Otázka: Hudba starověkých kultur a středověku, gregoriánský chorál

Předmět: Hudební výchova, Dějiny hudby

Přidal(a): juli08

Styl pravěkých přírodních kultur

• od počátku – 5000 př. K.
• součástí rituálů
• převažoval zpěv a rytmická složka
• primitivní nástroje — z kamene, dřeva,…

Starověký styl řecký a orientální

• 5000 př. K. – 6. st. po K.

Antika

• 8. st. př. K. – 476 po K.
• navazuje na orientální a egyptskou hudbu
• součástí dramatu, řecké mytologie
• Řekové ovládali základy hudební teorie a notace — poznatky stupnic, intervalů,…
• strunné nástroje – lyra, kytara; dechové – aulos
• hymny (oslavné písně)
• jednohlasý zpěv, nástroje jej kopírují
• Seikilova píseň – nejstarší dochovaná hudební památka

Židovská hudba

• bohoslužebná funkce
• založena na pětitónových stupnicích
• hlavní pramen poznání byla Bible
• lidé chodívali do kostela, protože byli faráři vzdělaní a informovaní
• nejcennější formou byly žalmy = zpěvy z Bible
• jednoduchý přednes na jednom tónu, na konci jednoduchý melodický pohyb
• 2 způsoby:
  • 1. Antifonální
    • odpovědi 2 sborů
  • 2. Responzoriální
    • předzpěvák + sbor

Středověký styl

• duchovní — 7 st. – 2. pol. 10. st.
• světský — 10. st. – pol. 13. st.
• křesťanství je vším
• nadvláda církve, náměty posmrtného života, duchovní charakter
• duchovní (Bůh, láska k němu) x světské (láska k člověku, běžné starosti)

Gregoriánský chorál

• 6. st. – 10. st.
• nejstarší dochovaná historický významná hudba
• bez nástrojů — slovně
• průběh je dán deklamací
• pouze muži
• největší uplatnění při mši
• Části mše:
  • Kyrie (Pane smiluj se)
  • Gloria (Sláva na výsostech Bohu)
  • Credo (Věřím)
  • Sanctus (Svatý, svatý)
  • Benedictus (Požehnaný)
  • Agnus Dei (Beránku Boží)

Mši dělíme na 2 druhy:

• 1. Mešní ordinárium
  • z 99 % se nemění
  • pořád stejné
• 2. Mešní proprium
  • proměnlivé části
  • sekvence

Způsob přednesu:

• 1. Monologický
  • sólo
• 2. Antifonální
  • dva sbory
• 3. Responsoriální
  • sbor a sólo

Typy melodiky GCH:

• 1. Sylabická
• • 1 slabika = 1 nota
• 2. Neumatická
• • 4-5 not na 1 slabiku
• 3. Melismatická
• • kompromis

Další vývoj GCH:

• 1. Tropy
  • vsuvky
• 2. Sekvence
  • části propria
• 3. Duch. pís.
  • z litanií
• 4. Duch. hry
  •  z Bible

Rytířská hudební kultura

• 12. st. – 14. st.
• světský jednohlas
• období násilí, agrese, krutosti, tyranie, haldu, rytířských výprav,…
• kult středověkého rytíře — gentleman, slušný, křesťan, cvičený, vzdělaný, dvoří se dámám, studuje,…
• v realitě takoví rytíři nebyli
• zasáhla Francii (truvéři, trubadúři) a Německo (minnesengři)
• dochovalo se 4000 truvérských básní a 1400 melodií
• Písně trubadúru a truvérů:
  • 1. Písně dvorské
    • poslech panstva a šlechty
  • 2. Písně taneční
    • k tanci a zábavě
• píseň O Rolandovi — nejstarší francouzský národní epos
• Představitelé: Adame de La Halle, Champange
• Nejstarší památky české hudby: Hospodine, pomiluj ny; Svatý Václave; Jistebnický kancionál — Ktož jsú boží bojovníci

Článek Hudba starověku a středověku, gregoriánský chorál se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Slipknot

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Tomn566

 Obsah

1. Historie Slipknot
2. Členové Slipknot
   • 2.1 Minulí členové
   • 2.2 Aktuální členové
   • Závěr
3. Použitá literatura a zdroje

1.  Historie slipknot

1993 – 1998

Vše to začalo v roce 1993 v USA, Iowa, kdy se kamarádi Shawn Crahan a Anders Colsefini rozhodli založit skupinu. Ta se ovšem po nějaké době rozpadla a dala se zpět dohromady až v roce 1995. Shawn kontaktoval svého kamaráda Paula Graye, který do skupiny vstoupil spolu se svým přítelem Nathanem Jonasem Jordisonem. Postupem času se ke skupině přidávali další členové jako např. Donnie Steele a Josh Brainard, kteří už předtím hráli v místních kapelách.

Po roce zkoušení a hraní po klubech v Des Moines, nejvíce tedy v klubu Hairy Mary´s, který vlastnil právě onen zakladatel kapely Shawn Crahan se konečně Slipknoti dopracovali k tomu, aby vydali jejich první album s názvem Feed. Kill. Repeat., které bylo produkováno Seanem McMahonem. Album stálo kolem 15$ a vydalo se kolem 2000 kopií. Název skupiny ,,Slipknot“ byl pojmenován podle jedné skladby z jejich prvního alba, která se jmenovala také ,,Slipknot“. Název neměl žádný význam.

Skupinu opustil člen Donnie Steele a nahradil ho člen nový Craig Jones. Ten hrál prvně na kytaru, ale poté se začal věnovat samplům a hře na klávesy. Místo kytaristy obsadil nový člen, Mick Thomson.

Kapela se začala stále víc a víc prosazovat, navíc Shawnovi se povedlo něco neskutečného, přivedl totiž do kapely nového frontmana a budoucí hvězdu Slipknot Coreyho Taylora. To se ovšem nelíbilo předešlému zpěvákovi Andersovi a tak skupinu opouští a zakládá si vlastní s názvem Vice Grip Throttle. Po příchodu Coreyho se toho dost začalo měnit. Každý člen kapely dostal přidělené číslo 0-8 a začaly nosit masky a kombinézy, na kterých je založena jejich image. V jednom rozhovoru se Paul, Shawn a Joey zmínili o pravidlech podle kterých se skupina řídí:

• Nikomu na nic neodpovídáme
• Nezajímáme se o žádné trendy
• Hrajeme si co chceme
• Nenecháme cizím lidem žádný prostor k rozhodování o skupině

V roce 1997 zasílají svoje nově připravené demo do společnosti Roadrunner Records, kterého si všimne producent Roose Robinson a kapelu ihned kontaktuje. Skupina měla nabídky od spousty společností, ale rozhodli se pro tu založenou Roosem. Novou desku začali nahrávat na Indigo Ranchi v Kalifornii.

1999 – 2000

Roku 1999 vypustila skupina Slipknot do světa obrovskou raketu, a to sice jejich druhé album s názvem „Slipknot“. Stejně pojmenované album, jako skupina sama, sklidilo obrovský úspěch po celém světě a pro jeho propagaci se kapela vydala hrát na Ozzfest, kde poprvé hráli před opravdu velkým počtem lidí a získali si zde velkou fanouškovskou základnu. Poté se vydali na celosvětové turné k nové desce, kde mimo jiné zavítali i poprvé do Evropy. Skupina se kromě jejich brutálního zpěvu proslavila i jejich live shows, kde se mezi sebou třeba perou, hází hudebními nástroji nebo skáčou do davu. Deska sklidila obrovský úspěch, protože se stala zlatou a po dvou měsících dokonce i platinovou. Byla to první platinová deska nejen pro Slipknot, ale i pro label Roadrunner Records. V roce 2006 toto album dostalo i druhou platinu.

2001 – 2003

V roce 2001, po dlouhé spoustě koncertů, až to trochu utichlo, tak začala skupina s podporou Roadrunner Records pracovat na novém CD s názvem Iowa. Ke konci léta už bylo venku. Před vydáním o něm Slipknot řekli: „Předchozí dvě desky jsme pojali v barvách, tohle je jen černo – bílé. A bude víc bolet. Je to, jako bychom otáčeli nůž ve vaší ráně.“ Album přineslo spoustu koncertních hitů a sklidilo obrovský komerční úspěch a hoši se vydali na další velké turné. Právě na tomto turné vzniklo legendární DVD Disasterpieces, které je nejúspěšnější co kdy kapela vydala. Koncert byl natáčen 26 kamerami a to jedna byla přidělaná na kytaře Micka Thomsona a natáčela pohled z první osoby zezadu na skupinu. Bylo točeno v Londýně a byly na něm písničky z alb Slipknot a Iowa.

Po vydání DVD se v médiích stále víc objevovalo, že se skupina pohádala a chystají se rozpustit. V polovině roku 2002 nastala pauza, a i když Slipknot prohlašovali, že se končit nehodlají, tak je média trochu pohřbila.

Naštěstí se tyto dohady a nepokoje nepotvrdily a parta úspěšných metalistů se ke konci roku 2003 sešla, aby stvořila nové album, které mělo všem ukázat všem pochybovačům to, kam patří. Pro některé byla nečekaná novinka, že skupina ukončila na nové album spolupráci s Roosem Robinsonem, ale chtěla se posunout někam dál. Nahrávání nového alba neprobíhalo úplně v pořádku. Skupina byla ve velkém tlaku, právě kvůli médiím a díky tomu se nahrávání protáhlo až o 6 měsíců. Corey se jednou dokonce během nahrávání pokoušel ve stavu opilosti zabít, a proto poté několik let abstinoval.

2003 – 2007

Další studiové album neslo název Vol. 3: (The Subliminal Verses), které se od ostatních docela liší v tom, že je muzika mnohem náročnější a vyzrálejší. Corey o albu řekl: „Někteří to album budou milovat a jiní nenávidět.“ Když tohle Corey řekl, ani on sám si neuvědomil, jak pravdivá slova pronesl. Tato deska se ihned po vydání vyšvihla na druhou příčku prestižního žebříčku Billboard 200. Také s příchodem posledního alba změnili trochu image. Corey shodil masku s dredy, místo toho má bledou masku se sešitým čelem a pusou a klaun má obvázaný obličej obvazy. Po vydání desky se kapela vydala na velké turné, kde strávila téměř celý rok 2004 a část roku 2005. Celosvětové turné Sublimal Verses World Tour přineslo skupině spoustu skvělých zážitků, ale i pár nepříjemných událostí.

Rok nevypadal vůbec dobře. Turné se jim tak nedařilo a všichni členové skupiny měli postupně nějaké problémy (Jim, Shawn, Craig, Paul, Chris, Corey). I přes zmíněné problémy i tak kapela objela celý svět a jednalo se o divácky velmi úspěšné turné. V listopadu roku 2005 vyšlo live CD s názvem „9.0: Live“, na kterém šel slyšet veškerý hluk diváků, všechna ta bolest, nenávist, intenzita, divokost a vztek. Album se skvěle prodávalo a získalo si velkou oblibu u fanoušků, i když se některým nelíbil opotřebovaný Coreyho hlas po dvou – letém turné. Toto CD bylo nahráváno na koncertech ze Subliminal Verses World Tour a to ve městech Las Vegas, Phoenix a Dallas.

Začátkem roku 2006 se skupina Slipknot až na šestý pokus konečně dočkala a dostala ocenění Grammy za „Best Metal Performance“ za jejich singl k písni „Before I Forget“ z posledního alba Vol. 3: (The Subliminal Verses). Jinak se nic moc nedělo, protože Corey a Jim odešli nahrávat nové album Stone Sour (to je jiná skupina založena Corey Taylorem). Přesto se tu objevila jedna zajímavá událost. A to sice, že Slipknot vydává 5. prosince nové DVD nesoucí název „Voliminal: Inside The Nine. Zachycuje kapelu dosud v nevídaném světle a sumarizuje celý cyklus turné na podporu alba Vol. 3: (The Subliminal Verses). DVD dostalo solidní podporu od fanoušků a fanynek po celém světě a brzo se stalo platinovým. Tímto zatím dění kolem skupiny Slipknot, která zatím získala 9 platinových desek, končí. Hoši ale ještě zdaleka neřekli své poslední slovo, protože na rok 2008 mají naplánovanou další řadovou desku.

2008 – 2010

Slipknot totiž 20. srpna 2008 vydávají jejich čtvrtou řadovou desku s velmi povzbudivým názvem „All Hope Is Gone“. Přípravy začali sice už roku 2007, ale smečka se do studia dostala až začátkem následujícího roku. Kapela o této desce ještě před vydáním tvrdila, že půjde doposud o nejtvrdší placku, kterou zatím nahráli, ale přitom chtěli posunout jejich hudbu na novou úroveň, čehož docílili častějším používáním akustických kytar, melodických vokálů a nástrojů, které ještě nikdy dřív nepoužívaly. Celé album bylo více komplexní, emocionální, zastrašující a zlomyslné zároveň. Pokud označíme předešlé desky za úspěšné, co se týče prodeje, tak tahle byla ohromně úspěšná. Protože ve svém prvním týdnů se stala jedničkou na trhu rovnou v USA i v Evropě, což se jim povedlo poprvé.

Krom toho Slipknot trochu změnili i jejich celkovou image. Corey má celou masku bledou a nahoře je useknutá, jako by z ní měl vylízat mozek. Klaun má masku sešitou z černé kůže se zlatým balónkem na nose. Po dlouhé pauze se skupina vydala poprvé na putovní Mayhem Festival. Kromě toho, že se jednalo o první velkou koncertní šňůru po třech letech, se skupině přihodilo i pár nešťastných událostí. Sid Wilson, známý jeho neohroženým skákáním do davu, si zlomil obě patní kosti, Joey Jordison kotník a tak bych mohl pokračovat. Právě kvůli zlomenému kotníku se muselo zrušit pár koncertů v Evropě, což se pár fanouškům nelíbilo. Kapela si však všechny nespokojence brzy udobřila koncem roku 2008 v průběhu jejich mohutného All Hope Is Gone Tour, kdy odehrála rovnou několik desítek koncertů v Evropě.

