        •  plazí se po zemi, odolá náporu sněhu, větru
        • Borovice blatka
          • rašeliniště, u zemí kde je bažinatá půda
          • má charakter stromu
          • Borovice limba
            • tatranský a alpínský druh-horský
            • jehlice ve svazečcích po pěti

Smrky:

-jehlice obrůstají větvičku, vyrůstají na výstupcích

• Smrk ztepilý (obecný)
  • u nás původní
  • v podhorských polohách, kolem 1000m n. m.
  • i v nižších polohách se vyskytují smrkové monokultury=vysázené člověkem
  • koření mělce-když je velký vítr vyvrací se, borovice se spíše zlomí
  • Smrk pichlavý (stříbrný)
    • u nás nepůvodní
    • hodně pichlavé jehlice
    • vysazuje se stříbrná forma
    • dřevnatá zralá šiška visí dolu
    • Smrk omorika
      • štíhlý smrk z jižní Evropy
      • na spodu jehlice jsou dav bílé proužky, obrůstají dokola

Další:

• Jedle bělokorá
  • má šedou hladkou kůru, šedá borka
  • jehlice jsou ploché, nejsou ve svazečcích, na rubu 2 bílé proužky
  • šišky vzpřímené, rozpadavé, šiška nespadne, na stromě se rozpadne a vylétají z ní semena
  • citlivá na znečištění prostředí
  • v červeném seznamu=seznamy ohrožených druhů rostlin i živočichů-jsou chráněné
  • u nás původní
  • Douglaska tisolistá
    • u nás není původní
    • velmi se podobá jedli, ale poznáme ji podle šišky, jsou na ní ostruhy a padá na zem
    • Modřín opadavý
      • jehlice ve svazečcích na brachyblastech, opadavé
      • kvalitní dřevo
      • odolný vůči znečištění
      • jednodomý jehličnan
      • je světlomilný-potřebuje světlo
      • Cedr
        • podobá se modřínu
        • má velmi kvalitní dřevo a voňavé (ve středověku se z něj stavěly lodě)
        • je národním stromem Libanonu
        • neopadává, má zajímavé šišky
        • kvete na podzim, ostatní z jara, dožívá se 900 let
        • Cypřišovité

-obsahují toxiny

-pocházejí ze středomoří

-šupinovité listy

• Túje = Zerav
  • v parcích, živé ploty, dovezený
  • protáhlá šiška
  • Cypřiš
    • okrasný, u nás málo
    • kulatá šiška
    • Cypříšek
    • Jalovec obecný
      • u nás původní, ale málo-ohrožený druh
      • tmavě modré dužnaté šištice, dvoudomý
      • suché stráně, je to keř nebo nízký strom
      • koření, výroba destilátů (borovička)
      • Jalovec chvojka klášterská
        • jedovatý druh
        • na hřbitovech, v parcích, okrasný
        • Tisovité
          • Tis červený
            • u nás původní
            • strom (silný kmen a mohutná koruna) nebo keř
            • dvoudomý jehličnan
            • jedovatý
            • nemá pryskyřičné kanálky takže nevoní
            • semeno se tvoří na samičí rostlině
            • kvalitní dřevo
            • chráněný (silně ohrožený)
            • trusem ptáků se semena rozmnožují
        • Blahočetovité

-nejstarší skupina jehličnanů

-u nás se vysazují jako pokojové rostliny

• Blahočet
  • jižní polokoule
  • pokojový smrček nebo pokojová jedlička
  • Wollemie
    • živoucí fosilie
    • Austrálie
    • botanické zahrady
    • Tisovcovité

-původním domovem je Severní Amerika

-mohutné stromy, výška přes 100m

-podélně rozpraskaná kůra

-dožívají se vysokého věku

-mají jehlicovité listy

• Tisovec
• Sekvoje
• Metasekvoje

odd. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)

• nejdokonalejší skupina rostlin
• vývojově nejmladší
• nejrozšířenější, tvoří největší část rostlinného pokryvu země
• kolem 300 000 druhů
• rozšířily se do nížin, vysokých hor, některé jsou i vodní-všechna prostředí kde jsou podmínky pro život
• nejlépe vyvinutá pletiva a orgány (největší diferenciace)
• v cévních svazcích se vyskytují cévy

• mají vyvinuté pravé květy, skládají se z:
  • květní lístky: kalich a koruna (když jsou rozlišené), u tulipánu okvětní lístky
  • pohlavní orgány-srostlé plodolisty: pestík (blizna, čnělka a semeník->tam jsou vajíčka) a tyčinka (nitka a prašník->tvoří se tam pyl)
  • mohou mít oboupohlavní květy, ale některé jednopohlavní
  • prašníkové květy = samčí květy
  • pestíkové = samičí květy
  • některé jsou jednodomé (bříza, buk, dub, kukuřice), některé dvoudomé (kopřiva)
  • opylení větrem = větrosnubné (trávy, dřeviny, dub, buk, bříza) a opylení hmyzem = hmyzosnubné (to je většina)-poznáme podle květních lístků, hmyzosnubné mají barevné listy
  • mají dvojité oplození:

zralý zárodečný vak

• oplodňuje se vaječná buňka (haploidní) -> vzniká diploidní zygota
• druhé oplození je oplození centrálního jádra (diploidní) -> když se oplodí vznikne oplozené centrální jádro (3n-triploidní)