Rok 2009 pokračuje putováním po celém světě po koncertní šňůře na podporu alba All Hope Is Gone. Slipknot si vůbec poprvé vyzkoušeli roli headlinera většiny předních rockových festivalů v Evropě a 10. června vystoupí po dlouhých pěti letech v České republice. Skupina pokračovala s hraním až do 31. října, kdy odehrála svůj poslední koncert z All Hope Is Gone tour. Po dlouhé koncertní šňůře nastala dlouhá pauza. Během té pauzy se členové skupiny zaměřili spíše na nějaké svoje vedlejší projekty. Corey založil novou rokovou skupinu Jump Beer Kidnap Band a s kytaristou Jimem Rootem se vrátil do kapely Stone Sour, Shawn Crahan pokračoval se svou prací s kapelou Dirty Little Rabbits, bubeník Joey Jordison se vrátil se svou kapelou Murderdolls a stal se novým stálým bubeníkem Roba Zombieho. Perkusionista Chris Fehn je basista na plný úvazek se skupinou Will Haven a Sid Wilson založil skupinu Sid.

V roce 2010 Paul Gray plánoval turné se svou superskupinou Hail!, ale 24 května 2010 byl nalezen mrtvý na hotelovém pokoji v Urbandale v Iowě. Okolnosti jeho smrti v té době nebyly okamžitě známy. Pitva měla podezření, že jeho smrt nebyla úmyslná, ale neodhalila příčinu. Den po jeho smrti uspořádalo zbývajících som členů kapely živou, nemaskovanou konferenci vedle Grayovy vdovy a bratra. 21. června byla jeho příčina smrti potvrzena jako neúmyslné předávkování morfinu a syntetického morfinu jako náhrada fentanylu.

Kapela se bála nadále mluvit o budoucnosti Slipknost. Členové dělali protichůdná prohlášení při rozhovorech. Bubeník Joey Jordison řekl v rádiu The Pulse Of Radio „Nějaká další nahrávka by tu už možná byla ve vývoji“. Zpěvák Corey Taylor řekl rádiu a magazínu FMQB, že si „není jistý, jestli chce mít se Slipknot ještě něco společného.“

28. září 2010 kapela vydala jejich čtvrté video album „(sic)nesses“, které se umístilo na prvním místě v žebříčku Billboard Top Music Video Charts. Na DVD je uvedeno celé živé vystoupení Slipknot na festivalu Download 2009 a 45 – ti minutový film dokumentující jejich jejich All Hope Is Gone turné, a sloužil jako pocta Paulu Grayovi.

2011 – 2012

Pokud jde o pokračování Slipknot, Corey řekl v magazínu New Musical Express, že by Paul chtěl, aby pokračovali a i sám on cítil, že by měli, ale nebyl si ohledně návratu do kapely jistý. Slipknot se vrátili na turné v roce 2011 a předváděli malé množství koncertů v Evropě. Spolu s Iron Maiden a Metallicou uvedli festival Sonisphere Festival And Rock v Riu a vystoupili na Belgium´s Graspop Metal Meeting. Jako poctu Paulovi se rozhodli přivést zpět do kapely dřívějšího člena kapely a Paulova dobrého kamaráda a basistu Donnieho Steelea. Krom toho někoho potřebovali.

Slipknot také řekli, že vydají jejich páté studiové album. Jordison řekl, že přípravy na album už začaly, a že napsal už 17 písní. Slipknot vystoupily na turné Mayhem Festival v roce 2012. Dne 29. května 2012 zveřejnila společnost Roadrunner Records na svých webových stránkách upoutávkové video s názvem Antennas To Hell.

První každoroční hudební festival Slipknot, zvaný Knotfest, se konal 17. srpna 2012 v Mid – America Motorplex poblíž Pacific Junction v Iowě a 18. srpna 2012 v Somersetu ve Wisconsinu. Na Knotfestu vystupovali také Deftones, Lanb Of God a Serj Tankian. Slipknot měli podruhé roli headlinera na Download Festival. Kapela sem přivedla přes 90 000 lidí a byli nuceni zastavit show uprostřed písničky, aby se dala opravit přední barikáda, která se rozbila pod tlakem lidí.

2013 – 2016

Koncem roku 2013 začali pořádně pracovat na novém studiovém albu. Corey popsal album jako „velmi temné“ a že je to něco mezi alby Iowa a Vol. 3 (The Subliminal Verses). Kytarista Jim Root se nezúčastnil lednového turné s kapelou Stone Sour, aby mohl psát texty pro Slipknot. 12 prosince 2013 skupina prostřednictvím oficiálních webových stránek oznámila, že Joey Jordison opustil skupinu po 18 letech působení, kvůli osobním důvodům. Jordison později řekl na Facebooku, že byl „šokován“ zprávami. Jordison i Slipknot později slíbili, že v budoucnu zveřejní další informace o odchodu ze skupiny. Jordison nebude součástí nového alba, protože se s ostatními členy nepodílel na psaní žádných písniček. Po letech mlčení a skrývání důvodů Jordison odhalil, že trpěl transverzální myelitidou, neurologickým onemocnění, které ho stálo schopnost hrát na bubny.

V červenci 2014 začali Slipknot vydávat upoutávky na nové album na jejich webové stránky a sociální sítě. 1. srpna vyšla jejich první píseň po šesti letech a nesla název „The Negative One.“ Píseň měla i svoje video na YouTube, ve kterém nevystupoval žádný člen skupiny a bylo zrežírováno Shwanem Crahanem. Dále vyšel singl s názvem „The Devil In I“, který se stal jednou z jejich nejúspěšnějších písniček vůbec. Byl ohlášen název nadcházejícího alba a to sice .5: The Gray Chapter. Album vyšlo 17. října a po prvním týdnu prodávání bylo nejprodávanější deskou v USA, Austrálii a Japonsku.

25. října Slipknot začali na podporu alba, v rámci druhého Knotfestu, cestovat po celé Severní Americe. Spolu s kapelou Korn započali celosvětové turné Prepare For Hell. Kapela také vystoupila v roce 2015 na Soundwave festivalu v Austrálii. Do kapely byl přiveden nový bubeník a basista, který nahradil Graye a Jordisona. Oficiální video pro píseň „The Devil In I“, představující hudebníky, kteří nosí své upravené verze starých masek, až na výjimku Taylora, Wilsona a Crahana, kteří mají své nové masky, vyšlo 12. září 2014. Fanoušci spekulovali o tom, kdo se skrývá pod maskou basisty a bubeníka, ale kapela je oficiálně nepojmenovala.

Taylor říkal, že ho mrzí to, že unikla identita basisty a to byl údajně jistý Alessandro Venturella. Jeho identita byla odhalena díky jeho unikátnímu tetování na ruce. Root řekl zpravodajství Guitar World, že identita basisty ani bubeníka nebude odhalena a že nejsou trvalými členy Slipknot. 3. prosince bývalý člen organizačního týmu zveřejnil právě tyto neznámá jména. A to sice basista Alessandro Venturella a bubeník Jay Weinberg. Noví členové se pár dřívějším členům zrovna moc nezalíbili. Shawn Crahan řekl magazínu Kerrang!, že „tohle je Slipknot, tihle kluci nebudou nikdy v kapele“ Corey prohlásil, že si mohli sami vyrobit masky, ale podělali to, a tak nosili masky přidělené skupinou

„The Negative One“ bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance. 11 března 2015, mezitím když skupina neměla turné, byl kytarista Mick Thomson hospitalizován opilý po bitce s nožem s jeho bratrem v jeho domě v Iowě. Oba byli vážně zraněni, ale nebyli v ohrožení života. 2. srpna 2015 během koncertu v Hatfordu byla skupina nucena přestat hrát, poté co Venturellu náhle odvezli do nemocnice. Po dvaceti minutách Corey řekl, že kapela bude pokračovat v koncertu bez Venturelly. Později bylo zjištěno, že se Venturella zhroutil kvůli extrémní dehydrataci. Během následujících tří koncertů kapely hrál Venturella ze zákulisí a 8. srpna se vrací na pódium.

25. září vystupovala na svém každoročním festivalu Knotfest, který byl tento rok spojen dohromady s Ozzfestem, takže se na pódiu vystřídaly kromě Slipknot tváře jako Marilyn Manson, Disturbed nebo Black Sabbath. Po celou dobu hráli Iowa album. Shawn Crahan během jednoho rozhovoru s Rolling Stone odhalil, že se 17. února spojí s Jimem Rootem a společně začnou pracovat na novém materiálu k novému albu.

2017 – 2019

Zpěvák Corey Taylor se seskupil se svou kapelou Stone Sour a 30. června vydávají jejich nové album Hydrograd. V rozhovoru v rádiu WRIF Crahan odhalil, že začínají psát nějakou hudbu pro Slipknot pro novou nahrávku a že to co mají už sepsané a vymyšlené tak je úžasné. V prosinci 2017 se Crahan objevil na podcastu The Jasta Show, že další album by mohlo být jeho poslední s kapelou.

Corey odhalil v říjnu 2018, že kapela půjde nahrávat do studia začátkem roku 2019, s tím, že ještě v ten rok nahrají a vydají nové album a potom by následovalo světové turné. 31. října vydali nový singl „All Out Life“, stejně jako doprovodné hudební video. 4. března kapela oznámila, že datum vydání nového alba bude 9. srpna 2019. Na jejich dalším Knotfestu se také objeví kapely jako Gojira, Volbeat a Behemot. 7. března bylo odhaleno, že Slipknot bude dělat předkapelu pro světové turné Metallici na šesti koncertech v Austrálii a na Novám Zélandu.

14. března Chris Fehn podal žalobu proti skupině. Nejvíce obvinil zpěváka Coreyho Taylora a pak perkusistu Shawna Crahana z toho, že mu zamlčeli příjem z vedlejších obchodních aktivit pod značkou Slipknot. Kromě toho hudebník nebyl spokojený s rozdělováním výdělků z turné a prodeje jejich merchandise. 18. března skupina prostřednictvím svých webových stránek oznámila, že Chris Fehn již nadále není členem skupiny a uvádí: „Chris ví, proč už není součástí Slipknotu. Jsme zklamáni, že se rozhodl namířit prsty a vymýšlet si tvrzení, spíše než dělat, co bylo nezbytné, aby byl i nadále součástí Slipknot. Byli bychom radši, kdyby se nedal stezkou, jakou se dal, ale evoluce ve všech věcech je součástí tohoto života. Ať žije Knot.“ Chris byl nahrazen perkusionistou, jehož identita je skrytá, ale fanoušci ho pojmenovali „Tortilla Man“.

13. května 2019 kapela škádlila, že něco přijde 16. května, před jejich vystoupením na Jimmy Kimmel Live!. V ten den byl odhalen název alba a to sice „We Are Not Your Kind“, spolu s jeho seznamem skladeb a hudebním videem pro „Unsainted“, kde byly poprvé uvedeny nové masky a oblečení pro devět členů kapely spolu s i novým neznámým členem. 22. července vydali druhý singl z alba s názvem „Solway Firth“. Toto bylo doprovázeno hudebním videem se záběry z jejich živých vystoupení. 5. srpna vydali jejich třetí singl z alba „Birth Of The Cruel“. Píseň byla doprovázena videem a čtyři dny potom vydávají jejich šesté studiové album „We Are Not Your Kind“. Fanoušky přezdívaný „Tortilla Man“ byl odhalen na letišti při příchodu kapely. Jeho jméno je Michael Plaff.

2. Členové Slipknot

2.1 Minulí členové

• Joey Jordison #1
• Paul Gray #2
• Chris Fehn #3
• Anders Colsefini
• Greg Welts
• Josh Brainard
• Kun Nong
• Brandon Damer
• Patrick M. Neuwirth
• Donnie Steele

2.2 Aktuální členové

• Sid Wilson #0
• Jim Root #4
• Craig Jones #5
• Shawn Crahan #6
• Mick Thomson #7
• Corey Taylor #8
• Alessandro Venterulla
• Jay Weinberg
• Michael Plaff

 3. Závěr

Tohle téma jsem si vybral, protože skupinu Slipknot rád poslouchám a myslím si, že není tak známá mezi lidmi, kteří neposlouchají tento hudební žánr, a byla by škoda o ní nevědět, že existuje.

4. Použitá literatura a zdroje

• https://slipknot666metal.estranky.cz/clanky/clenove-slipknot.html
• http://www.slipknot1.websnadno.cz/Historie.html
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Mate._Feed._Kill._Repeat.
• https://en.wikipedia.org/wiki/Slipknot_(band)
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Slipknot
• https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Slipknot_concert_tours
• https://cs.wikipedia.org/wiki/.5:_The_Gray_Chapter
• https://cs.wikipedia.org/wiki/We_Are_Not_Your_Kind
• https://musicserver.cz/clanek/60709/slipknot-opustil-dlouholety-perkusista-chris-fehn-jablkem-svaru-se-opet-staly-penize/
• https://tonedeaf.thebrag.com/slipknot-tortilla-man-reveals-his-identity/
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Iowa_(album)
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Slipknot_(album)
• https://cs.wikipedia.org/wiki/All_Hope_Is_Gone

Článek Slipknot – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Vznik a vývoj opery, reformy, skladatelé či pěvecké osobnosti.

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Hana Netušilová

Vznik a vývoj opery – florentská camerata a barokní opera; operní reformy, slavné opery a jejich skladatelé, hlasové obory a pěvecké osobnosti.

Vývoj opery

• První opera vznikla v 16. století (Baroko) – vytvořil Jacopo Peri (Daphne)
• Vznik ve Florencii (Itálie)
• Hrála se o karnevalu 1597 – 1598
• Chudé nástroje
• Florentská camerata – označení pro sdružení skladatelů, básníků, vědců a hudebních teoretiků
  • Chtěli vrátit antickou tragédii na výsluní
  • Opera v moderním slova smyslu se zrodila v této společnosti

• Veškerý text zpíván sólisty za doprovodu malého souboru nástrojů – začalo se chodit na zpěváky
• Další opera byla také od Periho – opera Euridice
  • Sám Peri zpíval hlavní roli Orfea a na této opeře je doloženo, že se při ní diváci nudili k smrti
• S Perim ve stejné době skládal jeho rival Gulio Caccini – napsal stejnou operu jako Peri (Euridice), měl stejné libreto
  • Periho má větší dramatičnost a Cacciniho větší zpěvnost
• Dalším známým skladatelem oper byl Claudio Monteverdi – opery Orfeus, Ariadna (árie Nářek Ariadny)
• Italština jediný zpěvný jazyk
• Okolo poloviny 17. století byly centrem oper Benátky
• Roku 1637 bylo založeno první operní veřejné divadlo
• Hlavním hrdinou opery se stává sólista a začíná zde kult kastrátů
• Náměty z řecké historie a populárních literárních děl
• Hodně benátským operám přispěl C. Monteverdi a Francesco Cavalli, který vytvořil 40 oper pro benátské jeviště
  • Opery Svatba Thetidy a Pélea
• V 17. století se italská opera rozšířila do Německa
• Velký význam pro rozvoj opery v Německu mělo první veřejné operní divadlo otevřené roku 1678
• Nejvýznamnější skladatel této doby byl Reinhard Keiser – opery Octavia, Pyšný, svržený a znovu povznesený Kroisos
• Italská opera se brzy dostala do Francie – důležitý italský skladatel Jean Baptista Lully
  • Pro odlišení francouzské opery od italské používá Lully pojmenování tragédie lyrique
  • První vážná francouzská opera byla Kadmos a Hermiona
• Vznikl žánr oper-balet – převládá složka baletu nad dějem charakteristickým pro operu
• V 18. století začal tvořit Antonio Vivaldi, který ve svých operách kladl důraz na dramatickou stavbu a úlohu recitativu
  • Opera Zuřivý Roland
• Výhradně v Itálii působil český skladatel Josef Mysliveček – významný představitel barokní opery
• Opery Tamerián, Olympiáda
• Nejvýznamnějším a v současnosti nejhranějším barokním operním skladatelem je George Friedrich Händel – opera Rinaldo, Xerxés, Orlando
• V polovině 18. století je první reforma opery a její tvůrce Christoph Willibald Gluck s jeho operou Orfeus, Euridice (jde hlavně o krásu jednoduchosti hudby)
• V Neapoli vzniká samostatný nový žánr opera buffa (zásluhu měl Rosini)
  • Vznikla ze dvou pramenů
  • První byla zpravidla třítaktová opera komického obsahu a druhým bylo intermezzo – vkládá se mezi jednotlivé akty vážné opery
  • Typický byl buffolozní bas
  • Prvním géniem opery buffy byl Giovanni Battista Pergolesi – opery Zamilovaný bratr, Služka paní
• V tomto období vznikla také comique a ballad opera – významným prvkem parodie vážné opery
  • První nejvýznamnější ballad operou je Žebrácká opera
• V Německu se zase rozšířila tzv. singspiel – kombinace zpěvu s mluvenými dialogy
  • Prvním mistrem německého singspielu byl Johan Adam Hiller
• A. Mozart je nejvýznamnějším operním skladatelem pozdního 18. století
  • Napsal dvě nejznámější opery žánrů vážných oper – Idomeneus a operu napsanou pro Prahu Titus
  • První italskou operou buffy napsal už ve 12 letech – Předstíraná prostoduchost
  • Jeho vrcholnými díly byly tři zralé komické opery – Figarova svatba, Don Giovanni, Takové jsou všechny
  • Figarova svatba – zhudebnění politicky kontroverzní komedie; poprvé uvedena ve Vídni
  • Don Giovanni – dokončil v Praze a dostalo se jí ve Stavovském divadle 29. října 1787 prvního provedení, kterému byl Mozart osobně přítomen
  • Jeho tehdejší triumf v Praze pomohl ke zmírnění jeho finančních problémů
  • Jeho poslední scénické dílo byla Kouzelná flétna – pohádkový děj založen na zednářské symbolice a filozofii; jedno z nejhranějších děl světového operního repertoáru
• V 19. století dostává opera vedle dosavadní reprezentační a zábavné funkce také funkci společenskou, vzdělávací a politickou
• Nastoupil romantismus a šíří se představa o opeře jako vrcholné a umělecké formě – narůstá význam dirigenta a vzniká též operní režie
• V tomto období nastoupila skupina skladatelů tzv. Belcantové opery
  • V jejich dílech se střídá hudební komedie s vysoce romanticky koncipovanými operami
  • Hlavním představitelem je Gioacchino Rossini, který nejvíce proslul s operou Lazebník sevillský, což je jedna z nejlepších komických oper, další jeho díla – Popelka a Straka zlodějka
• Guiseppe Verdi – umělecký vůdce, nejvýznamnějším italským operním skladatelem 19. století
  • Opery Nabucco, Ernani
  • Později přišla trojice výrazných lyrických děl – Rigoletto, Trubadúr, La Traviatta
  • Nejvýznamnější opera – Aida
• Nová silná skladatelská generace – Mladá italská škola – nastoupila v 90. letech 19. století
  • Předmětem opery se stávají vášnivé a brutální scény ze života lidí
  • Nejslavnějším skladatelem byl Giocamo Puccini – jeho opery Manon Lescaut, Tosca, Madam Butterfly a Děvče ze západu patří k nejoblíbenějším operám mezi diváky a interprety

• Nová generace romantiků začíná usilovat o vytvoření německé národní opery
  • Jako německá národní opera se prosadil Čarostřelec od Carla Maria von Webera
  • O něco později vzniká na podkladě domácího singspielutel, francouzské opery comique a italské opery buffy, německá komická opera
  • Richard Wagner – největší operní skladatel 19. století
    • Do vývoje opery zasáhl nejen svým praktickým dílem, ale i vlivnými teoretickými spisy
    • Nastupuje tzv. nekonečná melodie
    • Jeho prvním úspěchem bylo jeho 3. operní dílo Rienzi, poslední tribun
    • V následujících 3 operách – Bludný Holanďan, Tannhauser, Lohengrin – postupně rozvíjel model německé romantické opery ve smyslu svých zásad
    • Myšlenky zásadní reformy plně uskutečnil v sedmi dílech – např. Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Prsten Nibelungův, Parsifal

• V 19. století v Rusku byl označený za zakladatele ruské opery Michail Ivanovič Glinka – opery Život za cara, Rusian a Ludmila
  • Modest Petrovič Musorgskij – zanechal jen jednu operu – Boris Godunov
  • Tito skladatelé patřili do skupiny Mocná hrstka
  • Nejdéle z této skupiny působil Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov, který napsal řadu oper – Sněhurka, Carská nevěsta, Zlatý kohoutek

• První českou operou 19. století byl Dráteník – František Škroup
  • Zakladatelem české národní opery však byl Bedřich Smetana
  • Dalšími českými operními skladateli byli A. Dvořák, Vilém Blodek, Karel Bendl, Karel Kovařovic
  • Moderní opera 20. století – souvisí s ní expresionismus
    • Využíval klasický tvar opery, ale vylepšil ho o nový psychologický i zvukový výraz
    • Hudba je bohatší a plná (moderní mnohozvuk)
    • Georges Bizet – Carmen – toreadoři – habanéra

Operní pěvci

• Na začátku oper zpívali kastráti
  • Nejznámějším, králem kastrátů byl Farinelli – říká se, že na jeden dech zazpíval 250 not a tón dokázal držet celou minutu
• Operních pěvců v současnosti je v Česku mnoho – např. Jakub Pustina (pravidelně vystupuje v Národním divadle Praha a ve Slovenském Národním divadle Bratislava, zpíval v opeře Carmen, Trubadúr, La Traviatta), Jana Doležalová (vystupovala v známých operách Manon Lescaut, Rusalka, Aida), Dana Dubová, Tomáš Černý, Dana Burešová a Pavla Vykopalová
• V současnosti ve světě jsou velice slavní Carlo Bergonzi (zemřel, italský tenorista, účinkoval ve světových operních divadlech) a Luciano Pavarotti (světoznámý operní zpěvák, přezdívaný „král vysokého C“, procestoval celý svět)

Článek Vznik a vývoj opery, reformy, skladatelé či pěvecké osobnosti. se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Baroko – vznik, opera, kantáta, oratorium, představitelé

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Hana Netušilová

Baroko – vznik nového slohu, nových druhů: opera, kantáta, oratorium; vznik svébytné instrumentální hudby: triová sonáta, concerto grosso; představitelé evropské barokní hudby.

Základní informace

• 1600–1750
• Rozvoj instrumentální hudby
• Vznikají: housle, violoncello, příčná flétna, hoboj, lesní roh, camballo, klavír, fagot
• Rozšíření tzv. dur – mollového systému
• Tónový systém
  • chromatická řada (začali používat i černé klapky)
  • temperované ladění (rozdělili oktávu na 12 půltónů)

• Zrod opery
• Rozvoj melodicko-harmonického cítění = vnímáme krom melodie i akordy
• Homofonie -) hlasy mají stejný rytmus i text, Vznik v Baroku
• x Polyfonie (Kanon) – jinde v textu + svoje melodie
• Používání dur-moll systém
• Vznik nových hudebních forem
• Baso Continuo = cembalo + violoncello (fagot) -) používala se k hraní doprovodů

Opera

• Hudebně dramatická forma
• Vokálně instrumentální forma
• Vznik v Itálii (1600 cca) – Florencie
• Florentská camerata – skupina lidí pokoušející se obnovit antické drama
• Začínající opery měli Antický námět – Řecké báje a pověsti
• Jazykem byla Italština (rozšířeno po celé Evropě)
• Jacopo Peri – 1. opera Dafné (nedochovaná) – 1597, Giulio Ceccini
• Navazuje Claudio Monteverdi (1567–1643) – opera Ariadna (dochovala se pouze první árie – Nářek Ariadny)
• Zpěv – pouze muži = Kastráti
• Módní záležitost

Barokní opera

• Hrála se v malém divadélku na zámcích pro šlechtu
• Byla velice zdobná (kostýmy)
• Nebyla tolik hraná (minimum divadla)
• Skládala se z:
  • Předehry (instrumentální)
  • Arie (sólový zpěv pro Soprán, Alt)
  • Sbor
  • Recitativ (zpěvomluva) – posouvá děj + balet

Concerto grosso

• Instrumentální, orchestrální forma
• Pouze hrané
• Postavené na kontrastu orchestru (jejich plný zvuk =ripieno) x skupinky nástrojů (jejich zvuku concertino)
• Terasovitá dynamika
• Gabrieli – Benátky sv. Marka – používal tenhle kontrast, 1. začal psát do not + přiřadil hlasy k nástrojům

Koncert

• Instrumentální, orchestrální forma
• Rozdíl -) je tam jeden sólista
• Skladba pro sólový nástroj doprovázený orchestrem
• Podstata – velký orchestr + sólista
• Antonio Vivaldi – Čtvero ročních dob – Jaro

Komorní hudba

• Podkategorie Baroka (není forma)
• Z Italského Musica da Camera
• Malý počet hudebníků 1-5 interpretů (a malý počet posluchačů)

a) Sonáta

• Sonare = znít x Cantare = zpívat
• Skladba pro sólový nástroj
• Instrumentální forma
• Forma tzv. komorní hudby – protiklad k hudbě orchestrální
• Sólový nástroj

b) Triová sonáta

• Skladba pro dva melodické nástroje (jednohlasné) + doprovod Baso continuo
• 2 melodické nástroje (housle, flétna, hoboj) + doprovod Baso continuo (cembalo + violoncello (fogot))
• Hrají čtyři
• Jan Dismas Zelenka – Triová sonáta B-dur (2 hoboje + baso continuo + cembalo + fagot)

c) Suita

• Instrumentální hudba (komorní, orchestrální)
• Řada idealizovaných tanců = skladby určené k poslechu, ale je improvizovaná tanečním rytmem
• Základem 4 tance – allemanda, cauranta, sarabanda, gigue (kostry suity)
• Menuet, Gavotta, Gagliarda, Pavanna – další doplňkové tance
• Preludium – začátek
• Air – zpěvná část (melodická) – charakter Arie
  • Nezpívaná
  • Air J. S. Bach – orch. Suita D- dur BWV – 1068

d) Mše

• Vokálně-instrumentální
• Varhany i orchestr i sólový zpěv
• Duchovní hudba

e) Oratorium (modlitebna)

• Vokálně instrumentální forma
• Duchovní hudba
• Orchestr, varhany, sbor, soprán, alt, tenor, bas = solo
• Biblický příběh, latinsky
• Handel = oratorium Mesiáš
• Není herecky hrané

f) Cantata

• Vokálně instrumentální
• Duchovní i světská
• Něco jako oratorium
• Varhany, orchestr, sóla

g) Fuga

• Polyfonní instrumentální skladba
• Čtyřhlasá
• Hodně hrané na varhany
• Navazují, nehrají společně, přicházejí po sobě
• Tocata = brilantní virtuozní, technicky náročná klávesní skladba
• Tocata a fuga dmoll, BWV 565

Světové baroko

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

• Němec
• Ze starého německého hudebního rodu
• Působil ve Výmaru, Drážďanech, Lipsku – chrám sv. Tomáše – kantor, kapelník, varhany
• Většina života – severní Německo
• 2x ženatý – 20 dětí (4 skladatelé)
• Ve své době uznávaný jako varhaník, organizátor
• Dílo: varhaní skladby – Toccata a fuga d-moll, cyklus Umění fugy
• Fuga = útěk
  • Polyfonní instrumentální hudba
  • Postavena na principu imitace (napodobení)
  • Nejčastěji 4hlasá
  • Začíná výrazným tématem v jednom hlase a postupně v dalších
  • Kontrapunkt – protimelodie
  • Punctum kontra punctum – nota proti notě – vznik polyfonie
  • Dělí se na 3 části – provedení
    • Mezivěta – hlasy se srovnají
    • 1. Provedení – představení hlasů
    • 2. Provedení – téma v různých tóninách
    • 3. Provedení – téma se vrací do hlavní tóniny, překrývá se
  • Augmentace – v 1 hlase jsou delší tóny (místo čtvrťové půlová)
  • V závěru prodleva – většinou v base (5. stupeň tóniny)
  • Dvojitá, trojitá – 2 nebo 3 témata
• Klavírní skladby – cyklus skladeb Temperovaný klavír, cyklus skladeb Knížka skladeb pro Annu Magdalénu Bachovou
• Skladby pro cembalo – Anglické suity, Francouzské suity (Francouzská suita E-dur)
• Nepsal opery

Georg Friedrich Händel (1685 – 1759)

• Znal ho Bach, ale on Bacha neznal
• Němec
• Cestoval po Evropě – v Itálii se naučil operu
• Psal oratoria a hlavně opery, hudbu na objednávku – Vodní hudba, Hudba ke královskému ohňostroji
• Dlouhá léta působil v Anglii
• Dílo: opera Xerxes – árie Vábí vlídný stín, oratorium Mesiáš

Antonio Vivaldi (1678 – 1741)