->spermatické buňky oplodí oosféru a centrální jádro

->po oplození se vajíčko přemění v semeno a ze semeníků vznikne plod

– plod je rozmnožovací orgán, protože obsahuje semena

– semeno má 3 části:

• v semeni je zárodek nové rostliny, ten vznikne ze zygoty a je 2n (embryo) – má jednu nebo dvě dělohy -> podle toho jsou jednoděložné nebo dvouděložné – dělohy jsou zásobní orgány, dělohy jsou první listy
• dále je v semeni živné pletivo, které vzniká z oplozeného centrálního jádra a je 3n
• třetí část v semeni je osemení – má ochranou funkci, vzniká z vaječných obalů a je 2n

• plody jsou:
  • dužnaté
    • peckovice
    • malvice
    • bobule
• suché
  • pukavé (lusk, šešulka, šešule)
  • nepukavé (nažka – žalud, kaštan, bukvice, pampeliška; obilky – u trav; oříšek – líska)
  • poltivé (tvrdka – hluchavka; dvounažka – javor; struk – ohnice)
  • souplodí = soubor plodů z jednoho květu – květ má více pestíků (malina, ostružina, jahoda)
  • plodenství – mají všechny hvězdnicovité rostliny – mají úbor a z toho to vzniká
  • stonek
    • dřevnatý – dřeviny
    • dužnatý – byliny
    • některé jsou:
      • monokarpické
        • efeméry
        • jednoleté
        • ozimy (žito, ječmen)
        • dvouleté (mrkev, divizna)
• polykarpické=víceleté
  • to jsou všechny dřeviny
  • když to jsou byliny => trvalky

Systém krytosemenných rostlin:

odd. Krytosemenné rostliny

2 třídy:

• jednoděložné
• dvouděložné
  • tř. Jednoděložné (Liliopsida)
    • vývojově mladší
    • 1 děloha -> klíčení -> 1 list
    • kořen: hlavní zaniká a nahrazují ho náhradní svazčité (adventivní) kořeny – stejně silné
    • stonek: neuspořádané cévní svazky bez kambia – stonek netloustne

• květy: mají okvětí (není kalich)
  • nerozlišený květní obal
  • okvětní lístky: násobek 3 (tyčinky i pestíky), počet lístků 6, mají trojčlenné květy-jsou po třech
  • listy: jednoduché, řapík chybí=přisedlé
    • žilnatina souběžná, obloukovitá

Čeledi jednoděložných rostlin:

• LILIOVITÉ
• AMARYLKOVITÉ
• KOSATCOVITÉ
• VSTAVAČOVITÉ
• ŠÁCHOROVITÉ
• SÍTINOVITÉ
• LIPNICOVITÉ

• tř. Dvouděložné (Magnoliopsida)
  • vývojově starší
  • 2dělohy na zárodku->klíčení -> 2 listy
  • kořen: hlavní + postraní kořeny (různě silné)
  • stonek: cévní svazky v kruhu

• boční cévní svazky mají xylém a floém a mezi nimi je proužek kambia->způsobuje tloustnutí stonku
• květ: kalich + koruna (rozlišené květní obaly), okvětní lístky: násobek 4 nebo 5 – pětičetné, čtyřčetné-řepka olejka)
• listy: jednoduché i složené, řapíkaté, čepel; žilnatina zpeřená nebo dlanitá

Čeledi dvouděložných rostlin:

• ŠÁCHOLANOVITÉ
• LEKNÍNOVITÉ
• PRYSKYŘNÍKOVITÉ
• MÁKOVITÉ
• BUKOVITÉ
• BŘÍZOVITÉ
• VRBOVITÉ
• HVOZDÍKOVITÉ
• MERLÍKOVITÉ
• BRUKVOVITÉ
• RŮŽOVITÉ
• BOBOVITÉ
• MIŘÍKOVITÉ
• BRUTNÁKOVITÉ
• LILKOVITÉ
• KRTIČNÍKOVITÉ
• HLUCHAVKOVITÉ
• HVĚZDNICOVITÉ

Článek Vyšší rostliny (Cormobionta) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Kapraďorosty; Nahosemenné rostliny

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Gabi

Vyšší rostliny
Jsou to primárně suchozemské autotrofní organismy, cévnaté. Tělo (= kormus) je rozděleno na orgány → kořen, stonek a list.
Rozmnožování – pohlavní i nepohlavní. Pohlavní – splynutím gamet (oosféra + spermatická buňka / spermatozoid). Nepohlavní – výtrusy (sporami) → izosporie (1 typ výtrusů) / heterosporie (2 typy – větší a menší)
Rodozměna – sporofyt (diploidní část) dominuje nad gametofytem (haploidní; redukován). U vývojové vyšších je gametofyt zcela závislý na sporofytu, u krytosemenných rostlin redukovaný na pohlavní buňky.