• Italský houslový virtuóz
• Putoval po Evropě – Benátky – chrám sv. Marka
• Psal skladby pro housle, flétny – sonáty, koncerty, concerta grossa, opery
• Dílo: Čtvero ročních dob – čtveřice houslových koncertů – každá má 3 věty, objevují se programní prvky
• Polyfonie – aby do ní mohli žáci proniknout napsal J. S. Bach dílo Dvojhlasé invence a Trojhlasé sinfonie
• Temperované ladění – oktáva má 12 stejných půltónů
• Opusové číslo – číslo, pod kterým je skladba zapsána
• Terasovitá dynamika – jedna část je hodně nahlas, jedna hodně potichu

České baroko

• Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676)
  • Hudební skladatel, básník, varhaník
  • Působil v Jindřichově Hradci
  • Duchovní písně
  • Jeho skladby – jednoduché, melodické, převážně homofonní
  • Jeho tvorba byla blízká lidové písni
  • Dílo: Česká mariánská muzika (Chtíc, aby spal, text o Panně Marii), Svatoroční muzika (snaží se zachytit svátky v roce), Loutna česká (Nebeští kavalérové)
• Pavel Josef Vejvanovský (1640 – 1693)
  • První český skladatel instrumentální hudby
  • Zaměřoval se hlavně na dechové, žesťové nástroje
  • Působil jako trubač, kapelník v kapele olomouckého biskupa v Kroměříži
  • Hodně psal pro klariny (předchůdce trubky)
  • Psal hlavně fanfáry, intrády
• Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745)
  • Působil v Drážďanech
  • Byl ve službách saského kurfiřta
  • Skladatel a kontrabasista
  • Dílo: Triová sonáta B-dur
• Bohuslav Matěj Černohorský (1684 – 1732)
  • Působil hodně v Itálii – Padova
  • Nedochovalo se moc skladeb
  • Dílo: koncertní kantáta Regina coeli – violoncello a varhany
• František Václav Míča (1694 – 1744)
  • Působil jako kapelník a zpěvák na zámku v Jaroměřicích
  • Napsal 1. českou operu – O původu Jaroměřic – lidová, komická, s milostnými zápletkami – parodie na operu

Článek Baroko – vznik, opera, kantáta, oratorium, představitelé se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Lidová píseň – vznik, druhy, regiony a sběratelé

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Hana Netušilová

Lidová píseň – vznik, druhy, regiony; sbírky a sběratelé; folklórní soubory; význam lidové písně. Vlastní pohled na lidovou píseň v dnešní době. Písňová forma.

Lidová píseň

• neznáme autora
• Vznikla spontánně (autor nebyl pravděpodobně hudební skladatel – vyjadřoval pocity, nálady – reakce na věci kolem sebe např. práce)
• Text i melodie zároveň
• „lidový majetek“
• Šířila se ústním podáním – zpívaly je svým potomkům

Umělá píseň

• známe autora, vznikají ze záměrného tvůrčího úsilí, nápadné, originální rysy
• Vzájemné prolínání obou typů písní – mnoho lidových písní ovlivnilo umělou tvorbu a naopak
• Vzniká na hotový text
• Je propracovanější a složitější
• Doplněná doprovodem a neměla by mít varianty

Zlidovělá píseň

• známe autora, ale ta píseň je tak blízká, že si ji společnost vzala za svoji a na autora se zapomnělo
• vznikají varianty
• Fanoš Mikulecký (1912–1970) – ze Slovácka z Podluží, písně – Vínečko bílé, V širém poli studánečka, Když jsem šel z Hradišťa
• Vlasta Rédl – Husličky
• Karel Hašler – Na Pankráci, Po starých zámeckých schodech, Pětatřicátníci
• Voskovec, Werich, Ježek – Na poříčí dítě křičí

Pseudolidová píseň

• má vypadat jako lidová, ale je záměrně vymyšlena většinou do filmů nebo divadelních her (Vím jedno návrší)

Národní píseň

• vznikaly v období Národního obrození
• opěvovaly národ (Čechy krásné, Čechy mé)

Druhy lidové písně podle tématu

• Milostné – většinou v souvislosti s přírodou, Široký hluboký
• O řemeslech – Šili, šili ševci boty
• Vojenské – furiantské, odchod na vojnu, Já husárek malý, Černé oči jděte spát
• O koních – Prší prší
• O matkách – Chovala mě matička
• Ukolébavky – Hajej můj andělíčku
• Koledy – Nesem vám noviny
• Svatební – Ej, od Buchalova
• Pohřební – Zabili Janka

Druhy lidové písně podle regionu

České (západní)

• Převažují více durové tóniny
• Pravidelný 2dobý, 3dobý rytmus
• Dudy (západní, jižní Čechy), housle, klarinety, basa, vozembouch
• Chodsko (dudy – omezený rozsah tónů, Žádný neví, co jsou Domažlice), Plzeňsko, Doudlevsko, Polabí, Podkrkonoší, Horácko

Moravské (východní)

• Molové tóniny
• Bez rytmu, nepravidelný rytmus, čardášové rytmy
• Cimbál, housle (primy – hlavní melodie, kontry – doprovod), klarinet, basa
• Lašsko, Valašsko (Pásli ovce valaši), Haná, Slovácko – Horňácko, Dolňácko, Podluží

Variační proces

• výsledek ústního podání
• každý kraj nemá stejnou verzi (Kolamajka)
• stejná melodie, jiný text (Když jsem husy pásala, Běží liška k táboru)
• stejný text, jiná melodie (Na tý louce zelený)

Formy lidové písně

• Malá písňová forma – 1dílná (má 1 hudební motiv), 2 dílná, 3 dílná
• 1dílná – většinou 8 taktů, předvětí, závětí – opakuje se, např. Skákal pes
• 2dílná – není moc rozšířená, 2 rozdílné části, např. Okolo Třeboně pasou se tam koně
• 3dílná – vrací se 1. část (neopakuje se úplně přesně), a b á – Holka modrooká, Ráda, ráda můj zlatej Honzíčku, Travička zelená; bez opakování – a b c – Okolo Hradce

Sbírky a sběratelé

• Národní obrození
• Karel Jaromír Erben – Prostonárodní písně a říkadla, Nápěvy prostonárodních písní českých (spolupráce s Pavlem Martinovským)
• Čeněk Holas – České národní písně a tance
• František Sušil – Moravské lidové písně s nápěvy do textů
• František Bartoš – Národní písně moravské

Folklórní soubory

• ČR – dudácká muzika (dudy, housle, klarinet, basa)
• Chodsko, Domažlicko, Plzeňsko
• Malá dudácká muzika – dudy, housle, klarinet – polyfonní způsob
• Morava – cimbálovka (cimbál, 2 housle, klarinet, basa)
• Hradišťan – hrají na různých festivalech (největší ve Strážnici)

Článek Lidová píseň – vznik, druhy, regiony a sběratelé se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Vývoj evropské hudby od nejstarších dob

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Hana Netušilová

Vývoj evropské hudby od nejstarších dob až po vrcholnou renesanci. Hudba pravěku, starověku, gregoriánský chorál, středověká světská hudba, rozvoj vícehlasu.

Pravěk

• 50 tisíc let př.n.l. – 4000 př.n.l.
• Dříve nebyla hudba vnímána jako umění, ale jako magie či kouzla
• Často byla také spojována s tancem
• Vokální složka = jednoduchý zpěv (2 tony) nepřesné, jeden vyšší jeden nižší, většinou předzpívával šaman
• Instrumentální složka = kameny, dřevo, kosti, chrastítka – rytmické nástroje
• Koštěná píšťala (duté kosti – dirka), Ulity (vydává jeden ton, ale každá jiný), zvířecí rohy, puklice, Struny (Harfy a Liry), hliněné nástroje – melodické nástroje
• Důkazy: představy, vykopávky, dochované nástroje, nástěnné malby, etnomuzikologie
• Etnomuzikologie – etno = věda, která zkoumá národy
  • Muzikologie = věda o hudbě
  • Zajímá se o hudbu primitivních kmenů
• Francie – jeskyně Tří bratří – jeskyně dochovaná z pravěku
  • Zobrazen šaman s nástrojem v ruce

Starověk

• Období 1. kulturních a vyspělých civilizací)
• 4 tisíce př. n. l. – 5. století n. l.
• Egypt, Mezopotámie, Persie, Čína, Féničané, Židé
• Židovská hudba – Starý zákon – obsahuje židovské žalmy – ovlivňuje rozvoj středověkých sborů

Hudba starého Řecka

• Nejvyspělejší hudba
• 15 dochovaných zlomků se záznamem hudby
  • Seikilova píseň – z dob roku 0, nachází se na náhrobku, text – pomocí řecké abecedy (výšky tónů)
  • Dvě hymny na boha Apollóna – vytesány na zdi athénské pokladnici v Delfách
• Od slova múza slovo muzika (múzy – družky Apollóna)
• Hudba byla součástí olympijských her, divadel (dramata) i výchovy
• Pěstování sólového i sborového zpěvu – jednohlasý
• Hudební vzdělání – součást výchovy
• Hudba – soutěžní disciplína na řeckých olympijských hrách
• Zpěvně se přednášely básně
• Hudba se objevovala v antických dramatech
• Hudební nástroje – drnkací (kithara, lyra), dechové (aulos – předchůdce hoboje, flétny – různé druhy, např. Panova), hydraulické (varhany)
• Pythagoras (6. století př. n. l.) – považoval hudbu za součást matematiky
  • Pythagorské ladění – vydrželo až do 17. století – nahradilo ho temperované ladění
  • Monochord (vymyslel toto ladění)
  • Tetrachord – řada 8 tonů od d1 do d2
  • Vyhovovalo jednohlasému zpěvu
• 1. česká duchovní píseň – Hospodine, pomiluj ny
• Nejznámější řeckou píseň Seikilova píséň (bez doprovodu, ženské hlasy)

Středověk

• 5. století n. l. – 14. století n. l.
• Hudba pod dohledem církve
• Duchovní hudba (oficiální)
• Světská (milostné písně, pro zábavu)

Duchovní hudba

• Zabývá se náboženskými tématy, církevními rituály
• Vokální
• Pod kontrolou církve
• Gregoriánský chorál – jednohlasý sborový zpěv
  • U jeho zrodu stál papež Řehoř (Gregor)
  • Text latinské modlitby
  • Bez doprovodu (vokální)
• Hlasy – discantus (svrchní – vyšší, často melodičtější i na jiný text), cantus fermus (původní hlas), organum (spodní hlas)
• 1. dvojhlas – vývoj kolem 10. století

 (12. – 13. století n. l.) – Ars antiqua (staré umění)

• Diabonický klavír – jen bílé klapky
• Ustálení vícehlasého zpěvu
• Jednoduché hraní na varhany
• Moteto – forma duchovní hudby
• Gregoriánský chorál – moteto – přidávání hlasů

(14. století) Ars nova

• Období gotiky
• Propracovaná polyfonie
• Komponují se mše – Kyrie, Glorie, Sanctus, Agnus Dei (Benedictus)
• Guillaume de Machaut – francouzský skladatel a básník působící na dvoře Jana Lucemburského
• 1300–1377
  • Skládal mše – La Messe de Notre Dame
• Doba propracovaného vícehlasu

Světská hudba

• Zabývá se náměty ze světa
• Taneční x zpívaná (o lásce, epické, hrdinské, příběhy, bitvy)
• Tance, truvérské písně
• Potulní pěvci – trubadúři (jižní Francie), truvéři (severní Francie)
  • Trubadúři – milostná lyrika – zpívali milostné písně, písně určeny ženám (šlechtičnám)
  • Truvéři – zpívali zamilované, ale i epické písně (výpravní – hrdinské)
  • Minnesängři – označení v Německu
• Nástroje – loutna, harfa, fidula (předchůdce houslí), tromba marina (předchůdce violoncella – tři struny), některé typy fléten – zobcová flétna, psaltérium, některé bicí nástroje

Raný vícehlas

• Od konce 9. století se k chorální melodii přidávají souběžné kvarty
• První forma vícehlasu se nazývá organum
• Postupem času dochází k osamostatňování hlasů, povolené jsou však pouze intervaly prima, kvarta, kvinta a oktáva
• Později se počet hlasů zmnožuje na 3–4, přičemž původní chorální melodie je uváděna v nejhlubším hlase a nazývá se cantus firmus
• Skladatelská technika, při níž jsou všechny hlasy rovnocenné a samostatně vedené (žádný není vedoucí ani doprovodný) se nazývá polyfonie

Renesance

• 15. – 16. století
• Největší rozvoj vokální polyfonie (zpívaný vícehlas) – metoda kontra punktu (nota proti notě) – nejčastěji 4 hlasy (rovnocenné – všichni zpívali to samé)
• Objevují se první housle v polovině renesance
• A capella – bez nástrojů (bez doprovodu)
• Frankovlánská (Nizozemská) škola (Belgie, Holandsko, Francie) x Italská škola

Frankovlánská škola

• Orlando di Lasso (1532–1594)
  • Král hudby
  • „Echo“ efekt ozvěny
  • 1556 Mnichov
  • Známý po celé Evropě
  • 2000 skladeb (např. Echo)

Italská škola

• Giovanni Pierlugi da Palestrina (1525–1594)
  • Působil v Římě – Chrám sv. Petra – u papeže
  • Psal až šestnáctihlasé skladby (polyfonní) – snaha potlačit protestanské písně
  • Většina 4hlasé skladby
  • Gloria
• Giovanni Gabrieli (1554–1613)
  • Studoval v Mnichově u Orlanda di Lassa
  • Působil v Benátkách u chrámu sv. Marka
  • Používal vícesborovou techniku
  • Hodně používal hudební nástroje – housle, disviola, fagot, pozoun, tenorová viola, varhany, cink (roh s nátrubkem), theorba (basová loutna – kytara)
  • Určil kdo co bude hrát
  • Začal psát dynamitě do not
  • Položil základy pro concerto grosso – velký orchestr s málo nástroji (ripieno – velká skupina, concertino – malá skupina)

• Velký rozvoj nástrojů – vznik cembala, housle, viola
• Poprvé notový zápis – hmaty (loutna) – tzv. tabulatura
• Vynalezen knihtisk – hudba se mohla rozvíjet
• Madrigal – velmi populární forma
  • Světské – obdoba moteta
  • Itálie
  • Vícehlasá hudba
  • Zhudebňovány světské texty
  • Skladatel záměrně píše nový text pro každou sloku

Renesance v Čechách

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621)

• Šlechtic, spisovatel, cestovatel, válečník, diplomat a hudební skladatel
• Nejvýznamnější český skladatel období renesance
• Pětihlasá mše – Misa quinis vocibus
• Moteta

Písně jako: Hospodine pomiluj ny, Svatý Václave, Ktož sú boží bojovníci

Článek Vývoj evropské hudby od nejstarších dob se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Baroko v hudbě

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Veronika

BAROKO

• léty 1580 až 1730/1750.
• název pochází z portugalského slova „barroco“= perla nepravidelného, křivého, bizarního, v hudbě použil tento termín již Jean-Jacques Rousseau

Tři fáze baroka:

• rané baroko = 1580 – 1650,
• vrcholné baroko = 1650 – 1690
• pozdní baroko = 1680/1690 – 1730/1750.