Kapraďorosty
→ doména Eukaryota, říše Rostliny, vývoj. větev Vyšší rostliny, vývoj. stupeň Kapraďorosty; oddlěnení – Plavuně, Přesličky, Kapradiny a Prvosemenné (vyhynulé)
Cévnaté výtrusné rostliny. Sporofyt převládá, gametofyt redukovaný na úroveň stélky, výživou netávislý. Sporofyt členěn na stonek, kořen a listy.
Listy – mikrofyly – 2 typy – asimilační, výtrusnicové → trofofyly, sporofyly
– megafyly – plní funkci asimilační a nesou výtrusnice → sporotrofofyly
Rozmnožování:
nepohlavní – izosporie
– heterosporie – 1 malá samčí spora, 1 velká samičí. Gametofyt je dvoudomý.
Pohlavní – na gametofytu se v gametangiích tvoří pohlavní buňky, po oplození ze zygoty vyrůstá sporofyt.
Plavuně
Výtrusné cévnaté rostliny. Stonek je nečlánkovaný, vidličnatě větvený. Listy – mikrofyly – trofofyly (zelené, asimilační) a sporofyly (hnědé, výtrusnicové, většinou se sdružují do šištic)
Životní cyklus:
Spora (výtrus) – jednobuněčný útvar s haploidním počtem chromozomů, se dostává do vlhké půdy (bez přímého sl. záření), klíčí v prokel (= prothalium) – mikroskopický útvar, podzemní, saprofytický (= rozkladač), roste několik let, jedno- nebo dvoudomý. Gametangia – pelatky (anteridia) a zárodečníky (archegonia) – se tvoří až po 10 – 15 letech → spermatozoidy a vaječné buňky. Brzy po oplození odumírá gametofyt. Roste zelená rostlina → sporofyt. Vytváří se výtrusnice, meiozou vznikají výtrusy.
Spory, prokel a gametangia → gametofyt; rostlina a výtrusnice → sporofyt.
Zástupci: plavuně, vrance a vranečky
Plavuň vidlačka, vraneček brvitý (netvoří šištice)
Přesličky
Vytrvalé cévnaté výtrusné rostliny, bylinný vzrůst (1,5m – recentní; fosilní → stromovité, až 30m). Inkrustované křemičitany.
Tělo – plazivý stonek, adventivní kořeny, přeslenítě větvená lodyha (některé přesličky – 2 druhy lodyh → jarní hnědá – generativní, žije z asimilátů; letní zelená → asimilace), listy – mikrofyly
trofofyly – šupinovité, zelené.
sporofyly – tvoří koncový klas, na spodní straně vakovité výtrusnice (sporangia).
Životní cyklus:
Výtrusy se díky hapterám (= výběžkům) splétají do shluků. Výtrusy jsou nerozlišené (izosporie). Klíčí v zelený lupenitý prokel – ten nese jen jeden druh pohl. orgánů (pelatky, zárodečníky), autotrofní. Bičíkaté spermatozoidy jsou ve vodním prostředí přeneseny na zárodečníky (chemická navigace oosféry), vzniká zygota. Vyrůstá lodyha, na ní výtrusný klas s výtrusy.
(Sporangiofor = nosič sporangia)
Zástupci:
přeslička rolní, přeslička bahenní

Kapradiny
Fosilní stromovité, recentní bylinný vzrůst (ale v tropech stromovité). Listy – megafyly – trofosporofyly. V mládí circinálně stočené. Stonek je redukovaný jen na oddenek (v tropických oblastech neredukovaný). Výtrusnice uspořádané do tzv. výtrusných kupek na spodní straně listu, jsou kryté ostěrou – tenká blanka s prstencem ztlustlých buněk po obvodu.
Tělo – zelený megafyl s výtrusnicemi, podzemní stonek – oddenek, adventivní kořeny.
Životní cyklus:
Výtrus klíčí v prokel. Ten je většinou nadzemní, srdčitého tvaru, vývoj trvá několik let. Oboupohlavný, lupenitý a zelený. Na jeho spodní straně se vyvíjí pelatky a zárodečníky, spermatozoidy jsou mnohobičíkaté. Po oplození roste zelená rostlina, na ní vznikají sporangia, meiozou vzniknou spory.
Zástupci:
Kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, sleziník routička

Semenné rostliny
Vyšší cévnaté rostliny, vývojově nejdokonalejší. Sporofyt převládá nad gametofytem (G je součást S, je na něm závislý). Oplození není závislé na vodním prostředí. Činností kambia se může vyvíjet sekundární xylém = druhotné dřevo. Tvoří semena = mnobuněčné útvary sloužící k pohlavnímu rozmnožování. Význam semen – ochrana zárodku, přečkání nepříznivých podmínek, více možností rozmnožování rostliny.