Životní pocity barokního člověka:

• orientace na víru, niterný duchovní život, rozčarování ze stavu světa (náboženské války)
• svět se jeví jako chaotický, marný, bezútěšný, útěchu hledá barokní člověk ve víře a ve svém srdci
• taneční formy – skrz taneční veselí ale prosvítá vědomí marnosti života a přítomnosti smrti

Hudba = velice vznešená, majestátní

• Opouští složitou polymelodickou strukturu ve prospěch melodicko-harmonického cítění.
• Nejdůležitější prvky: kompozice, melodie, rytmika a harmonie.
• užívání kontrastů: tempo: střídání rychlých a pomalých vět, terasovitá dynamika: forte x piano, tónina: dur x moll (vytlačeny jsou církevní tóniny), jednohlas x vícehlas, sólové nástroje x orchestr.
• vznik taktu metrum a rytmus, přísné tempo, na druhou stranu americké skladby
• Sekvence – opakování melodie transponované o určitý interval, většinou třikrát a dost

Hudební nástroje: varhany, cembalo a jeho druhy: spinet, clavicembalo, virginál, gravicembalo, cembalo mělo (na rozdíl od klavíru) stejně kláves jako strun – havraní brka připoutaná na tangenty kláves.

• Generální bas = číslovaný bas, způsob zápisů akordů a neakordických tónů ve skladbě. Hudebně se pak generálbas realizoval continuem(= basso continuo) složeným z hlubokého melodického nástroje

Hudební formy:

• opera – pro její vznik byla rozhodující snaha italských renesančních teoretiků a umělců o vzkříšení antického dramatu
• florentská camerata (= společnost)
  • Ideovým vůdcem byl otec slavného hvězdáře Vincenzo Galilei.
  • Odmítali vícehlasou kompozici jako vynález „barbarského středověku“
  • zavrhli vícehlas a dali přednost tzv. doprovázené monodii
  • Na 1. místě bylo slovo (tedy obsah), na 2. místě rytmus a na 3. místě tón (tedy melodie).
  • V prvním krátkém údobí dějin opery je ideálem „dramma per musica“
  • 1. opera Dafné skladatelů Jacopo Peri a Jacopo Corsi – uvedena r. 1597, (nedochovala se)
  • První dochovaná opera Euridice z r. 1600 J. Periho.

Claudio Monteverdi

• Prvním opravdovým mistrem opery byl italský skladatel
• jeho 1. opera L´Orfeo (z r. 1607)
• Pocházel z lékařské rodiny v Cremoně, byl zpěvákem a violistou kapely vévody Vincenza Gonzagy v Mantově (1590 – 1613)
• r. 1601 byl jmenován komorním a chrámovým kapelníkem
• Od r. 1613 až do smrti byl kapelníkem chrámu Sv. Marka v Benátkách
• Napsal kolem 10 oper a několik baletů(L´Orfeo, zpívaný balet Balet nezavržených, …)
• složil mše, žalmy, nešpory, magnificat, vydal 7 knih světských a duchovních madrigalů( madrigal se tak u něj stává předstupněm opery)
• Hlavními hudebními formami ve zpěvu se stávají árie a recitativ
• v orchestru je stabilizované obsazení nástrojů a skupin (samostatné formy: předehra, mezihry a ritornel).
• V pojetí opery jako hudebního divadla předešel svou dobu
• Zavedl pojmy prima prattica = stará hudba a seconda prattica – nové umění, monodie s akordickým doprovodem, která se více hodí pro divadlo

Římská opera

• 1. pol. 17. stol., zakladatel Stefano Landini, velkolepá podívaná o 100 účinkujících, předváděla mnohdy i více než 8 hodin výjevy ze života svatých nebo biblické příběhy
• Hlavní představitel: Luigi Rossi

Benátské opera

• r. 1637 otevřeno 1. veřejné stálé operní divadlo
• Do té doby pouze šlechtickým dvorům a pro pozvané obecenstvo, nyní každému po zaplacení vstupného
• V r. 1700 bylo v Benátkách 16 operních divadel
• Nešetřilo se na dekoracích, kostýmech, zpěvák stál uprostřed jeviště vpředu proti vladařské lóži, orchestr byl umístěn za jevištěm, snížil se počet zpěváků ve sboru, vzniká nová společenská vrstva – od účinkujících přes divadelní ředitele, skladatele, výtvarníky až po technické síly a propagaci
• Benátská opera se stává operou sólovou, střídala se dueta a árie
• Nejvýznamnějšími skladateli byli Francesco Cavalli a Marc Antonio Cesti

Neapolská opera

• využívá sólového zpěvu
• Pěvecké hvězdy s virtuózním zpěvem (bohaté koloratury=ozdoby) byly osou celého dění
• Velkou důležitost měli kastráti
• uzavřené formy
  • vstupní třídílná sinfonia (předehra) jako úvod bez spojitosti s vlastním hudebním děním opery
  • vžitý rozvrh temp: rychlé – pomalé – rychlé
  • árie =lyrická zpěvná část, uzavřený celek, má třídílnou formu A B A (= da capo árie)
  • z ansámblů nejčastější dueta
  • sbory mají charakter madrigalů
  • instrumentální mezihry=ritornely, které se opakují
  • recitativ = rozvíjí se a posouvá děj
  • Recitativ secco = s akordickým doprovodem cembala a rychlým sledem tónů malých rytmických hodnot v melodice
  • Recitativ accompagnato (akompaňáto) = souvislý instrumentální vícehlasý doprovod a rozvinutější melodika
  • Vytvářel se kult zpěváků (sólová virtuozita v áriích) – trpěl tím dramatický děj opery
  • Nejvýznamnějším skladatelem neapolské opery byl Alessandro Scarlatti, který napsal více než 100 oper
  • 1. známá komická opera La serva padrona (= Služka paní) Giovanni Battisty Pergolesiho (1710-1736).

Baroko ve Francii

• byla především zemí tance
• Zakladatelem francouzské opery je Jean Baptiste de Lully
  • syn florentského mlynáře
  • od 14. let ve Francii, králův oblíbenec
  • navázal na římskou operu
  • vytvořil nový operní typ tragédie lyrique (=lyrická tragédie)
  • Obsazuje sólové party přirozenými hlasy
  • Francouzi odmítali umění kastrátů
  • Důležité jsou sborové a taneční výjevy, orchestrální složka
  • Je tvůrcem tzv. francouzské ouvertury (= předehry): pomalu-rychle-pomalu
  • Napsal 14 oper, asi 20 baletů a hudbu ke hrám Moliéra a Corneilla

Rakousko a Německo

• opera hrána poprvé r. 1618 v Salcburku
• hlavním střediskem byl vídeňský dvůr, kde se hrála italská opery v r. 1626
• císař Leopold I. založil ve Vídni stálé operní divadlo

Anglie

• skladatel Henry Purcell
  • opera Dido a Aeneas
  • slučuje vlivy francouzské a italské se starší anglickou tradicí
  • psal scénickou hudbu k Shakespearovým činohrám
  • zvláště vyniká hudba k Richardu III.
  • Sen noci svatojánské a Bouře

Hudební formy:

• sonáta
  • skladba pro sólový nástroj s doprovodem klávesového nástroje
  • Sonata da chiesa = chrámová (věty: pomalá-rychlá fugovaná-pomalá-rychlá taneční)
  • sonata da camera = světská
  • Triová sonáta je pro 2 rovnoprávné melodické nástroje (nejčastěji dvoje housle) a basso continuo (cembalo hrající akordickou výplň, posílený o basový nástroj např. violoncello) – tedy vlastně 4 muzikanti.
• concerto grosso
  • několikavětá skladba založen na barevném a dynamickém kontrastu mezi 2 nástrojovými skupinami
  • Skladatelé: Giuseppe Torelli, Arcangelo Corelli, Alessandro Pietro Scarlatti, Domenico Scarlatti, J. S. Bach, G. F. Händel
• sólový koncert
  • vyvinul se z concerta grossa počátkem 18. století;
  • oproti orchestrálnímu tutti stojí jediný sólový nástroj
  • zpravidla třívětý
• fuga
  • několikadílná vícehlasá skladba, která zpracovává jedno hudební téma, které postupně prochází všemi hlasy skladby dle určitých pravidel (imitace, rozvádí se)
  • Vrcholná forma kontrapunktu (= nota proti notě)
• toccata
  • skladba pro klávesové nástroje (varhany, cembalo)
  • podobá se etudě
  • v období baroka spojována s fugou

• suita
  • orchestrální barokní suita vznikla ve Francii a v Německu
  • seřazovala různé dobové tance na základě stejné tóniny
  • střídaly se v ní tance charakterově i pohybově kontrastní
  • Základní sled tanců
    • allemande – courante – sarabanda – gigue
    • Skladatelé je někdy rozšířili o oblíbené tance v době baroka: gavota, polonéza, menuet případně o netaneční samostatné instrumentální skladby: preludium jako úvod, air
    • V době vrcholného baroka se ustálilo schéma: allemande – courante – sarabanda – intermezzo – giga, jako oblíbený tanec se vkládal menuet– základem byly malé krůčky a mnoho figur v držení těla, končetin a hlavy, tempo mírně rychlé, takt ¾
• oratorium
  • cyklická vokálně-instrumentální skladba pro sóla, sbor, orchestr a vypravěče
  • duchovní skladba nemá liturgický charakter, náměty vycházejí z Bible, většinou ze Starého zákona
  • Původně byla hrána v kostelích, později i v koncertních síních
• pašije
  • typ oratoria pojednávající o umučení Krista
  • jsou psány podle evangelistů (sv. Matouše, Marka, Lukáše a Jana)
• mše
  • největší důležitost mezi chrámovými skladbami v baroku
  • Přibírá instrumentální doprovod a stává se cyklickou prokomponovanou skladbou
• pastorela
  • český druh malé kantáty se sólisty, sborem, malým orchestrem včetně varhan na pastýřský nebo vánoční námět
• kantáta
  • je původně zpívanou skladbu na rozdíl od skladeb hraných
  • pozdější označení skladby pro sóla, sbor a instrumentální doprovod, obsah lyrický
  • V baroku 2 typy kantát:
    • cantata da camera = světská, většinou milostné náměty
    • cantata da chiesa (kantáta da kiéza) = chrámová, s náboženskou tématikou

Význační představitelé italské instrumentální hudby

• Antonio Lucio Vivaldi
  • byl vysvěcen na kněze ale ze zdravotních důvodů požádal o zproštění služby
  • stal se učitelem hudby, dirigentem dívčího smyčcového orchestru v dívčím útulku, houslistou chrámu sv. Marka v Benátkách, kde nepřetržitě žil, ale podnikal koncertní cesty po Evropě
  • Byl vynikajícím interpretem vlastních houslových skladeb, obohatil houslovou techniku o hru ve 12. polohách
  • Napsal kolem 770 skladeb (248 houslových koncertů, 29 koncertů pro dvoje housle, 29 pro violoncello, 39 pro fagot, 22 pro flétnu, …)
  • v áriích pro kastráty nekonečné běhy, skoky přes 2 oktávy
  • Instrumentální dílo
    • Čtvero ročních dob
      • I. La Primavera= Jaro, II. L´Estate = Léto, III. L´ Autumno = Podzim, IV. L´Inverno =
      • ilustrace ptačího zpěvu (skřivánka, hrdličky, křepelky) v 1. větě Jara
      • Jaro začíná oslavou mládí a rodících se nových sil přírody, s tajícím sněhem se vrací zpěv ptáků, rozšumí se horské bystřiny a přírodu očistí i první jarní bouře, po ní se obloha znovu rozjasní a ptáci se vrátí ke svému zpěvu
      • nejsou to žádná concerta grossa, ale jsou to mimořádné virtuózní houslové koncerty
      • Tento cyklus je „zkouškou harmonie a invence“

Vliv italské instrumentální hudby v Evropě

• Francie
  • Jean Marie Leclair
    • francouzský barokní hudební skladatel a houslový virtuos
    • je považován za zakladatele francouzské houslové školy
• Německo
  • Georg Muffat
    • Napsal mnoho instrumentálních sonát
    • orchestrální suity
    • varhanní toccaty
    • orchestrální concerti grossi
  • Johann Joseph Fux
    • Učebnice kontrapunktu
  • Georg Philipp Telemann
    • Varhaník
    • Hudební samouk
• Anglie
  • Henry Purcell
    • dopomohl ke vzniku zvláštního, arteficielního britského stylu hudby
  • George Fridrich Händel
    • Mesiáš, Vodní hudba, Hudba k ohňostroji…

Barokní hudba pro klávesové nástroje

• Itálie
  • Girolamo Frescobaldi
    • Polymelodická hudba
    • Vznik typické barokní polyfonie
    • Schopnost vyjádřit bohatou škálu afektů, nádheru a velkolepost
  • Domenico Scarlatti
    • Řím, Londýn, Lisabon, Madrid, …
    • 500 klavírních skladeb (sonáty)
• Německo
  • Johann Jacob Froberger
    • vytvořil žánr suity pro klávesové nástroje
    • svými cestami přispěl k výměně hudebních idejí
    • Varhaník v Lipsku
  • Johann Kuhnau
    • Bachův předchůdce v Lipsku
    • Suity, sonáty s programním obsahem

Francouzská clavecinová škola, tzv. galantní styl (rokoko)

• Tzv. rokoko
• stylová fáze, která nastoupila po vrcholném baroku V
• předstupně klasicismu
• hudební rokoko tíhne k drobnějším formám a používá množství různých melodických ozdob ( až 88)
• Hudební formy
  • menuet
    • původně francouzský dvorní tanec ve ¾ taktu mírně rychlého tempa, graciózní charakter
  • divertimento
    • v té době sloužilo jako doplněk různých společenských akcí nebo ke stolování
  • serenáda
    • druh náladové večerní skladby (zastaveníčko), árie s doprovodem drnkacího nástroje, kterou zpívali či hráli zamilovaní hoši pod okny svých vyvolených
  • kasace
    • instrumentální skladba o více větách suitového charakteru, hrála se většinou na volném prostranství