Nahosemenné rostliny
Srovnání s krytosemennými:
Vajíčka volně na plodolistech ´ v pestíku
1 spermatická buňka ´ 2 spermatické buňky
semena nahá, volně na šupinách ´ semena kratá plody
xylém je tvořen tracheidami ´ tracheje
Þ NetvoYí pravé kvty, vají
ka le~í voln na megasporofylech (plodolistech) a nejsou kryta kvtními obaly. NevytváYí pravé plody, nkteré druhy tvoYí útvary podobné plodom  tzv. semenné plody (jinan dvoulalo
ný; zdu~natlé osemení).
Systém:
Eukaryota → Rostliny (Plantae) → vývoj. stupeň Nahosemenné → oddělení: Kapraďosemenné; Cykasy; Jinany; Pinofyta → třída Kordaity; Jehličnany (Konifery)
Cykasy
Nahosemenné, dvoudomé. Nejstarší organismy, většina vyhynula v druhohorách. Vzhledově podobné palmám.
Listy většinou stálezelené, velké a kožovité. Šištice nesou semena, jsou velké a barevné.
Kořeny – 1 hlavní kulovitý, vzhůru rostoucí korálovité kořeny. Odolný proti ohni.
Cykasy jsou přizpůsobené opylení brouky. Jedovaté.
Zástupci:
cycas circinalis

Jinany
Dvoudomé (pyl a semena vznikají na jiných rostlinách).
Pouze 1 zástupce – jinan dvoulaločný (ginkgo biloba) → živoucí fosilie. Nemá květy ani plody.

Jehličnany (Konifery)
Nahosemenné dřeviny s jehlicovitými nebo šupinovitými listy. Stálezelené, většinou stromy, keře vzácně. Produkují pryskyřici (v listech, primární kůře a dřevě jsou pryskyřičné kanálky → rychlé zahojení poranění. Listy – epidermis kryta silnou kutikulou, průduchy ponořené pod ní Þ menaí ztráty vody. Dlouhý rozmno~ovací cyklus, více dloh (5  30).
Jednopohlavné šištice:
samčí – mikrostrobily – tvořené plochými tyčinkami, tvorba velkého množství pylu, pylová zrna mají vzdušné vaky. Ve spodní části stromu. Skládá se z nitky a tyčinek.
Pylové zrno se zachycuje přímo na vajíčku, po několika měsících klíčí v pylovou láčku a uvolňují se 2 spermatické buňky, dochází k oplození pouze 1 z nich, 2. zaniká. Ze zygoty vzniká zárodek, z oplozeného vajíčka semeno, endosperm v semeni je haploidní.
samičí – megastrobily – v horní části stromu, tvořené semennými a podpůrnými šupinami. Semenné nesou vajíčka. 1. rok jsou fialové, probíhá opylení. 2. rok zelené → oplození a vznik semen. 3. rok dřevnaté – dozrávání semen, otevírání šištic a opadávání.
Stavba – centrální vřeteno šištice nese plodolisty (semenné šupiny), pod nimi jsou menší podpůrné šupiny. 2 nahá vajíčka jsou volně položena na plodolistu.
Stavba jehlice – na povrchu pokožka krytá kutikulou, pod ní hypodermis. Průduchy jsou zanořené pod kutikulou. Pod Hypodermis je asimilační parenchymatické pletivo, v něm vedou pryskyřičné kanálky. Cévní svazky uprostřed ohraničuje endodermis.
Zástupci:
borovice – borovice černá, borovice vejmutovka, borovice lesní
smrky – smrk ztepilý, smrk pichlavý (stříbrný)
jedle – jedle bělokorá, jedle obrovská
modříny – modřín opadavý, modřín japonský
jalovce – tis obecný, jalovec obecný
zerav východní (túje), cypřiš, cedr, sekvoje
Životní cyklus borovice:
V prašných pouzdrech samčích šištic dozrávají pylová zrna, dělením vznikají vegetativní a generativní buňky → samčí prokel a spermatická buňky.
Vajíčka vznikají na bázi semenné šupiny na samičí šištici. V obalu vajíčka je otvor klový. Dělením zárodečného vaku vzniká samičí prokel (enkosperm), v něm se vznikají zárodečníky, v každém z nich je vaječná buňka.
K opylení dojde přenosem pylu (→ sperm. buněk) na vajíčko. Vzniká semeno. (Někdy napodobuje nažku nebo např. bobuli – jinan).
V semeni je ukryto embryo a endosperm. Zraje v šištici, ta se po zdřevnatění otevírá. Semeno klíčí v malou rostlinu.