Georg Friedrich Händel

• 23.2. 1685 Halle nad Sálou v Sasku
• velký tvůrce oratoria a instrumentální hudby
• syn zámožného ranhojiče (lékaře)
• studium hudby začal v Halle u dómského varhaníka Friedricha Wilhelma Zachowa
• Z úcty k otci začal studovat práva ale hudba nakonec zvítězila
• od mládí se přátelil s Telemannem a Matthesonem
• začínal jako houslista a cembalista ve slavné hamburské opeře
  • zde úspěšný debut jeho 4 oper (Almira, 1705, Nero, Florindo, Dafné)
• roku 1706 – 1710 pobývá v Itálii: Benátky, Florenci, Řím a Neapol
• Italové jej nazývali „caro Sassone“, tj. „drahý Sas“ – zde žákem A. Scarlattiho
• poznává díla italských barokních mistrů
• během 4 let zde složil více než 50 děl
• pro Florencii svou 1. italskou operu Rodrigo (1707)
• v Benátkách byla přijata s nadšením r. 1709 jeho komická opera Agrippina
• Po krátkém působení v Hannoveru zakotvil na více než 45 let v Londýně, kterému určuje všechna svá díla a získává anglické státní občanství
• Na přání královské rodiny složil např.:
  • slavnou orchestrální Water music
  • původní tři samostatné suity: 1. in F, 2. in D, 3. in G, hrály se během královských výletů na řece Temži
  • skladby složené zvláště z tanců a Music for the Royal Fireworks
    • vznikla k oslavám cášského míru;
  • velký interpretační aparát
    • 12 hráčů part prvního hoboje, 8 hrálo part druhého hoboje, 4 hráli třetí hoboj, 8 první fagot, 4 druhý fagot, tři trojice přirozených rohů, tři trojice trubek, tympány, smyčcový orchestr, continuo, celkem cca 100 hudebníků
• Založil operní akademii
  • pro ni napsal např. opery Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda,
  • 1728 první královská akademie zaniká
• Händel založil novou operní scénu a napsal pro ni další opery např. Ezio, Zuřivý Orlando, Xerxés
• bojoval proti dalším intrikám, nepodlehl ani při těžkém zdravotním stavu (r. 1737 záchvat mrtvice, ochrnul na půlku těla)

Díla

• Pomalé árie
  • Sarabanda (3/2) – árie Almireny „Lascia ch´io pianga“ (Rinaldo – vychází z renesančního eposu Osvobozený Jeruzalém)
  • Pomalá kantiléna (3/4 nebo C) – larghetto „Ombra mai fu“ = Vábí vlídný stín – touto árií pod košatým platanem začíná po předehře opera Xerxes (Serse) na antický námět
• Své největší tvůrčí síly věnoval oratoriím
  • Saul (1738) – použil zvonkohru i jako doprovod recitativu;
  • Izrael v Egyptě (1738) – je zcela netypicky pověřen být hlavním hrdinou a nositelem děje pěvecký sbor (dvojsbor)- 20 sborových vstupů, pouze 7 árií, 1 dueto a 4 recitativy, použil sborový recitativ;
  • Mesiáš (1741)- libreto spojuje starozákonní texty s novozákonními, je zde nápadná jednota židovské a křesťanské tradice;
  • Samson (1741);
  • hudební drama Herkules (1745);
  • Juda Makabejský (1746);
  • Jephta (1751)
  • V sólových částech užívá způsobu operní tvorby, těžištěm svého oratoria učinil sbor, kterým dosahuje monumentality a ve kterých převažuje polyfonní vedení hlasů (zvláště vyniká Alleluja v Mesiáši
  • Napsal 17 anglických oratorií na biblické náměty – Celkem jich má 22 vesměs s texty anglického překladu Starého zákona
• Napsal kolem 40 oper – převažuje opera séria neapolského typu, operu buffu nekomponoval, zastupuje ji v několika případech smíšený typ opery semiseria (Xerxes)

• Händel byl vynikající instrumentalista (varhaník, cembalista, houslista)
• složil tři série varhanních koncertů, dvě série concerti grossi, koncerty pro sólové nástroje (např. 6 hobojových), flétnové sonáty, triové sonáty
• Byl robustní postavy vysoký kolem 2 metrů, 8 let před smrtí oslepl
• Je pochován mezi nejvýznamnějšími osobnostmi království ve Westminsterském opatství, slavný Francois Roubiliac mu vytvořil už za života bustu
• Koluje o něm spousta legend: byl prý lakomý, hrozně rád jedl a užíval si světských radostí. Musel být i nezlomný idealista, jen tak mohl opustit Itálii, která mu ležela u nohou, a odejít do Londýna, kde začínal od nuly a několikrát zkrachoval, svou hudební řečí byl vlastně Evropanem
• Je opravdu německým i anglickým skladatelem zároveň
• Ovlivnil oratorní tvorbu F. J. Haydna, F. Mendelssohna-Barholdyho, A. Dvořáka, ve 20. stol. I. Stravinského, A. Honeggera, B. Brittena aj
• Händel je mistrem syntézy
• dovedl spojit italskou zpěvnost a francouzskou tanečnost v dokonalou formu
• V Anglii navázal na H. Purcella a ve sborech na madrigalovou techniku
• V současnosti ožilo Händelovo jevištní dílo na festivalech ve skladatelově rodišti v Halle nad Sálou

 Johann Sebastian Bach

• 21. 3. 1685 Eisenach, + 28. 7. 1750 Lipsko
• Narodil se jako osmé dítě hudebníka, člena městské i dvorní kapely
• Základy hudebního vzdělání získal od staršího bratra Johanna Christopha, varhaníka v Ohrdrufu, u něhož žil od 10. let po smrti svých rodičů
• Všeobecné vzdělání završil na gymnáziu v Lübecku
• v letech 1703 – 1707 působil jako varhaník v Arnstadtu (nejranější skladbou pro klávesové nástroje – cembalo je Capriccio na odchod milovaného bratra Johanna Jakoba do války proti Švédům)
• 1707 – 1708 byl varhaníkem v Mühlhausenu, pak ve Výmaru jako dvorní varhaník
• studoval hudbu vynikajících protestantských skladatelů od Schütze po Dietricha Buxtehudeho.
• Varhanní skladby
  • Toccata d moll
  • Preludium a fuga: c moll, D dur, a moll
  • Passacaglia c moll – kolosální variační cyklus
• 1707 se oženil se svou sestřenicí Marií Barbarou (7 dětí)
• Köthen: od r. 1717 jako dvorní kapelník
• Ve svých prvních 3 působištích se věnoval tvorbě pro evangelický chrám = mimořádný znalec evangelické duchovní písně (nazývané také protestantský chorál)
• Zde vytvořil i svá první vrcholná instrumentální díla
• první díl Dobře temperovaného klavíru
• v Lipsku vytvořil i druhý díl – „Starý zákon klavírní hry“
  • obsahuje 2 řady preludií a dvojhlasých až pětihlasých fug (celkem 48), komponovaný ve všech durových a mollových tóninách v chromatickém postupu
• Nejznámějších je 6 Braniborských koncertů věnovaných Christianu Ludwigovi, markraběti braniborskému (seznámení v Karlových Varech)
  • Nejsou to žádná concerta grossa, ale „Šest koncertů pro různé nástroje“
    • 1. in F – sóla: 3 rohy, 2 hoboje, fagot, violino piccolo; orchestr (tutti)
    • 2. in F – sóla: trubka, flétna, hoboj, housle; orchestr (tutti)
    • 3. in G – 3 housle, 3 violy da braccio (název nástroje z rodu houslí, která se při hře drží na rameni), 3 violoncella, basso continuo (tj. violone = velká viola, od 18. stol. označuje kontrabas + cembalo)
    • 4. in G – sóla: 2 zobcové flétny („in echo“), housle; orchestr (tutti)
    • 5. in D – sóla: příčná flétna, housle, cembalo; orchestr (tutti)
    • 6. in B – 2 violy da braccio, 2 violy da gamba, violine, cembalo. Jsou nezařaditelné do tradičních kategorií instrumentálního koncertu (concerto grosso, sólový koncert, tutti – koncert)
• Další díla
  • 16 koncertů pro sólové cembalo
  • houslové koncerty:  a moll, E dur
  • Koncert pro dvoje housle d moll
  • 6 sonát a partit pro housle
  • 6 suit pro violoncello
  • 4 ouvertury pro orchestr
  • neopakovatelný Air z 2.suity D dur
  • závěrečná Badinerie ze Suity h moll pro sólovou flétnu a orchestr – rokokovou melodii sólového nástroje (flétny) „shodí“ z vysoké sopránové polohy do basu

• R. 1721 se oženil s Annou Magdalenou- poznal ji po smrti své první ženy jako znamenitou zpěvačku v Köthenu, pocházela z rodiny polního trubače
• její rukopis se tak přiblížil Bachovu, že si znalci nebyli vždy jisti, jde-li o skladatelův originál (tj. autograf), či o její opis
• Napsal pro ni sbírku klavírních kousků Knížečka pro Annu Magdalenu Bachovou
• Měli spolu 6 synů a 7 dcer (většina z nich zemřela v dětství = 13 dětí)
• Lipsko
  • od r. 1723 zde žil s rodinou
  • Přihlásil se na uvolněné místo lipského kantora
  • městská rada jej vybrala ve 3. kole výběrového řízení (Telemann o místo neměl zájem, Graupnera neuvolnil jeho zaměstnavatel)
  • Zastával funkci městského hudebního ředitele zodpovědného za veškerý hudební provoz nejen v kostele sv. Tomáše, ale ve všech 4 největších lipských chrámech
  • kromě toho měl povinnosti ve škole, skládal nové kantáty pro každonedělní bohoslužby
  • k dispozici měl asi 50 zpěváků tomášské školy – orchestr byl složen z 12 – 15 hráčů + výpomoci v sekci dechových nástrojů
  • 1736 byl Bach jmenován královským dvorním skladatelem polského krále, původně saského knížete Augusta II. Silného, který konvertoval na katolickou víru
  • Dílo
    • Janovy pašije – komornější obsazení
    • Matoušovy pašije – použití 2 sborů: coro I. je sborem Evangelisty a Ježíše, coro II. reprezentuje shromáždění věřících, jako izraelský lid s různými výkřiky, apoštolové apod.
    • Mše h moll – jednotlivé části vznikaly v různých obdobích – největší doložitelný příklad koncertantní mše (= missa concertata) o mimořádně velkém rozsahu se jako celek za skladatelova života nedočkala provedení
      • Ve všech částech se střídají sólová čísla – árie a dueta – se sborovými
      • Magnificat  – má navíc taneční charakter polonézy
  • Stěžejní díla byly kantáty
    • v Lipsku musel na každou neděli a každý svátek celého liturgického roku zkomponovat novou
    • 1723 – 1727 = 5 kompletních kantátových cyklů
    • dochovaly se jen 2/5
    • Vánoční oratorium (1734 – 1735) = vlastně cyklem šesti kantát od 1. svátku vánočního (25. 12.) po Zjevení Páně (6. ledna = Tři krále)
      • Několik kantátových kompozic věnoval různým výročím a slavnostním příležitostem – městské radě, univerzitě, saskému dvoru Augusta III. v Drážďanech
    • Kávová kantáta (asi 1734)
      • osobitý humor, nápaditost a vtip
  • Goldbergovské variace
    • ve 30. variacích dokázal své neopakovatelné kontrapunktické mistrovství, na jednoduchou melodii se sestupným basem zkomponoval kánony ve všech (i nezvyklých) intervalech od primy až po nónu
    • Bachův žák J. T. Goldberg jako cembalista měl touto skladbou ulevit od nespavosti hraběte Keyserlinga
  • Mistrovská kontrapunktická díla
    • Hudební obětina byla výsledkem jeho návštěvy u syna Carla Philippa Emanuela, jenž byl dvorním hudebníkem Bedřicha (Friedricha) II. Velikého, výborného znalce hudby a hráče na příčnou flétnu
    • Bach improvizoval na téma, které mu král zadal a v Lipsku pak na ně vypracoval různé kontrapunktické skladby
    • vytvořil několik kánonů v různých intervalech, nekonečný, račí, hádankový a z úcty k panovníkovi i triovou sonátu pro flétnu, housle a cembalo¨
  • Nenapsal žádnou operu
  • Nedokončené dílo Umění fugy 13 skladeb, následují 4 kánony, 2 fugy pro 2 nástroje (cembala)
    • Fuga a 3 soggetti, kterou již nedokončil (s typickým „podpisem“ B-A-C-H – kryptogram)
      • tato závěrečná skladba se dodnes hrává z úcty ke skladatelovu originálu většinou nedokončená, na místo závěru se přidává Bachův chorál Vor Deinem Thron tret´ich z „18 lipských chorálů“
      • V rukopisu skladby je za rozměrnou nedokončenou fugou vepsána rukou Bachova syna poznámka: „ Nad touto fugou, v níž se jako jedno z témat objevuje jméno B-A-C-H, skladatel zemřel.“
• K neutěšeným poměrům v tomášské škole (zatrpkl a stáhl se do soukromí) přibyla oční choroba dovršená nezdařenou operací a úplnou ztrátou zraku
• Bach je velkou syntetickou osobností
• Základ jeho hudebního stylu vytryskl z tradic německé hudby, najdeme zde i prvky anglické, francouzské a italské
• Nepochybně završil vývoj hudební epochy zvané barok
• Jeho kontrapunktické mistrovství objevil na sklonku života již W. A. Mozart, po něm L. van Beethoven, R. Wagner, J. Brahms. B. Smetana
• Z jeho podnětů osobitě těžil V. Novák a jeho žák Ladislav Vycpálek
• K Bachovi se hlásil P. Hindemith, I. Stravinskij, A. Schönberg a jeho žáci A. Berg a A. Webern, obdivoval jej D. D. Šostakovič
• Bach byl ve své době uznáván jako varhanní virtuóz a ladič varhan
• Teprve v 1. pol. 19. stol., zásluhou Felixe Mendelssohna – Bartholdyho, který uvedl jeho Matoušovy pašije r. 1829 v Berlíně, došlo k pravému poznání jeho díla
• Bachův odkaz činí přes 1000 titulů!
• Jeho synové :
  • Wilhelm Friedemann Bach (1710 – 1784) –
    • „halinský“ Bach
    • varhaník v Drážďanech a v Halle/Salle
  • Carl Philippe Emanuel Bach (1714 – 1788)
    • „berlínský“ Bach
    • 27 let cembalista u Friedricha II. a 20 let chrámový kapelník (= varhaník) v Hamburku
  • Johann Christoph Bach (1732 – 1795)
    • „bückeburský“ Bach; působil 40 let v Bückeburgu
  • Johann Christian Bach (1735 – 1782)
    • přestoupil ke katolicismu
    • varhaník v Miláně a přes 20 let významný skladatel, klavírista, dirigent a koncertní podnikatel v Londýně

• Tzv. starší vídeňská škola – skladatelé ve službách Marie Terezie, zvláště
  • G. Ch. Wagenseil – instrumentální koncerty
  • K. D. von Dittersdorf – opery, symfonie, koncerty, smyčcová kvarteta
• J. S. Bacha přežilo 5 synů a 4 dcery
• manželka J. S. Bacha Anna Magdalena zemřela r. 1760 jako almužnice a dcery připadly na obtíž veřejnosti

Baroko v Českých zemích

• V 17. a 18. stol. velké změny
  • pobělohorská porážka
  • nepřízeň Habsburků
  • konfiskace půdy
  • jezuitská protireformace
  • třicetiletá válka, ostré rozpory mezi šlechtou a poddanými
• Důležitým střediskem hudebního života ve 2. pol. 17. stol. byly šlechtické kapely vídeňské
  • hlavně kapela olomouckého biskupa Karla Lichtensteina – Castelcorna
  • později kapela biskupa Schrattenbacha
  • obě kapely sídlily v Kroměříži a v Olomouci, měly 38 hudebníků
  • Další kapely: schwarzenberská v Českém Krumlově, hrabat Morzinů v Lukavici u Plzně, questenberská v moravských Jaroměřicích nad Rokytnou, Sporckova v Praze a v Kuksu atd.
• Opera poprvé v Čechách v r. 1627 při korunovaci Ferdinanda II., v r. 1680 o masopustu např. komická opera Dragiho „Sokratova trpělivost se 2 manželkami“
• událostí byla premiéra korunovační opery Johanna Josepha Fuxe  Constanza e Fortezza (= Stálost a statečnost) při korunovaci Karla VI. r. 1723, za nemocného skladatele ji řídil Antonio Caldara (1670 – 1736) + 300 účinkujících
• Sídlem italské opery se stalo královské divadlo Starého Města pražského založené r. 1738 v Kotcích
• hrálo se též v Thunově divadle na Malé Straně
• Oratoria dosáhla rozmachu v prvých desetiletích 18. stol. v Brně a v Olomouci

Rané baroko v Čechách = etapa

• souvisela s lidovým zpěvem doprovázejícím církevní obřady
• Nositeli a tvůrci této hudby byli kantoři a trubači
• Adam Václav Michna z Otradovic
  • odchovanec jezuitů,
  • od r. 1645 jindřichohradecký varhaník, skladatel a básník
  • Byl 1. autentickým tvůrcem české duchovní písně
  • Tři velké soubory duchovních písní na vlastní básnické texty (strofická forma) pro sóla nebo sbor a různé nástroje:
    
    • Česká mariánská muzika – známá vánoční píseň Chtíc, aby spal.
      
    • Loutna česká  – např. Andělské přátelství = Nebeští kavalérové
      
    • Svatoroční muzika.
  • Až ve 20. stol. objeven v kroměřížském hudebním archívu rukopis jeho Svatováclavské mše pro 6 sólových hlasů, šestihlasý sbor, 2 housle, 4 violy a generálbas

Vrcholné baroko v Čechách = 2. etapa

• rozvoj instrumentální hudby chrámové i světské
• 1. skladatelem instrumentální hudby byl Pavel Josef Vejvanovský
  • odchovanec jezuitského školství v Opavě
  • vynikající trubač v kroměřížské kapele olomouckého biskupa K. Lichtensteina – Castelcorna
  • schopný organizátor a pilný opisovač skladeb evropských mistrů ve Vídni
  • jeho církevní hudba nese stopy italského vlivu (mše, litanie, ofertoria)
  • bohaté nástrojové obsazení – komponoval sonáty většího obsazení s trubkami (=clariny), trombony a houslemi (např. Sonata vespertina = večerní, této skladbě vévodí krásná trubková melodie, na kterou navazuje odpověď smyčcových nástrojů)

Pozdní baroko v Čechách = 3. etapa

• velké chrámové skladby
• Vrchol českého baroka tvoří skladatel Jan Dismas Zelenka
  • z Louňovic pod Blaníkem
  • nejlepší žák Johanna Josepha Fuxe, občas nazývaný „český Bach“
  • odchovanec pražských jezuitů, později výborný kontrabasista a kapelník saského kurfiřta a polského krále
  • studijní pobyt ve Vídni a v Itálii (Benátky)
  • od svých 31 let žil v Drážďanech
  • jeho díla si vážil sám J. S. Bach
  • V rámci oslav pražské korunovace Karla VI. r. 1723 byla provedena jeho alegorická jezuitská školská hra (melodram) Sub olea pacis et palma virtuos (= Pod olivou míru a palmou statečnosti)
  • Napsal 200 skladeb, např. 20 mší – Missa Sancti Spiritus, Missa Sanctissimae Trinitatis(= Mše Nejsvětější trojice)
  • Z jeho motet je pozoruhodný žalm na český text z Kralické bible „Chvalte boha silného“
• Bohuslav Matěj Černohorský
  • rodák z Nymburka
  • pocházel z kantorské rodiny
  • studoval hudbu u minoritů v Praze
  • byl ředitelem kůru u sv. Jakuba v Praze
  • působil delší dobu v italské Padově
  • Nejznámější je moteto Laudetur Jesus Christus a velikonoční Regina coeli má formu koncertní kantáty
  • dále varhanní fuga (a moll) a toccaty (např. C dur)
  • Byl činný jako pedagog
  • Autorství většiny „jeho“ varhanních skladeb se ukázalo jako sporných – ve skutečnosti skladby Frobergerovy, jeho žáka J. F. Segera atd.
• Žáci M. Černohorského :
  • Josef Ferdinand Seger
    • výborný varhaník a houslista
    • učitel varhan a skladby
    • autor varhanních skladeb, např. fuga na téma J. S. Bacha a na píseň „Narodil se Kristus Pán“
  • Jan Zach
    • houslista, varhaník, kapelníkem arcibiskupa v Mohuči
    • varhanní skladby, skladby pro flétnu, cembalo s orchestrem
    • 120 chrámových a 80 světských skladeb
  • František Ignác Tůma
    • žil ve Vídni; studoval u J. J. Fuxe
    • ve službách českého kancléře F. F. Kinského získal titul Compositeur und Capellen-Meister
    • byl komorním skladatelem a kapelníkem císařovny Alžběty, vdovy po Karlu VI.
    • pedagog a skladatel chrámových a komorních skladeb
  • František Václav Míča
    • syn třebíčského varhaníka
    • ve službách jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenbergu
    • jako hraběcí komorník se dostal do Vídně
    • 1730 zaznělo jeho nejvýznamnější dílo (v zámeckém jaroměřickém divadle)
      • alegorická opera „L´origine di Jaromeritz in Moravia“ (= O původu Jaroměřic na Moravě) provozována italsky, česky a německy
      • Je to 1. původní opera v českých zemích – komická opera s prvky lidového humoru, milostnými zápletkami a vymyšlenou historií o založení questenberského sídla.

Článek Baroko v hudbě se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Renesance v hudbě

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Veronika

Renesance

• cca 1400–1600 (časová i ideová návaznost na ars nova až po hudbu nového stylu definovaného Claudiem Monteverdim)
• orientace na člověka jako příjemce, ale hlavně tvůrce hudby, kompozice vokální i instrumentální je podřízena rozsahu lidského hlasu, skladatelský genius, dokonalé dílo, v kompozici převládá duch racionálního myšlení, hudba je nedílnou součástí života
• oproti středověku je kladen větší důraz na srozumitelnost textu, snaha o hudební výraz textu, ideál vyváženosti, vyrovnanosti, čtyřhlasá vokální sazba
• volná imitace – přebírání melodických vzorců, ale nově vychází z vertikální hudební kompozice (x postupné komponování jednotlivých hlasů ve středověku), důležité je vnímání harmonie, krystalizuje moderní sazba hlasů: (tenor – hlavní hlas v polyfonii, ale v písňových větách začíná dominovat soprán (superius). Proti středověkým zvyklostem se zavedl hlas nižší než tenor → kontratenor (bas), potom přibyl kontratenorus altus = alt. Cantus firmus mohl být využit v kterémkoliv hlase.), přiblížení k dur-mollovému principu, ideálem je vokální polyfonie (styl a capella neboli do kaple – ta je malá, nevejdou se tam nástroje)
• polyfonie – způsob vícehlasé kompozice založený a imitaci: hlasy nastupují v různých momentech, proplétají se, nezpívají text spolu, ale každý v jiném čase. Je to horizontální princip kompozice: důležité jsou jednotlivé melodie, ty jsou potom do sebe zaplétány. Harmonie vzniká jako vedlejší produkt tohoto procesu.
• homofonie – jeden vedoucí melodický hlas je doprovázen ostatními, tvoří vícehlas, na rozdíl od polyfonie zpívají hlasy ve stejném rytmu, tudíž mohou zpívat stejný text. Princip kompozice je vertikální (= harmonie je důležitější než to, jak jsou jednotlivé hlasy vedeny)
• monodie – jednohlasý zpěv je doprovázen akordickým doprovodem, objevuje se na samém sklonku renesance v souvislosti se vznikem opery
• zrovnoprávnění souzvuků postavených na terciích, sextách (vychází z hudby anglického středověku), před závěrem kadence (D–T)
• oblíbené techniky:
  • kánon – vychází z umění kontrapunktu (punctum contra punctum – nota proti notě), často zakódované;
  • princip ozvěny (echa) – efekt vycházející z architektury chrámu sv. Marka v Benátkách (dva kůry)
• osamostatnění instrumentální složky, často ale nahrazovala hlasy ve vokální sazbě (měla tedy mít stejný rozsah jako zpěvní hlas)

Hudební formy

• čtyřhlasá tenorová mše – objevuje se okolo r. 1430, hlavní forma nizozemské vokální polyfonie, mešní cyklus je sjednocený ve všech částech stejným cantem firmem v tenoru, koncepce hudebního cyklu, podobná: diskantová mše (cantus firmus v sopránu), později tzv. parodická mše – její části jsou zkomponované na nějakou (velmi často světskou) předlohu (moteto, madrigal, chanson), osvobození hudby z pouhé liturgické služebnosti = autonomie hudby
• moteto – mizí složité středověké konstrukce (viz izorytmické moteto) a vícetextovost, zobecnění pojmu: označuje nyní výlučně duchovní vokální hudbu a capella, 4–6hlasé na latinské duchovní texty (v rámci reformace pak i na texty v národních jazycích – nejvíce německé a anglické),
• proimitované moteto – každý úsek textu má svůj nový hudební motiv, který imitačně projde všemi hlasy
• chanson – světská vícehlasá skladba, viz středověk, francouzské texty veselé i melancholické, vnímán jako exkluzivní umění aristokratických dvorů, zpěvnost a taneční rytmus, od konce 15. století 4–5hlasá sazba a imitační technika, volnost v pojetí, často podobný motetu, odlišnost pouze v textu
• madrigal – italský protějšek chansonu, světský protějšek moteta (ale hudebně s ním nesouvisí), textová náročnost (Francesco Petrarca, milostné texty – renesanční kult ženy, později i satira a humor), prokomponované 4–5hlasé skladby, polyfonní i homofonní – mnohdy nadvláda textu jako v pozdějším baroku
• tenorová píseň – typ německého vícehlasu, zábavní hudba na milostné, pijácké či satirické texty, sólový zpěv + 2–3 instrumentální hlasy jako doprovod, později se vyvíjí do podoby vyváženější – vícehlas a capella

Benátská škola

• Giovanni Gabrieli – duchovní vokální a instrumentální hudba
• Andrea Gabrieli– mistr madrigalu, původně ho pojímá ještě polyfonně, ale brzy se přiklání k novým efektům harmonickým
• Giovanni Giacomo Gastoldi – tvůrce baletů (strofické homofonní skladby, pravidelné rytmické vzorce, jasné fráze, dur-mollová tonalita

Anglie

• návaznost na středověkou hudbu, akordické cítění, zvuková pestrost
• John Dunstable – ovlivnil Dufaye a Binchoise. Anglický styl = sexty a tercie (pro Evropu neobvyklé)
• John Dowland – autor skladeb pro loutnu (dvorské písně doprovázené loutnou: loutnový doprovod vrchního hlasu + A, T, B pouze v případě, pokud je k dispozici více než jeden zpěvák), zápis do tzv. loutnové tabulatury (zápis hmatů, linky = 6 strun, čísla uvádějí pražec, praporky délku tónů)

České země v 16. stol.