Článek Kapraďorosty a nahosemenné rostliny se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Smyslové orgány

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): ivush

– vnímáni vnějších podnětů

– vnímání vnitřních podnětů (z útrob)

• interoreceptory – tlak krve, obsah látek v krvi (O₂, CO₂)
• proprioreceptory – přijímají podněty ze svalů, šlach a kloubů
• exteroreceptory – (dálkové – zrak, sluch; dotykové – chuť, hmat)

– vzruch, který proudí nervovými zákruty senzitivní, dostředivé dráhy to vedou do koncového mozku, v mozkové kůře se to zpracovává, dochází k analýze a další reakci

1. Fotoreceptor – zrakové ústrojí
   – zisk až 80 % informací

– předmětem vnímání je světlo (elektromagnetické vlnění) – buď vyzařuje předmět nebo ho odráží

– bíle světlo se skládá z několika světel, můžeme ho rozložit hranolem

– lidské oko může zpracovávat viditelné spektrum toho světla 400 – 700 nm (čeněk oznámil, že zítra máme fyziku)

– oko (oculus) ophtalmus – oční bulva

bělima – sclera

– vazivový obal, trží oko pohromadě, dodává mu pevnost, „bílá vrstva“

rohovka – cornea

– ústí dozadu nerv, upínají se na ní okohybné svaly

chorioidea – cévnatka

– bohatě protkaná cévami, zabezpečuje výživu oční koule

– vepředu přechází v řasnaté tělísko – corpus ciliare

– na něm je zavěšená čočka – lens

– čočka je vyklenutá (směrem dozadu)

duhovka – iris

– obsahuje pigment, který dává zabarvení

– uprostřed je otvor – zornice – pupila – reguluje množství světla

sítnice – retina

– světločivé buňky

• tyčinky 120 milionů – černobílé vidění, rhodopsin – senzitivní látka, oční purpur, vzniká z vitamínu A (retinol) – z betakarotenu
• čípky – jednotky miliónů (tři miliony); je třeba dostatečná intenzita světla

– sítnice – slepá skvrna: místo, kde odstupuje nerv -> nejsou tam buňky
– žlu

– vnitřní část víčka přechází do blanky – spojivky

– řasy a obočí jako ochrana

– optickou soustavu tvoří: rohovka, čočka, sklivec a obraz se tvoří na sítnici (zmenšený, převrácený)

– světločivé buňky převedou světlo na vzruch a ten se šíří do kůry (do týlního laloku)

– akomodace = schopnost čočky měnit dálku zaostření pomocí řasnatého tělesa

– 40 – 50let přestává funkce čočky – stařecká dalkozrakost – presbyopie – vetchozrakost

– ostření na blízko bude široká, na daleko bude více zploštělá

– bliízkké předměty se promítají za sítnicí (může být způsobené vadou) – korekce je spojkami

– dalekozrakost – hypermetropie

– strabismus – šilhání – okohybné svaly nepracují tak, jak by měly (povolené, špatné ovládání) – korekce – zakrývá se okluzorem zdravé oko, aby se nemocné naučilo pracovat

– astigmatismus – špatné zakřivení rohovky

šedý zákal – katarakta – zakalí se čočka a přestane plnit svoji funkci a nevidíte

zelený zákal – zvýšený nitrooční tlak

zánět spojivek – ječné zrno – chalazion… –

daltonismus – jedna z forem barvosleposti (záměna červené se zelenou)

nevidommost

¨

sluchové ústrojí

– vnímání zvuku, zvukové vlny se přenesou na bubínek, ten z toho vydává mechanické vibrace, které se přenášejí na buňky; vnímání rychlosti a polohy těla – sluchově – rovnovážný

– kmitání

– 16 hz – 20 000 hz

– postupně s věkem přicházíte o určité části zvukového spektra

Článek Smyslové orgány se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Molekulární genetika, genetika buněk

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): jeti52

Molekulární genetika:

Do roku 1953 nebylo přesně známa podstata genetické informace, genů, dědičnosti,.. V roce 1953 Watson a Crick pořídili rentgenenové snímky DNA, zjistili že DNA je tvořena polynukleotidovým řetězcem (který se skládá z cukrů, tuků a fosfátů), báze jsou komplementární (4 typy bází a můžou tvořit pouze dvojice) a pořadí bází určuje genetickou informaci.

Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny

1)      dusíkatými bázemi (u DNA Adenin, Thymin, Guanin a Cytosin, u RNA je Thymin nahrazen Uracilem), báze jsou spojeny vodíkovými můstky a jsou komplementární (vždy proti sobě můžou stát jen A-T a C-G, u RNA A-U)

2)      pětiuhlíkatým cukrem – u DNA deoxyribóza u RNA ribóza

3)      zbytkem kyseliny fosforečné (=fosfát)

                     báze + cukr + fosfát tvoří primární strukturu nukleových kyselin

DNA jsou dva polynukleotidové řetězce proti sobě stočené do dvoušrobovice. Vyčnívající báze jsou navzájem propojené vodíkovými můstky. Báze jsou komplementární (vždy proti sobě jen A-T a C-G)

RNA – jeden polynukleotidový řetězec, Thymin je nahrazen uracilem (komplementarita platí A-U a C-G). Prostorové uspořádání RNA se liší – m-RNA (mediátorová, informační)

                                                                                – t-RNA  (transportní)

                                              – r-RNA (ribozomální)

Syntéza DNA – replikace

Replikace DNA je zdvojení (duplikace) nějaké existující molekuly DNA – vzniká otisk (replika). Probíhá přímo v buněčném jádře.

Průběh: – u kruhové DNA prokaryot začíná v konkrétním místě

              – u lineární DNA eukaryot může začít v jakémkoliv místě řetězce

              – v místě začátku replikace jsou vlákna oddálena a vzniká nové tak, že jsou přikládány nové nukleotidy na základě komplementarity bází

               – DNA-polymeráza – katalyzuje tvorbu vazeb v novém řetězci (vodíkových můstků mezi bázemi)

                – na konci tohoto procesu jsou dva řetězce DNA – jsou identické – každý má jedno vlákno původní a jedno nové

Syntéza DNA – transkripce

Transkripce je přepis molekuly DNA do RNA. Probíhá v jádře ale i v mitochondriích a plastidech.

Průběh:

-vlákna DNA se opět oddalují (nyní jen dočasně), podle jednoho z vláken DNA se řazením nových nukleotidů syntetizuje vlákno RNA (na základě komplementarity bází) – místo T je U

– tvorbu nových vazeb katalyzuje RNA-polymeráza (mezi nukleotidy)

– vzniklá RNA je otiskem DNA, obsahuje však nepotřebné úseky (introny) – ty musí být vystříhány a zůstávají pouze funkční úseky (exony), které jsou spojeny do jednoho vlákna

Existují 3 typy RNA:

• m-RNA (informační, mediátorová) – nese zápis o pořadí aminokyselin v bílkovinách, je lineární
• t-RNA ( transportní) – přenáší různé AK, má tvar trojlístku

                                        – na jedné straně trojlístku je antikodon, který je komplementární ke kodonu na m-RNA a na druhé straně má odpovídající AK

• r-RNA (ribozomální) – dává vznik ribozomům a vzniká v jadérku

Proteosyntéza (=syntéza bílkovin)

Proteosyntéza je překlad (translace) genetické informace z nukleových kyselin do bílkovin (z údají na m-RNA se překládá do bílkovin). Probíhá v ribozomech (= složité nukleoproteinové útvary skládají se ze dvou podjednotek – malé a velké- ty se při zahájení translace spojují – jinak se volně pohybují v cytoplazmě).

– bílkovina = více peptidů, peptid = soubor aminokyselin

– pořadí AK v bílkovinách je určeno pořadím nukleotidů v řetězci m-RNA

– m-RNA je při translaci čtena po trojicích nukleotidů (kodony), těm odpovídají na základě komplementarity triplety na DNA, a zároveň jsou komplementární k antikodonům na t-RNA

– Genetický kód = systém přiřazení dané AK k určitému kodonu

– Gen je úsek DNA kódující 1 molekulu bílkoviny, je to základní jednotka genetické infor.

             – Strukturní geny – podle nich se vytváří bílkoviny

             – Regulační geny – pouze regulují transkripci

             – Geny pro syntézu t-RNA a r-RNA

–iniciační kodon = AUG (AK – metionin) – na m-RNA označuje místo začátku translace

– terminační kodon = UAA, UGA, UAG – označuje konec translace, neodpovídá jim žádný antikodon, dojde k odpojení polynukleotidového řetězce

Průběh:

–          m-RNA opustí jádro a v cytoplazmě se spojuje s ribozomy

–          k ribozomům pronikají jednotlivé t-RNA nesoucí AK

–          m-RNA se posouvá ribozomem (jako magnetofonový pásek) a je čtena po trojicích (kodonech)

–          k jednotlivým kodonům se přikládají příslušné antikodony t-RNA

–          na druhém konci t-RNA jsou příslušné AK spojovány peptidickou vaznou v peptidický řetězec

–          prázdné t-RNA se uvolňují a přinášení nové AK

–          na m-RNA je většinou připojeno současně několik ribozomů ­        najednou vzniká více molekul téže bílkoviny

!!! Ústřední dogma molekulární biologie: Genetická informace se přenáší z DNA do RNA a odtud do molekuly bílkoviny, zpětný přenos z bílkoviny do nukleových kyselin není možný!

Genetická informace (Genetický kód) mají všechny živé organismy.

–          je určen trojicí nukleotidů na DNA (triplety) které jsou komplementární ke kodonům na m-RNA a ty jsou komplementární k antikodonům na t-RNA.

–          Genetický kód je systém přiřazení dané AK k určitému kodonu

–          Existuje 20 AK a 64 kodonů (jedna AK je kódována více kodony)

Genetika buněk:

+Znát základní genetické pojmy!!!

V prokaryotické buňce je genetická informace uložena v bakteriálním chromozomu (= jedna kruhová molekula DNA), doplňková informace je uložena v plazmidech (přídavné kruhové molekuly DNA). V jedné buňce je jen jedna alela každého genu a každá alela se projeví ve fonotypu.

            Plazmidy obsahují geny pro zvláštní situace : – geny podmiňující rezistenci na antibiotika

                                                                                      – geny pro syntézu vlastních antibiotik

                                                                                      – fertilní plazmidy – slouží k pohl. rozm.