• 2. pol. 16. stol.: překonáno zpoždění kvůli husitství – Církev českobratrská (nezávisle na Římě)
• U nás vrcholí renesance, až když v Evropě nastupuje baroko
• Nevíce jsou rozšířeny duchovní písně
• Českobratrské kancionály – např. Jistebnický kancionál: gregoriánský chorál přeložen do češtiny
• Literární bratrstva = nový typ hudebních nadšenců
  • Nový typ kostelních sborů
  • Laici (většinou vzdělaní měšťané
• Jan Campanus Vodňanský – rektor UK v Praze, autor písní a zhudebnění částí Bible
• Česká kontrapunktická škola
  • Skladatelé většinou mimo Prahu, styk s lidovou kulturou
  • Jan Traján Turnovský
  • Jiří Rychnovský – ředitel kůru v Chrudimi, Rožmberská kapela v Č. Krumlově
• Kryškof Harant z Polžic a Bezdružic
  • vzdělanec, spisovatel, skladatel
  • mešní ordinárium (pětihlasá polyfonie), na náměty madrigalu
• Cizí skladatelé u nás
  • Jacubus Gallus – slovinský skladatel, působil v Olomouci a v Praze, soubor motet podle církevního roku
• Dvorní kapela na Pražském hradě
  • Byla založena Ferdinandem I., největší rozmach za Rudolfa II.
  • 45 zpěváků, chlapecký sbor, 20 trubačů
  • Kapelníci např.: Phillip de Monte

Článek Renesance v hudbě se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Téma: Hudební formy

   Předmět: Estetická výchova hudební

   Přidal(a): anezka

Fuga

• latinsky fuga = běžet, utíkat → jeden hlas utíká před druhým
• nejvýznamnější polyfonní forma
• rozvoj v baroku
• jedno téma, které v průběhu skladby prochází postupně všemi hlasy (většinou 3 nebo 4) jako kánon
• má tři části, které na sebe plynuje navazují (expozice, provedení a závěr)
• na konci skladby dojde k souznění, zazní pouze hlavní téma
• charakteristické rysy:
  • instrumentální skladba (určena pro nástroje)
  • téma
  • má plán, podle kterého jednotlivé hlasy nastupují
• 2 typy:
  • Fughetta = malá fuga – méně závažný obsah a kompozičně jednodušší
  • Fugato = hudba na způsob fugy, podobu fugové expozice, po které pokračuje hudba volně podle záměru skladatele

• Johan Sebastian Bach
  • Braniborské koncerty – jednou z vět bývá i fuga
  • Toccata a fuga d moll (Toccata = označení pro skladbu, která se hraje klavír či varhany)

Suita (svita)

• =soubor několika kontrastních tanců
• jednotícím prvkem je jednota tóniny
• 4 členné jádro + doplňující části – např. Menuet
• kořeny již v renesanci
• charakteristické rysy:
  • málokdy mají tance jedno téma
  • obsazení je sólové a orchestrální (cembalo, loutna, housle)

• Johan Sebastian Bach – Francouzské suity, Anglické suity, Německé suity (Partity)
• Georg Friedrich Händel – Vodní hudba – 3 suity

Concerto grosso = velký koncert

• = starší forma barokního koncertu (obě skupiny byly stejně důležité, protagonisté se snažili být co nejlepší, aby se dostali do té skupiny sólistů – tam hráli ti nejlepší, střídali se podle toho, kdo byl vybrán)
• skupinu sólistů a orchestr
• dvě skupiny nástrojů, které jsou rovnocenné – různé nástroje, střídají se a přebírají melodii
• založeno na hudebním soupeření hráčů
• princip – menší skupina nástrojů v sólistickém obsazení v kontrastu celého barokního orchestru
  • obě tyto skupiny (malá sólisté, velká orchestr) se v průběhu skladby střídají nebo hrají společně
  • důraz je kladen na smyčcovou sekci (virtuózní hra na housle)
  • součástí orchestru bylo také cembalo ve funkci continua (akordový doprovod)
• zpočátku 4 věty, později 3 věty – střídání pomalého a rychlejšího tempa
  • 1. věta = Allegro (rychlé)
  • 2. věta = Largo (pomalé)
  • 3. věta = Allegro (rychlé)

• S. Bach – Branoborské koncerty – jednou z vět bývá i fuga
• Antonio Vivaldi
• F. Händel – hobojové koncerty
• čeští mistři – Zelenka a Stamic

Koncert

• z italštiny – concerto = koncert, dohoda
• = veřejná nebo společenská hudební produkce s živou hudbou
• hudební skladba je složena pro jeden nebo více sólových nástrojů doprovázených orchestrem
• skladby jednoho nebo více autorů, provozovány jedním nebo několika sólisty, orchestrem, pěveckým sborem, hudební skupinou
• rozdělení na věty
• vážná, populární hudba
• může se odehrávat v koncertní síni, v divadle, kostele, pod širým nebem..
• recitál = koncert jednoho hudebního interpreta nebo skladatele (např. Čajkovského koncert pro klavír a orchestr)
• Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období
  • 4 věty (jaro, léto, podzim, zima) → v každé větě jiná nálada
  • terasovitá dynamika (zesilování, zeslabování), tečkovaný rytmus
  • mimohudební obsah = název
  • housle mají dominantní roli (jsou znát více než ostatní nástroje)

Sonáta

• sonare = znít
• = hudební skladba určená obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru
• má dvě až čtyři samostatné věty – první věta mívá sonátovou formu
• z hlediska instrumentace:
  • sólové sonáty – jeden sólový nástroj (housle, flétna) + basso continuo (cembalo nebo varhany + violoncello) → celkem tři hudebníci
  • triové sonáty – dva sólové nástroje + basso continuo (cembalo nebo varhany + loutna) → celkem čtyři hráče

→ nejrozšířenějším hudebním útvarem

• výjimečně nacházíme sólové sonáty pro 1 nástroj – např. sonáty pro sólové housle J.S.Bacha
• z hlediska funkce (především triové):
  • sonata da camera (šlechtické)
    • stará taneční suita v komorním obsazení (jeden až dva nástroje + continuo)
    • v 17. st. – třídílný cyklus – R-P-R
  • sonata da chiesa (chrámové)
    • jako doplněk slavnostní bohoslužby
    • původně jednovětá skladba → v 18. st. – čtyřvětá – P-R-P-R

→ oba tyto druhy ve vrcholném baroku splynuly

Symfonická báseň

• = jednovětá programní orchestrální skladba
• patří mezi díla tzv. programní hudby = má od svého autora určený jiný nehudební program → je to zhudebnění určitého příběhu nebo obrazu (x absolutní hudba = žádný stanovený program)
• zakladatelem je Franz Liszt
• kratší než symfonie (cca 15 minut)
• obvykle má jednu větu
• více symfonických básní za sebou = symfonická svita nebo cyklus symfonických básní
• náměty : nejčastěji literární či dramatické dílo, které má kořeny v lidové slovesnosti (legenda, epos, mýtus, pohádka, pověst či obraz města, krajiny..)
• prvním významným následovníkem F. Liszta byl Bedřich Smetana se svou symfonickou básní Richard III.
• nejčastěji se vypráví známý příběh (Smetana – Má Vlast – 6 částí) x Smetana skládal i skladby bez známých příběhů – např. Vltava – i přesto se dá příběh vyprávět

Symfonie

• = skladba pro orchestr, patří k nejnáročnějším z hlediska kompozice i interpretace (je rozsáhlá)
• hudební útvar sonátového typu
• symfonie = volně přeloženo souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku
• komponována pro velké nástrojové obsazení s možností uplatnění např. zpěvu nebo sboru
• vrcholem skladatelského i koncertního umění
• věty – každá má myšlenku a náladu
  • mezi nimi malá přestávka 5-10 sekund → netleská se
  • rychlá, veselá – 2. pomalá, zpěvná – 3. živá, veselá
  • většinou 4 věty, 4. v podobě ronda (vrací se k prvnímu tématu)

• rozvoj – hl. klasicismus, romantismus ale původ má v Antickém Řecku
• v průběhu staletí mnoho změn
• za otce považován Joseph Haydn (v té době už měla symfonie 4 věty, cyklická)
• nejvýznamnější představitelé: Joseph Haydn, L. van Beethoween, W. A. Mozart, Schubert, A. Dvořák

Rondo

• = kruh, kolečko → vrací se k 1. tématu
• typ hudby, kde se jeden díl několikrát opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další témata
• nejdřív je hlavní téma → 1. melodie → hlavní téma → 2. melodie…atd.
• jednotlivé melodie spolu nesouvisí
• upevněno a hráno v klasicismu, ale vznik už dřív
• rychlejší, temperamentní
• mnoho klasických rondos má hudbu populárního nebo lidového charakteru
• např. Mozart, Nicolo Paganini – Zvonkové rondo

Článek Hudební formy se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Téma: Peer Gynt Suite No.1

   Předmět: Estetická výchova hudební

   Přidal(a): weronica

Rok vydání: 1867

Hudební žánr: vážná/klasická hudba

Dominantní nástroj: Flétny, klarinety, hoboje, housle, violy, violoncella

Link:

• https://youtu.be/dyM2AnA96yE

Interpret/skladatel: Edward Grieg

• Norský hudební skladatel, považován za největšího norského skladatele vůbec. Jeho hudba vychází z národních tradic Norska, a především čerpá z norské lidové hudby. Proslavil se zejména jako autor drobných lyrických skladeb a písní pro klavír a housle, sonát a orchestrálních suit. Jeho matkou byla velice inteligentní, vzdělaná a hudebně nadaná žena, která Edwarda k hudbě vedla už od dětství, a právě díky ní si Edwarda všiml i norský houslista, který ho vedl dál. V jeho hudbě se odráží, jak moc měl rád svou zemi.

Členění na pasáže:

• Věty v Peer Gynt jsou čtyři – Jitřní nálada, Åsina smrt, Anitřin tanec, a Ve sluji krále hor. Všechny zmíněné věty propůjčují těmto suitám programní ráz a jsou považovány za jakýsi prototyp národní norské hudby, které se právě Grieg věnoval. Všechny čtyři věty jsou symfonické a instrumentální hudba pro více nástrojů, určitě by se dalo říct, pro veliký orchestr s pestrým spektrem nástrojů, od smyčcových po dechové.
• Jitřní nálada je ze všech vět skladby nejradostnější, příjemná, bezstarostná, nejvíce slyšet jsou flétny. Zní jako ševelení listí ve vánku nebo jako ptačí zpěv, začíná pozvolna, než se během relativní chvilky překvapivě rozezní. Čím dále pokračuje, tím hlubší nástroje se pomalu začnou objevovat mezi oněmi příčnými flétnami. Přibližně po čtyřech minutách nastává odmlka a navazuje nová věta.
• Asina smrt, druhá věta skladby, mi na svůj název nepřipadá tak smutná, jak jsem očekávala, nicméně stále platí, že je o poznání táhlejší a méně veselá než úvodní jitřní nálada. Flétny v takovém rozsahu protentokrát vystřídaly housle, sem tam i violy či violoncella, nebála bych se hádat i basy někdy do pozadí, pro nenápadné hluboké tóny ve chvíli, kdy melodie gradovala. Věta postupně utichá až ztichne úplně a po další kratší pauze následuje třetí věta.
• Anitřin tanec je o něco veselejší než druhá věta, co se týče nálady, takový mezistupeň mezi první a druhou. Tóny jsou lehké, opravdu bych řekla až taneční, místy na mě melodie působí až tak zvědavým dojmem. V salvě nástrojů znovu dominují housle s vrchní vysokou melodií, větší smyčcové nástroje se ozývají z pozadí skladby a občasně přezní i housle. Většinou housle mají delší tóny, zatímco smyčce velkých smyčcových nástrojů spíš drnkají, jako když zní kroky po kamenné podlaze. Zatímco první dvě věty byly dlouhé přibližně stejně, Anitřin tanec je nepatrně kratší.
• Řekla bych, že čtvrtá věta je nejznámější, možná se později používala do nějakých scének i novějších filmů. Působí plíživě, záhadně, možná trochu nebezpečně, hlavně když vygraduje. Nejsem si pak jistá, jestli se v té chvíli nastával kladný nebo záporný zvrat v původní básni. Konec věty je znatelně odlišný, v závěru se střídá zvuk, připomínající běh a jakési rány. Závěrečná věta je nejkratší, asi poloviční oproti úvodní.

Oblíbená pasáž:

• Na skladbě se mi líbí, jak jsou všechny věty odlišné, a přesto zapadají do sebe, možná právě díky svému příběhu v pozadí. Kdybych si ovšem měla vybrat jednu, asi bych volila Anitřin tanec pro její taneční náladu, ovšem stále nepřehnanou radost, takový optimální střed.

Nálada:

• Různorodá, v závislosti na části, někdy veselá, někdy spíš napínavá a jednoduše dramatická, podle toho, jak se vyvíjel příběh originálního dramata, ke kterému byla hudba složena.

Význam textu (pokud dílo text má):

Skladba samotná text nemá, ovšem byla složená k mluvené dramatické básni. Její příběh se odehrává na různých velmi vzdálených míst (včetně Egypta) a zachycuje životní osudy světoběžníka Peer Gynta, jenž se po mnoha dobrodružstvích vrací jako stařec domů do Norska, aby se konečně setkal se Solvejgou, která na něho celý život věrně čekala a pro nešťastného hříšníka znamená poslední záchranu. V příběhu se prolínají realistický norský život i drsná příroda či exotické krajiny v Africe se snem, který Gynta zavede do říše krále trolů. V roce 1874 přišel Henrik Ibsen jako první na myšlenku spojit své drama s hudbou a sám oslovil Edvarda Griega. Bohatě vypravená premiéra díla 24. 2. 1876 v divadle Mollergaden v Christianii (dnes Oslo) slavila triumfální úspěch. Za Griegova života byl Peer Gynt uveden ještě třikrát a skladatel pokaždé prováděl ještě další změny a dodatky. V roce 1886 pak ze scénické hudby sestavil dvě orchestrální suity op. 46 a 55, které se staly oblíbenou součástí koncertního symfonického repertoáru. Mimořádné popularity si získaly zejména překrásná symfonická věta Jitřní nálada (v dramatu předehra ke 4. jednání), Arabský tanec se zpěvem ženského sboru a mezzosopránovým sólem, kouzelná Solvejžina píseň nebo největší Griegův „hit“ V jeskyni krále hor – efektní orffovsky traktovaný sbor rozběsněných trolů.

Jak byla skladba ovlivněna tehdejší dobou:

Jedná se tedy hlavně o hudbu k dramatické básni. Když onu báseň norský dramatik Henrik roku 1874 upravoval pro uvedení v divadle, požádal o spolupráci svého krajana Edwarda Griega, aby jej obdařil hudbou. Bohatě vypravená premiéra roku 1876 slavila triumfální úspěch z velké části právě díky skvělé Griegově hudbě.

Jak na mě skladba působí:

Četla jsem si několik verzí shrnutí básně, pro kterou byla skladba napsána, a díky tomu mi hudba začala dávat mnohem větší smysl. Cítím z ní zákeřnost lháře Peera Gynta, když překazil svatbu dívce, kterou skutečně nemiloval, jeho putování po světě a následné shledání s tou, která na něj celou dobu čekala. Slyším ve skladbě útěk z trolí říše i skladatelovu lásku k Norsku. Přesto pro mě bylo skladbu náročné poslouchat, byla jsem po dvou dnech s peer Gynt „ve sluchátkách“ dost unavená – asi úplně není skladbou k běžnému životu, její umělecký charakter a hodnota se ale zapřít nedá.

Článek Peer Gynt – deník hudebního díla se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.