                                 Plazmidy mohou přecházet do jiných buněk (i eukaryotických) a rozšiřují tak svou genetickou informaci o nové geny (získávají lepší adaptibilitu) –> toho se využívá v genovém inženýrství : – transformace = začlenění cizího genu do bakterie nebo kvasinky, plazmidy potom slouží jako nosiče cizích genů

                                                                                                                                                        – transdukce = přenos genu pomocí virové DNA – gen se včlení do virové DNA, která se pak stane součástí bakteriálního chromozomu

Eukaryotická buňka

–          U eukaryotní buňky je genetická informace uložena v jádře a je rozdělena do více chromozomů (chromozomy jsou mimo mitozu despiralizované – tvoří hmotu chromatin; během mitozy jsou kondenzované v chromozomy)

Doplňková gen. informace je uložena v mitochondriích a plastidech

–          Každý druh organismů má v jádře svých buněk chromozomy konstantního počtu a tvaru = karyotyp (soubor všech jaderných chromozomů buňky)

–          Stavba chromozomu

–          Typy chromozomů

–          Počet chromozomů:

         – v somatických buňkách (2n) – každý chromozom je zde dvakrát – jeden od matky, jeden od otce

         – v pohlavních buňkách – (n) – pouze jedna chromozomová sada

–    Chromozómové určení pohlaví: – jádro lidské somatické buňky obsahuje 23. párů chromozomů, z toho: – 22 párů jsou autozomy (tělové chromozomy) – ty jsou přítomny u obou pohlaví bez rozdílů

                                    – 23. pár jsou gonozomy (pohlavní chromozomy) – jsou označené písmeny X a Y, u ženy jsou dva chromozomy X u muže je jeden X a jeden Y

–    Základní typy určení pohlaví:

–          Typ Drosophila (savčí) – vajíčka jsou vždy typu X a spermie jsou typu X nebo Y v poměru 1:1 (hmyz, některé ryby a plazi, savci, dvoudomé rostliny)

–          Typ Abraxas (ptačí) – vajíčka jsou dvojího typu X nebo Y a spermie mají vždy chromozom X (motýli, některé ryby a plazi, obojživelníci, ptáci)

      –    Proměnlivost genotypu je založena na:

                      –    crossing – overu – probíhá v profázi meiózi, dochází k výměně částí homologických chromozomů

                      –    segregaci – rozchod homologických chromozomů do vznikajících gamet

                      –    kombinaci – v jádře zygoty se kombinuje mateřský a otcovský genom (výsledek kombinace je různý – např. krevní skupiny)

                    –   mutaci – mutace = jakákoliv náhodná změna genotypu, poměrně vzácná, dochází při ní ke změně struktury DNA

                                    – výsledkem mutace může být – zcela nefunkční gen

                                                                                     – funkční gen ve sníženém nebo zvýšeném množství

                                                                                     – vzniká mutantní alela, která zvyšuje životaschopnost jedince (málo pravděpodobné)

Mutace

– Mutace rozlišujeme podle příčiny na:

• mutace spontánní – náhodné chyby při replikaci DNA, jsou poměrně vzácné, protože reparační systém buňky je stihne většinou včas eliminovat
• mutace indukované – mají relativně vyšší četnost, jsou vyvolané působením mutagenů (= faktory způsobující narušení nebo změny molekuly DNA)

Mutageny:

• fyzikální – UV záření, RTG paprsky, gama záření
• chemické – mutagenem jsou chemické sloučeniny, např.:

             1. polycyklické aromatické uhlovodíky, které vznikají jako produkty spalovacích procesů, jsou běžné v našem prostředí, jsou nejnebezpečnější

             2. organická rozpouštědla – pesticidy, insekticidy

             3. yperit

             4. aditiva v potravinách (barviva, konzervanty)

• biologické – viry – začlení se do genomu hostitelské buňky –> poruší některé geny, odtrhne je od sebe, přeruší je)

– Mutace rozlišujeme podle rozsahu na:

• genové = změny v rámci jednoho genu – mění se struktura genu, ale nenaruší se celistvost chromozomu

–          mohou, ale nemusí ovlivnit funkčnost příslušného proteinu

Příčiny genových mutací:

1. Záměna páru nukleotidů za jiný (substituce)
2. ztráta nukleotidového páru (delece)
3. výskyt nadbytečného páru nukleotidů (adice, inzerce)
4. zmnožení určitého nukleotidu (amplifikaceú

• chromozomové mutace (aberace) = změny počtu nebo struktury chromozomů

–          podstatou je zlom chromozomu a následné přeskupení struktury

–          jsou zdrojem postižení nebo jsou neslučitelné se životem, často jsou příčinou spontánních potratů

Typy chromozomových mutací:

1. Strukturní aberace

–          delece – ztráta části chromozomu, koncové nebo vnitřní

–          translokace – přesun části chromozom na jiný případně vzájemná výměna mezi dvěma chromozomy

–          inverze – přemístění genu v rámci jediného chromozomu

2. Numerické aberace (změny v počtu chromozomů)

–          aneuplodie – v chromozomové výbavě přebývá nebo chybí jeden chromozom

 

• trizomie např. Downův syndrom
• monozomie např. Turnerův syndrom – na 23. páru je jen chromozom X

• genomové mutace (polyplodie)

–          zmnožení celých chromozomových sad (není to možné u člověka)

–          využívá se u šlechtění rostlin –> dochází k zvětšení těla nebo jednotlivých orgánů

–          u rostlin triplodie 3n, tetraplodie 4n, … rostliny jsou méně plodné nebo zcela sterilní

Článek Molekulární genetika, genetika buněk se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Viry

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): káťa

– na hranici mezi živou a neživou přírodou

– jsou nebuněčné (- jsou mnohem menší a jednodušší než buňka)

– v porovnání s bakterií tak 100X až 1000X menší

– lze zkoumat jen elektronovým mikroskopem

-žijí jako parazité buněk (jediným cílem rozmnožování v buňkách)

-chybí jim vlastní metabolismus – využití enzymů buňky

Stavba virů:

1 virová částice = virion

• Nukleová kyselina (uvnitř viru), DNA nebo RNA
  • ds (double stranded) – dvouřetězcová (ds DNA – normální, ds RNA – nenormální, je pouze u virů)
  • ss (single stranded) – jednořetězcová (ss DNA – pouze u virů)
  • DNA – může zde být uzavřena do kružnice

– podle typu nukleové kyseliny se viry třídí

• Kapsid (bílkovinný obal) – skládá se z kapsomér
• Vnější obal (pak tzv. obalený virus) – obal, který vznikl z membrány hostitelské buňky

– může mít i 2 vnitřní obaly (vnitřní obal z membrány jádry a druhý z cytoplazmatické memb.)

Nukleovou kyselinu a kapsid musí mít vždy!!

– na povrchu viru se nachází tzv. antigeny = signální, rozpoznávací molekuly, virus podle nich pozná vhodnou hostitelskou buňku

Tvary:

• Kulatý tvar – pravidelný dvacetistěn (20 stěn, 1 = rovnostranný trojúhelník)

– neobalený (nemá vnější obal)

– virus chřipky – obalený, kulovitý

• Tyčinkovitý tvar – častý u rostlinných virů, zde tabáková mozaika (1. Objevený virus, RNA)
• Bakteriofág

– složen z: hlavičky (zde nukleová kys.), pochvy bičíku + bičík, bičíkového vlákna, bazální ploténky

– pochva je stažitelná, bičík slouží k probodnutí membrány buňky a vstříknutí nukleové kyseliny

• Další tvary

– vzteklina – tvar náboje

– ptačí chřipka – dlouhé tyčinky

– ebola- vážné onemocnění v africe, vláknitý tvar

Průběh virové infekce:

• Virus rozpoznává hostitelskou buňku (pomocí antigenů)
• Virus proniká do buňky (penetrace)
• Virus je v buňce, nukleová kyselina se uvolní z kapsidu, NK se množí
• Dochází k tvorbě virových bílkovin na ribozomech buňky (proces translace)
• Virus dozrává (niaturace), vytvoří se kapsid, obalí se
• Nové viriony opouští buňku, buňka umírá a dochází k fýzi (rozpadu)

– 1+2+3+4+5+6 = lytický cyklus viru

Typy virové infekce:

• Lytický cyklus
• Latentní cyklus – (např. virus oparu), virus do buňky pronikne, nepoškodí bu%nku, nemnoží se, po čase vlivem vnějšího či vnitřního faktoru virus přejde do klasického lytického cyklu – zabíjí buňku
• Virogenie  – (např.  virus HIV) – virus vnikne do buňky, uvolní se z něj jeho NK, ta se přenese do jádra buňky, začlení se do jaderné DNA (konkrétně u HIV se musí virová RNA přeměnit na DNA pomocí reverzní transkripce, enzym reverzní transkriptáza obsažen ve viru) , provirus = začleněná (cizí) DNA v buňce

– vir se množí málo nebo vůbec, po čase s probudí a začne být aktivní

– virus HIV se řadí do skupiny retrovirů

Onkogenní viry = rakovinotvorné viry, začleněním do buňky ovlivňují její buněčný cyklus a odstartují nekontrolovatelné dělení buňky – tvorba nádoru

Virová onemocnění:

• U člověka:

Rýma, chřipka, neštovice, zarděnky, spalničky, příušnice, dětská obrna, vzteklina, encefalitida, žloutenka, ebola

• U zvířat:

Slintavka, kulhavka

• U rostlin

Virus tabákové mozaiky (přenáší hmyz, skvrny na listech listy zkadeřené, malý vzrůst)

Viroidy – u rostlin, volné molekuly RNA (nemají kapsid), účinek jako viry, na Filipínách úhyn 1 000 000 palem

Článek Viry se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.